Caine:
Když je jeden písničkář, ale ve dvou tělech, je to už kapela a nebo ještě ne?
Kapela asi ještě ne, ale jenom písničkář to přece už také není! Zvlášť s tolika bubny, jako máme teď... my? Caine-My? Fuj! To zní hrozně tvrďácky na tak mírumilovné, misijně založené a až polemicky poetické... zelenáče. Co takhle to naše pomnožené číslo nějak mile zjemnit... třeba na... mi? Caine-Mi, ano, to už zní hlubokomislněji :-D Ta čeština je prostě úžasná!
Ale pojďme raději od lingvimistiky rychle zpátky k hudbě. Co se u nás změnilo? Myslím od té doby, kdy se Sasanka (po deseti letech přemlouvání!) odhodlala vylézt na světlo... no, v našem případě spíš příšeří... osvětleného pódia? Začali jsme jako "Jeden písničkář ve dvou tělech" a teď jsme to dotáhli až na "Dva bubeníky s doprovodným zpěvem"! Krom "kýblofonu" a chřestítka totiž vozíme (vlakem :-) ) už celou "dámskou bicí soupravu"! Do batohů se nám pochopitelně nevejde, takže bylo zapotřebí se mobilizovat. Ne, řidiči (který si při jízdě čteš tyto řádky na svém mobilu), prosím neodbočuj! Nepokusili jsme se získat stejný průkaz, jako máš ty, a s ním i oprávnění k jisté auto..manipulaci, jen jsme si skromně pořídili dvě stylové... (kytičkované) tašky na kolečkách. Takové, co to s nimi muzikant-teenager už může doklepat do důchodu :-) (Zvlášť jedná-li se o bubeníka :-D )
A co dál? Krom čím dál většího hluku teď kolem sebe šíříme i nové písně, sami pronásledováni plíživým nutkáním je nahrát na desku. Zachytit právě v téhle - a kdo nás znáte, víte, že v našem případě dost pomíjivé podobě. Ale stejně jako u řidičů, zatím není důvod k přehnané panice - zatím to zvládáme se ovládnout :-)
S'Assanka, ani jako aktivní účinkující nepřestala dál potit zdvořilostní inkoust v naší pomyslné umělecké agentuře a příležitostně tu pak oba darujeme i nějakou tu virtuální zelenou krev... ale tím skutečným Impresáriem, Dárcem i Kapelníkem nám zůstává Někdo mnohem štědřejší, tvořivější a poetičtější a s měkčím srdcem, než máme "mü". Což se dá v písních i zdejších úvahách sotva utajit, ačkoli víme, že "tajemství na dálku někdy stačí". A nebo minimálně sluší... každé dobré umělecké image :-)
Moje image (šíleného) autora se zatvrzelým výrazem ve tváři (při zpívání :-) ) sice klame tělem o tom, kdo je prvotním hybatelem, tvůrcem motivu, námětu, nápěvu... kdo je pro jakou píseň počáteční inspirací... ale o to více napovídá, že spolupráce se mnou rozhodně není... za odměnu. Koneckonců rubrika "Křoví" hovoří dost výmluvně a rovněž mí kolegové ze Znouzectnosti by mohli s pláčem vyznat (či skrýt) nejeden šedivý vlas :-)
A jak je tedy možné že Assa "drží"? Už takovou dobu? Že její chuť mě poslouchat má dokonce zvolna vzestupnou tendenci... po točitých schůdcích z přízemní kanceláře až do nebeského jeviště života? Inu... vysvětlení je možná prostší než čekáte:
Zázrak!
Ostatně to vám assi dopoví sama nejlíp ;-)


Assa:
Mě by zase docela zajímalo, co si o tom kdo myslí, že jsem nakonec vylezla na jeviště vedle Caina. Pár nepříznivých ohlasů si samozřejmě vážím :-) A vlastně s nimi souhlasím.
Měla jsem to tak totiž s Cainem vždycky: Ať hrál s kýmkoli - a že to byli kolikrát dobří muzikanti, byť s některými třeba ani nikdy nevystoupil veřejně, nebo zahrál jen jednou a pak to zase vyšumělo. Vždycky jsem to cítila tak, že když hraje sám, má to prostě vetší grády. Má to "to něco", co se moc nedá popsat slovy, ale člověk nějak vnitřně cítí, jestli to tam je nebo není. Částečně i proto jsem se tolik let bránila byť jen myšlence, že bych s Cainem měla zpívat já. A tolikrát jsem mu to říkala (stejně důrazně jako zakladatel sdružení osamělých písničkářů - Jan Burian), že nejlepší to vždycky bylo a je, když hraje sám! Když se postaví před lidi se svojí ryzostí a opravdovostí a ono to prostě působí.
Samozřejmě mnohem větší důvod, proč jsem tak dlouho odmítala s Cainem zpívat, byl ten, že zpívat neumím :-) Nikdy jsem neuměla.. a ani  nechápala, co je to třeba druhý hlas a ták ;-) Ale odmalička mě to tak táhlo... zpívat a hrát! Ale rozum mi vždy řekl, jaká je to drzost, když nemám hudební sluch. Což mi doma často opakovali...
Jenže najednou se něco změnilo! Jednu písničku jsem se prostě chtěla naučit stůj co stůj. Tu, kterou Caine napsal jako duet.
A když jsem si našla učitelku zpěvu i pro nezpěváky a začala s ní zkoušet, bylo to... jako bych najednou dostala křídla! To, co jsem celý život považovala za nemožné, až absurdní, se najednou dělo! Pomalu, po malých krůčkách, ale přece jsem poznávala, že jdu kupředu. Že se to nějak prolamuje... a zažila radost, kterou jsem doposud neznala. A zažívám jí stále, kdykoli si sednu ke svým malým kláveskám a začnu zkoušet.
Já vím, to ale nemá moc společného s tím zpíváním s Cainem... i když vlastně... má! I u Caina se něco změnilo... něco prolomilo. Ano, díky Burianovýmu uskupení je sice občas nazýván Osamělým písničkářem, ale asi si už leckdo všimnul, že Caine ve skutečnosti moc osamělý být nedokáže... nebo nechce! Tedy v muzice :-) Že stále hledá a touží po kapele! A tak jakmile se okolo něj nějaký muzikant začne motat, hned ho přizvává ke spoluhraní. I my jsme původně měli být kapela... ještě s Radkem z Vrámců na kytaru a s jeho Zumkou na basu :-) Jenže s těmi muzikanty je potíž. Málokterý to vydrží :-) A tak jsme na to zatím jen "Mi" dva. A možná to bude znít trochu domýšlivě, ale já vidím, jak to Caina moc baví a těší! Už několikrát se dostal do stavu, kdy chtěl se svým sólo hraním úplně skončit. Psát jen poezii a příležitostně ji někde zarecitovat, ale hraní a zpívání... to už viselo na jediném vlásku... víly ;-) Ano, mohly to být momentální stavy sklíčenosti, ale teď se i v něm probudila jakási radost a chuť! Dokonce prý... se mu začíná líbit i jeho vlastní hlas, když je "dvojhlasý" a podbarvený tolika bubny :-) Jasně, je to úhel pohledu, tedy poslechu, ale i já na něm vnímám takové pookřání... jako kdyby sám roztáhl křídla.
Vím, je to ještě let na dlouhou trať, jenomže jak jinak se „zlepšovat“, než tím, že se budeme odvážně pouštět tam, kam jsme se dosud nikdy... zpívat a hrát nevydali?
Pro mě jsou Cainovy písničky už dlouho takovým pokladem, co mě provází skoro každým dnem. A kdyby mi někdo tenkrát řekl, že je budu zpívat a bubnovat i veřejně, nejen sousedům za pevnou domovní zdí, tak bych si asi poklepala paličkou na čelo. Přesto se to ale teď děje a já mám pocit, že je to správně! Nějakým zvláštním a nelogickým způsobem je to správně. I když třeba ještě ne správně hudebně :-) A co já vím, třeba ani nikdy nebude, ale... pro tuhle chvíli zažíváme něco krásného... něco, co možná rozum nechápe, ale srdce to cítí! A já se spoléhám na to, že když Caine ucítí, že to už není správně, že to nefunguje, tak že Mi to řekne. Taková je dohoda :-)




Proč Caine-Mi?
(poetické zdůvodnění)

Vy, co jste dočetli až sem
snad už to i sami chápete
(a jestli ne, tak si prosím dejte repete!)
zkrátka... že po tom všem
(dokonce ani na očích a uších se záklopkami!)
"Mi" jen těžko můžeme se sami
(natož z vás to potom nějak mámit!)
slout se hrdě...
a tvrdě
mötalově s fanfárami
- Mü!

Caine-Mü to zní...
blbě




Proč tedy Caine s přídomkem Mi?
(the) ó... logické vysvětlení!

Významný profesor teologie, Jan Heller, mluvíval často o tom, že jména v Bibli jsou vyznavačská. Že nesou nějaké poselství víry... nebo nevíry.
I my se chceme svým novým jménem vyznávat:
Věříme totiž, že v Božím Synu, Ježíši Kristu, tvrdá "my" našich životů měknou... Alespoň na "mi".
Věříme, že i docela malé počáteční "mi" může skrze velké Boží Slovo vyrůst... dokonce až k "Mi".
A věříme také... ne v pouhou pomlčku, ale ve spojovník mezi tím, co bylo, co jest a co bude. A že spojovník mimo čas předznamenává i jisté "naroubování" a nový růst. Mi..nimálně do větví.

Jako větev nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li ve kmeni, tak ani ty nemůžeš, nezůstaneš-li ve mně. Já jsem kmen, vy jste větve. Kdo je ve mně, v tom i Já Jsem! Proto plodíte tolik různých druhů ovoce a beze mne... planíte.
Bible, Jan, 15,4-5 (překlad 10pé)