Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:10.11.2018 10:23:21 Konečně chvíle času, tak aspoň v krátkosti další úvaha. To o čem zde píše Petr je takzvané "první manželství". Jestliže vstupuji do manželství druhého, mám už za sebou určitou zkušenost. Vím, co bych tak zhruba mohl očekávat, jaký bude můj přínos a spousta dalších věcí. Podobně je to i s kapelou. Takže například vím o týpkovi, kterému je padesát, výborně drtí sóla, má precizně zvládnutou improvizaci a dokonalou aparaturu ve sklepě. Za svůj život dokonce složil desítku podprůměrných písní a chce se s nimi dvakrát do roka předvést manželkám za sokolovnou na fotbalovém hřišti, nejlépe na akci Kácení máje. Druhý příklad může být dvacetiletý kluk, jehož snem je dobýt ta největší světová pódia, v počítači už vymyslel tři kytarové riffy, bydlí s maminkou a nehrál ještě nikde jinde než u ní v obýváku. Oba dva příklady jsou nepoužitelné. Možná se někdy někde objeví varianta c, což je asi v podstatě takový zázrak, jako se ta dívčina dostala k malování obrázků pro kapely z celého světa. Společně pak začnete vymýšlet koncept, texty, hudbu, vizuál, což zabere minimálně rok času a pokud to "neusne", je možno pokračovat dál, třeba tvořit nezbytnou finanční stránku věci, aparatury atd.. Po čase by mohla vzniknout nahrávka. Šance, že by se s ní dalo uspět na velkých pódiích je rovna dalšímu zázraku. Kdo chce ale péci dort s třešničkou na vrchu musí nejen nejdříve zapálit oheň, ale hlavně vědět, co do něj přidat, protože jinak dopadne jak ten pejsek s kočičkou a ještě jim ho nějaký zlý pes sežere. Má představa nikdy nebyla ta, abych myslel na nějaké peníze. Dokonce jsem připraven v tom spoustu peněz utopit. Proč bych to chtěl zkusit je otázka, jestli jsem schopen svými myšlenkami oslovit skutečně velkou masu lidí. Fazzy, možná je trochu škoda i toho, kterými muzikanty se vlastně obklopuješ. Tyhlety zábavové kapely byly většinou rovné mou popsánému příkladu a, tedy precizní muzikanti, ale to, co jsou schopni vyprodukovat a podepsat se pod to, je mnohdy šílené. Sám jsem kdysi na zábavy lítal každý víkend, spoustu těch muzikantů znám a uvedl bych zde aspoň něco, co bychom mohli znát všichni, jakožto odstrašující příklad. Kdysi jsem si za pár poštovních známek nechal posílat nebo kupoval na burzách dnes už kultovní samizdat Metaliště, který se psával na psacím stroji, kopíroval a pak šířil jak se dá. Tam jsem četl rozhovor s dnes docela známou skupinou Morava. Kterak se jim podařilo koupit si v zahraničí solidní aparaturu a dopravit do své zkušebny. Nemusím asi nikomu připomínat, že za komančů si nešlo objednat kvalitní nástroj pár kliky myší. Po večerech seděla kapela ve zkušebně a jenom se na tu aparaturu dívala. A říkala si: "Ty vole, tohle všechno je naše?" Pak vyšlo první LP u Monitoru. Po nějaké době skupina v nějakém dalším rozhovoru odpovídala na otázku, proč je na desce tolik pomalých písní: "Protože to tak chtěla firma". Za čas celý slavný Monitor s Kočandrlem mizí a kapela Morava jde svou cestou a upadá v zapomnění více a více. Desky ale točí dál, jedna z nich se kupříkladu jmenuje "Svět je nádherný". Opravdu se vám už jen při tom názvu nezvedá žaludek? Přitom to jsou všichni kvalitní muzikanti. A myslí si, že ta jejich tvorba opravdu někomu něco více řekne. Když někdo vyšlehne na odpor nějaký ten death metal, tak si řeknu: "Aspoň ses chtěl něčemu postavit, něco vykřičet.. Aspoň takhle.." Ale tyhle zábavovky, ty mi doopravdy nahánějí strach. Další příklad může být třeba Premier. První album docela pohoda (mimo toho Hrobaře, na kterého jsem byl vždycky alergický), rád si ten debut občas poslechnu a pár let na to kapela poskakuje s Terezou Pergnerovou v hitpáradě Eso. Muzikanti odění do žlutočerných punčoch s oboustrannými culíky na hlavě a dechovkovým bubnem zavěšeným na rameni poskakují v kruhu a na playback jedou letitý hit "Já už jdu", který zdárně otextoval František Ringo Čech. Tohle je konec světa, který již nastal. Věnujte prosím 120 sekund úvodu koncertu kapely Kreator. Tu hordu lidí a zvláštní ticho před koncertem. To zamračené nebe nad obří scénou. Kdyby Bůh chtěl tak ty lidi spláchne během chvíle. A najednou se všechno rozsvítí, rozhýbe. Kdo ví, jaký je to pocit z pozice muzikanta, který na tu scénu jde. To musí být obrovská síla. Už tě to nemůže zlomit a musíš šlapat jak stroj. Jako metronom, kolečko v orloji, protože, kdyby se jediné zastavilo, neodbilo by poledne ani půlnoc: https://www.youtube.com/watch?v=_PzzbrHycao od: David Fazy2 () vloženo:03.11.2018 01:38:52 Nóó dobře Petře. Já s Tebou v zásadě souhlasim. Jenže né každej halt má to štěstí, že se sejde parta lidí a klape to, že jo. My sme třeba založili ten Error a zatimco oba dva kolegové to docela žrali a užívali si to naplno, tak já to bral spíš jako takovou bokovku, pro legraci. Přesto to v praxi vypadalo tak, že já sem musel skládat nebo aspoň upravovat většinu textů, aby to zpěvák vůbec nějak odříkal, skládat veškerou muziku, všechny písničky do jednoho rytmu, páč jinej se prostě bubeník učit nebude... No pak s tim ale vylez před lidi, že jo. Mě to bylo tak nějak fuk, takže sme vylezli. No, bylo pár koncertů, který tak nějak klaply, hlavně proto, že přišli kamarádi a opili se, nebo měli soucit. Jinak vostuda. Ale takhle sme to pytíkovali asi dva roky a já to pak chtěl začít brát vážně, jakože "poďte se naučit hrát tak nějak, aby to nebyla ostuda." No a to nešlo samo, to přicházely otázky, jakože "proč další rytmus" a "proř zpívat jinak, než přímo na dobu jako robot" a tak. No a taxem si halt musel v hlavě postupně utřídit, co vlastně chci, na čem trvam jako na daný věci a co je jenom moje osobní přání. Co a jak moc po těch lidech chtít. No a pak samozřejmě ty lidi se z různejch důvodů střídali, že jo. Takže dneska, když někoho shánim nebo zakládam kapelu, tak mam v hlavě dost podrobnou představu, jak by to mělo fungovat. Páč spontánně to prostě nevyšlo. Asi smůla na lidi. Ale pak je tu eště můj docela neobvyklej hudební vkus, já asi nemůžu jen tak dát s někym něco dohromady a doufat, že se mu ty moje písničky budou líbit, páč voni sou trochu divný. Takže je rovnou předložim a zdůvodnim, páč ty lidi se ptaj "proč takhle"? A nerad bych třeba s někym půl roku vesele hrál a pak najednou řešil, že von by chtěl hrát třeba Michala Davida a já ne. A sou věci, ve kterejch kompromis udělam a jinde zas ne a sem schopnej qůli tomu odejít z kapely. A sem teď tyhle svoje mozkový pochody píšu hlavně pro Víťu, je to moje reakce na to, že bysme si spolu mohli v kapele rozumět. Mně se zdá, že i když si rozumíme jako lidi pěkně, tak v kapele bysme se spíš nedohodli. Ale eště k těm zvířátkům a zásluhám a tak - to je asi takovej můj divnej návyk, že tu muziku beru taky trochu jako sport. Prostě jednou mě to baví, ta kytara mi tu leží a já čas mam, taxi říkam, proč to nevyužít? To bych se pak zase trochu střetával s tim podobenstvím vo těch prachách, jak dal někdo třem lidem různý prachy a paxe po X letech šel podívat, jak s nima naložili... To znáte, ne? No tak já sem dostal od Boha šílenou lásku k hudbě a myslim, že by byla škoda to nevyužít, řek bych, že to by byla jedna z věcí, na který by se mě Bůh zeplat, proč sem si s tim trochu nepohrál. Tak proto bych se styděl, kdybych získal slávu a úspěch za něco, co sem klidně moh udělat líp, ale byl sem na to línej. Né každej to tak s muzikou má, to je jasný. Právě sem se vrátil z koncertu Ultramarinu. Neříkam, že to bylo bezchybný, ale lidí bylo celkem dost a užil sem i nějakou tu chválu za zpěv i kytáru a mam z toho velice dobrej pocit. Baví mě to takhle, jinak bych to nedělal. od: PVV () vloženo:02.11.2018 12:14:39 Pardon oprava. Ty UŽ nespíš? od: Caine () vloženo:02.11.2018 09:29:49 Už půjdu ;-) Vyhřívat se na sluníčku :-D od: PVV () vloženo:02.11.2018 07:46:50 Caine ty ještě nespíš? :-o :-))))))))Pvv <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů