Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine-Mi () vloženo:17.08.2023 12:00:00 Díky, Víťo a díky "Juro"... za vaše "samimluvy". Legrační je, že "Mi" vůbec nevěděli, kdo stojí za tím rozhovorem s Přémou! I když, pravda, "hlubší ponor" než běžné "čeření vody" nám mohl napovědět. Ostatně i jiní si všimli. Opět je to potvrzení, že nejen nad odpověďmi, ale i nad otázkami se vyplatí přemýšlet. Co říkáš, "Janku"? Že v něm byla nezvyklá, promiň to "slangové" slovo, pokora, jakou jsme z Víťova psaného projevu předtím moc neznali, že jo? :-) Nu, evidentně všechny věci spolu souvisí víc, než jsme si ochotni připustit, a to nejen pokud jde o "počasí". Tají-li ledy v lidské duši a nedá se už dál jít jako pěší, je třeba křídel použít. A žít. Jak praví jedno (ne)známé severské přísloví. Víťo, ve tvém včerejším vyprávění sice dál nechybí charakteristická provokace, ale... zdá se nám to jenom? Jakoby ti už víc šlo o nezodpovězené otázky, než o vyřizování si osobních účtů. Ještě do noci jsme si o tom zvláštním rozhovoru s "Joelem" povídali. Naznačuješ v něm, že je dobré přemýšlet, a to nejen nad správnými odpověďmi, ale právě i nad správnými otázkami. A nebát se nastavit druhou tvář tradičnímu argumentu reptající, neptající se většiny: "Hele, ty nad tím zbytečně moc přemýšlíš!" Jako se velikost člověka neměří od hladiny moře, tedy jen v absolutních číslech, tak ani velikost autora se nikdy neodvíjí od počtu právě přítomných příznivců, velikost písničkáře od počtu momentálně zatleskajících. Proroci, pokud tedy nebyli zrovna falešní, museli často běhat po velmi osamělých - vnějších drahách jinak narvaného stadiónu. O tom ti Ezechiel jistě vyprávěl své. Všichni stojíme a padáme mnohem častěji s každodenními etapovými "rozběhy" než jednou za čas před kamerou na olympijských hrách. Ne každý má ale "mravenčí" výdrž. Dobrý analfabet nakonec možná ujde při diktování větší kus cesty, než špatný spisovatel během všech svých autogramiád dohromady. Tohle dilema, jak sis jistě všiml, je i náš problém a "Jeroným" se přitom tváří, že nic. Taktně mlčí ;-) Obvykle si na naší zkoušce jenom vezme do ruky jedno z dostupných bouchátek, ťukátek... a nejspíš, aby se neotravoval, raději si taky "hezky hraje" a nezlobí :-D Každá zkouška se tím ovšem mění i v malý koncert, protože na Něj zkrátka vždycky někdo z neviditelných andělských kruhů přijde. Jindy si ale nevybere ani jeden z dostupných instrumentů, jen mává tenkou kouzelnou dirigenskou taktovkou. A věř nevěř, tou to (oproti třeba klasickým bubenickým paličkám) skoro vůbec nebolí, když se navzájem odvážněji rozmáchneme :-D Jiná z tvých otázek, co nás nenechala bez odpovědi, byla i ta, zda je správné přijímat dary od kohokoli. Asi je obecně znám "Etický kodex organizací poskytujících sociální služby" v naší zemi, že nebudou přijímat finanční podporu plynoucí z hazardu a nelegální činnosti. Ale jinde zase, v neporovnatelně chudších zemích, i jeptišky třeba přijmou na provoz své polní nemocnice nebo sirotčince dar od místního drogového bosse, který si tím může jen před sebou "vykupovat špatné svědomí". Co je správně? "Jurčo", mlčíš? Jasně, určitě nám chceš znemožnit to sepsání jasné, stručné a hlavně velmi dobře prodejné příručky, viď? Té, podle níž by se mohl každý rozhodovat správně i bez zbytečného přemýšlení a obtěžující zodpovědnosti. A ještě bychom se ani nemuseli "snižovat" ke kladení furt nějakých všetečných otázek, případně k "trapnému" čekání na Tvou odpověď. UNISEJF s Bohumetem mají své odpovědi (a snad doufejme i otázky), my máme své. I když si stejně tu a tam zkoušíme