| Jaj more Petře, ty se ptáš a zároveň si odpovídáš! Dyť ty se tu čertíš na každýho, kdo projde kolem. Už si nás vystřídal myslim všechny. Někdy stačí celkem nevinnej komentář, občas dokonce i něco, co se tě netýká, a ty hned začneš chrchlit oheň. Přesně proto je jediná trochu ostřejší zpráva na tvojí adresu právě anonymní. Nikomu se tady zřejmě nechce moc píchat klackem do vosího hnízda. My nevíme, jestli takhle jenom píšeš, nebo bys byl schopnej i něčeho víc. Vona tadleta interfernetová komunikace je na jednu stranu dobrá, že je celkem bezpečná, ale na druhou stranu z ní nejde přesně vyčíst, jak se kdo doopravdy cejtí. Já třeba teď vůbec nevim, Petře, jestli seš doopravdy naštvanej, nebo se jenom snažíš provokativně rozproudit debatu. Ale vim jednu věc - ty seš jedinej, kdo se tu do ostatních opravdu pouští. Hele, já tady buzeroval Caina ohledně nesmyslů různejch už mnohokrát, ale dycky sem se snažil tak nějak civilizovaně, přestože sem uvnitř hořel. Když ses tu ty pouštěl do mě, taky sem se snažil, aby moje psaní nebylo vyloženě nenávistný a směřovalo k nějakýmu výsledku. Jenže z tvýho psaní, Petře, já cejtim jenom zmatenej hněv. Samozřejmě, já nejsem žádnej schopnej čtenář, k tomu ty limity internetový komunikace, ale stejně - vůbec nechápu, kam míříš. Tohle celý začalo tim, že Caine dal na internet video s částí tvýho vystoupení (zase pořádně vosekaný, myslim, jak ho znam). A pak tady nějak napsal, že ste spolu hovořili. Jestli ti to vadilo, tak je to zcela pochopitelný, ale uznej, že na první pohled ne úplně předvídatelný. A i kdyby bylo, no tak co? Tak halt stačí jedna slušná zpráva Cainovi, něco jako "Hele more, nedávej to tam, já to tam nechci, já chápu, že se ti to líbí no, nenaděláš nic, ale já o tu publicitu vůbec nestojim, asi sem to měl říct dřív, tak jako pardon za přidělanou práci, ale dej to prosimtě pryč." A je to, ne? A místo toho tady každou chvíli nadáváš, pak se omlouváš, pak děkuješ, pak zase nadáváš a tak pořád dokola. To se pak člověče nediv, že se nikomu moc nechce ti něco říkat. Leda anonymně. Zdáš se nám nepředvídatelnej (až moc). Nevíme, co ti vadí a co ne. Nikomu se nechce chodit kolem tebe (no, psát), opatrně, aby náhodou nevyvolal další bouři, protože nikdo ani přesně neví, čim jí vyvolá a čim tě naopak potěší nebo pobaví. To přece nejde. Hele, Petře, ve tvejch zprávách je spousta otázek, ve kterejch já ani nejsem schopnej rozpoznat, jestli ještě souvisí s tim, na co nadáváš. Ale asi máš potřebu se ptát, což je dobrý, no tak se ptej. Budem se ptát a odpovídat si, pro začátek jednoduchejma otázkama, abysme se v tom neztratili. Jednu otázku po druhý. Jinak já se v tom prostě nevyznam a myslim, že ostatní taky ne. Eště bych chtěl říct, že s anonymem v jedný věci nesouhlasim, a to je ta práce v továrně. Já si to neumim představit jako blahodárnou věc. Myslim si, že pokud je člověk furt uzavřenej na samotě u kolejí, tak to na něj může mít i nepříznivej vliv, to je možný. Nevim, jestli je to Petrovo případ (to, jak tu píše, nemusí přece nutně pramenit ze samoty), ale může to tak bejt. Jenže pokud to jediný "jiný", s čim se pak člověk setkává, jedinej další vzorek tohohle světa, je práce v továrně, nedovedu si představit, co mu to může pozitivního dát. Já bych se vůbec nedivil, že se pak třeba ještě víc chce uzavřít, protože tenhle typ kontaktu z okolním světem může člověka snadno přesvědčit o tom, že okolní svět stojí za velký kulový. Já nevim, ve který továrně Petr dělá, ale já dělal ve dvou a musim říct, že mi to v mojí vlastní makovici dělalo takovej bordel, že než se tam vrátit, radši bych zmrznul někde pod mostem. S prací je to peklo, dostat se z továrny neni nic lehkýho, takže jako Petrovi nezávidim. Jiný typy kontaktu s okolním světem by mohly třeba nějakou dobrotu udělat...kdyby se povedlo najít smysluplnější práci, jestli to vůbec de...nebo se vobčas podívat třeba do divadla, na muziku, jestli sou děngy, nebo do kostela (problémy s fanatickejma věřícíma teď na okamžik nechme stranou)... |
