Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Banjo () vloženo:22.03.2017 07:04:13 Víťo, filosofie a psychologie jdou spíš ruku v ruce než proti sobě. Jinak by se musely dávno poprat a aspoň se navzájem "kousat", ne-li totálně zničit. Každopádně by to bylo někde vidět a ono nic. Spíš jde o to, že některé nedotažené filosofické směry lze rozmetat i psychologií, ale mám za to, že by to šlo i uvnitř oboru. Jde nejspíš o to, že se odborníkem v takových oblastech cítí být kdejaký diletant. Média jsou smutná záležitost - i ta primárně ne zcela komerční chtějí být čtena/poslouchána/sledována a ze zoufalství se uchylují k bulvárním praktikám. Tedy zpráva není zprávou, pokud to není "šok" nebo "tragédie", nejlépe pak kombinace obého. Zpráva, kterou takto nelze "přiohnout", není pak vhodná k mediálnímu vytěžení. A vůbec nejhorší pro ně je, pokud člověk začne přemýšlet. Má se chytit již na pouhé slovní spojení - mít to zatříděno a nehledat souvislosti. A hlavně nejvíc povyku musí být kolem okrajových věcí, uveřejňovat vše postupně (i zítra musíme napsat článek na stejné téma, že?) a podstatu zcela minout. Zpočátku jsem to přičítal neumětelství redakcí, a on je to přitom efektivní styl bulvárního novinářství. Mezinárodní asociaci exorcistů bohužel neznám, takže k té bych asi moc nepověděl. A ten závěrečný citát je krásný - to je přesně ono :-) od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:21.03.2017 08:29:28 Hmm.. Škoda. Čekal jsem na plodnou Caine-Mi odpověď k diskuzi a nedočkal. Že to vezmu pak hezky "najednou". Ale i mlčení je odpověď a možná, že v tuto chvíli i ta nejvhodnější. Tak tedy jen k tomu jak zazněl Banjo. Můj předchozí třeskutý příspěvek zde byla názorná ukázka toho, co z médií vychází vstříc obyčejným lidem. Stalo se tam to a stalo se toto. Jakýsi ústřižek v pár větách, hlavně vyzdvihnout to nejpodstatnější, to nejstrašnější, aby byla čtenost. Zákon dnešní bulvární publicistiky. A propast se zvětšuje, když mosty padají. Ano přiznávám, semlít to tady tak pěkně v kostce a vyplivnout nebyl ten nejlepší nápad. Když pravidelným mícháním a dochucením můžeme dočkat celkem povedenému vývaru. Funguje to tak i z opačné strany. Dva náctiletí ve jménu Satana zabili a posléze zahrabali v lese mladou holkou. Satan útočí! Je to tady! Mějte se na pozoru!!! A pak vyjde najevo, že se jednalo o kluky z rozvrácených rodin, co brali drogy a o nějaké filozofii nevěděli zhola nic. V těchto činech je marnost a smutek. Satan je zase taky i v bulvárních titulcích. Hezky jsi to Banjo vysvětlil a opět si potvrdil to, jak velký máš dar věcně, lehce a upřímně zareagovat na jakoukoliv debatu. Písničkář. Já Tvá slova cos napsal četl několikrát a i ony mají melodii. A máš pravdu. Do Velkých Losin nepojedem. Bude-li nám ale někdy dáno (a já sám bych si to moc přál) zasednout v přítmí hospůdky malebné ke kalichu zlatavého moku, navrhuji probrat kupříkladu téma Mezinárodní asociace exorcistů. Již teď věřím, že si budeme mít o čem povídat celou noc. Než nás vyhodí. Každou filozofii, ať světlou nebo temnou rozmetá každý lepší psycholog. Jediné na co nemůžou, jsou naše vlastní příběhy. Jdu je žít. Žena mě poslala do Lídlu, mají tam něco v akci. Nesnáším výlety mezi regály. Ale cestou si budu zpívat. Potichu, aby mě neslyšeli a těsit se na další slova od Tebe. Rozloučil bych se pro tentokrát výrokem Lorenza Montaliho: "Je důležité udržovat mysl otevřenou. Ale ne otevřenou tak, aby nám vypadl mozek". od: Caine-Mi () vloženo:21.03.2017 00:42:54 Asi to cítíme všichni stejně a tak se už nikomu nechce po Banjových slovech něco dodávat. Nedivíme se, moudrost je přece jen víc než poznání nebo třeba intelektuální schopnost věci zanalyzovat a okomentovat. Díky Bohu ;-) Tak jo, tak to tu zabijeme zase "Mi", zahradníci :-) Zvláštní, jak moc všichni nesnášíme, když nás někdo programuje. Tedy způsobem, jaký dokážeme prokouknout! Ale ještě zvláštnější je, jak přitom "zbožňujeme", když nás někdo programuje způsobem, jaký neprokoukneme! Je to jako s tou lží, co má sice krátké nohy - a tak vítězí jen "dočasu" - ale ten "dočas", pokud správně navazuje jeden za druhým, se dá protahovat... možná až do času, kdy pro dotyčného dočasnost úplně skončí. V dnešní úvaze v rubrice naTWRdo se