představit, jak bychom se asi zachovali, třeba kdyby nám někdo, byť i jen v rámci hudebně zábavného šou, tvrdil o taťkovi a mamce, že ve skutečnosti nejsou našimi rodiči, jen pasákem a děvkou. Ale nikdo není dokonalý, že... tak tady máte od nás alespoň nějaké to procento z honoráře, jako příspěvek na jejich bydlení, plyn, elektřinu a tak. Jenže co kdyby rodiče už v tom "baráku na odstřel" umírali zimou a hlady a my sami žili v podnájmu na čestné slovo. Kdo ví? Každopádně díky za dobré, osobní, otázky! A nejen za ně. Ještě víc za odvážná rozhodnutí, ve kterých si můžeme aspoň vzdáleně rozumět, protože jsme je taky... aspoň trochu prožili. Jo a Víťo - vítej doma! (Nebo aspoň jako doma ;-)) od: Víťa L. () vloženo:16.08.2023 21:08:01 "Pocem Ezechi..". "Ježíš", odpověděl naproti sedící. "Jak? Ježíš? No, to nevadí, si představ, to se na mě před časem lepil taky jeden, pořád za mnou chodil, tak jsem mu koupil pivo, on u něj vydržel sedět celou noc a vyprávěl. Potřeboval se dostat k řece Eufrat do Turecka, ale nemohl trefit ani v hospodě na pisoár. A neměl ani na tramvaj. Už jsem ho dlouho neviděl. Já jsem své poslední pivo vypil na loňském Metalfestu v Plzni. Letos jsem tam místo piva vymýšlel otázky pro ten můj rozhovor s Přémou Haasem a musím poděkovat kamarádům Cainovi a Sasance, že hodili odkaz na "zelenou louku". Metalfest mám rád, z pódia Behemoth, z kopce bylo vidět ve tmě svítící věž katedrály svatého Bartoloměje a já jsem věděl, že jsem na tom světě rád a přemýšlel, na co bych se toho Přémy zeptal. Poslouchej mě Jožko, já tomu Ezechieli ukázal jakousi dávno vysychající, smradlavou a bublající stoku za bývalým dolem Jeremenko. A řekl mu, že tohle je Eufrat, protože jsem věděl, že tam nikdy nedojede. I přesto mi poděkoval a chtěl tam zůstat. Pak jsem odcházel a když jsem se ohlíd, hleděl na tu řeku, klečel na kolenou a plakal. Od těch dob jsem ho neviděl. Pověz mi Jožko.. Jo já vím. Pověz mi Ježíši? je lepší milosrdná lež nebo krutá pravda? Až pak, po té roční abstinenci jsem si uvědomil, vždyť on tam k té řece dojel! Vždyť on ten svůj Eufrat našel! Rozumíš mi Jožko?" "Behemoth je satanistická kapela!", sledoval mě pohledem naproti sedící. "Nech to být Jožko, víš, že v Polsku zakázali potraty? Že tam hrozí tresty za hanobení církve? A že každá akce volá po reakci?" "Proto se člověk musí stát satanistou bratře?", položil otázku Ježíš. "Nech to být Jožko, já jsem rád, že můžu s tebou posedět. Hele, už jde šenkýřka, dáme si jeden Birell". Seděli jsme v Praze kousek od orloje v jedné z restaurací, Ježíš si ke mně přisedl. Byl jsem tomu rád, stejně bych zas vymýšlel koncepci pro nějaký rozhovor. Po mé objednávce servírka řekla cosi cizí řečí a odešla s tím, že nerozumí. Před hospodou byla velká cedule s nápisem "dnes živá hudba". Uvnitř hrála jakási písničkářka, ačkoliv bylo v hospodě plno, sledovali ji tak tři lidé a jeden z nich občas zatleskal. "Pocem Jožine, víš že jsem docela rád, že už nejsem živá hudba? Podívej se okolo. Sedíme v centru Prahy, v srdci samotného Česka a tady v plné hospodě přijde servírka, která nerozumí česky. Hraje tady písničkářka, která nikoho nezajímá, ale hamburgery na talířích zajímají všechny. Prošel sis někdy ty obchody od Václaváku ke Karlově mostu? Všiml sis, že v každém druhém nabízejí ti prodejci jedno, a to samé zboží? Chtěl by sis tu někdy otevřít svůj obchod a dělat vlastní věci? Prodali jsme všechno Jožine, všechno! A to málo co v nás zbylo, ještě zadupou a pošpiní. Máme sedmdesátčtyři pohlaví. Dítě se musí samo rozhodnout, je-li muž nebo žena, jinak je to nátlak. V počítačových hrách za husity hrají černoši. I za německé okupanty. Jožko, komunisti se ty věci snažili zakázat, ale tihle se je snaží překrucovat. To není dobré Josefe!". Přišla servírka, jiná, která znala češtinu a konečně jsme objednali dva Birelly. "Víš Jáchyme, svůj první rozhovor s kapelou jsem udělal v roce 2008. Od těch dob jsem jich udělal několik stovek a po celou tu dobu i teď v Czech Blade, který vlastní Spark, jsem měl jedno velké štěstí v tom, že mi nikdo do psaní a výběru kapel nikdy nazasahoval. Považuji to za velkou tvůrčí svobodu, protože můžu psát kdykoliv, zvolit si své tempo a vybrat kapely a muzikanty, kteří mě a snad i čtenáře docela zajímají. Oslovil jsem v době nedávné nezávisle na sobě dvě osobnosti české scény. Přému Haase a Miloš Dodo Doležala. Oba s rozhovory souhlasili, oba jsou si svým počínáním podobní. Mají svá studia, oba stáli u formování československé porevoluční scény, Přemek hraje s manželkou, Dodo hraje se synem. Heavy metal a Vitacit zvlášť, měl možná koncem osmdesátek tu výhodu, že se dostal s filmem Horká kaše do kin, punk a podobné kapely zase oproti metalu měly rozsáhlejší vnitřní výpověď, za kterou se táhlo nemálo takto vnímajících lidí, které tohle dokázalo oslovit. Stál jsem před vyprodaným kinem, když se Horká kaše poprvé, co by mládeži nepřístupný film promítal, stejně jako před natřískanou Cihelnou, prvním koncertem ZNC v Ostravě. Měl jsem možnost porovnat a vnímat obě scény, zajímal se o vše, co se kde šustlo. Moc mě tedy zajímal pohled a práce obou zúčastněných muzikantů a zvlášť nyní, po těch letech. Nedávno jsem se bavil se známým, který pracuje jako moderátor v jednom z dnešních rockových rádií. Jeden člověk se ho ptal, proč tam pořád pouští ty Traktory, Dogy, Alkeholy a mraky podobných kapel, když je toho kolem v muzice tolik zajímavého? A odpověď byla, "protože tam volá několik desítek lidí denně a oni to tak opravdu chtějí". Pro mě je tohle jedna z cest. Protože uděláš pět rozhovorů například z výše jmenovanými a pak tam můžeš propašovat muzikanty a kapely, kterým by se třeba jen stěží podobné pozornosti dostalo a položit jim otázky, na které by se třeba už nikdo nikdy nezeptal a které už navždy pro mne budou znamenat tolik, jako ten rozhovor s Přémou. Stejně jako jsem dělal rozhovor s Banjem, recenzi Caine-Mi, rozhovory s Prasopsem, Goldou, Hrabákem a spoustou dalších, které musí čtenář a posluchač zavalený lavinou stále se dokola opakujících jmen objevovat složitěji. Najednou tam jsou a samy o sobě by tam nebyly. Snad i pro Přému tahle epizoda nebyla v životě hluchým místem. Jen ještě tak pro pobavení, kdysi se dělala jedna anketa nejoblíbenějších kapel všech redaktorů a já tam nad všechnu tu Metallicu a Iron Maiden dal za sebe na první místo Navzájem. Dodnes se tomu nikdo nepodivil, tak vlastně ani nevím, jestli je tato situace bez reakcí dobrá, anebo špatná. Zajímá tě to Jonáši?" "Ale to já všechno vím Víťo. Jsem přece Ježíš". "Jo, ty jsi přece Ježíš.. To musíš i vědět, že jsem jedno pivo během té doby přece jen vypil, bylo to na zimním Masters Of Rock, když jsem našel jednomu německému fanouškovi na zemi peněženku. On mi pak koupil z vděčnosti pivo a mě bylo blbé ho odmítnout, ještě, když německy neumím. Tak jsem ho vypil, ale nechutnalo mi." "Behemoth je satanistická kapela!", opakoval Ježíš. "Prodali jsme všechno, to není dobré Jáchyme. Davida znáš? S ním jsem hrál taky párkrát na Vechtru. On ti mluví rychleji, než hraje! Někde na vzkazníku před časem pravil, že AC/DC je jednoduchá muzika. To je ta magie hudby, hudba je mým kostelem i modlitbou a ti