Maros Buchel sa pre svoj zin po nete pýta Caina na tému:
"PUNK A KRESTANSTVO"... (a samozrejme Znouzectnost)


1. Začnime s vierou ako takou. Kedy si si sám sebe prvý krát povedal vetu "áno som veriaci" - mal si vo svojom živote obdobie ateizmu, alebo si odjakživa iklinoval k náboženstvu?

Ha ha! Děláš to dobře! Hned první otázkou jsi mě pěkně vyprovokoval! Zase ta směšná představa, že jsou jakoby dva břehy. Jeden náboženský a druhý ne. Ale to je jenom naočkovaný "Orwellovský newspeak". Ateismus je úplně stejně náboženství! Možná ještě víc a s důmyslnějšími "svatyněmi" a propracovanějším "katechizmem", než jakékoli jiné očividné náboženství. Už totiž jenom k tomu, aby člověk věřil v něco tak absurdního, jako je samovolný vznik života z neživota... a vývoj k inteligenci bez pomoci inteligence, to vážně vyžaduje velikou důvěru! A nebo alespoň systematické vymývání mozků :-D
Zkus si na chvíli představit, žes' nikdy neprošel předběžnou ateistickou masáží, zvedni hlavu a podívej se na oblohu. Vidíš tam letět dva ptáky. Jednoho ocelového a jednoho živého. Napadne tě normálně se zdravým rozumem říct u jednoho:
Ty brďo, to musel být génius, kdo vymyslel a sestavil takovouhle mašinu, že nejen lítá, ale dokonce i pořád směřuje za svým cílem!
A u druhého: Hmm, ale kdepak konstruktér! Náhoda to sestavila! Za miliony let! A ani k tomu nepotřebovala znalosti z oboru aerodynamiky, biologie a takové ty další nadbytečnosti. Stačí, že bylo času!
Podle mého každý, kdo do těhle věcí jednou začne aspoň trochu strkat nos, a poslechne si kromě většinových a tzv. vědeckých "faktů" (ve skutečnosti teorií!), taky argumenty druhé strany, musí zůstat v úžasu, jak málo je opravdu prokázáno a naopak. A kolik je k obojímu potřeba odvahy! Asi jako vystavit bianco šek! Jenže u Božích věcí s tím člověk tak nějak dopředu počítá, že se asi dává někomu všanc, kdežto u té důvěry ve většinové materialistické náboženství vůbec ne! A tak se pak naše rozhodnutí v téhle věci lámou spíš na ideologii, jíž jsme od útlého dětství obklopeni.
Navíc, běžný člověk je dost pohodlný, a z nabízených "duchovních směrů" a ideologií si pochopitelně vybírá, co mu poskytuje větší "alibi" u soudu. Ne u toho posledního, ale u toho každodenního! Proto se Darwina tak nadšeně chytli Marx-Engls-(Beatles - jak vtipně zpívá kapela Vltava :-D), ale to by asi bylo na dlouhé povídání... Jenom Tě prosím... nebo možná každého, kdo si tohle čte... nezůstávej na povrchu věcí a koukni třeba aspoň pro zajímavost na náš (Caine-Mi) sestřih: "Výběr z filmu Kolaps Darwinismu"
Snažili jsme se tam zachovat co nejvíc obecných faktů nutících k zamyšlení a naopak ubrat na místy zkratkovité "denominační nápovědě". Které se člověk ostatně nevyhne nikde, kde je "fanouškovská" základna ;-)
A pro koho je hodina dokumentu moc velká ztráta času, ať určitě mrkne aspoň na tenhle krátký absolventský film Michala Dubnického s názvem EVOLUCE
Moje žena je spíš detektivní typ. Má ráda ve věcech jasno. Když jsme se poznali a já na ní vyrukoval s Božím stvořením, rozhodla se, že mi moje tmářství osvětlí. (Aby napravila, co socialistický vzdělávací systém zanedbal :-)). Začala z knih a internetu shromažďovat dostupná fakta, až nakonec s údivem zjistila, že věřit v evoluci je snad ještě bláznivější, než přijmout tu teorii inteligentního Tvůrce! Což ji následně přivedlo až k... "Personal Jesus" (opět slovy slavné písně). Tedy k osobnímu vztahu s Kristem.
Já to měl obráceně... abych tedy už konečně odpověděl na tvojí původní otázku :-D Já napřed zažil spíš "Letopisy Narnie". Poznal jsem se s Ježíšem jako kluk ve snu! Nebo na pomezí snu a skutečnosti. Akorát jsem nevěděl, že v dospěláckém světě se takhle jmenuje. Proto jsem si pochopitelně ještě dlouhá léta ze všelijakých "církevníků" dost utahoval. Teprve až po vojně si mě vzalo pár přátel do parády a krůček po krůčku mi leccos vysvětlili. Třeba že jedno náboženství bude zákonitě vždycky v očích druhého náboženství směšné a vzájemně si budou na sebe kreslit karikatury! Ale taky že je tu ještě jiná... "nenáboženská", ale přímo Boží cesta, jak překročit hranice svého osobního "duchovna" a přitom nepřepadnout do "rituálů". Totiž:
Když za tebou přijde sám Bůh, který se kvůli tobě, kvůli nám všem stal člověkem!
Ha ha, a jak se to asi může stát, namítal jsem, copak se Bůh může opravdu stát člověkem?
A pak mi vyprávěli celý ten příběh... Evangelium. A mně poprvé secvaklo, jak nápadně se podobá tomu, co o Něm vím! A to bez jakékoli dřívější znalosti křesťanství! Jak moc se ten biblický Ježíš podobá chlapíkovi z mého "snění". Ten, s Nímž jsem jako kluk v d/Duchu chodil!
Asi se to dá těžko popsat, aniž bych nepůsobil fanaticky, ale zkusím to podobenstvím:
Už jako školáček jsem hodně poslouchal rádio a desky a kazety svých rodičů. Ale co jsem fakt nesnášel, to byly písničky o lásce. Zdály se mi vesměs hloupé a plné prázdných slov. Úplně bez napětí, energie, síly, odvahy... jakoby to byly jen karikatury příběhů a dobrodružství po kterých jsem sám toužil. Až teprve mé první platonické zabouchnutí se do jedné holky ze třídy to nějak všechno změnilo a já NAJEDNOU rozuměl "ŘEČI RYB" :-) Akorát... že se "TO" nedalo vysvětlit ani nejlepšímu kámošovi!
Můžeš chodit do církve celý život a naučit se nazpaměť kdejaká správná vyznání... a nic. A pak třeba jednou... většinou když jsi už sám se sebou v koncích... zkusíš "zariskovat" a fakt se s Ním seznámit osobně a pozvat Ho dál. A dát Mu... v ideálním případě úplně všechno! A to ti je úleva!
Jo, jasně že jsem se bál. Jenom blázen by se nebál říct: Tak jo, tak jestli jsi vážně takový dobrák, jak říkají ti křesťánci, a jestli jsi to vážně Ty, s kým jsem prošmejdil nejtajnější kouty svého dětství, tak jo, tak já chci! Tak ti ten svůj život chci dát!... Napořád... akorát... víš, už jsem v něm stačil docela dost věcí a vztahů zpackat... Promiň, Ty's u toho vlastně byl, já zapomněl... Tak jo, tak si nech, co se Ti z něj líbí a to ostatní... holt vyhoď!
Možná přijdu o svůj punk... o kapelu... (akorát jsem s Jožžinem dával dohromady Znouzectnost!)...
teď po mně bude Ježíš nejspíš chtít, abych se začal slušně oblíkat a nebo... ne to snad ne... co když se budu muset naučit konformně i přemýšlet a být... "NORMÁLNÍ"?!!
Jestli je ale vážně takový originál, jak říkají, tak... třeba mi naopak právě pomůže, abych časem nezblbnul! A nebo neotupěl! Což (bá)snílkům možná hrozí ze všeho nejvíc.
Je to dávno, ale stejně i teď mi při vzpomínce na první rozhodnutí zatrne.
Ale tím to všechno vlastně teprve začalo!
Jako odpověď asi stačí, viď? :-)

2. Teraz naopak - viem že sa úplne za pankáča nepovažuješ, no i tak vaša kapela zanechala na CZ/SK punku dosť veľkú stopu. Spomínaš si na svoj prvý kontakt s touto hudbou a kultúrou?

Úplně první... no... rok 78? Víš, já měl asi veliké štěstí... ne, teď po té vyčerpávající úvodní odpovědi už můžu klidně říct: Víš, já dostal do začátku shůry veliký dar! Na učňáku jsem se seznámil s Démou - což byl neuvěřitelně inspirující člověk snad ve všem. To on přišel s tím, čemu jsme naivně říkali punk a čemu by jistě dnes každý pravověrný punker řekl spíš: kašpárkovství! :-) Ale nejenom to, Déma mě zavedl do světa Rychlých šípů, komiksů, naučil skákat z houpačky šipku rovnou do rybníku a dokonce - to jistě oceníš - dělat vlastní časopis! (Ovšem za "normalizace normalizace" v roce 1979 jen ručně a v maximálním nákladu 1 kus :-)
Jezdili jsme spolu na koloběžkách a tenkrát tím byli veřejně pro smích. Tenkrát na koloběžkách nechtěli jezdit ani malé děti! Aby nevypadali jako Hurvínek! :-D
Každý volný víkend jsme si to drandili za město na kdysi ještě přístupnou skládku odpadů pro celou Plzeň. A hledali "poklady"! Hlavně všelijaké extravagantní doplňky k "punkovému" oblečení. Poznávacím znamením pravého punkera vůbec nebylo barevné číro a "čierna sidovka" s dajakym provokatývnym nápisom. Tehdy stačil pouhý sestřih na ježka a spínacími špendlíky vyzdobený oblek po dědovi. Největší frajeřina bylo kvádro po zesnulém, jaké se dalo pořídit v místní Charitě za 10 korun :-D Když si později Jožžin, bubeník ze zastávky Mileč, koupil za první učňovskou výplatu celý pytel spínacích špendlíků a své kvádro roztrhal na malé kousky, které pomocí těch spínáků zase sešil, mluvilo se o tom mezi punkáči i mimo plzeňský kraj! :-D
Ale to jen na okraj ;-)
Hlavní roli v našem "punkování" stejně hrála muzika! Nejdřív jenom pasivně, posloucháním toho, co se dalo sehnat nebo shlédnout tu a tam na německé televizi. (V západních Čechách stačila trocha technického důvtipu a dala se sledovat). Ale pak nastal zlom. To když v jednom komunistickém plátku otiskli zprávu, že "ve Velké Británii dokonce už i hudebně netalentovaná mládež ze zoufalství sahá po kytarách a bicí soupravě, aby hromadně zakládala protestní kapely, a tak přinutila establishment k řešení problému nezaměstnanosti!" :-D
Inspirováni touto jasnou výzvou i my - rovněž hudebně netalentovaná mládež - hromadně založili protestní hudební skupinu! Nazvali jsme ji Kuličkové ložisko. Pravda, pár let to ještě trvalo, než z něj něco kloudného vyvalilo, ale vidíš sám, ovoce toho rozhodnutí sklízíme dodnes! A možná i ty... a každý, kdo poslouchá Znouzectnost... a tak nemá žádnou budoucnost :-D

3. Medzi bežnými, punku neznalými ľuďmi panuje taký stereotyp že tvrdá hudba a kresťanstvo, alebo v podstate hociaké náboženstvo, nejde dohromady. Ako vnímaš tento prienik ty? Kde je vlastne ten myšlienkový stred, keď niektorí ľudia z cirkvi tvrdia, že "tvrdý bigbít" je hriech?

No, to je samozřejmě pravda! "Tvrdý bigbít" je hřích! Ostatně stejně jako ten měkký! :-D A jako vůbec všechno, co člověk dělá bez Boha, pro svou vlastní "slávu"!
Slovo hřích v původním smyslu znamená "minutí se cíle", tedy minutí se toho, k čemu by jinak každý hned zamířil, kdyby věděl všechny souvislosti, co ví Bůh. Ale nejen věděl! Kdyby taky dokázal podle toho poznání jednat a taky mít rád, jako má Ježíš. Dokonce i ty, co Mu přitom plivou do tváře. A nebo střílí do oken.
O tvrdé či měkké "aranžmá" tu vůbec nejde. Respektive nemělo by jít!
Žel, jedna věc je to říct a druhá... žít! Ptáš se na "myšlienkový stred"? Neměl jsi na mysli spíš "myšlienkový stret"? :-D Na myšlenkách totiž, na jejich vyjádření pomocí slov a textů písní se to možná přece jen trochu lámat může. Problém tzv. tvrdé a hlasité muziky (někdy se ty dva pojmy zaměňují) bývá hlavně v tom, že slovům není rozumět vůbec! Pravda, u mnohých punkových (ale i popových! - jasně, díky Ježíši - na aranžmá přece nezáleží ;-))... kapel je to možná i lepší, když není rozumět, jelikož kultivovanost slova (neřku-li poezie!) bývá na předškolní úrovni :-) Ale i ti, kdo mají co říct a umí to říct bez klišé a fack..off..ání, jsou ve chvíli, kdy jim přestává být pro samou tvrdost a kravál rozumět... prostě... jako bez vyznání :-D

4. Punk si každý definuje po svojom, no spojujúcim aspektom skoro každej definície tohto termínu je slovo "sloboda". Mnoho odporcov cirkvi a náboženstva ako takého argumentuje tým, že práve náboženstvo je plné obmedzení, čo sa s týmto slovom moc spojiť nedá. Ako to vnímaš ty?

