|
| od: Víťa L. () | vloženo:15.11.2018 09:51:05 | | Jóó, tak improvizace? Tak to nepůjde. Z toho důvodu neřídím někdy od roku 1993 ani auto, (i když mám řidičské průkazy na auto, motorku, nákladní auta i traktor), neboť tam v provozu je potřeba také improvizovat a ještě dokonce dodržovat předpisy. Musel bych cosi rozbíti, což nechci.
Občas říkám, že písničky jsou jako bolid. Píseň mnou proletí, za 10 minut ji mám na papíře, druhý den si ji přečtu, vyhodím nebo nechám. Někdy před dvaceti lety jsem byl ve fázi, kdy jsem měl čas ty bolidy chytat. Neměl jsem práci, děti, byl jsem sám svým pánem a krom písní jsem nedělal nic. Když jsem cítil, že bolid letí, sedl jsem ke stolu a nikým nerušen píseň hodil na papír. Život jde tak, že už dlouhé roky nemám čas ty bolidy chytat. Protože je takový bolid roven zázraku, je mi to hodně líto, ale jsou zde jiné zázraky, které jsem si zvolil jako své priority. Je velkou bolestí, když dnes cítím, že bolid letí a já nemám čas ho zaznamenat. Protože v takové fázi, v jaké zrovna letí, se už nikdy nevrátí. Není to o tom, že si řeknu třeba v sedm večer, táák, teď půjdu psát. Protože tohle není práce, kterou bych mohl odložit na jindy. Je to náhlý, Boží dotek, který v té jedné jediné chvíli bylo dáno přijmout jenom mně. A mě začalo být těch nechycených písniček líto. Třeba nedávno mou popsaný fakt, kdy jsem mi při cestě autobusem jeden bolid letěl, já jsem doslova brečel, jak krásnou píseň se mi podařilo přijmout, jenže jsem už během cesty musel myslet a zařídit spoustu dalších věcí a než jsem přijel tam kam chtěl, nevěděl jsem z písně nic. To je jeden příklad z mnoha. Proto jsem se kdysi rozhodl, že písničkařit už nebudu. Že bych to musel šidit tím, že budu psát, jenom když budu mít čas a chytat jen to, na co zrovna dosáhnu. Během toho ještě třikrát někdo vejde do pokoje, uslyším z kuchyně mixér, fén, pračku zkrátka věci, o kterých, jsem před dvaceti lety ani pomalu neměl tušení, že existují, protože jsem byl ve vesmíru. Hodně mě to zprvu trápilo, ale pak jsem se s tímhle dnešním stavem smířil. Proto jsem rád, že nějak došlo k té mé účasti na Vechtru, jelikož jsem si díky němu mohl aspoň zavzpomínat. Ano, něco málo bolidů jsem zhruba poslední dva roky zachytil, ale ty byly tak silné, že mě srazily do kolen, tak jsem musel a díky Bohu a vám za to, že jste tady.
Mohl bych své současné zájmy a povinnosti odsunout na vedlejší kolej a odejít zase do ticha. Všechno jde. Ale vzhledem k tomu, že pak zahraji pěti lidem na nějakém koncertě v čajovně, knihovně či jinde, je to poměrem k tomu, co bych zároveň ztratil moc vysoká daň. Metalový projekt se tvoří přece jen trochu jinak. To si naperu kytaru a volume do sluchátek a svět kolem je mi aspoň na chvíli fuk.
Žádný muzikál jsem nikdy neviděl a ani nechci. Trailer k ZNC muzikálu jsem si pustil, což mi také stačilo, protože bych nerad přišel o zbytky iluzí. Jsem pořád v době, kdy slyším z kazety pana Silného a také: "Začít někde znovu a možná líp..". Jiné už to stěží kdy bude. Samozřejmě nějakou parodii na muzikál bych možná dal, třeba i na ty Vlasy. Mohli bychom to třeba nazvat Plešky a zkusit to vzít z jiné strany. Ale vzhledem k tomu, že počet diváků bude opět roven spíše nule, budu se věnovat něčemu jinému.
Ale na jedno divadelní představení, i když to nebyl muzikál, které se mi moc líbilo, jsem kdysi jen přece byl. Hrál ho Oldřich Kaiser. Hra začínala tak, že když se jeviště rozsvítilo, stál tam pan Kaiser, v ruce láhev, zapálil si cigaretu, ležérně projel očima publikum a pronesl: "Kurva, nemám rád, když na mě někdo čumí!" A o tom to je. Aspoň u mne, u vás možná jinak.
Pojďme k písni. Dáme si krasavce Turisas, další z úderek, kterýma nepohrdnu. Turisas je dávným bohem, kterého vzývali válečníci, aby jim zajistil vítězství. Metalová bitva v útoku je zde: https://www.youtube.com/watch?v=wqPKYlkyBJs |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:15.11.2018 08:08:08 | Přesně! Ale víš co je zvláštní PVV? Minimálně tedy s tou radostí. Že zrovínka jsme si říkali, jak tvá psaní poslední dobou působí lehce a mezi řádky skoro až radostně nebo alespoň vtipně, barevně... ve srovnání s těmi dávnými! Někdy prostě stromy ještě nemají ani listy, natož plody, ale už jim raší pupeny květů!
Snad nebude tuhá zima ;-)
Jo a aby to Víťovi nebylo líto, že utíkáme od hudebního tématu, tak taky máme zkušenost, že když se hudebním nástrojem přiloží do kamen, udělá to docela teplo!
Ale jenom na chvíli.
Když se s ním přiloží k Dílu, hřeje podstatně dýl!