AC/DC můžou hrát půlhodinové sólo na bicí "bum, čvácht" a ti lidi pod pódiem budou u vytržení. Tisíce kapel budou hrát podobně a nikoho to nebude zajímat. No a já Ti před časem dělal rozhovor s Adamem Malíkem, jedním z nejnadanějších českých kytaristů, který si dává sóla Dream Theater jen tak před snídani a pak je věší na Youtube. A on na mou otázku "hudba australské legendy opravdu tak bez vývoje, stereotypní a předvídatelná, jak mnozí tvrdí nebo tam jsou i pro tebe místa, nad kterými jsi musel strávit více času, než jsi je co nejvíce přiblížil originálu" takto k lidu pravil: "Muzika AC/DC je náročná jinak než po technické stránce hraní. Je to úplně jiný přístup než třeba u mé velmi oblíbené kapely Dream Theater atd. Angus Young je feelingově neuvěřitelně osobitý kytarista, a i když ho napodobuju od mých dvaceti let, co děláme AC/CZ, takže již dvanáct let, tak nikdy ho nemůžu napodobit feelingově úplně stejně. AC/DC je pravá rocková muzika a samozřejmě velmi komerční záležitost, která uspokojí každého posluchače. Když jsem cvičil repertoár, tak dodnes si pamatuju, že naučit se sólo "Stiff Upper Lip" mi trochu trvalo, jelikož je tak zvláštně rytmicky postavené, že člověk zjistí, jak těžké to je, až když se to začne učit. Mnoho lidí má pocit, že AC/DC je muzika na tři akordy a jednoduchá. Opak je pravdou. Při studování skladeb člověk zjistí, jak mnohdy je promakaná i basa, obě kytary bratří Youngů se geniálně doplňují a samozřejmě je tady nekompromisní přesnost Phila Rudda na pozici bubeníka. Kapelu doplňuje nenahraditelný zpěv Briana Johnsona, který nahradil bohužel zesnulého geniálního Bona Scotta." "Zajímá tě to Jirko?" "Co si všechno prodal ty Víťo?" zajímal se spolusedící. "Prodali jsme všechno, to není dobré Jáchyme. Víš o tom, že Behemoth prodávali přes web černé, plyšové medvídky? A že vybrané peníze chtěli darovat polské pobočce UNICEF na pomoc znevýhodněným dětem? A že ty peníze od nich pro ty děti převzít odmítli, protože se jim koncepcí kapela nehodila do prestiže? Jde těm organizacím teda o ty děti nebo o co vlastně? Každá akce plodí reakci. Podívej se okolo Jožine. Ještě, že to všechno odhalili ve filmu Homolka a Tobolka, kde na dědu Homolku kdosi tluče v hotelu z vedlejšího pokoje přes zeď a on povídá "To se přece ví, že když někdo tluče a on na něj zatluče, tak na něj tluče proto, aby netloukl!... Zajímá tě to Jardo?". Ježíš tam nebyl... od: Caine-Mi () vloženo:09.08.2023 20:04:37 Minimálně "Mi" se pořád ještě těšíme, Ládíku! 🤩✨🤭 od: Ládík () vloženo:09.07.2023 20:04:37 Tak teď se tady udělalo krásné podhoubí. A víte co? Je potřeba vzbudit Wechtra a dodat mu tu báseň, všechno má svůj čas. Musím jí tedy nejdřív složit a vymyslet, ale vím už, o čem a kom bude. Tak se těště chlapíci a holčičko .-) od: Spok () vloženo:08.07.2023 22:28:30 Zajímavé, viďte? To se tak člověk "náhodou" něco dozví (díky, PM Seniore!), jde se tam podívat, zapíše se na nějaký seznam (co kdyby třeba něco vyhrál) ... a než se naděje, je z něj nevěřící věřící. Pak mu začnou chodit emaily s různými odkazy (díky, PM Seniore!), a vidí se na různých fotkách a nestačí se divit. No a v rámci těch došedších odkazů (díky, PM Seniore!), se pak večer zaposlouchá do rozhovoru, a přitom si prohlíží stránky z jiného, následného mailu. A tam narazí mezi FilMiky na video, kde ho někdo hledá (díky, PM Seniore!), a slyší píseň o panu natěrači s chudým, ba dalo by se říci až jednotvárným repertoárem, kterou už mnoho let neslyšel, ba ani nezpíval. Zajímavé, viďte? Zdravím uctivě všechny, kdo v tom mají prsty :-) <<  / >>  Celkem 4077 vzkazů