kazatel Marek Šuba zdánlivě nepouští do nijak hutných teologických témat, spíš probírá jenom takové ryze technické, školácké učivo, totiž: Základy programování. Pravda, programování člověka, ale to je detail, vždyť přece v dialektickém evolučním pojetí světa je materiál jako materiál, počítač jako počítač. Pan kazatel si ve statistikách všíml, že navzdory stále vydatnějšímu přikládání pod civilizační kotel, roste počet případů tzv. syndromu "vyhoření"... a pochopitelně ho zajímá, jak by se toho fenoménu dalo marketingově využít :-) Jak toho asi ti šikovní inženýři lidských duší docilují? Ale to už si raději poslechněte sami. Jen malá poznámka k použitému "žargonu": Zatímco běžné slovní obraty, kde "lež" je personifikována, aby mohla mít třeba (kratší) nohy a dala se doběhnout, už nikoho moc nepobouří, personifikování celého "zla", aby nepůsobilo tak okou..zlu..jícím dojmem, může stále ještě tu a tam někoho naštvat. Biblicky uvažující pan kazatel, nejenže zlo natvrdo personifikuje, ale také klidně satana identifikuje jako V.I.P politika lidstva, který ovšem Krista v předvolební kampani do své strany v nebeském parlamentu nezlákal, takže tím pádem zůstává i nadále pouhým leštičem klik... Ovšem nefušujme tu do řemesla kolegovi Víťovi, ten má minimálně větší sbírku mötalových motýlů :-) Snad jen, když už jsme to nakousli... podobné téma rozvíjí i slavný Bulgakovův román Mistr a Markétka, který tímto doporučujeme (nejen) všem zamilovaným! My, suší inženýři, se zatím vraťme k těm našim "jedničkám a nulám" :-) od: Banjo () vloženo:13.03.2017 08:10:11 Tohohle jsem se trochu obával - jsou tu vyřčené nějaké věci, na které tu budeme reagovat a mluvit za jiné, méně už za sebe - někoho hájit, jiného obviňovat, a dovnitř nevidíme do žádného. Nicméně mi to zase nedá... Víš Víťo, ono s těmi církvemi je to těžké. Jsou v ní totiž lidi. Lidi jsou takové o trochu chytřejší a míň chlupaté (i když jak kdo) bezocasé opice, které mají ještě cosi navíc - my křesťané tomu říkáme duše. Občas je problém v těch nedokonalých a chybujících bytostech vidět Boha, který je tak trochu protikladem k těm nedokonalostem - chytřejší a mnohem méně chybující než my, dokonalý. Každého miluje osobně, je pánem času, takže má na každého čas, zatímco ti lidi v církvi (i mimo ni, ale u těch se tohle moc neočekává) se pořád honí za něčím, co mě osobně třeba ani moc nezajímá... Ono si vyslechnout něčí problémy, když na to zrovna nemám náladu, čas nebo energii, to taky může být únavné. Tady někde vidím kořen toho Petrova zklamání - církevní představitelé nejsou Ježíš - ale většinou obyčejní chybující a netrpěliví nerváci, kteří moc neposlouchají, co by on zrovna potřeboval řešit. A když to trvá dlouho (a ony se tyhle věci opravdu moc nemění), vede to k frustraci. Ty další zmíněné reálie "jsou přece všeobecně známé", protože to člověk pochytá ve zprávách nebo v dějepisu. A když už vidím ty, kteří neřeší moje potřeby, pak už není tak těžké uvěřit, že by upalovali a loupili a byli i všelijak jinak nečestní. Ostatně je jich dost přes miliardu, farářem nebo kazatelem (což už je oficiální autorita) je tak jeden ze sta nebo z tisíce, což je pořád několik miliónů. A hřeší skoro každý, a to jsme jenom v současnosti... V tom zmiňovaném středověku to bylo ještě o něco horší. K tomu popsanému přibyla opravdu velká světská moc, která do řad církví kromě standardních lidí (tedy taky troubů a lumpů, jako jsme tak trochu všichni) přitáhla lumpy ještě větší, kteří vždycky jdou za mocí a ziskem. A z toho pramenily četné lumpárny, které (bohužel konané jakoby jménem Božím) tihle lidé páchali. Mimo jiné války, i ty křižácké. Dost z těch věcí by ti samí lidé páchali pod jinou vlajkou, kdyby církevní páka byla příliš slabá. Ovšem konali tak jménem církve, takže to samozřejmě padá i na nás. Církevní restituce jsou zákon a neznám moc zákonů, do jejichž psaní by zasahovala veřejnost. Jednání mezi sněmovnou a církvemi o tom probíhala - a ani si nedovedu představit, jak by šlo po tedchnické stránce něco dohodnout, kdyby kromě všech těch lidí do toho v průběhu psaní zasahovala ještě veřejnost. Ostatně ta výsledná podoba není špatná (přesné kritérium data odebrání 25.2.1948 podle zápisu v katastru) až na jednu věc - měli