Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz:  
Opište  
prosím: 



od: Víťa L. () vloženo:15.11.2018 12:13:24
Fazzy: Počkej! To není divák, to je skladatel!

od: David Fazy2 () vloženo:15.11.2018 12:02:05
Caine-Mi: Jednoduchá odpověď. 1. A ten to poslouchá furt, páč vymyslel uši.

od: Caine-Mi () vloženo:15.11.2018 12:00:00
Ne, Víťo, to nebereme, ty se vyhýbáš odpovědi! Kolik bys "jich" tedy v tom světle potřeboval vidět?

od: Víťa L. () vloženo:15.11.2018 11:51:33
Já začal. Už dávno.. Metalový hřmot nepoužívám k tomu, abych utek, ale abych se vrátil. Když jsem hrál, nejraději jsem měl ty koncerty, když jsem viděl z pódia tmu. Nejhorší bylo, když jsem viděl světlo a nikdo tam nebyl.

od: Caine-Mi () vloženo:15.11.2018 11:22:33
"Začít někde znovu a možná líp..." říkáš? Tak začni! ;-)
Ano, je to snazší naprat si do sluchátek něco pěkně od podlahy a chvíli zapomenout na padající hvězdy. Ale každý svým vnějším chováním, psaným i mluveným projevem vypouštíme do světa takový svůj 'trailer'. Upoutávku na příběh, který nám ještě "zbývá".
Posílali jsme ukázky z Vechtru různým lidem i do televize a rádia... Jenže zřejmě to mají... zřejmě to všichni máme podobně jako ty, Víťo. Asi si raději počkají, až objevíme ten fígl na originální celosvětový úspěch, a pak to s patřičným plácáním po ramenou odvysílají :-)
Kdysi jsme četli moc poučný rozhovor s francouzským komikem, který se jmenoval Louis de Funès. Vyprávěl, jak se z regionální divadelní nicky po natočení prvního filmu o četníkovi ze Saint-Tropez, stala "přes noc" celofrancouzská a postupně celoevropská hvězda. Co měl kolem sebe najednou... kde se vzali, tu se vzali... přátel, o kterých předtím ani netušil. A už vůbec ne, že je vlastně již od raného dětství tak hluboce a na celý život ovlivnil! :-D
Nabídky k dalším a dalším filmovým rolím se jen hrnuly, přestože on se ve svém herectví nijak výrazně neposunul, dál zůstával tím stejným interpretem "jednoho akordu", jak by si jistě přisadil Fazy2 ;-) Tedy jediného typu postavy (něco jako u nás Luděk Sobota). Skuteční velikáni divadla, třeba Jean Marais, Jean Gabin se o něm vyjadřovali s tu více, tu méně shovívavým úsměvem.
A Louis šel na dračku. Až do chvíle, kdy prodělal dva infarkty a byl producenty ze zdravotních důvodů odepsán. To byste nevěřili, vypráví později v tom rozhovoru, jak je opravdu všechna sláva - polní tráva, jak málo má najednou člověk kolem sebe skutečných přátel, které skutečně ovlivnil.
Takže, Víťo... (a my všichni ostatní!)... ruku na srdce, zkuste sem každý napsat počet! Kolik vlastně byste kdo potřeboval těch diváků, aby vám to za to stálo! Sundat sluchátka a jít místo toho ještě i teď - na dospělá zodpovědná kolena - chytat hvězdy za bílého dne... kdy, jak víme, přece žádné nepadají, že?
Nebo snad ano?


<<  / >>  Celkem 4094 vzkazů