Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 		     

od: Víťa L. () vloženo:23.10.2019 08:01:33
Banjo, jsem tak hrdý na to, že jsem Tě mohl poznat a moc se těším na další setkání. Jsi chodící encyklopedie, dovedeš poutavě vyprávět o všem. Je úplně jedno, jestli je to Ježíš, Vikingové nebo Peter Nagy. Ano, Zóna A v té televizi byla. Byl to snad přelom let 1988/89. Jednalo se o skladbu "Útok na špicu hitparády" dodnes slyším, když klip uváděli s tím, že tahle skupina je v Bratislavě už pomalu slavnější než Tublatanka a vidím svíjejícího se Koňýka v klipu, to se prostě nezapomene. Opus byl o něco málo ke kapelám "vlídnější", proto jel třeba Titanic točit svou první desku tam. V Supraphonu nebyla šance. I tak deska vyšla se dvěma obaly. Ten původní s drakem na obalu byl stažen z prodejen a já jsem sehnal už jen verzi s černým obalem, kde už bylo jen pouhé žluté logo kapely. Takže, kdo má doma obal s drakem, má vlastně v podstatě raritu. Jak jsem psal již dříve, ten konec osmdesátek, kdy pomalu pukaly ledy, byl pro mě po hudební stránce nejlepší. A vůbec i celé osmdesátky. Komunismu už dávno nikdo nevěřil, my puberťáci jsme z toho měli akorát prdel a mám o tom období píseň, kterou zřejmě na Vechtru zahraji o plastových oranžových Tatrách, která popisuje konec let sedmdesátých a poslední slokou současný stav. Samozřejmě z pozice dítěte. Za komunismu jsem děti nevychovával, nepracoval, tak to můžu popisovat aspoň takhle. Když jsem si ji teď doma hrál, pokaždé jsem se rozbrečel. Tak snad se mi to tam povede nějak ustát. Moc se těším na Tvé písně... Fazzy, tohle musí být znamení. To jinak nejde. Nejdřív úplně náhodně zmínka o Zimním Vechtru a teď další o Kristínce. Vůbec jsem neměl zdání, že to takto u Tebe bylo a jsem moc rád, že's to takhle napsal. Jestli budeš nějak začínat s tou Nagyho tvorbou (asi to špatně skloňuji, to je fuška to příjmení), tak určitě doporučuji náhodný výběr z jeho starších věcí. Já si včera poslech dvě novější desky a musím smutně říci, že se jedná o takové malé ani ne vyhasnutí, spíše hledání. Už se tam chytá kde čeho, jak hudebně tak textově, dávno tam není ta lehkost, ale to je případ, který se prostě stává. Proto se asi i tak často Nagy vrací ke svým starším písničkám. Třeba tento text je výborný, aspoň ukázka, ta sloka o tom andělovi, to je pecka: ...Revolver má presne šesť rán a týždeň má vždy sedem dní, tento deň je zvyšný náboj len pre zúfalých posledných, bola by sa škoda strielať, kým nedošli sme po refrén, ten kto vie, jak to znie, je zachránený... Malý anjel na fontáne vám ciká na tie dejiny, je mu jedno kto mu vládne on cikal už na iných...Len tá muzika za niečo stojí a nevzdychá a stále môže krásne znieť aj bez gýčov a hviezd... Revolver mám presne šesť dní a týždeň má vždy sedem rán, každé ráno púšťam správy a som na ten revolver sám.." .... Caine-Mi, Zelenáči (Greenhorns)? Nebojte se, že mě tohle minulo. Co jsme se s klukama u gramofonu nablbli na songy jako "John Hardy", "T jako Texas", "Vůz do Teennesee" a hlavně "Proklatej vůz", to byla hitovka. Tady jsem se učil první akordy na kytaru. Jako děcka jsme u poslechu měli místo kytar badmintonové pálky a dělali, že hrajem. Vinyly mám dodnes dva "Písně větru z hor" a "Mistr čas". Píseň "Feleena z El Pasa", tam ve mně začalo