jasně napsat výčet pozemků a staveb, za které je ta finanční náhrada. Kolem toho je nejvíc křiku a sporů. Ale jak už jsem napsal, víc mě trápí, jak s tím navráceným budou církve umět pracovat, aby sloužil majetek jim a ne naopak. Ve Velkých Losinách jsem byl. Renesanční zámek, papírna atd. Mimochodem na našem území je to jedno z mála míst, kde k čarodějnickým procesům došlo. Boblig byl světský právník (myslím, že nedostudovaný) a majetkový prospěch z procesu měl hlavně on a ti, kteří ty mučené udávali. Představitel církve (děkan Lautner), který se proti tomu ozval, dopadl také (z pozemského hlediska) velmi špatně. Taky si všimni, že ve Velkých Losinách se církvím nic moc nevrací, mimo jiné proto, že z těch procesů nic nedostaly. Biskup Bezák - tady nebyl problémem vstřícný přístup, ale že na jeho biskupství byl on snad jediný heterosexuál a ta klika opačně orientovaných tam nenechala zaměstnat nikoho mimo svůj okruh. Čili problémem nebyla vstřícnost vůči jedněm, nýbrž diskriminace ostatních, a to přímo na biskupství. Dal si do toho mluvit jen od nich, ne od svých nadřízených, takže teď je "uklizen" v italském Bussolengu... Zkrátka mi připadá, že se tu promítají jisté mediální zkratky. Ty věci se staly, ale pokud to chceme brát poctivě, je dobře vědět i kontext, jak se staly. od: Víťa L. (xcd@email.cz) vloženo:11.03.2017 14:19:28 Ahoj, no teda, Caine-Mi, výborná odpověď, díky.. Zazněly tu ale předtím moc důležitá slova, které nelze minout nebo zahodit. Banjo, já z Petrova příspěvku víc než ty záležitosti ohledně navrácení církevního majetku, vycítil hlavně celkové zklamání z církve. To je podle mně stěžejní záležitost jeho slov, kterou je potřeba "uchopit", chceme-li se jim věnovat více. A v tomto je můj názor podobný tomu, který sdělil on. Církev má ruce od krve. Když křižáci na své první výpravě vtrhli do Jeruzaléma, kolik tam těch mrtvých bylo. Sto, tisíc, deset tisíc, mnohem více? Jak se k tomu postavil papež? Ale dnes slyšíš hlavně - "to tady neříkej" nebo "to se tu nehodí". Vzpomeňme pár let starou kauzu odvolaného arcibiskupa pana Bezáka za svůj údajně přívětivý přístup k homosexuálům. Ale "to tu neříkej, to se nehodí". Když jsem v předchozím příspěvku zmínil paní Šilerovou, tak jsi možná dřív k její osobě zaregistroval slova kardinála Vlka, že žena biskupka, to přinese "zhoršení ekumenické atmosféry". Slova duchovních k nedávno zakázanému koncertu kapel Törr a Root ve Valašských Kloboukách, jsme mohli zaregistrovat jak v tisku, tak v televizi, aniž by si uvědomili, jak ohromnou udělají těmto kapelám reklamu, když by se jinak samy do hlavního vysílacího času do televizí stěží dostaly. A pokud by koncert proběhl tak jako jinde, řada lidí by ani nevěděla, že tam vůbec něco takového hrálo. Petr má pravdu, církevní restituce proběhly takřka za zavřenými dveřmi a každým takovým činem, které jsem zde nyní vyjmenoval, si církev od sebe odsouvá lidí dál a dál. Byly všechny ty majetky nabrány poctivě? Můžem si spolu někdy udělat výlet, třeba do Velkých Losin, tam je hezky. Největším paradoxem ovšem je, že církev, která své věřící nabádá, aby se zcela otevřeli, chodili ke zpovědím atd.., má za sebou věci, o kterých "se nemluví", "které se nehodí". Proto jsem jako "doprovodnou píseň" ke svému minulému příspěvku zvolil ty Křižácké vojska. Protože, když třeba někdy poví "o tom tu teď nemluvme", tak inu dobrá, jdeme do toho a tady to máte! Naplno a se vší parádou! Loni jsem ji zaslechl na koncertě pod širým nebem v jednu v noci v Českém Těšíně a za ní opravdové nebe, měsíc a hvězdy. Ne, ne, obrácených křížů není třeba, ale jen maličkost. Přemýšlet. Když se k něčemu léta církev staví jako "o tom nemluv", o to víc to vře a bují až to jednou vytryskne proti ní. Ta propast mezi církví a obyčejnými lidmi bude ještě větší. A jeden další PVV bude nešťastný. Dnes výjimečně zvolím místo písně zase filmový snímek, který jste předpokládám už asi všichni viděli. Film Jméno růže asi není třeba představovat blíže, krásně sychravý příběh, kde vyjde najevo, že můžeme schovávat věci jak chceme, neporadíme si. A že se nad celým příběhem vznáší cosi, z čeho má církev celá ta léta obavy a ty fialové prsty na to nestačí. <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů