Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 
    


od: Caine-Mi () vloženo:22.03.2020 18:18:18
Ha ha, děkujeme za PPLP!
(Přísun Pellarových Legračních Pokladů) :-)

od:  () vloženo:20.03.2020 13:03:15


od: Banjo () vloženo:25.02.2020 07:04:32
Všichni jste to napsali tak pěkně, že už skoro ani nemám co dodat. Ale i tak dodám. To bych ani nebyl já, ukecané Banjo, kdybych se neozval.
Caine-mi mi snad troch upřekvapivě připomněli Petra Bezruče. Ale ne s těmi jeho Slezskými písněmi, ale s tou Stužkonoskou modrou, kterou celý život přepisoval a cizeloval až do závěrečné podoby. Pokaždé mě tihle dva trochu překvapí, i když ty písničky jsem už (aspoň většinu) slyšel mnohokrát. Sice jsou to většinou takové, jak my strojaři říkáme, mikroposuvy, ale je to tam a je znát, jak to prožívají a přemýšlejí o tom. A samozřejmě nástrojová proměna je další inovací, a taky jak se Assanka suverénně pohybuje po těch klávesách nebo spínačích, to je taky zážitek.
Petr alias Bubo Bubo :-) opět vyzpíval ve svých písničkách celou hloubku svých zážitků s Pánem a podtrhl to vzorovou country kytarou. Prostě přijde poustevník z lesa, citlivě smete z kytary pomyslný lišejník a pustí do sálu duchovno tak silné, že by na tom člověk jako na základech postavil barák. Žádná stavba na písku, kamarádi, tohle jsou kvádry z žuly.
Víťa a jeho texty plné revolty proti komerci a dalším klišé - jasně sdělný a úsečně humorný, a přitom rebelsky tepající... Jo, to prostě bylo ono! Vlastně když navážu na konec Petra Vechtra, taky svým způsobem žulové kostky. Ale ne v základech domu, ale letící na všechnu tu přetvářku světa, kterou tak lapidárně pojmenovává a vymítá.
Já sám jsem nastoupil po něm, čímž jsem zahájil elektrifikaci večera. Dosud všichni (kromě Sasanky) hráli na akustické nástroje a já tady stál s elektrickou kytarou a narychlo sesmoleným playlistem, kterého jsem se stejně držel jen částečně, nepřipraven jako ostatně skoro pokaždé. A ač jsem se připravit nestíhal, byl jsem moc rád, že tu s těmihle lidmi, kteří něco městu i světu (jojo, Urbi et Orbi) sdělují, můžu být. Jako klasický kašpárek jsem místo rolniček použil strun a snímačů, a vesele, leč hlučně jimi zacinkal.
Fazy předvedl, že jeho hudbě kapela prostě sluší. A že se sluší ho pochválit i za to, jak už se sehráli. Jen tak mimochodem už ta jedna kytara tam fakt úplně stačí, protože toho Fazy uhraje to, co by tam standardně odehráli dva kytaristi. Klávesy už tam pěkně sedí, bicí slyším tam, kde mají být a basa to krásně podtrhuje - fakt to tam skvěle sedlo.
Takže díky panu zvukaři, že nám to ochotně nazvučil. Díky personálu, že nás vlídně přijal a zajistil po materiální stránce. Díky Fazymu, že to domluvil a dotáhl do realizace. Díky všem "přespolním", že vážili tak dalekou cestu jen proto, abychom si tak navzájem zahráli. Byl to pro mě krásný zážitek a už se těším na léto a na "Vechtr na mýtince" :-)

od: David Fazy2 () vloženo:24.02.2020 22:24:19
Dámy a pánové, dyk more... Abych přiznal, měl sem z toho trochu strach. Párkrát sem se zamyslel nad tim, jak je to celý domluvený a vono se to jako moc nelišilo od jakýhokoliv jinýho koncertu nějaký mojí kapely. A přitom to celý je docela jiný, je to v jinej čas, než obvykle, muzikantí se sjíždí z celýho světa (českýho) a tak vůbec to prožívam jinak. Jediný, co sem udělal, je, že sem nahlásil u Koblížků termín, pak ho ještě jednou pár dní předem připomněl, řexem Milošovi "More, máš čas 22.2 nám dělat zvukaře?", ten si to zapsal, no a v neděli sme sbalili aparáty a jelo se dělat bordel, že jo. Větší práci s tim měl náš bubeník Ondra, který jest jezdcem a jenž všechno to hurámpádí narval do Citroenu Saxo! A pak taky náš basař z Od nás zázrak nečekej, Tomáš, kterej nám s tim pomoh nazpátek. Takže ten můj příspěvek k tomu jako nebyl zas takovej, spolupráce byla na všech frontách prvotřídní. Xamotnýmu vystoupení - moc se mi líbilo, jak nenásilně všechno probíhalo, prostě se jelo hrát a svěřovat se v písních s nějakym tim postupem v životě a přesně to se úplně přirozeně dělo, jako na Vechtru. Prostě si myslim, že sme jako parta navzájem sobě rádi hrajících stvoření celkem pěkně sehraný. S těma svejma soudruhama sem ještě dojmy neprobíral, to až na zkoušce. Jediný, co můžu říct jistě, je, že Ondra byl nadšenej, páč on je takovejmhle věcem obecně dost nakloněnej a jediný, co mu úplně nevyhovovalo, byl jeho vlastní výkon, s čímž jsem ho chtěl nejprve rázně odeslat kamsi, ale pak jsem zmírnil a uznal sem, že je to hezký, když se takhle sám zkritizuje, rozhodně lepší, než některý, který by nezahráli ani půlku, ale za to by se hlasitě dožadovali třeba zařazení do nějaký rádiový hitparády. Bohužel mám takovou zkušenost. Ty, co se přišli podívat a seděli tam v tý místnosti, byli z 90% členové "Zázraku" a jejich družky. Přišli hlavně na nás a docela sem čuměl, páč většinou nemaj skoro vůbec čas, tak i když ostatní vechtrovníky si pořádně neposlechli, sem jim vděčnej aspoň za nás samotný. Miloš si užíval hlavně fakt, že může zvučit něco, co zní, jakože to ty muzikantí dělaj fakt upřímně rádi, je tomu rozumět a hlavně je tam čemu rozumět a né jenom nějakej neurčitej rámus, jak je někdy zvyklej. Caine-Mi, stejně tak jako Vi tam říkáte, že to má bejt tak, aby se to Fazymu líbilo, tak Fazymu se to líbí tak, jaxe Vám to dělá nejlíp, to všechno ostatní, vo čem se můžem klidně rádoby odbornicky dohadovat, je jenom omáčka z chrobáčka. Moje oblíbený provedení bude dycky asi takový to s těma zvoncema a s mandolou, ale to je vedlejší, u skupiny, co se tak často mění, je nevyhnutelný, že se každýmu bude líbit něco. Hlavně, že se tak u toho cejtíte dobře a pomáhá Vám to tvořit a hrát dál, jinak by to byla škoda. Petrovo Mary-Lou (já jí říkam trochu jinak), mě taky vzala celkem za srdce, je to pro mě blízký téma a velmi pěkně provedený. Víťovo metalovej hlas otřásal celou Koblihou, až mi z toho šel mráz po zádech. A díky, Banjo, že si hrál přímo před náma, vono mi to pomohlo shodit trochu tý trémy díky tý srandě Tvojí, prostě smích je na to dobrej. Když hraju před víc lidma a třeba neznámejma, tolik trémy nemam, ale před Váma všema docela jo, vono to bude tim, že u Vás vim, že to fakt posloucháte. Je to těžký vyjádřit, páč zároveň sem i paradoxně trochu uvolněnější, pár zase vim, že umíte odpouštět, no. Mam z toho trochu bordel v palici, ale příjemnej. Víťo, pana Mariana s těma mejma kravinama obtěžovat nemusíš, vono se nakonec zas tak moc nedělo. Na jaře a v létě sem se prostě zamiloval do Klíče, zjistil sem, že se na ně težko kdy dostanu, taxem mu napsal, jestli by za prachy neposlal/nenahrál něco nevydanýho živýho a von normálně slušně napsal, že sice má, ale nepošle, taxem eště trochu zasomroval, jakože proč to potřebuju a tak, ale to víš, neznáme a se a i když projevil potěšení z mýho zájmu, jakejpa má důvod mi takhle něco posílat, že jo. Tak už ani neodepsal. Původně sem myslel, že sou to křesťaní, tak že bych mu zkusil vysvětlit to s tou Boží blízkostí, kterou pociťuju s tou jejich muzikou a jak mi ty jejich slova pomáhají nebejt v hlavě takový prase, ale von mi napsal, že věřící nejsou, taxem to ani nezkusil, aby to nebylo dlouhý jako tadle zpráva. Musel sem se dát na odvykačku a neposlouchat je, dokud se mi nepovede na ně fakt někdy zaject, nejlíp víckrát a třeba se i seznámit nebo tak, jinak se z tý svojí makovice už zbláznim, halt funguju asi nějak blbě, prostě když se mi nedaří tu kapelu sledovat v reálnym čase a nebo už nehraje nebo třeba někde sou vzácný nahrávky a já je nemůžu získat vůbec žádnym způsobem na světě, bez šance, bez naděje, jenom proto, že někdo řekne prostě ne a nedá jinou možnost, tak mi ta muzika spíš ubližuje, páč mě něco nutí pořád vymejšlet způsoby, jak to napravit a pak píšu lidem třeba i úchylný básničky, viz můj nedávnej neúspěšnej pokus vyloudit od Caina starý Ložisko. To už taky nemůžu pořádně ani slyšet, ani ten novej poklad, co sem našel u Haška, protože je to tak krásný, že se neumim smířit s tim, že to prostě celý nikdy neuslyšim, taxe snažim zapomenout, jinak už se zbláznim nebo co. Škoda Ultramarinu, že dopad, jak dopad, ani sem se nestih zmínit, Caine - ničitel Zdenda svym alkoholismem a agresivitou vyštval nejdřív Vaška a pak teda i mě a bratry Kovandy. Jirka a Luboš původně ohlásili, že končí úplně, načež si je, nevím jak, ničitel veškeré iniciativy a nadšení znovu omotal kolem prstu a oni jsou ochotní mu tam hrát, ovšem co nejmíň a co nejtišeji, aby je náhodou neslyšel, jak si sami něco vymejšlí a nekřičel na ně sprostě. Aby toho nebylo málo, snaží se teď nalákat na vidinu "zaběhnuté kapely s repertoárem, úrovní a základnou fanoušků" i mýho oblíbenýho hudebního vzora Huga, kterej vážně uvažuje, že to zkusí, nehledě na moje varování, což, přiznejme si, neni nutně zrovna přesvědčivý. Jenom je mi líto, že prostě Hugo asi bude hrát s člověkem, kterej je o spoluhráčovi schopnej říct něco jako "on vůbec si nemá co tam zkoušet, já sem umělec, mě má poslouchat, nesahá mi ani po paty...". Ale halt kdo chce kam... A Hugo halt má jiný hodnoty, no. Takže Ultramarin už taky neumim poslouchat, páč v tom slyšim jenom ten zmařenej potenciál. Dobrá zpráva je, že mi oba 3 skladatelé dovolili jim krást písničky, kdyby náhodou mi za několik let ruplo v bedně a já to chtěl obnovit, ale teď to prostě nemůžu slyšet, no. Paradoxně mi teď trochu pomáhá ta hloupá Bradavice, těm sprosťárnám se zasměju, u starejch věcí ocenim i textovou hloubku, i když vim, že neni myšlená upřímně, viz naše píseň "Ztracený Iluze" a hlavně sou tam v historii hudebně lákavý místa, což taky dodává odvahu a chuť hrát dál. A Hašek s Haškovou mi pomáhaj hodně, páč mi vypráví o historii a poskytli mi, co se dalo, abych to moh hrát s tim svym samozvanym ryvajvlem. Je to postavený na hlavu taky - pro původní skladatele sou ty prasárny normální písničky ze života a pro mě neuvěřitelně vtipný a do extrému parodie na ten styl života, kterýmu nefandim. Jinými slovy, někdo napíše o tom, jak vypije 8 piv a já se můžu potrhat z písničky, kde někdo udělá takovou kravinu, jako je vypít 8 piv a beru to jako dobrej odstrašující případ. Zatimco pravá Bradavice to nejdřív vypije a pak až de hrát, takže já pak musim dělat Bradavici 2, abych to moh poslouchat a smát se a né zase nadávat. Omlouvam se za dlouhou a popletenou zprávu, napsal sem víc, než sem chtěl, páč sem to nestih včera říct. Bylo to krásný, ale Vechtr je Vechtr, prostě příroda more, těšim se moc na příště, uděláme zase menší bordel nějakej. Docela jako sem uvažoval, že by bylo fér zkusit se příští zimu nějak nakýblovat pro změnu na tu Moravu, přece jenom tentokrát sme to byli my, plzeňský, kdo sme to měli za rohem jako páni a nejmenší řeholi se všim. Tak eště jednou díky a omluva všem.