hlodat cosi, že bych chtěl někdy taky psát texty. Ty příběhy v textech se mi moc líbily. Ale Citron s deskou "Plní energie" to všechno smetl. A tehdy i Accept a Judas Priest. To bylo něco úplně z jiného světa a na country jsem zapomněl. Jestli je to dobře nebo špatně, Bůh suď. Někdo to (například Kája Štochl) může vidět jako Corridu, ale tak to je. Včera večer jsem přišel z hor, už se brzy stmívá. Poslouchám rád metal ze sluchátek v temném lese. To nejsou potřeba kulisy, to jste přímo uprostřed. Já vím, je to diagnóza asi. Děkuji vám za všechno. Ale abych to nějak dokončil s tím Petrem Nagy. Třeba před touhle skladbou se musím sklonit! To si poslechněte. Je to skladba "Nad nami zomrel skladatel": https://youtu.be/DVNDbN5uGwg
od: Caine-Mi () vloženo:22.10.2019 22:32:42
Díky, Víťo, díky kluci, hezky jste to všichni napsali. Mi k tomu moc nemáme co dodat, jak víte, jsme spíš přes to (pa)country. Křesťan, Nedvěd, Mirek Černý a tak... no ale hlavně Zelenáči! Ostatně to je asi zjevné už takhle na první pohled :-D
Na tom Nagyovi se nám asi líbí tůze, že se nepodbízí lůze... no, nebo alespoň ne tím způsobem, že by přešíval kabát a střídal kadeřníky :-D Ale teď vážněji. Je úžasný, Víťo, že ti Tatínek otevřel srdce tak netušeným až bláznivým způsobem. A stejně jako u Fazyho, i tebe si k tomu zřejmě potřeboval nejdřív připravit. A že to bylo od Něj, to si můžeš být jistý (v rámci víry ;-)), protože kdykoli se člověku otevře srdce (oči, uši, mysl), aby k Tatínkovi lépe prohlédl, a mohl ho třeba zahlédnout i za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, pak i kdyby se všichni kolem smáli a nebo otáčeli zády... jak se bezradně rozhlížejí, koho že to kde vidíš, je to prostě jasný! Neboj a klidně pokračuj v bádání.
₆₅A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." ₆₆Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (Jan, kap.6, Ekumenický překlad)
od: David Fazy2 () vloženo:22.10.2019 20:09:46
Jaj more, Víťo, ani nevíš, jakou si mi udělal radost! Peter Nagy, děláš si humor?! Já Ti teda něco napíšu a nejspíš to zase bude dlouhý a přitom toho tam moc nebude. Vo komouších vim leda to, co mi někdo řekne, ale pokud bych měl srovnat muziku, co byla povolená a muziku, co byla zakázaná, tak mi to příde vobojí vlastně stejný. Fakt, nekecam. Všechno to slyšim jako hromadu opěvování hříchu za nesmyslnýho hluku stále stejnejch tří akordů. No a mezi tim bordelem se vobčas najde něco vtipnýho a zajímavě zahranýho, u čeho mi nevadí, že sou to vlastně bezduchý kraviny a rád se u toho zasměju. A ještě míň vobčas tam najdu i něco, z čeho se mi povede vycucnout nějakej ten odkaz na věci, který nemaj základ v materiálním světě, takže by se snad dala najít i nějaká spojitost s Tatínkem. No a z toho ještě úplně nejmíň, až skoro strašidelně vůbec nikdy, ale jenom skoro, se vobčas najde i něco, co se třeba vopravdu vědomě snaží odkázat někam přibližně do nebe. Takže to málo, co se dá a u ostatního se smiřuju s tim, že se prostě ty písničky povedly, i když ty muzikanti sou vo hodně větší kamarádi s čertem, než se svym vlastním Otcem, kterýho prostě neznaj. Musim si u toho nalhávat, že když si odmyslim všechen ten kekel z pekel, tak ten skladatel tu písničku nakonec přece jenom složil ve spolupráci s něčim, co vychází z jeho duše a