|
24.12.2020
"Do roka a do dne!" Znáte to úsloví? Jistě. A znáte také: Do roka a do Vánoc? Ne? Tak "Mi" vás ho naučíme!
Bylo nebylo... 1 a 234, tedy jeden rok a 234 dní zpátky... Dobrá, tak jinak:
Bylo nebylo, vzhledem k přestupnému roku je to právě dnes rovných 600 dní zpátky... co inspirováni legendárním VECHTRfestem :-) jsme uspořádali rovněž malý písničkářský festiválek "na zelené louce". I když byl spíš "Na samotě u lesa". Ovšem jeho konání doprovodil svatební obřad (což se na Vechtru běžně neděje :-D). A díky hostině to tentokrát ani nebyla tak úplně "hospoda na mýtince". Kde se vzali, tu se vzali, z polí, lesů, luk a strání vyskákali (ti serióznější i ze zaparkovaných automobilů vystoupili)... a najednou se sešla slušná snůška... jak účinkujících, tak dokonce i diváků!
Z celé akce byl pořízen záznam skrytou kamerou, někdy ovšem tak dobře... skrytou, že se stal místy nepoužitelný. A ač jsme tehdy odmítli slibovat cokoli, co emáme ve svých rukou (viz obrazová rekonstrukce záznamu svatebního obřadu), stejně jsme si malovali... poněkud nazeleno, že do roka a do dne, hyň sa hukáže! Video z těch nejméně zapomenutelných chvil! :-)
A vida, neslibovali jsme marně! Přesně do roka a do Vánoc je to tu!
"Na samotě u lesa Fest" (5.5.2019)
22.12.2020
Takové ty "velké otázky", třeba po smyslu života, si člověk většinou pokládá jen do doby, než poprvé vzlétne. Nebo skočí, říkejte tomu, jak chcete. Pak obvykle dlouho nic. Nechá je plavat, protože v záplavě každodenních "malých otázek" o nejlepších způsobech udržení se ve vzduchu, na hladině nebo v realitě, říkejte tomu, jak chcete... zkrátka kolikrát už na ty největší otázky ani nemá sílu. Ani čas.
Ke smyslu života, vesmíru a vůbec... (klidně ale říkejte třeba k nesmrtelnosti chrousta) se pak možná vrací, až když schopnost létat mu začíná povážlivě haprovat. Anebo dopady jsou čím dál tvrdší, chcete-li.
Jednou takovou otázkou "o nesmrtelnosti chrousta" se ve zlomovém bodu své kariéry zabýval i říšský protektor Pilát, když ho místní samospráva dostala do politické pasti, z níž nebylo úniku. Co je vlastně pravda? Co má smysl? Byl na správném místě, ptal se správného člověka i Boha, jenže... už nečekal, že by mohla existovat odpověď. Pro něj. Tak udělal, co musel. Na víc neměl sílu.
I Ježíš udělal, co musel. Na míň neměl sílu.
Petr Hajčiar - Smysl života, vesmíru a vůbec v rubrice "MiMisie"
10.12.2020
Na chviličku to vypadalo... že už budou "Vánoce"! Ale nakonec ne. Byla to jen zkouška.
Vyzdobené náměstí, všude (uměle) ojíněné ratolesti, blikátka, ozdůbky, dárkové krabice... zkrátka tradiční "Adventní trhy", jenže bez stánků a bez lidí. Takové svítící "Potěmkinovy vesnice".
A pak zase všechno zhaslo. Přece říkali, že je to jenom zkouška! Jenom... "blýskání na časy".
Možná je to tak symbolicky i s námi. Dokážeme se rozzářit, žasnout... ale není-li pro koho, zase zhasneme.
