návštěv

Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:24.03.2021 23:28:07 Jak se tu nedávno zmínil ten Rockfest, nejvíce to tam stejně v roce 1987 rozdrtil Titanic. Až mu dokonce věnovali pár vět v tehdejších aktualitách. Jsem na to tehdy koukal v černobílé televizi https://youtu.be/7nSKXDZTMg0 Zároveň se nemohl se dočkat desky, která se povedla vydat u Opusu sice až zkraje roku 1989, ale začínala sloganem: "Jen zkuste přijít, já vám ukážu s kým máte tu čest!".. Jak jsem pravil, druhou polovinu osmdesátek mám nejradši. Ač sám adolescentem, děly se velké věci https://youtu.be/XwLKFZWDp5Q od: David Fazy2 () vloženo:18.03.2021 14:29:16 ---Pokračování mýho plácání játrama na téma nahrávky a bordel v hlavě (nemusí každýho zajímat a je to dlouhý zase jako vepř)--- Nebudu předstírat, že umim mluvit přímo s Bohem. On ví, že bych to rád uměl a to mi zatim musí stačit. Taxe spokojme s výrokem, že sem zkrátka přemejšlel. A došel sem k závěru, že tohle neni vono. Moje láska k muzice neni ta jakoby černá díra. To si myslim. Ani fakt, že to někdy hraničí až s posedlostí. Mam svoje temný stránky, vo kterejch vim a určitě i nějaký, vo kterejch nevim a který snad časem objevim. Někdy dělam věci, který si neumim logicky zdůvodnit, pak je nedělam a zase si neumim zdůvodnit, proč je nedělat. Je to taková past v hlavě. Motam se v kruhu, protože je nad moje síly udržet myšlenku a přesvědčení. Ale s tou hudbou to nemá nic společnýho, naopak. Kdybych měl popsat, co všechno pro mě muzika znamená, to snad ani nejde, páč si to všechno najednou stejně v jeden den nepamatuju. Aspoň přibližně... Ve všem tom chaosu je hudba taková kotva, pomáhá mi přemejšlet o věcech z různejch úhlů (proto moc nevyhledávam takový ty náhodný saláty ze slov nebo třeba ani instrumentálky, prostě ta poezie je až na druhym místě). Neberu zpěváky za slovo, ale když už si někdo dá tu práci s tim, aby do tý písničky dal kus sebe, taxi já dam tu "práci" s tim, abych si z toho něco vzal, i kdyby to měl bejt třeba negativní příklad. Mnohdy je to například vědomí, že někdo jinej prožívá podobný věci, jako já, takže se nejspíš daj vydržet. A dneska sem si uvědomil, jak moc mě a moje hraní i skládání formujou nahrávky, který posloucham. Nejen jako inspirace, ale i právě jako různý ty příklady. Sem si právě "odvážně" zase jednou poslech nějaký ty Ložiska a Kuličky a došlo mi, jak moc sem si z toho za těch 10 let vzal. Sou to takový drobnosti a kraviny, ale bez nich bych prostě hrál vo dost jinak. Slyšim Vedoucího, co dělá se šlapákem a vzpomněl sem si, jak mě to kdysi zaujalo a začal sem se taky učit kopat trochu jinak, než jenom na první a třetí dobu. Nebo Martináčovo basa, na tu sem si dycky vzpomněl, když někdo tvrdil, že basa nesmí hrát znatelně a má jenom kopírovat kytaru. Nebo vůbec jednotlivý slova, jak je ty zpěváci vyslovujou, jak sou někde falešný, někde jim dochází dech, to všechno si vybavuju, když se pokoušim zpívat a pomáhá mi to. A takovejch příkladů je hromada, to by se sem ani nevešlo. To se netýká samozřejmě jenom týhle tvorby. Já vim, že ten výsledek, to moje hraní a zpěv, neni žádnej zázrak, ale nebejt tohodle všeho, bylo by to ještě mnohem horší, takže sem za to vděčnej. Já sem prostě potřeboval slyšet toho soudruha, co zpívá úplně příšerně falešně tu písničku "Ne!" na tom živáku Kuličkovýho Ložiska, co mam od Haška, páč von se tam vobčas trefuje jakoby do druhýho hlasu, nejspíš aniž by chtěl. A protože sem si tohohle jevu už jednou všim u jinýho, podobně netalentovanýho a pro mnohý nedůležitýho zpěváka, co už stejně asi nezpívá, přivedlo