ne z jeho flašky. Tady se odkazuju na takový to "že máme každej v sobě kousek Ježíše", takže možná u natvrdlejch tvrďáků z tvrďáckýho R.U.R., který mam tak rád, se ten kousek moudrosti projevuje aspoň v tom skládání, když už po světě musí chodit pod maskou. Takže ve finále posloucham z těch zakázanejch Caina, směji se u Kudy kam a Bradavice a z těch povolenejch posloucham (a snažim se u toho nebejt smutnej, že ty písničky sou vlastně spíš "produkty" než "kamarádi") R.U.R., Corpus, Sifon, Ultramarin, a semtam pár dalších, který to maj aspoň trochu namíchaný. Současnou dobu beru úplně stejně. A teď konečně k tomu Petrovi Nagy, ať už se jeho příjmení skloňuje jakkoliv. Mam ho tady několik staženýho, nic vo něm vlastně nevim a pořád čekam, až si udělam čas, abych si ho prověřil. A teď to někdo udělal za mě, což je dobrý, páč zejtra si ho asi v práci konečně poslechnu bez toho šílenýho strachu, že to neklapne. Proč mě ten soudruh zajímá a proč mi tak záleží na tom, abych se v jeho tvorbě nezklamal. Odpověď Tě asi zklame, protože neni moc zajímavá, ani promyšlená, jenom tragická a plná ironie a hořkosti mně vlastní. Prostě kámo, Kristýnka. S tvrdym y ale. Já už sem vo ní různě psal všude možně, ale Tobě asi eště ne, taxi to halt přečteš taky, no. Kristýnka a její příběh je pro mě základní příklad toho, co mi na tomhle světě vadí asi nejvíc a to jest, že se i z toho nejkrásnějšího zázraku na zemi může během pár let stát v nekonečný šedi se utápějící bordel. Jednoduše - kdysi sem poznal jednu soudružku, co se takhle menovala, jenže byla z Prahy a já z Plzně a blábláblá, čas, prachy, problémy doma, moje vlastní demence... Prostě sme spolu byli 2x na prázdninách pár dní a byla to paráda, jak nejlepší kámoši, jenže pak už sem jí nikdy nepotkal a nebylo v mý moci to setkání vyvolat, z různejch hloupejch důvodů. Taxme se už neviděli. Ale vobčas sem si na ní vzpomněl a bylo to právě hlavně díky tady panu zpěvákovi, jehož skorostejnojmennou píseň někdo nechal nahranou na konci nějaký kazety s Hurvínkem nebo s čim, co sem tenkrát vobčas poslouchal. Ta písnička na mě působila, jako do tý doby žádná jiná, já sem z ní byl prostě úplně hodně někde. Nechápal sem proč, prostě sem si říkal, že je to asi tim, jak se to smutný a sice mě to ze srandy napadlo, že by to s ní mohlo nějak souviset, ale tak jako to je kravina. Paxem na to byl jednou hodně blbě, samozřejmě qůli problémům se vztahama, nebo spíš absencí vztahu a vzpomněl sem si na to veselé děvče. Pamatoval sem si jí dobře a uvědomil sem si, že sem se vlastně nikdy s nikym necjtil tak dobře jako s ní, ale ne jenom že city lítaly divoce, ale i hlavnou sem si to zdůvodnil, vona byla nezvykle rozumná, dodnes docela čumim. Řexem si, že jí musim zkusil nějak najít, že to sice určitě neklapne, ale bylo by hloupý to nezkusit. Rok sem sbíral vodvahu se do toho vůbec pustit a paxem jí našel, no. Vlastně spíš nenašel, našel sem to, co bylo, je a bude úplně všude, skoro ve vší muzice, v každym rozhovoru a ja nieviem už. Slečna vyrostla no, sice možná do kráse, ale i do sraček, prostě každej tejden jinej kluk, hromada chlastu, kouře a různejch dalších ptákovin. Sice sem nepochopil, jaxe to může VŮBEC STÁT!, ale tak jako byl sem mladej, že jo, ve skutečnosti to neni nic neobvyklýho, jak sama řekla, byla hezká, každej jí chtěl, našla si partu a tak dál, normálka. Nicméně já sem se z toho zbláznil, že jo a tak sem teď tady, no. Tehdy sem si vzpomněl na soudruha Petra N a na jeho písničku, jak se najednou ke všemu jakoby hodila, že jo a vod tý doby sem jich na stejný téma napsal hromady a píšu dál a pochybuju, že někdy přestanu. Dyť si mě slyšel na Vechtru, to je skoro všechno vo ní. Proto mě zajímá Peter Nagy a proto se tak bojim, aby náhodou vedle krásný Kristínky neleželo zase znova to samý hujerstvo, jako v tomhle příběhu. Jestli to má nějakou dobrou stránku, tak asi to, že mi to dost možná pomohlo, abych neskončil jako vona, páč sem tenkrát měl trochu tim směrem nakročeno, akorát todle mi to příšerně znechutilo. Zajímavý je na tom taky to, že Moje Paní todle všechno ví a hraje ty písničky se mnou a líbí se jí, což jako... docela čumim. Asi to bude do konce života a pak ještě dál moje achillova pata, tadle soudružka. Díky Ježíšovi, že mi to v hlavně trochu srovnal právě tim, že mi došlo, že mi nemusí jít ani tak o jednotlivce, třeba zrovna tuhle soudružku, ale spíš vo ty krásný vlastnosti a schopnosti, který měla a který chceme mít se Zuzkou taky. Tim způsobem se nemusim násilně nutit na ní zapomenout, ale ani si vyčítat, že prostě "myslim na jinou ženskou", když vim, že nejde ani tak vo to, že bych chtěl bejt zase s ní, ale spíš že bych chtěl zase cejtit Boží blízkost. Já to nebudu po sobě kontrolovat, Ty to nějak určitě přelouskáš, omlouvam se.
od: Banjo () vloženo:22.10.2019 08:53:46
Tak pravda, Slováci byli v 80. letech taky pod cenzurou, ale řekl bych, že o dost míň než my. Víc drželi při sobě - jako že si dokázali svoje šikovné lidi víc podpořit. Třeba u nich v TV hrála Tublatanka nebo Kaččákovo Bez ladu a skladu, dokonce jsem tam myslím viděl i Zónu A, zatímco když se chtěl do TV dostat někdo progresivnější od nás (třeba Pražský Výběr), nejspíš se tam dostal přes Triangel (byť Uhlíř s Šípem taky sporadicky někoho propašovali do Hitšarády nebo do TKM, než se soudruzi stačili rozkoukat a zakázat). Měli jsme tu spoustu dalších, ale ti do TV prostě neprošli (a hodně jich neprošlo ani na pódia)...
Naše pop scéna byla šílená - kolotočářské "hity" Michala Davida a spousta "prehistorických" fosilií typu Helenka Vondráčková, tu a tam oportunistický Olympic... Celkově šílená beznaděje. Slováci tam měli civilně znějícího Žbirku a Nagy bylo trochu zjevení - trochu něco jako pár let předtím Schellinger u nás, než skočil do Dunaje.
Nagy byl zajímavý tím, že se nepodbízel režimu. Prostě zpíval o tom, že se máme mít rádi (což je vlastně tak trochu variace na to Ježíšovo "milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás"). Takový trochu jako hipík, ale podle módy 80. let. Vlastně to ani nebyla taková šílená vlezlá komerce, která čišela z těch našich povolených disco-pěvců...
Člověk tehdy ani neměl moc tendenci tu TV vypínat (přepnout nebylo moc kam, byly dva programy), když zpíval. Ale ty davy kolem něj byly asi proto, že se prostě líbil holkám.
Já ho snesl, i když můj hudební styl to nebyl - podobně jako třeba Lenku Filipovou nebo Karla Zicha - zpívali si to svoje, ale byl to tak trochu popík. A jen tak mimochodem mi připadá, že tihle uvedení se neprojevovali jako prorežimní slouhové ani jako blbci.
od: Víťa L. () vloženo:21.10.2019 22:35:05
Kamarádi, před pár dny jsem měl slyšení. Vzhledem k tomu, že jsem zhruba tři týdny nejedl a téměř ani nepil jsem neslyšel a později i neviděl. Pak jsem měl strašnou chuť uslyšet cokoliv, tak jsem si pustil umělce, který se jmenuje Petr Nagy. Nevím co se stalo, ale ke mně jeho tvorba promluvila. "Tak a je to tady. Tohle už je vážně případ pro psychiatrii", namítnou někteří. Jiní zase zareagují zlostně: "Jakým právem tady vytahuješ tuto socialistickou kreatůru, která plnila kulturáky v době, kdy řada tvých oblíbených kapel nemohla vylézt ani z kotelny, natož někde oficiálně zazpívat". A mě to šrotovalo v kebuli dál a dál. Asi proto, že jsem v mládí měl a dodnes ve skříni mám všechny jeho předrevoluční vinyly. Nikdy jsem se jím příliš nezabýval, jeho texty jsem v té době blíže nezkoumal a abych se přiznal, po revoluci jsem na něj taky zapomněl. Tak jsem si s dnes již šedesátiletým Nagym pustil nějaké rozhovory a zjistil, že téměř o všech podobných zpěvácích jsem za ta léta slyšel spousty epizod, které zdobily titulky bulváru častěji než jejich písně a o Nagym jsem za těch zhruba třicet let neslyšel z podobných afér a bulvárních taškařic nic. Už to mě zaujalo. Pak jsem sledoval rozhovor a přemýšlel. Povídal jak ho po koncertech museli policisté tajně vyvážet za město na předem domluvené místo, třeba někde na benzínku a tam si ho přijel vyzvednout manažer. Jinak by se z kulturáků obležených lidma nedostal. Tak jsem přemýšlel nad tím, jestli to měli těžší ti, kteří nemohli vylézt hrát ze sklepa na světlo nebo člověk, který takto fungoval a během pár dní po sametové revoluci po něm "neštěkl ani pes". Samozřejmě otázky v rozhovoru pokládá kapitalismem zdegradovaný adolescent a jedna z otázek zněla "jaké si Nagy s kapelou coby hvězdy kladli u pořadatelů podmínky". Dneska je u hvězd v oblibě přát si do šaten žrádlo, kterého se často nikdo ani nedotkne. A Nagy povídá s úsměvem: "Prosím vás, jaké jsme si asi mohli klást za komunistů podmínky? My byli rádi, že můžeme takhle vůbec hrát". Tak jsem si začal postupně pouštět celou jeho diskografii a zřejmě jsem již zešílel úplně, pak mě prosím opravte, ale já téměř v každém jeho textu a v každé písni našel nějakou skrytou spojitost s Tatínkem. S každou další skladbou jsem odkrýval další tajemství jeho textů, za které bych se teda rozhodně nestyděl. To se mi u tuzemských populárních umělců nestává příliš často. A blouznil jsem dál. Říkám si: "Po čem ty fanynky v těch sálech tak šílely? Pochopili to všechno tak jako já nebo je to úplně jinak? A co teprv u přehrávkových komisí! Copak nad tím vůbec nepřemýšleli nebo to Nagy naprosto originálně zakamufloval tak, že mnohdy jakože zpívá například jakési ženě, ale ve skutečnosti to zpívá Jemu?" Pokud ano, pak je tedy všechny pěkně převez! No a vrcholem bylo, když jsem si pustil celý jeho koncert z internetu. Ta kapela šlape! Jestli takto zní československá populární hudba, tak to teda jako jo! Ano, některé letité šlágry nám už média za ty roky ohrály do omrzení natolik, že nám činí problém je vůbec slyšet, ale mimo jiné jsem objevil i písničky, o kterých jsem neměl tušení. A hledal jsem dál a dokonce došel i k tomu, že i ta domrtě ohraná Kristínka jenom spí, že každý z nás je v podstatě takový horolezec a jednou může přijít pád, kdy "ticho za nás vypráví" a pořád je tady někdo, kdo bude u nás "dole hned, když náš výkřik dozní.. v ozvěnách". Vložím zde za všechny jeho písně alespoň tři odkazy. První je skladba "Udobření" a musím konstatovat, že napsat tento text a přemýšlet takto ve dvaceti letech, kdy to napsal, to jako všechna čest. Já měl třeba ve dvaceti úplně jiné starosti. https://youtu.be/UMrfWHCOtg8 Druhá je neskutečně silná skladba "Akáty" https://youtu.be/GV8QBfJui8s no a třetí odkaz je na celý jeho koncert https://youtu.be/SPSikKUYNe0 Moc mě zajímá váš názor, co na to neskutečně upřímný slovní kulomet Fazzy, vše s nadhledem sledující Banjo i vy, čtyřstrunní zpívající myšionáři Caine-Mi.

<<  / >>  Celkem 3291 vzkazů