Ještě že je vždycky a všude pro Koho! ;-)
Lucie Zídková - Velká říjnová SVÍTÍCÍ revoluce v rubrice "MiMisie"
6.12.2020
Je zima... rýma nás tahá za nosíky... tak si tedy trochu zarýmujeme :-) O takovém jednom trochu nastydlém Kuchaři - buditeli - v rubrice BásMičky
22.11.2020
Tak že by přece? Kapely sice spí spánkem skoro zimním (jak zákon káže), ale aspoň sem tam nějaký ten písničkář vyráží na turné. Turné pod okny... Už jste ho slyšeli? No, doufáme, že ne, protože by to znamenalo, že jste nejspíš byli v nějaké nemocnici, pod jejímiž okny onen písničkář hrál, aby potěšil všechny přítomné. Ani my jsme ho zatím neslyšeli, ale slyšeli jsme o něm! A i za to jsme rádi :-)
A čím bychom vás tak mohli tuhle neděli potěšit "Mi"? Třeba básničkou? Proč? No Proč asi? :-)
15.11.2020
Zvláštní... podobné počasí jako na jaře, podobná vládní nařízení jako na jaře, podobně zahalené obličeje jako na jaře... a přitom se vše zdá být tak jiné!
Na jaře všechno pučelo, rozkvétalo, rostlo... nejen okolo nás, ale i v nás samých se probouzela chuť, síla a energie. I přes všechny zákazy a omezení toho bylo tolik nového, co tak spontánně vznikalo. Kolik třeba online koncertů se vysílalo... člověk ani nestíhal si vše pouštět!
A teď... jakoby se podzim rozlil nejen po okolní krajině, ale i v našem nitru, v našich hlavách. Sice stejně jako na jaře čekáme, až "to přejde", ale jako by to bylo jen čekání na zimní spánek.
Ale možná... možná že i v nás ten podzim funguje jako v přírodě kolem. Zatímco na jaře je všechno hned vidět - každý nově vyrašený lístek, každý nový kvítek... na podzim se všechna ta neviditelná síla vlévá do kořenů. A tam, ve skrytu, se už vše pomalu připravuje. Kdo ví, třeba právě teď někdo píše knížku, někdo novou písničku, jiný plánuje rovnou celou desku... nebo něco úplně jiného, co se zatím odehrává jen "pod zemí", co je očím zatím ještě utajeno. Ale až přijde ten správný čas, možná se nebudeme stačit divit, kolik toho kolem zase vyraší a vyroste :-)
David Novák - Uzdravení... a dál? v rubrice "MiMisie"
9.11.2020
Náš malý příspěvek k diskuzi na vzkazníku...
Marian Možucha - Umělá inteligence... podobnost čistě náhodná
3.11.2020
Tak si představte, že včera se do veliké rodiny (pa)countryových nástrojů narodil další! Rezofonická oktávová mandolína! Porod v dílně byl obtížný, ale teď je to hotové sladké dřevo! A kdo ví, třeba i z nás se díky němu jednou stanou virtuosové. Myšleno ve svém unikátním oboru :-D
Prozatím mu říkáme familiárně "bzukmandolka", neboť z otcovy strany pochází ze starobylého irského rodu bouzouki, jemuž jsme trochu zakroutili krkem a "přistříhli hřebínek", aby se nepovyšoval nad naše malé české prstíky. Ovšem slyší také na přezdívku "tescomamandola", neboť z matčiny strany "jí" už na první pohled dominuje poklička od kuchyňského hrnce zn. tescoma. Ale pozor - řady home-profi! To abychom se naopak trochu povýšili nad běžné amatérské ku(ch)tily.
Nu? Co jí říkáte? Zlaté české ručičky, že?
(dobrá, tak aspoň pochro(u)mované, no) :-D
1.11.2020
Začíná přituhovat a "Mi" doma u kamen vzpomínáme na letošní letní VECHTRfestiválek. Chcete si zavzpomínat s náMi? :-)
První ochutnávka - NoMaucta! - Bad Moon Rising (malý ukulele "orchestrion" na VECHTRfestiválku 12.7.2020)
25.10.2020
Zrcadlo, zrcadlo, pověz "Mi": Kdopak je největší na celém světě?