mě to na myšlenku, že bych možná moh vymyslet zajímavej druhej/další hlas k hlavnímu takovou vylučovací metodou - že se na to zkrátka vy... a vono to tam skočí, já si to pak poslechnu z nahrávky a poznam, kdy to bylo, najdu na nástroji tóny... A je to a vono to funguje! A takovejch kravinismů je tam skoro nekonečno. A jak tam pan Caine řekne mimo jiné "všechno sme posrali", tak ste tam právě posrali všechno možný sice, ale zanechali ste po sobě krásnej soubor tipů a triků pro mě, páč takhle já se prostě učim. A kdyby ho Hašek omylem neměl, byl bych dneska ještě horší a to jistě minimálně všichni účastníci Vechtru potvrdí, že by už nemuselo bejt snesitelný vůbec. Nebo jiná příhoda...! Když sem začínal hrát, mí stejně starý kolegové donekonečna drtili riffy nějakejch ACDC a Nirvány a všeho možnýho a skoro nikdo nepřišel s ničim vlastním a když už jo, většinou to bylo stejně třeba vod Kabátů. No a tady najednou je nějaká parta podobnejch vocasů, jako sme byli my a dělaj i za komoušů, kdy je to takhle zakázaný, celkem voriginální vlastní tvorbu. No, taxem se na to nevykašlal, že jo. Víte, jakou sílu dodává vidět někoho, jak je v těžký situaci, ale nevykašle se na to a přesto prostě se snaží? Já mam strašně rád všechny možný lidský snahy a tak, rád koukam na vědomostní a talentový soutěže a někdy taky sporty, jenom abych viděl, jak se někde někdo na něco nevykašlal a udělal něco zajímavýho, něco se naučil, něco dokázal. Já to nepovažuju za nějaký velký věci, že támhle Karel z AnáLhoty si pamatuje ména všech německejch generálů, ale nacházim v tom povzbuzení, kdykoliv dělam něco, co mi nejde. Jinak bych se všim dávno seknul, včetně muziky. Obě ty Ložiska prostě patří i k těmhle případům, někdo se tam o něco snažil, nebylo to jenom úplně náhodný brnkání, něco na tom je. No a abych to moh poslouchat, logicky potřebuju nahrávky a čim víc jich je, tim víc u toho dycky vydržim, páč vo to dýl trvá, než se toho nasytim a zas na čas přejdu k něčemu jinýmu, abych se po čase zase k tomuhle vrátil. A pak někdo řekne jakože hele, existuje toho víc, ale nemůžu ti to dát/prodat/pučit/cokoliv, protože... A je to bez šance. Cainovo důvody patří k těm smysluplnějším, jo. (Promiň, Sasanko, já nevim, jakou roli v tom máš, všechno svádim na Caina, páč de o ty starý věci, ale ty bys tomu teoreticky mohla rozumět, páč než ste se spojili, byla si přece taky takovej fanoušek trochu, ne?) Někdy píše, že by nerad takhle pouštěl ven "podklady a pracovní materiály", to sou pro něj tyhle nahrávky, že je potřeba je nějak zpracovat a udělat z nich něco pořádnýho, aspoň podle svýho svědomí, aby se to dalo pouštět dál. Von prostě neni archivář, spíš takovej editor nebo něco. Tim třeba zamezí případný "vostudě" toho nahranýho muzikanta. A taky třeba při střihu navždy umlčí něco, co mohlo ještě bejt někomu užitečný, ač by se to nezdálo. Předtim taky říkal něco na ten způsob, že by nerad, aby tydlety starý vykopávky třeba způsobily nějakou škodu. Já si to nepamatuju slovo od slova, ale šlo zhruba vo to, že jak je to starý, tak tam zpíval/i a říkal/i věci, se kterejma neska by třeba už nesouhlasil/i, nevim, za který se možná i trochu stydí, nevim a že já nebo někdy by si z toho třeba moh vzít nějakej špatnej příklad. Jo. To je hezká a ohleduplná myšlenka, schovávat svoje bordely, zatimco jiní je třeba vesele prodávají. Já nechci přímo tvrdit jakože né, přece umim poslouchat a vybírat si z toho, že jo, ale tak snad za mojí schopnost poslechu hovoří skutečnost, že mě nezkazila ani ta Bradavice. Tim nechci říct, že bych nebyl zkaženej, ale