Jan Hábl - Charakter člověka... v míru i válce 


Máme kamaráda Jirku B., ajťáka a velkého fanouška Star treku - a přece se jednoho ne moc krásného dne rozhodl přestat striktně držet "základní diplomatické směrnice spojené federace planet". Neboli jinak řečeno - přestal jen tak sedět u kompu a dívat se, jak kousek, jen pár stovek kilometrů od jeho domova, armáda jakýchsi šílených "klingonů" střílí do bezpočtu civilistů. Sebral svůj "pilotní" průkaz a přihlásil se coby dobrovolník do služeb mezinárodního Červeného kříže. Tak začal přepravovat humanitární pomoc do míst, kam se "dosud nikdo (z nás) nevydal.
Když jsme ho viděli předposledně, a pokusili se ho rozmluvit, rozbrečel se jako malý kluk. Říkal, že to si stejně nikdo z nás neumí představit...
Teď, co jsme ho viděli naposledy, mu prý střepina bomby prorazila palubní desku a zůstala trčet těsně u jeho břicha, zachycená o volant. Rusové měli shodou okolností zrovna něco moc důležitého k vybombardování kousek od humanitárního konvoje. Okna ve všech autech to vymlátilo naráz.
A jak jste se dostali zpátky?
Ukrajinská armáda nás napřed na noc ukryla v nejbližší vojenské základně. Jenže při bombardování stejně neusneš... člověku se honí hlavou víc než jen vítr. A když pomyslíš na ty, co nemají žádné "zpátky"..."
Těžko "hlásat Evangelium ze střech", když "za rohem v ulici se střílí". Víc než měsíc jsme mlčeli a hledali tady do rubriky MiMisie povídání, které by po tom minulém - "hustém" - nepůsobilo až příliš řídce. Nakonec nám Lue Endlicherová z Rádia 7 na pomoc přivedla člověka, co ve válce prožil minimálně 30 let svého života. Což si asi v případě té ukrajinské války sotva dokážeme představit, co?
Ne, dotyčný pán už samozřejmě nežije, od třicetileté války je to už nějaký pátek, a tak bylo třeba jeho myšlenky zprostředkovat. Ujal se toho jeden z nejpovolanějších:


Jan Hábl - Charakter člověka... v míru i válce 



Archiv pořadů naTWRdo



Zpět