Někdo muziku hraje, druhý ji nahrává. Někdo píše písničky, jiný píše o nich. Jeden skládá k sobě noty a slovíčka a další je zase za stejným účelem rozebírá. A to všechno pro toho, kdo poslouchá. Aby mohl (lépe) zaslechnout. Aby mohl v ní... vnímat.
Někdo tvoří z ničeho a jiný se to prchavé nic v čase pokouší zachytit, zakonzervovat, přiblížit, zprostředkovat... tak, aby nezmizelo předčasně.
A kolikrát ani nemůžeme jinak, protože jsme tak stvořeni - k obrazu Stvořitele, který prolomil ticho... "jedinou větou". Slovem udělal něco krásného a trvalého z ničeho. Z prázdnoty, hluchoty, němoty.
Andělé jsou možná takoví cestovatelé v čase. Nedávno se nám jeden zjevil a přinesl na ochutnání, no... ne že by to byla zrovna pecka, ale spíš taková bobule z "dávné" úrody našich vlastních prchavých okamžiků... zavařených do "mobilního kompotu". A pak zase zmizel.
Zvláštní a inspirující. Na tuhle "odrůdu" už jsme skoro zapomněli :-)
20.10.2020
Jedna minutovka z archivu Rádia 7. Ale výživná... minimálně teď, když dálniční prach asi zase na nějakou chvíli, jako potulní kejklíři, neochutnáme. O to déle ale budeme moci o neviditelné "práci na silnici" přemýšlet :-)
Kateřina Hodecová - Most v rubrice "MiMisie"
10.10.2020
Už dlouho jsme zvažovali, jestli nepřestat duplikovat avizování našich novinek jednak tady v rubrice Ňaminky a druhak i na "VzkazMiku", kde se tím ale pak zbytečně zaplétáme do řečí, do kterých nám nic není :-D
Takže od nynějška přenecháváme VzkazMik jen pro návštěvnické vzkazy (případně naše odpovědi na vyžádané dotazy) a ohlášky svých aktuálních mudrování a písňových i nepísňových kázání budeme zveřejňovat jen tady v "ŇaMinkách".
4.10.2020
Toto "provolání" k občanům (z pera Petra Dobrovodského, lídra litoměřické čajovny Hóra, vyšlo právě teď, "v předvečer výjimečného stavu", v diakonickém zpravodaji. A nám, zodpovědným spoluobčanům to nedá se nepodělit :-D
Vážení občané, vzhledem k zhoršující se situaci epidemie Covid 29, neopouštějte od zítřka, tedy od 5.10.2030, bezpečí svých Sterilboxů. Vaše přežití až do odvolání zajistí automatický dávkovací systém DUDU. O Vaši bezpečnost se postará globální satelitní monitorovací systém ŇUŇU, na pokles hladiny serotoninu bude dohlížet systém pro všeobecnou pohodu a psychické zdraví ŤUŤU. Veškeré aktivity, setkávání a společenské akce budou ve virtuálním světě nadále bez omezení. Naopak, většina aplikací bude osvobozena od DPH! Při poruše vašeho nehmotného těla se obraťte na www.comamteddelat.com. Děkujeme za Vaši spolupráci a za Váš zodpovědný přístup. Jednou budem (ještě) dál?
25.9.2020
Cena za svobodu je... svoboda! Někoho jiného...
Tak by se možná dal shrnout krátký, ale hutný... (jak už to u psychologů bývá)... sestřih úvahy Marka Macáka! v rubrice "MiMisie"
12.9.2020
Kdybyste se třeba v neděli chtěli na chvíli zastavit, tak tady u nás v zeleném kostelíku nejsou zapotřebí ani roušky! :-)
Jan Húšť - Vězení neodpuštění v rubrice "MiMisie"
5.9.2020
A teď se na sebe zkus podívat očima, jakýma tě vidí tvůj skutečný Táta! - v rubrice SaMimluvy
12.8.2020
Co takhle po chvilce poezie zase něco hustějšího :-D
Jednou... už je to pět, let co jsme hráli v Praze v rámci tehdy "pouličního" festiválku "Žižkovská noc". Bylo to na nějakém dvorku nebo zahrádce a skupinka místních domorodců se dobře bavila. Sluníčko svítilo, vánek zatím jen čechral vlasy a "Mi" spustili své mudrování tehdy ještě na mandolu... a bubnování s kýblofonem a pokusnými zpěvy.
Po chvíli jeden, do té doby docela milý strejda, začal brunátnět. Brzy šly servítky... a dokonce i celý stůl stranou, a jeho zvolání: Já tě zabiju! - přebilo skromné ozvučení dvorku! Brzy nám skutečně vykročil v ústrety.
Ten muž měl evidentně absolutní hudební sluch a struna, na níž jsme mu zahráli, byla temná. V takových chvílích znamenají prkna jen velmi malý svět a člověk na nich si chtě nechtě musí vzpomenout na kolegu Cimrmana a jeho "prosíravý" Vichr z hor.
Konec dobrý, všechno dobré. Nakonec ho tři z jeho kumpánů odvedli násilím do jiné... lokality.
Ale ještě dlouze se za námi díval...
Jakoby říkal: Zlo prohrává, ale dobro... lidi, prosím vás, příště hrajte aspoň na dobro!
Kateřina Hodecová - Když se rozezní struna... v rubrice "MiMisie"
21.6.2020
V rubrice "SaMimluvy" se můžete pobavit úvahou na téma "Cimrman v říši teologie" a nebo naopak můžete na chvíli zvážnět při básničce "Kejklíř"
16.6.2020
Vždycky, když si znovu otevřeme knihu Genesis nad tím zdrcujícím záznamem o prvním svedení člověka, říkáme si: Ale vždyť je to pořád stejné! Člověk se snaží být dobrý, věrný a statečný, dokonce si i leccos "pojistí", osvojí si mnohé ze zákona a pro jistotu přidá i pár upřesňujících pravidel navrch. Když potom dojde k útoku, ke zpochybnění pravdy, k likvidaci správné věci... začne ji statečně bránit! Zprvu.
Apoštol Petr ve chvíli Ježíšova zatčení vytáhl dokonce kudlu a ťal hlava nehlava, až uši lítaly. Jenže za pár hodin už ho vidíme, jak zapírá a utíká.
Eva v rajské zahradě také nejprve statečně brání Boží slovo... když se na ní had obrátí s tou "prostomyslnou" otázkou:
Jé, a vy fakt nesmíte z toho množství plodů zahrady, z tolika chutí, vůní a barev nic jíst? Není váš Bůh trochu masochista? Nebo aspoň masorián? :-D
Jasně, ovoce dneska moc nefrčí, ale převeďme si to v Čechách třeba na pivo:
Jakže? Vy křesťánci fakt nesmíte (z takového množství chutí, vůní a barev) ani okusit? Copak vás Bůh opravdu přetrhne jako hada, když si dopřejete?
A my stejně zapáleně a osvětově jako tenkrát Eva kontrujeme:
Kdepak! My právě můžeme v Kristu všechno! Akorát... že ne všechno lákavé na pohled a dobré k jídlu... a pití (pro někoho :-D) je člověku nakonec ku prospěchu! V Bibli se píše, že si máme dát bacha a zkoumat věci v souvislostech. I v těch nadčasových. A nebaštit nikomu nic, co se zrovínka servíruje jako normální nebo dokonce zdravé, ačkoli je to v rozporu s Božím slovem.
Pouze o jednom "OVOCI" Ježíš prohlásil, že je fatálně smrtelné, že není jak ho o(d)pustit: O ovoci které nese pohrdání Božím Duchem! Pak už totiž není nikoho, kdo by nám mohl pomoci na té nejhlubší rovině!
Eva statečně brání Stvořitelovo slovo, ale o "pár" veršů dál už ji vidíme... stejně jako Adama, Petra, Jidáše... a koneckonců i nás samotné... zapírat a utíkat. A svádět vinu jeden na druhého, svorně pak na Boha:
Stejně za všechno můžeš Ty! Proč jsi takové zlé "ovoce" vůbec v "našem" ráji dopustil?!
A co se honí hlavou vám, když schytáváte rány? Ať už zjevné - od svých spolupoutníků či spolucestujících, od blízkých, od života... A nebo třeba "jenom" skryté - od... řekněme vlastního svědomí? Co vás v takových chvílích napadá a co pak skutečně uděláte?
Petr Plaňanský - Myšlenky mezi ranami v rubrice "naTWRdo"
21.5.2020
Tenhle rozhovor s Jindrou Hojerem, posledním žijícím členem slavných Rychlých šípů, jsme slyšeli na rádiu Proglas a nedalo nám to, musíme se podělit.
Rychlošípák Jindra Hojer
10.5.2020
Při karanténě se moc veřejně hrát nedá. Ale nahrávat se rozhodně dá! :-) A protože při našem předchozím natáčení se několik plyšáků osvědčilo jako dobří komparzisté, některé z nich jsme obsadili i do dalších filmových rolí :-)
Caine-Mi - Kočka (Znouzectnost tribute)
3.5.2020
Kdo to nestihl o premiéře na festivalu osamělých písničkářů, může náš poslední benefiční koncert pro plyšáky prožít... a snad i přežít v repríze. Bude-li odolnější, než tehdy "živé" publikum.
Caine-Mi - Poslední koncert (pro plyšáky)
11.4.2020
Vzpomínáte si ještě někdo, jak tenkrát na přelomu let 89-90, minulého tisíciletí, když v Československu začínalo "po dlouhé noci svítat", jak najednou všichni "strážci"... počínaje uličním "agentem" pomocné stráže VB, místním ozbrojeným strýcem s baretem lidových milic, přes městského funkcionáře "Národní fronty", (ozbrojeného alespoň kulatým razítkem)... až po všudypřítomného spolupracovníka "esestébé"... zkrátka jak najednou strážci veřejného mínění strnuli. Co teď? Hrát nápadně mrtvého brouka nebo se raději kývat na obě strany? Převléknout kostým či si užít ples "holých zadků", co nemá ani hole v ruce? Natož razítko!
Obvykle se na tyhle věci vzpomíná až v listopadu, ale možná nebudou mimo mísu ani dneska, při čtení velikonočního příběhu. Taky jste si v něm všimli té zvláštní narážky na strážce u Ježíšova hrobu? Dostali za úkol střežit místo temnoty na věčné časy a nikdy jinak. Místo vnějšího zmaru a vnitřní hniloby. A do toho náhle světlo! Boží anděl!
Je psáno, že po zuby ozbrojená stráž úplně strnula a byla jako... paralyzovaná!
Ale jak je to možné?!!! To přece nebyli žádní legrační "římánci z Asterixe a Obelixe"!
Ano, o Velikonocích už se toho namluvilo hodně... a člověku, který si nemyslí, že se tu vypráví především jeho příběh, to už může připadat furt dokola. Jenže "Mi" to nějak zažili! Že se nás to týká!
Jasně, každý ať si čte, poslouchá, sleduje... a následně potom i dělá, co uzná za vhodné. Otázkou jenom je, co s těmi kameny.
Jakub Limr - Velikonoční "Den otevřených dveří" v rubrice "naTWRdo"
31.3.2020
Teď, když jsme se překlopili do letního času, bude asi trapné říkat, že jsme do rubriky RozuMi připravili čtení na dlouhé zimní večery, že? Ale zase na druhou stranu v noci pořád mrzne a navíc ta karanténa... Tak třeba dlouhý a navíc "cizokrajný" hudební rozhovor někomu ještě kápne do noty.
Asi před rokem o něj Caina požádal Maroš Buchel, slovenský punker, muzikant, rádiový dýdžej a tvůrce vlastního (fan)zinu. Téma bylo předem dané: "punk a křesťanství" a tudíž se otázky točily spíš kolem Znouzectnost. I když... tu "Mi" vlastně děláme taky :-D
Maros Buchel sa pre svoj zin po nete pýta Caina na tému:
"PUNK A KRESTANSTVO"... (a samozrejme Znouzectnost)
23.3.2020
Nezdá se vám, že se nějak... "zpomalil čas"?