snad se mi dá věřit, že z muziky to fakt nemam, když už, tak možná z jejího nedostatku navzdory zdánlivě jednoduché sehnatelnosti, která jest z ohleduplnosti ztěžována, že jo. Některý svinstva vim, kde sem sebral, některý sou asi genetický, ale ta muzika, když byla, tak mi dycky pomáhala prostě, tak to je. Já prostě neumim ty Cainovo důvody uznat, i když se je snažim respektovat. A proto mi dělá problém pořád somrovat, jak Caine říkal, vyzýval mě, abych pořád se snažil to získat. Kdo sem já, abych považoval svoje důvody za lepší, než ty jeho. Je mi to takový proti srsti, cejtim to tak, že ty moje sou důležitější, ale tak to je snad jasný, že to tak budu cejtit, takže se prostě nemůžu považovat za úplně důvěryhodnýho posuzovatele argumentů. Žalobce nemůže bejt soudce nebo něco takovýho. No a dostáváme se k jednoduchý závěrečný myšlence, že muzika je zkrátka od toho, aby se poslouchala, na tom trvam. Tak ať to dělá radost, ne? Ať to neni k ničemu, né?! Nebyl by někdo z těch muzikantů přece rád, že jeho trapný falešný halekání někomu pomohlo halekat vo kousek míň blbě? Ty, co už nehrajou, ať zní aspoň takhle, když to jinak nejde, moje láska k jejich muzice činí jejich počínání o něco smysluplnějším a neni to moje vina, že sem se narodil pozdě! Nebylo by hezký, kdyby tenkrát někdo přišel na Ložisko nějaký a řek "Heleto, teď ste taková malá kapela, ale za 30 let hodně pomůžete jednomu vocasovi?" No, neni to nic moc, ale je to víc, než kdyby řek, že za X let bude třeba nějakej ten Slabikář, kterej pro ty muzikanty asi hodně znamenal tenkrát, pouhým podkladem, na který se snad nikdy nedostane a když už jó, tak z něj bude nejspíš dost ukrojeno. A to nemluvim vo tom, kde asi sou všechny ty podklady, ze kterejch se skládalo to Story of Ložisko (jestli ještě někde sou). Já sem jenom jeden, malej a slabej, ale tak vim, co chci a snad i vim proč a snažim se to přeměnit na něco, co pak zase potěší někoho jinýho a dokud mi funguje klávesnice aspoň, tak zase jednou somruju a držťkuju, no. Pokud tohle všechno je pořád málo, aby to pohnulo skálou, kterou se tu mimochodem taky někdo (nebo něco) snaží povýšit na hrst hlíny, tak ať si asi dál kamení, ale ty vostatní minerály by k tomu možná taky chtěli něco říct. A jestli někdo chce, aby něco úplně zaniklo a dílem náhody nebo vlastní prosíravosti se tak stalo, že je to v jeho rukou, tak ať to halt zanikne, já s tim nic neudělam. Je to škoda, ve světovym měřítku malá, v mym životě velká, ale tak už to je, že starosti jednotlivce nejsou nic v porovnáním se starostma světa, nebo třeba i jinýho jednotlivce. Jo, pořád se stydim, že mi na tom vůbec tak záleží, když jinde umíraj třeba ve válce nebo něco. Je to takový hloupý hádání jako ve školce, Pepíček nepučí Kubíkovi kuličky. Kdybych všechnu energii, co věnuju týhle kravině, věnoval někam, kde na tom záleží, bylo by to lepší. Já se halt zmůžu leda na tohle. Když to vyjde, třeba se zmůžu na víc. Je to chyba a je to něco, s čim se taky snažim něco dělat, jo, neřešit kraviny a věnovat se důležitějším věcem. Přesto tohle možná neni až tak jednoznačná kravina, možná ta moje hloupá muzika fakt někomu pomůže, jakože hodně, jako jiná pomohla mě, slabochovi a možná to bude taky trochu díky nějakýmu špatně zahranýmu rytmu na nahrávce, co bych moh mít, ale nemam, páč mi díky tomu dřív dojde, že něco učim Zuzku na bicí blbě, rychlejš to opravíme, líp zahrajeme a spíš svojí antihudbou neodradíme od textů. Já nevim, jaxe na to kouká Bůh, když je pán nad časem, má nějakou váhu to, že třeba Zešneka zahrál kdysi nějaký malý sólo a já se z toho něco naučim a celkově se propojí ty věci, co sem tu psal? A pak díky tomu třeba zase někoho potěšim já? Neni to hezký, takhle propojovat lidský osudy? Von to možná vidí dopředu, tak to asi neřeší, ale tak já to nevidim, tak to řešim a myslim si, že by třeba ten bejvalej kytárista byl rád, že to, co dělal, nebylo k ničemu. Von si to se mnou asi Tatínek jednou vyříká a já se budu stydět ještě víc, ale teď prostě halt mam chuť šťouchat do pomyslného Pepíčka, páč si prostě myslim, že se chystá zničit něco důležitýho. Tahle moje celá zpráva je ve svý podstatě asi hřích, ale vyplývá spíš z mojí neschopnosti opustit myšlenku a smířit se s něčim, než z mojí lásky k hudbě, takže tuhle lásku prohlašuju za teoreticky spíš dobrou nebo aspoň neškodnou, zatimco se stydim a omlouvam za svojí nekonečnou dotěrnost, tak nějak bych to viděl. od: Caine-Mi () vloženo:06.03.2021 10:10:10 Když si to takhle člověk čte, co píšeš o své "posedlosti", najednou si sám nějak líp uvědomí, že ji vlastně zná. Že ji taky má! Třeba v něčem úplně jiném, ale hned ho napadne skoro rouhavá myšlenka... co když nebeský Táta dává každému svému dítěti do vínku nejen nějaký ten specifický dar, aby se celý život učil s ním udělat něco dobrého nebo dokonce i krásného... ale možná, že dává každému i nějakou tu specifickou "posedlost" čímsi. Proč? Abychom nemuseli pořád bojovat jen proti těm ostatním, ale mohli i sami se sebou? :-) Každý, i ten zdánlivě sebedokonalejší člověk, má někde v sobě "černou díru". Místo, které svépomocí ne a ne překročit. Zvlášť u muzikantů je tohle moc dobře vidět: Veliký talent, jenže líný. Veliký talent, pilný, ale nevkusný. Veliký talent, pilný, vkusný ale chlastá Veliký talent, pilný, vkusný, nechlastá, ale je na prachy (nebo lacinou slávu). Veliký talent, pilný, vkusný, nechlastá, ale v životě zkrátka touží po čemsi úplně jiném. Veliký talent, zodpovědný, pilný, vkusný, nechlastá, není na prachy, baví ho to moc, ale kvůli rodinné nebo těžké životní situaci nemůže... Je zodpovědný, pilný, vkusný, nechlastá, není na prachy, baví ho to moc, dokonce i rodina mu fandí, životní situace přeje, akorát... nemá vůbec hudební sluch :-D A tak by se dalo pokračovat, vesele i smutně, pořád dál. Asi víš, o čem je řeč. Co nám tímhle Stvořitel chce ukázat? Že jsme jenom stvoření a ať se nám to líbí nebo ne, tak Ho potřebujeme? A nebo chce, abychom si nejdřív uvědomili, co my sami opravdu chceme a dokázali to pak (zvolna) rozlišovat od toho, co chceme jenom proto, že se nám momentálně chce? A možná... takhle naší hru dělá jenom zajímavější. O to vynaložené úsilí i o tu nezaslouženou blízkost. Takový jakoby vyšší level 😇 Kdo ví... zeptej se Ho ;-) od: David Fazy2 () vloženo:05.03.2021 14:36:24 Vono je to na druhou stranu docela směšný, páč kdybych měl třeba někomu z rozvojový země říct, že se musim zbláznit z toho, že mam jenom 90% nahrávek a ne 100%... To je strašná ostuda. Vono i říct někomu, kdo mi dal skoro všechno, že to stejně nemůžu poslouchat, páč to neni úplně všechno... To je taky dost na hlavu. Stačí abych se narodil o pár kilometrů vedle někomu chudšímu a neměl bych na čem přehrát jedinou kazetu. Nabízí se otázka, jestli má vůbec cenu řešit třeba zrovna tenhle pidiproblém, že se někde válí pár kotoučů nebo kazet a nikdo je nemůže poslouchat. V záplavě přepychu, ve kterym žiju, sem si vypěstoval skoro až romantickej vztah k hudbě, písničky sou pro mě jako živý bytosti, kamarádi. Asi nejsem jedinej, komu někdy právě hudba pomohla z naprostejch... Ale čeho? Chtěl sem napsat sraček, ale jediný, co se mi dělo, bylo to, že sem si prostě neuměl najít ženskou a bydlel sem se schyzofrenickou osobou, která mi občas dělala řeholi. Někdo třeba bydlí zjednodušeně řečeno v popelnici. Je to všechno xmíchu, celý moje hádání s Cainem o tom, jestli by starý písničky měly znít, páč můžou pomáhat svojí výpovědí o partě kluků, který místo aby někdo fetovali, snaží se dělat muziku, a to za velice nepříznivejch komoušskejch podmínek, nebo by znít neměly, protože by snad mohly škodit svojí syrovostí, neopracovaností a necenzurovanym obsahem. Co tady vlastně řešíme? A přesto ta bolest z nesmyslnosti celý situace je naprosto reálná. Sme prostě slabí, protože sme se narodili v luxusu, takže nás může zranit něco, nad čim by se jinde ani nepozastavili? Možná bysme si měli sednout na zadek a říct "máme se skvěle... protože jinde se mají hůř."? Já nevim, když se nad tim zamyslim, taxi říkam, že sem tenkrát asi měl rovnou vycouvat. Měl sem říct: "Caine (nebo Michale, táto, soudruhu z Klíče a tak dále), díky, žes mi jen tak dal to, cos mi dal, je to paráda a jestli prostě cejtíš, že to vostatní dát/prodat/pučit nemůžeš, tak teda dobrý, dyť nakonec z globálního hlediska nejde skoro vo nic." Párkrát si poslechnout, co mam, vysmát se touze slyšet víc, nevěnovat se naději, že když budu dostatečně otravnej, taxe ty dveře otevřou a posunout se se svym životem nějak jinam. No nic, člověk se pořád učí. To nemyslim ironicky tuto, fakt mi to zpětně připadá trapný. Halt sem dělanej už z výroby tak, že se do muziky umim hodně zamilovat, taxem se halt tenkrát zamiloval do tohodle, s tim nic neudělam, no, že toho kousek chybí a já to neumim překousnout, to sem si taky nezvolil dobrovolně...Tak by snad bylo moudřejší poslouchat to chvíli a pak přestat a né deset let doufat, že ten vztah jednou bude celej. Svět je plnej jinejch věcí, který je potřeba řešit. Jestli to teď nějak převedete... Ani nevim, co si vo tom mam myslet. Je to jako kdyby mě před lety opustila přítelkyně třeba a já sem pořád jí šíleně miloval a snažil se jí dostat zpátky a vona by furt říkala "ne more, já za to nestojim" a já bych to nechápal no a teď najednou by se objevila, že teda už zase jó! Co teď s tim? Já už sem se naučil žít bez ní. Už ta skutečnost, že sem se to musel vůbec učit, obzvlášť když se jedná jenom vo nějakou hloupou starou nahrávku, neživou věc... Asi neznam nikoho s takovouhle poruchou v hlavě, tak nečekam, že by to někdo nějak výrazně chápal. I kdyby se mi to jednoho dne objevilo v počítači a bylo to celý, nesetříhaný (haha, to určitě)... Já nevim, asi by se to možná uzavřelo. Možná sem dost rozbitej na to, abych to přivítal s otevřenou náručí a začal zase vášnivě poslouchat ty Ložiska a tak, úplně bych zapomněl ty léta čekání a "utrpení přežranýho prasete z rozvinutý/ho země/chlíva" a zase bych objevil to kouzlo těch písniček a znova by mě to inspirovalo k tvoření, ale i vůbec k nějakýmu spořádanýmu žití, boji proti lenosti a letargii a tak... Ale když vono je to ve světovym rámci tak hloupý, přízemní, sobecký a kdovíco všechno... od: Banjo () vloženo:05.03.2021 11:59:18 Nahrávka se mi líbí, ale další členové mají ještě nějaké drobné výhrady. Prostě jsme ve fázi dolaďování technických drobností - tady to chrouplo, tady je blbě rozumět, tady chybějí dva údery na buben... A dost se ty akce kolem toho táhnou, protože se nemůžeme sejít ve studiu (teď tam ani jet, neb je to v Klatovech). Zvukař taky měl Covida, což byl další měsíc zpoždění. Takže zatím ještě nemáme ani masterováno, natož pak lisováno. Až budou placky vylicované, dám určitě vědět. <<  / >>  Celkem 3700 vzkazů