Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 
    


od: Víťa L. () vloženo:13.09.2020 23:35:50
Tak jsme to probrali a nyní musím zase na skok do Severní Ameriky roku 1757. To vím přesně. Ale nevím už, ve kterém roce jsem oficiálně přestal písničkařit. Snad 2006? Mohl jsem si vést aspoň nějaká stručná data. Jen vím, že bylo najednou ticho. Už jsem po nocích neskládal písně. Netoulal se nočním městem po nonstopkách a hernách. Nesbíral příběhy od všech, co mi tam bylo dáno potkat, abych je pak nad ránem vyplakal za městem hvězdám a ještě podivnějším existencím, než byly ty, jenž mi je vyprávěly. Přes den jsem spal, večer pak zas myšlenky vyházel na papír a trmácel se přes celou republiku, abych je zahrál čtyřem lidem, kteří přišli na koncert a kteří většinou vůbec nerozuměli. A to měli uši. Někdy si říkám, že ten němý posluchač by uslyšel víc.. Ale co teď? Těch mých šest zrezlých strun, které jsem už tehdy měnil velice zřídka doznělo a kytara, na kterou jsem se v chalupě naučil proto, abych porazil ticho a nezešílel zmlkla? Tehdy mě napadla ta šílená myšlenka.. Hudba mi už v životě tolik dala, jak jsem popisoval dříve, slušelo by se jí to nějak vrátit. Tak když už nebudu hrát, budu o muzice psát! A přihlásil jsem se k dnes již zaniklému webzinu Experience coby redaktor. Tohle byla pro mně docela hodně rychlá a tvrdá škola. Fungováním webu tu nikoho zatěžovat nebudu, jen zmíním, že jsem na starém kompu koupeném na nádraží za 1500 Kč makal jako šroub. Brzy jsem napsal svou první recenzi na jednu z desek Iron Fire. No, spíš to byla změť slov, která nedávala hlavu ani patu, i když jsem se snažil držet tradičních redaktorských osnov. Tehdejší zástupce šéfredaktora mi obratem napsal, co že to má znamenat, a že takhle jako teda ne. Tudy jsem poznal, že cesta nepovede. A tak další článek už jsem napsal po svém.. Chvíli bylo ještě ticho a pak čtenost začala zvolna narůstat. Na co jsem zapomněl bylo to, že každý z redaktorů psal pod nějakou přezdívkou. Ani já jsem své opravdové jméno používat nechtěl a najednou jsem si musel rychle zvolit nějaký pseudonym. Často se míhaly tradiční metalové a omšelé pojmy. Ale já chtěl něco zvláštního. Něco, co by přece jen znělo temně a tvrdě, ale zároveň nic jalového. A pak mě to napadlo. Magua! Ano, to je ono!.. Všechno, co jsem kdy na síti od těch dob stvořil bylo pod nickem Magua. Začaly se množit kladné ohlasy a já občas na metalový web přihodil psaní o Štěpánu Rakovi, ZNC, Požáru Mlýna, Jablkoni nebo Fleretu. Dva roky na to to webmaster zabalil, web skončil, ale pohlcen psaním jsem hledal nové místo.. Objevil jsem webmastera, který se pokoušel založit web Hard Music Base. Krásný sychravý motiv webu se starým hřbitovem. To byl rok 2008. Přezdívku Magua jsem si vzal sebou. Možná umím psát, ale programování webu nerozumím za mák. Onen webmaster to měl opačně. Hledali jsme další lidi, kteří by byli ochotni psát. Pro mě to byla obrovská výhoda, protože jsem měl oproti předchozí redakci absolutně volnou ruku v tom, co udělám, kdy a jak. Vybíral jsem si a dodnes sám vybírám kapely, o kterých budu psát a téměř vždy se dílo dotáhlo úspěšně do konce. Nikdo mi do ničeho nemluví. Rozjel se ve velkém stylu merch webu, vizitky, placky, trika, kšiltovky, na koncertech na pódium plachty s logem. A čtenost narůstala.. Rozhovory mě baví nejvíc, něco přes net, dříve po Skype, teď po telefonu. Několikrát jsem dělal rozhovor s Brichtou, s Prasopsem, tříhodinový rozhovor vedl s Tanjou, hodně si vážím rozhovoru s Petrem Korálem, Titanicem, Kernem, Otou Herešem, Petrem Hrabákem, Milanem Jonštou z kultovního Radegastu a spoustou dalších. Ale tohle není v tomhle povídání až tak podstatné.. Podstatné je to, proč zrovna Magua. Několikrát mi už přišlo od lidí, že mám neobvyklé příjmení. Ale tohle žádné příjmení není. Magua byl Huronský náčelník ve filmu Poslední Mohykán bojující po boku Francouzů. Nebudu vám, kteří jste ještě film neviděli prozrazovat děj tohoto filmu. Magua do příběhu vplyne celkem nenápadně, přesto je to ústřední postava celého snímku. Od chvíle, kdy se prvně ve filmu vynoří ze tmy.. no, však uvidíte sami.. Tu roli ztvárnil Wes Studi - opravdový indián. Možná proto všechno zahrál tak skvěle, protože hrál jakoby sám sebe. Často jsem potom vedl s lidmi debaty - proč právě Magua? Vždyť to byla vcelku nepříjemná postava, zrádce, vrah a křivák! Ale je tomu skutečně tak?.. Ve filmu se rovněž odehraje mrazivá scéna, kdy Magua za noci ve stínu lesa hovoří o tom, jak byli pobiti jeho lidé, včetně jeho ženy a dětí. Tady jsme ve fázi, o které jsme si psali již dříve, ve fázi odpustit nebo ne. Jde-li to vůbec. Magua se žene za pomstou, ale i on.. v jednom nepatrném gestu.. Závěr filmu je naprosto strhující. Přes osm minut nepadne ani slovo, přesto v úžasu sledujete, co se to vlastně děje. Tak kde je vlastně ona pravda? Na čí straně opravdu stojí Bůh?.. Otázek je spousty a za doprovodu nádherné film doplňující hudby budete mít čas k přemýšlení. A teď to hlavní. Román Poslední Mohykán je smyšlený. Žádný Magua nikdy neexistoval. Až na jednoho. Bylo to pro mně poměrně šokující zjištění. Čingačgúk - poslední Mohykán - tam v té době skutečně žil! A byl to přátelé - a teď se podržte - Moravský bratr!

od: David Fazy2 () vloženo:13.09.2020 20:53:54
Mně na všech mejch kapelách chybí spousta věcí, ale sem spokojenej, dokud se v rámci možností neflákáme a snažíme se to naučit. Samozřejmě ty "možnosti" nám často úplně nepřejou, skoro jako by si sám čert přál, abysme nikdy nevyrostli, je to k zlosti. Ale včera sme třeba aspoň pobavili tou svojí falešnou Bradavicí a vysloužili si několik pochval, což potěšilo. Judasové gázdujou pěkně, akorát v tý češtině ten text mi zní hrozně jalově. V originále to zní líp. Ale mně bude asi dycky bližší trochu ta východní scéna. Ačkoliv taková stará amerika... https://www.youtube.com/watch?v=lJUq8jzU0CA

od: Víťa L. () vloženo:13.09.2020 17:21:20
Nemyslel jsem, že zníte konkrétně jako Kabát. Ani bych nesrovnával Tvůj zpěv a zpěv Pepy Vojtka. Já myslel celou tuhle scénu. Tento vzkazník není určen k tomu, abych tu vyjmenoval všechny kapely, které se toho tanečního klišé nedovedou zbavit, byť se jej snaží zamaskovat do jakési originality a novoty, ale ono jim to nějak nejde. Zkusím doplnit namátkou Dymytry, Traktor, Doga, Harlej, Komunál, Alžběta a desítky dalších.. Hrát takto není samozřejmě nic špatného, ať si každý hraje jak chce, ale mě konkrétně rozesmutní, když slyším od Tebe - hledače to, co jsem slyšel jinde třistakrát.. Já taky na zábavách vyrostl, ale srovnávat ty skupiny s vesnickými parkety osmdesátých let nemá smysl. Svět byl jinde a my taky.. Dneska je tak obrovská konkurence a všechno už tu tolikrát bylo, že utéct z toho davu, je čím dál těžší. Ale když jsi třeba zmínil ten Kabát, první deska byla originální. Se vším všudy. Byla sice vulgární, hospodská, ale ono tam vše bylo tak nějak samo a přirozeně, že to ani tolik nevadilo. Nikdo tam to, o čem ta kapela je, tlačit nemusel. A ta muzika panečku šlapala jak.. prase. Přišla druhá deska, no, jako, že jo, ale už ten hospodský humor tam byl proto, že tam měl být. Třetí desku "Colorado" jsem poslech jednou a zařadil ji zklamaně mezi ostatní do poličky. Krom teda té titulní věci, ta má nápad.. Nic teda do té muziky násilím netlač jak píšeš, to by nemělo smysl. Buď to přijde nebo ne. Popisoval jsem pouze, co u Tebe postrádám. Návod co s tím sám nemám, tak nic neber tak, že to musí být špatně.. Kdysi jsem si uplet na sebe bič, když jsem začal psát mimo rozhovorů i recenze. Většinou jsem si vybíral sám, o čem budu psát, ale pak se kapely začaly ozývat samy. Posílat desky. Některé mi je už začaly domu vozit osobně. Už jsem věděl, co u mnohých uslyším. Nádherný digipack, vyšperkovaná produkce, špičkový zvuk a.... pořád jedná a tatáž česká těžkopádnost. Tak jak z toho ven. Kolik dá práce a úsilí takovou desku dát dohromady, kolik času a peněz, zkoušení atd.. a já to mám jako nějaký pisálek setřít pár slovy na netu? To není můj cíl a tak stále, když podobná deska přijde, rád o ní napíšu, filozoficky ji rozebírám, i když nad tím možná ani moc lidi nepřemýšlí. Svoji kvalitu po řemeslu ta hudba má, ale doma bych si ji jen tak nepustil.. Pokud nebude akce zrušená, měl bych za dva týdny jet na takový malý festival, taková ta česká klasika, už teď vím, co mám čekat a co uslyším. Ale třeba mě z těch českých kapel baví a bude tam hrát Vilém Čok. Někdo namítne, že se ten člověk ve dvaceti přestřelil a dodnes nevystřízlivěl, ale na to, že mu bude brzy šedesát - originální projev, nenudí, lehce rozpoznatelný mezi jinými a ta jeho kapela Baypass šlape teda hodně.. Vem si Dejve třeba Running Wild. Germánský heavy metal osmdesátých let. Navždy stejně a nikdy jinak. Ale nahráli dvacítku desek, uslyšíš dva takty a hned víš - tohle je Running Wild a nespleteš se! Nebo Grave Digger. Klasický heavy metal od roku 1980. Mnohý by Ti řekl, tam už snad určitě nic nového vymyslet nejde, vždyť v tom už bylo vše vymyšleno. Teď na těch posledních deskách se zabývají historií Skotska, xtá deska, stále stejný heavík, ale ta práce s těmi písněmi! A ty obaly!.. Co udělali z klasického heavy metalu Judas Priest na dvojalbu "Nostradamus", to je snad nejlepší album všech dob. Pořád je to klasika heavy metal a přesto natolik jiný.. Tím chci říct, že mnoho kapel má svůj jedinečný, rozpoznatelný výraz a tím už budou navždy jedinečné a nezapomenutelné. O to jde.. Asi to ne každého zajímá. Abych doplnil trocha filozofie, aspoň jeden z textů Judas Priest ze zmíněné desky o Nostradamovi. Vzal jsem si z něj to, že můžem spočítat hvězdy, můžem vidět dál než druzí, přijít na kloub všemu, jenže..... "Nesu sebou všechnu lásku, kterou jsi mi dala dodala jsi mi klid důvod žít Náš život je cesta, kterou jsme nastoupili od začátku vytvářeli jsme všechny tyto vzpomínky společně Pamatuji si když jsme se poprvé potkali na ty pocity, které jsi mi dala nikdy nezapomenu V momentě jsem věděl, když naše láska počala měli bychom spolu zůstat navždy, až do skonání věků I když přišly špatné časy drželi jsme se jeden druhého a dělali vše, abychom se přes ně překlenuli Žiješ v mém srdci i když jsi daleko Vidím tě ve svých snech slyším tě mluvit Zůstanu s tebou navěky v opravdové lásce při denním světle a hvězdami nad námi Vzhlížím k nebi já tam budu Tiše vedu své srdce Tiše odříkávám naší modlitbu.." (JUDAS PRIEST - Lost love) https://youtu.be/VMnNB2dseOI

od: David Fazy2 () vloženo:13.09.2020 09:22:24
Nené, to sem nemyslel, nejde vo to zahraničí, ani konkrétně vo finskej metal. Myslim jako že se nebudeme zbavovat toho současnýho stylu jenom proto, že existujou lidi, co poslouchaj něco jinýho. To by nemoh hrát nikdo nic. Ale jak píšeš, tak to bych chtěl, no, aby nás někdo slyšel a řek si třeba "aha, tak něco takovýho sem eště neslyšel". Aby to bylo originální a mělo to svojí jedinečnou tvář. No, teď se eště naučit takhle skládat a hrát, no. Stejně si ale nějak nemyslim, že zníme jako Kabáti. Já je zas tak dobře neznam, ale voni maj spíš takovou uvolněnou srandu a hrubej hlas, ne? To naše mi připadá docela jako napjatější a snad i lehce inštrumentálně jakoby mollovější, smutnější nebo něco. Ten Sifon v tom možná trochu slyšet je, páč přece jenom toho Vaška posloucham horem dolem, ale myslim si, že voni by se v tom asi taky úplně neslyšeli. Jako jo, já se v tý scéně nepohybuju (asi ani moc jakože v žádný), ale rozumim tomu, že teda u nás Kabáti a spol úspěch maj a venku ne. My teda zaprvý se mimo ČR moc neženem a za druhý si myslim, že to neni stylem, ale úrovní. Kdyby mezi těma kapelama byla nějaká, která by tenhle styl vypilovala téměř k dokonalosti, možná by měla venku úspěch, si myslim. Takže bych řek, že určitě máme na čem makat (a asi to budu říkat do konce života), ale neni to změna stylu. Konec konců, kdyby sme hráli jako ty Vietnámci třeba, taky bys to nespolknul. Polka, jasně! Já si neříkam žádný že se někdo pomát, more, polky, valčíky, qapníky, já nevim co všechno, patří snad mezi základy muziky a tak je logický, že se s nima dá pěkně čarovat! Jako třeby tadyty Dreadnoughts, vždyť je to hezké! Zkrátka chci říct, že si myslim, že úroveň a možnost úspěchu kapely neni podmíněná stylem a že všechny styly sou použitelný, včetně těch, kterejm sem eště nepřišel na chuť já.

od: Víťa L. () vloženo:12.09.2020 19:32:18
Jo, ještě Davide, ten Tvůj odkaz, to je trochu mimo můj vesmír, omlouvám se. Ohledně toho Česka mě napadla třeba polka. Vím pomátl se, říkáš si. Ale všimni si, co z polky udělali třeba takoví The Dreadnoughts: https://youtu.be/F8bAIXm5VbI


<<  / >>  Celkem 3584 vzkazů