Sloboda? Kde jsi k tomu přišel? Já myslel, že mottem punku bylo vždycky: No Future! :-D Však jsme taky se Znouzí za komunistů razili heslo: Pomlouvejte nás, zakazujte, mučte panádlovou polévkou, jenom nám prosím vás nedávejte budoucnost! :-D
Se svobodou je totiž problém. Už jen ten pojem je přinejmenším stejně ošidný jako fráze "dělat z nouze ctnost". To taky může znamenat buď dělat "z prdu kuličku" anebo to může být poslední naděje pro bezmocné! Způsob, jak se nenechat zlomit okolnostmi. Krásně to překládají Francouzi: 'Faire contre mauvaise fortune bon coeur'! (doslova "Proti zlé sudbě, dobré srdce" ;-) ).
I pojem svoboda může být buď svoboda OD NĚČEHO a nebo svoboda K NĚČEMU! Buď způsob, jak se domáhat svého (což je vždy na něčí úkor), a nebo naopak může být jediným způsobem, jak lze mít neprospěchářsky rád. Případně vzít na sebe zodpovědnost. V ideálním případě ve prospěch i těch druhých.
Ale jinak samozřejmě souhlasím! Náboženství je plné omezení!... Stejně jako punk :-D
Ono se nakonec ukáže (a tím nakonec vůbec nemyslím jen mystické "až jednou při nějakém posledním soudu", ono se ukáže většinou už po čase odžitém tady a teď) k jakému druhu svobody kdo směřuje. Někomu rostly křídla a rodilo v něm cosi lepšího už za totality, a jiného politicko-náboženské uvolnění vede k prasárnám. Dokonce někdy až do vězení "vlastní svobody".
Když na mě někdo vyrukuje s argumentem, že jako křesťan jsem chudáček holt plný "obmedzení"!... pak s oblibou říkám:
Vidíš, a přitom v Bibli Ježíš hlásá pouhá dvě přikázání, zatímco pravověrné punkové dogma jich má ve stanovách podstatně víc. Krom povinného oblečení, vzezření, účesu, předepsaných nápojů a názorů, hudebního stylu... ještě i tu OKÁZALOU svobodu! :-)
Nevím jak dneska, ale mě blahé paměti "praví" (i leví) punkáči lustrovali!
Teď, jako starého měcha a ehm... "legendu" už mě nechávají žít :-) Ba už ani kluci ze Znouze mi nevyčítají, že na koncerty jezdím v teplákách! :-) No jo... já v nich vlastně už nejezdím... aha, tak asi proto mně občas i nějaký punker ze Slovenska požádá o rozhovor :-D

5. Vaša kapela začínala ešte za totality, v časoch kedy cirkev bola pre systém, rovnako ako punk, jedným z protištátnych živlov. Osobne vnímam vaše live demo Happy Xmas, nahraté počas predvianočnej omši v kostole, ako takú "facku" vtedajšiemu estabilishmentu a spojenie týchto dvoch "nepriateľov" štátu. Ako spomínaš na tento koncert? Je fakt, že sa tento koncert uskutočnil spojený s tvojím vierovyznaním? Ako ty spomínaš na túto udalosť?