Jestli ne, tak to je blbý! Protože...
To jsme jednou (asi před rokem) zase takhle brouzdali archivem pořadů Rádia 7 (alias TWR), o budoucnosti nic netuše, a objevili tam "vizionářské" zamyšlení!
Ale pak se nám zdálo příliš "twrdé" (na svou dobu) a šoupli ho k ledu. Až bude někdy čas...
Myslíte že teď?
Marie Frydrychová - Zastavit čas v rubrice "naTWRdo"
13.2.2020
Je doba, ve které si člověk chtě nechtě čím dál víc uvědomuje, jak věci nejsou jenom takové, jakými se zdají být. Ale, díky Bohu, platí to i v dobrém! Alespoň na "dnešním" povídání z archivu... Rádia 7 si to můžeme uvědomit. Prostě... "zázraky se dějí nejen v Medžugorje" - jak zpívá Ondřej Pellar se svým PPLP.
Matěj Nový - Kuchyň plná zázraků v rubrice "naTWRdo"
2.2.2020
Maxmilián Průměrný měl problém. Začal mít žízeň. Možná to bylo tím, jak přišel do puberty, ale matně si vzpomíná, že něco podobného už cítil mnohem, mnohem dřív. Možná... od začátku, co si vůbec něco pamatuje.
Teď to ale bylo horší. Samozřejmě, že byl předem instruován, četl o tom problému i nějaké statistiky, viděl videa, ale ve skrytu doufal, že právě jeho to prostě nějak mine.
Pokračování v rubrice "SaMimluvy"
23.1.2020
Vrámci Možností - Housenky (jako silvestrovská večeře)
Hráli a zpívali, housenky vařili a pekli:
Radek nezDvořák alias VrM akustik punk one man(y) band & Caine-Mi
7.1.2020
Zapovídali jsme se na ulici s jedním známým. Jen tak nezávazně, jak to bývá, v duchu černého humoru, nejprve o počasí, o politice... A najednou - snad jestli jsme něco naznačili nebo že už jsme vážně tak "čitelní" - najednou z něj vypadlo: Já v Boha nevěřím! Když tak sleduju, kam to spěje, všechny ty konflikty - od válečných až po osobní, všude nebezpečí, zlo... rodí se postižené děti a umírají nevinní... to mi rozhodně nejde dohromady s nějakým... a už vůbec ne dobrým Bohem!
Řekl to zrovínka ve chvíli, kdy "Mi" se už už osmělovali přehodit výhybku a začít... třeba o Vánocích :-) Jak je to hezké, že lidi se pořád ještě nepozabíjeli! I přes všechny ty konflikty a nesmiřitelnou rozdílnost názorů. A když to tak člověk sleduje, musí se někdy až divit, že spolu vlastně docela vycházíme!
Nebezpečí číhají na každém rohu a přitom každý máme nějaké svoje bezpečné místečko! Kolikrát i domov. A přes všechny dobytčí a krysí trendy v každém člověku je pořád ještě tolik lidí! Dokonce dobrých! Rodí se zdravé děti navzdory nezdravému životnímu stylu a konzumu! Přežívá tolik slabých, navzdory celosvětové evoluční teorii o přirozeném výběru silnějších...
Zkrátka... nějak nám to všechno nejde dohromady bez toho, aby byl Bůh... dobrý!
Asi se venku citelně ochladilo nebo co... přešlapování na místě už nehřálo, tak jsme si vzájemně zamávali... jako staří známí kráčející každý po jiném břehu téže řeky, a nakonec si zmizeli z dohledu.
Ne, navzdory všem varovným trendům, ještě přece nežijeme jako dobytek mezi krysami a neživíme se odpadky! Ani v tom přeneseném slova smyslu, že ne?!
Jaroslav Pleva - Válka skončila... boj trvá v rubrice "naTWRdo"