od: Caine-Mi () vloženo:24.02.2020 19:19:19
I to naše malé banjole, ještě natřesené z vlaku a rozechvělé trémou z prvního veřejného vystoupení, se tu teď tetelí blahem. Bez nadsázky - byl to jeden z (obou) nejvydařenějších "Winter Vechtrů"! :-D
Alespoň subjektivně. Jaké to bylo pro náhodného bludného návštěvníka, se ukáže až Pavlík vyřkne záznamový ortel. Nakolik bude ta sprcha milosrdně vlažná a nakolik "skotsky" ledová. Ale kamarádi, bratři (a sestro ;-)), stálo to za to! Severní pól opět dobyt! A opět českou amatérskou drezínou!
Díky tobě, Víťo, za ten bláznivý nápad a poňouknutí to letos znovu zkusit.
Díky tobě Fazy2, že ses nechal poňouknout, a celé tvé suitě (vč. pana zvukaře - dobrá práce!) za praktické provedení. I když se to v našem obvyklém relativním časovém pásmu zdá skoro neuvěřitelné, všechno klaplo skoro na minutu!
Díky Banjo opět za skromné, spolehlivé a nezištné přepravní služby.
Díky náčelníku Bubo Bubo za neviditelný základ na němž stojí pražce všech kolejí! Za modlitby, ať už vyzpívané slovy a nebo jen indiánsko-vontským nápěvem beze slov. I když chyběl Suchý... ehm... suchý biblický humor Karla Šlitra, byla to pro nás největší duchovní vzpruha!
A konečně díky všem Koblížkům, že nikoho neukoblihovali, ačkoli mohli (jako v Saturninovi :-D).
Ale samozřejmě největší díky každému jednotlivému z hudebních pěšáků (případně jejich motorizovaným doprovodům) za mohutnou palebnou písničkově mobilizační sílu a taky zásoby poezie z týlu! Určitě se jimi do léta ubráníme splínu a toho kůrovce, Petře, toho od Vechtru jistě zase zaženeme! Kdož sú boží trpaslíci!
Říká se: Těžko na cvičišti - lehko na bojišti! V našem případě snad bude platit i: Lehko v depu (u Koblížka) - ještě lehčeji přímo v terénu na vechtru!
Tak o prázdninách, kamarádi, těšíte se?

P.S. Jen malá douška. Mysleli jsme na tebe, Víťo, včera, když nás Banjo dovezl na nádraží tak bleskově, až jsme se při pohledu na velký ciferník nádražních hodin trochu zastyděli. A trochu si i posteskli: To jsi nás nemusel, nebeský Tatínku, zas až tak honit, copak jsme nějaké malé děti? To bylo pořád samé: Šup šup, je nejvyšší čas! A teď, vidíš, s Banjovo leteckou společností bychom klidně ještě i poslední písničky Fazyho divoké bandy bývali zvládli!
Jenže ouha. Sotva jsme vstoupili do budovy s obrovskou sochou horníka a zmrzlináře a spatřili to "boží nadělení" na cedulích, němé výčitky se rázem proměnily na polohlasně mumlané prosby. Ne nadarmo se říká, že v zákopech není nevěřících! Naše devítka měla na odjezdu hlášeno zatím "jen" 40 minut zpoždění, ale i tak to bylo příliš na to, abychom stačili další přípojné vlaky! A zase se ozval ten hlásek. Nikoli z tlampačů, ale mnohem tišší: No tak, šup šup, je nejvyšší čas!
A konečně nám to docvaklo! Bylo to přesně na půl minuty! Naskočili jsme do expresu, co měl pravidelný odjezd právě před hodinou a čtyřiceti minutami a jehož zpoždění dosáhlo nyní rovných 100 minut. Dveře se se sykotem zavřely, jako v nějakém Star treku, ale "Mi", náhle svolní a vděční... už na budoucnost nemysleli a celou cestu do Prahy si četli na schůdcích o neuvěřitelných dobrodružstvích Rychlých Šípů ve Stínadlech. Příběhů, co se nám vlastně najednou už ani tak neuvěřitelné nezdály :-D
Ale na tebe, Víťo a Pavlíku, jsme mysleli ještě i o půlnoci, v posledním kodrcavém vláčku domů.
Kdy asi i vám bude dáno spatřit svůj bájný dálný východ...


<<  / >>  Celkem 3342 vzkazů