Nu což, tak tedy s rozběhem?... Napodruhé? :-D |
| | od: PVV () | vloženo:15.11.2018 06:54:12 | | Jo jo. To by asi chtělo se scházet. Mě by se líbila taková momentální improvizace a pak by se vidělo, kam se nám to vlastně hrne. No a Caine-mi. Narazili jste asi na hřebíčkovu hlavičku s tou propastí. Poslední dobou totiž pociťuji právě tu propastnost a ne jen v muzice, což klidně může být i důvod mojí stagnace. Ano ano. Radost je to co mi poslední dobou chybí. Pravdou ovšem je, že tyhle propasti člověk sám nepřeskočí. Naproti tomu se ale odhodlat a rozběhnout k tomu skoku musí člověk sám. V Matrixu to ani Neo napoprvé nedal. :-))))) Tak zatim. PVV |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:14.11.2018 18:40:33 | | Ty jo, sice sem tu jeden ze dvou, kdo už se o něco takovýho pokoušeli, jakože muzikál, a to dopadlo to... No, nějak to dopadlo, ale tak zase proč ne, že jo, dyť tentokrát by v tom mohlo hrát víc než 2 lidi, takže by to mohlo za něco stát, i kdyby jenom jako sranda. Líbilo by se mi třeba, kdyby sme tam jako všichni přispěli nějakejma svejma písničkama a někde by se to mohlo prolínat, že by se třeba na refrén písničky přidaly postavy, kterejch se to týká. Jenom vymyslet nějakej smysluplnej příběh, do kterýho budem schopný všichni nějak přispět, ať už něčim, co už máme, nebo něčim novym. Já bych třeba rád dal dohromady vobojí. Ale jedna věc je příběh vytvořit a druhá je se na něm shodnout, to už by snad radši chtělo nějakej sraz, to jen tak tady asi nevyřešíme. Napadají mě různý leccosy, ale sou to jenom kousky. Třeba jako že by poslední píseň mohla bejt právě ta Zastav to svý spřežení a ten motiv toho refrénu by se nenápadně objevoval v celym muzikálu, třeba když se kecá, nebo se něco děje a tak. Ale takovejch pěknejch závěrečnějch věcí by mohlo bejt víc. A nebo by mohla bejt dobrá sranda příběh typu: "sešla se banda všelijakejch týpků a řekli si, že spolu udělaj kapelu." No a mohli bysme každej hrát sami sebe, ne? To by snad vystačilo na dostatečnej cirkus. A skončilo by to třeba tim, že bysme tu kapelu konečně udělali, zněla by sqěle, vyšli bysme ze zkušebny... a tam rok 3645. Třeba. A takovejch nápadů budem mít každej asi hromadu. Jinak Caine-Mi, hezky řečeno, celkem ste mě vystihli. Jen pro úplnost dodam, že timhletim nízkym cílem já vlastně dělam... znouzectnost. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:14.11.2018 17:27:37 | P.S. Jo a s tím muzikálem, to by bylo dobré!!! Totiž tím, jak je každý z nás jiný, by se daly ztvárnit nejrozmanitější role. A happy end by byl jako v závěru filmu Limonádový Joe:
Ať padouch či hrdina, my jsme jedna rodina! :-D
Ostatně Fazy je veliký znalec muzikálů, jistě by poradil nějaký fígl, kterak docíliti světové originality, úspěchu a v nejhorším případě i finančního ocenění :-))).
Teď zrovínka byla Znouzectnost pozvaná na premiéru nového muzikálu: "Zbývá příběh náš" divadelního spolku Kolofanti.
https://www.youtube.com/watch?v=sDPo_DAUEQE
Hudba byla právě ze samých ZNC písní. Jenže kapela sama nebyla už schopna většinu z nich znovu nahrát ve studiu, tak celou hudbu udělal... podržte se...
Ne, ať raději promluví zápis z Cainova deníčku:
Se Znouzí jsme se teď o víkendu zúčastnili divadelního představení - muzikálu Zbývá příběh náš... nebo tak nějak. S G'Oldovýma a Démovýma písničkama. Hrozný dráma! Když končila první půlka, vypadalo to už se všema hlavníma postavama děje opravdu velmi bledě. Vedle mě seděla Jaro, G'Oldova holka a sotva se o přestávce rozsvítilo a viděla jak bulím, naklonila se ke mně a povídá:
Neboj, to dopadne dobře, uvidíš! To není ze života, je to jenom divadlo, Caine! A navíc G'Olda sice psal texty písní, ale scénář ne! :-D
Zatřásl jsem chlapácky rameny: Hmmm... tak to vážně nevím, jak by tohle mohlo ještě dopadnout dobře. I když vlastně... možná bych o jednom řešení věděl! Ale o tom tu zatím nepadlo ještě ani slovo...
Jaro se na mě podívala napřed nechápavě a pak obrátila oči v sloup a řekla:
Ty jsi pitomej, viď :-D
Načež šel kolem sám autor a režisér Martin... asi Volf nebo tak nějak, a ptá se, jakže se nám představení líbí?
Říkám: Moc! Trochu jsem si i poplakal... ale hlavně... prosímtě... ty bubny! Kdopak dělal ty bubny? To musel být fakt chudák! Cítím, jak se snažil držet těch mých, ale zároveň je i polidštit natolik, aby normálně fungovaly...
A on mi odpověděl: Ty to nevíš? No přece Přéma! Celé ty podklady nahrával a aranžoval Přéma Haas!
Ha ha! To mě fakt pobavilo! No jo no, holt je ta Znouze asi jeho osud. Před ní zkrátka člověk neuteče :-D
Kdybyste měli možnost tenhle ochotnický muzikál někde shlídnout a poslechnout, doporučujeme. Postavu hlavního (a jediného) superšpatňouše tam hraje chlapík, herec-amatér, který ji ale pojal tak "lidsky", až je vám ji nakonec líto. |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