My, stejně jako mnozí další jsme si za komunistů moc nezahráli. Rozhodně ne oficiálně. I když tzv. "zřizovatele" pod socialistickým svazem mládeže jsme nakonec ve Škodovce... pardon v závodech V.I.Lenina sehnali, ale bylo ještě zapotřebí kapelnických zkoušek. A mě, jediného, kdo z kapely správně trefil notu cé mezi linky, vyhodili už z přípravného kurzu na přípravu ke kapelnickým zkouškám! Prý pro naprostou hudební neschopnost! A tím nám byla cesta k tzv. "přehrávkám", potažmo obávanému politickému pohovoru, neprodyšně uzavřena.
I když si nás tu a tam nějací studentíci troufli pozvat na školní besídku, většinou z toho sešlo. Odněkud zazvonil telefon a neznámý hodný strýček upozornil, že... rozhodně akci nezakazuje, ani nemá nic proti mládí... mládí vpřed!... ale Znouzectnost že tedy zrovínka rozhodně nedoporučuje. A každý kulturní referent už věděl, co je ve skutečnosti tímto "nářečím" (dobře ;-)) míněno.
Když jsem si na tristní situaci postěžoval u nás v kostele, pan farář si nechal donést demáč a pak prohlásil:
Nu, nejde-li to venku "ve světě", zkusíme to alespoň tady uvnitř v kostele!
Nikdo z nás pochopitelně na zázraky do poslední chvíle nevěřil! Ještě když jsme v den Dé vezli nástroje a malou podomácku zbastlenou ozvučovací aparaturu na dvoukoláku plzeňskými ulicemi, smáli jsme se při představě, že by to třeba fakt vyšlo a vedle sebe by v jedné kostelní lavici usedli běžní farníci, okovaní punkáči a tajní! :-)
Navíc s náma tehdy poprvé šla zpívat Ema, která narychlo nahradila dřívější vokalistku Renku. Ta si totiž netroufla riskovat vyloučení ze školy. Ale Ema s náma předtím nikdy nezkoušela! Jen si zpívávala "za dveřmi" zkušebny, protože se styděla. Zkrátka všechno bylo až příliš pohádkové... Jo a k tomu je ještě třeba si představit, že ani Déma, ani G'Olda do kostela normálně nepáchli! Takže už jenom ta atmosféra neznámého byla působivá!
Oproti všem očekáváním akci nikdo nezastavil a my fakt zahráli! A dokonce si to i nahráli a později vydali na kazetě. Pro mě nejkrásnější a stylově nejčistší Znouzectnost, ze všeho, co jsme kdy předtím i potom pustili na veřejnost.
Teprve po létech jsem se dozvěděl, že tomu hraní předcházelo ne právě jednoduché jednání s příslušným státním dohlížitelem přes církve a další peripetie. Ale ať už bylo pozadí jakkoli komplikované a nitky propletené, znamení shůry znělo čitelně: To, co není možné uskutečnit normálně, v církvi možné je! :-D Opět jakoby ozvěna známých Ježíšových slov na adresu vyděšených učedníků: Co je člověku nemožné, u Boha možné je!

6. Taká dosť obligátna otázka - aké sú reakcie ľudí zo scény na tvoje vierovyznanie?

Takmer žiadne. Z podia nekážem :-)
Tedy ne že bych nechtěl... zvlášť kolikrát, když kluci třeba i v dobrém úmyslu utrousí mezi písničkami něco ve smyslu... jezme, pijme, zítra zemřeme...! Nebo... nikdo se odtamtud ještě nevrátil... apod.
No, jenže já se pak nezmůžu ani na ň! To je blbý.

7. A úplne opačne - nestretávaš sa s negatívnymi reakciami v náboženskej komunite za to že sa pohybuješ v punkovom prostredí?

Takmer žiadne reakcie ;-) Ani v církevním prostředí jsem ještě po desítkách let nenašel dost odvahy k tomu, abych vykládal... víte vůbec kdo já jsem? Že jsem bubeník z "dětské" punkové kapely, co hraje senior punk?
Ha ha :-D Nevím jak na Slovensku, ale v Českém rybníčku Znouzectnost není mediálně vůbec známá, a i kdybych se někde pochlubil, myslím, že by to mělo stejný dopad jako prohlásit: Dobrý den, já jsem Jíra z Maršova a jím chrousty!
Určitě by mě někdo srdečně objal a řekl: Neboj, to bude dobrý :-D
Asi před třiceti lety, tehdy při křtu mě napadlo, že bych měl své "obrácení" nějak demonstrovat mezi nevěřícími. Vylezl jsem ve fabrice o svačině na stůl a vyžádal si ticho! Pak vykoktal cosi ve smyslu, že... "terazky už nie som majorom! Ale veriacim!"
Ticho a tlumený smích ještě chvíli přetrvával, a pak se mě vedoucí starostlivě zeptal:
A co jako? To znamená, že konečně začneš pracovat a přestaneš se flákat?
Bylo po šou :-D

8. Si členom Československej Cirkvi Husitskej - vieš nám priblížiť čo sa pod týmto názvom skrýva?

Nie.
(Nebo ne tak poutavě, aby to mohlo čtenáře přivést mezi nás ;-))
A je to vůbec důležité? Myslím to, ve které lokalitě či denominaci jsem zapsán do kartotéky? Víš, já věřím, že skutečná Církev je jen jedna a to ta, kde se... opět podle Ježíšových slov: Kde se sejdou dva nebo tři v Jeho jménu! (Rozuměj... v Jeho slovu, v Jeho poslání, v Jeho vztahu...)

9. V poslednej otázke trochu odbočím, lebo nedá mi to a bojím sa že už nebudem mať ďaľšiu možnosť sa opýtať. Považuješ sa primárne za folkáča, no mňa zaujíma nasledovné - aké sú tvoje obľúbené punkové nahrávky/kapely?

Zkusím odpovědět zase nejdřív trochu obecněji, protože vysypat z rukávu pár es je možná efektní... ale nic hlubšího to samo o sobě neprozradí. Spadám do generace, která upřednostňovala "písničkovou formu" (tedy víceméně vyvážené spojení melodie a textu) před pouhou deklamací... byť podpořenou sebevětší svižností, syrovostí nebo tvrdostí zvuku". Zkusím to malinko ukázat třeba na kapele Dead Kennedys. Po hudební stránce mě fascinují jejich písničky, jako Holiday in Cambodia, California Über Alles a naopak úplně mě míjí jejich hard core Nazi Punks Fuck Off. Například.
Asi se zeptáš: A jak se to pozná, kde končí "písnička" a už začíná "exhibice"?
Zřejmě nepozná. U každého to bude nejspíš otázka citu a osobního nastavení. Pro sebe jsem si udělal "názornou pomůcku" :-) Resp. dvě:
za 1) Musí to s člověkem pohnout i při poslechu z diktafonu!
a za 2) musí se to dát zahrát na "kytáru u táboráku"... aniž by to úplně ztratilo sílu a smysl :-D
Proto mě dodneška baví klasika... třeba Ramones, Sex Pistols, samozřejmě první desky Stranglers, ta úplně první od Vibrators (Pure Mania), druhá od Generation X (Valley Of The Dolls), všechny 3 první od Clash, taky staré Boomtown Rats a nestárnoucí Damned, jejichž současné koncerty i nahrávky jsou snad ještě lepší než tenkrát.
V krabičce poslední záchrany nosím pořád Jonathana Richmana & the Modern Lovers (aneb škola od punkura k folkerovi!) a taky mě v tomhle ohledu bere TV Smith.
Ale kdybych měl říct, co si z punku a new wave pouštím nejčastěji, pak asi věčné kluky Undertones - zvlášť ještě s fascinujícím nezaměnitelným hlasem původního zpěváka...
Teď určitě kroutíš hlavou a ptáš se: A to ti nevadí, že někteří z těch, co jsi právě jmenoval zpívají o věcech se kterými nesouhlasíš?
Přiznám se, já vůbec neumím anglicky! Texty kapel, co poslouchám mi zní "svahilsky". A možná je to dobře, protože, jinak bych třeba ani největší pecky nesnesl a můj hudební obzor by se ještě víc zúžil :-) Já text považuju přinejmenším za stejně důležitý, jako muziku! (Jo a ještě na něco jsem zapomněl: Taky mi u moc kapel vadí bubny!!! :-D Když mě začnou nudit, jen stěží zvládám doposlouchat zbytek).
Ale zpátky k textům. U cizích kapel si je domýšlím po svém! Podle nálady, energie, charisma projevu... hlavně vokálního. Písnička bez poselství nebo bez poezie je jako holka, co dobře vypadá a tím zaujme na první pohled, ale na dlouhodobější vztah, na vzájemnou inspiraci, na to, aby sis jí vzal (... do kapely ;-)) je to prostě málo!
Možná proto mezi domácími (českými a slovenskými, případně polskými) punkovými kapelami mnoho oblíbenců nenalézám :-( Ale kdybych měl exemplárně jmenovat alespoň jednu, pak jednoznačně jednočlennou (občas i dvoučlennou) punkovou kapelu Vrámci Možností :-) což je takový mix humoru Jonathana Richmana s energií TV Smithe. Ze slovenských... Živé kvety! Podle mě to je punk a ne že ne! I s tím jemným aranžmá.
Jako ilustraci přikládám malou... ilustraci. Jeden známý, jen "trochu ponebeštěný" G'Oldův plakát :-D