Dobré ráno, dnes bylo venku tak krásné rozednění, koukali jste se? Teplota sice minus deset stupňů, což mi připomnělo dětství, kupy sněhu pod okny, teploty minus dvacet a hybaj do školy! A což třeba takové uhelné prázdniny! Banjo, to je zajímavá praxe s tím dotazníkem. Má zkušenost mi napovídá, že by Ti lidé do něj napsali zřejmě to, co bys už ani sám tak moc slyšet nechtěl. Je ale možné jak píšeš, že jste dotazníky rozdávali opravdu jen kamarádům a spolužákům, zde může být ovšem situace ještě horší. Nezažil jsem většího rozmaru, než když po koncertě, ať s kapelou nebo sólo, přicházeli "kamarádi" a: "Ty jo, vy jste ta nejlepší skupina na světě! Ty vole, ta píseň ta, to je Boží! To musíte dát!! A co Metallicu, umíte?" Měl jsem zdání,i když možná mylné, že nepochopili zhola nic. Co jsem nenáviděl nejvíce byl třeba můj písničkářský koncert, kde se například zjevil můj spolužák, kterého jsem patnáct let neviděl ve společnosti třech holek, ale ne proto, že přišli za mými písněmi, ale aby mohl spolužák říci: "Tohle je můj kámoš". A vyprávěj jim a zpívej cosi o kalných ránech v nonstop barech, poblitých schodech, samotě, naději a andělích za okny. To nejde. Proto ta Plzeň. Proto ten Vechtr. Tam za mnou nikdo nepoleze. Kapela i písničkáři totiž ze všeho nejvíce potřebuji taky takového Víťu, který tu muziku někde objeví, vydá se za ní, ztotožní se s ní a je mu s ní dobře. Nejde o módní záležitost stylem "jo, tak to se mi zrovna teď líbí". Jenže takových "Víťů" je málo a kapela by tedy hrála pro prázdný sál. Proto je potřeba rozdat "dotazníky": "Hej lidé, co se vám nejvíce libí, co bychom měli hrát?" Když jsem zmínil to Schodiště, Marek když poznal, že jde ohledně hraní o vyčpělou záležitost, sbalil si své bubny a šel malovat kočky a hřbitovy. A mohl by si zajistit peníze s kapelou plné vyhraných muzikantů už jen ze svého příjmení. Někdo by jiný by Ti třeba řekl: "Ále, já už chodím za ty bicí vlastně jako do práce"..
Všichni tady, co se na brčálové louce scházíme a kdybychom mlčeli, bylo by nám spolu líp, jsme aspoň trochu nějací textaři, co už i něco za svůj život napsali. Za to se nestydím a nějakým svým napsaným věcem jsem věru rád a nepřestávám za ně vzhůru děkovat. Tak nějak nemůžu souhlasit s tím co píšeš, že "dobře napsaný text prověří čas". Oba snad máme ještě toliko rozumu, abychom mohli říct, že poetika Neználka nebo Odrhovaček s jakou byly tyhle záležitosti napsány a proti tomu například texty Instantního štěstí jsou dvě různé záležitosti. Nechci tady otvírat staré sváry, ale jistá zainteresovaná osoba na jeden z novějších textů Znouze kdesi vyřkla: "To je taková blbost, to by se mohlo u lidí chytnout". Ale je fakt, že kdosi pozná ZNC v jiné době než já, bude prožívat jiný příběh s jinými možnostmi a to, že se " točí kola zprava doleva a zleva doprava, rádio hraje a panna má panama" mu stačí. Takže nesoudím, pouze porovnávám řemeslnou stránku věci a tu myslím jsme schopni všichni, co si tu píšeme poznat. Ledabyle stavěné mosty se snadno boří. Proto si ponechám jeden svůj text za rok a natočím jednu desku za život. Někdo řekne, že je to škoda a já zase, že jinak to nejde.
Caine-Mi "Vlky"jsem dočetl za tři dny, knížka nic moc, zveřejnil jsem k ní tento komentář:
Knihou se mihlo pár zajímavých myšlenek a citátů, ale celé mi to v podstatě přišlo jako reklama na to, kam jet, když budu chtít sledovat vlky. V závěru knihy je také uvedeno, kam se vydat, co si sebou vzít, kde si najít ubytování. Zřejmě, ať se tam nacpe ještě více lidí.
Mám rád vlky. Proto na ně nepojedu čumět a dopřeju jim klidu.
"Lidé přijíždějí ze všech koutů země, dokonce i ze zahraničí, aby spatřili divokého vlka, aby ho zaslechli nebo si domů přivezli alespoň pár triček a hrnečků s vlčím motivem. Návštěvníci bydlí v penzionech se jmény "Sedm kůzlatek", objednávají si v restauracích menu "Vlčí hody" a u stánku se suvenýry si kupují pálenku "Vlčí krev". Kenny a Barbara Kennerovi nabízejí ve svém penzionu Biohotel Kenners LandLust několikrát do roka vlčí týdny pro rodiny s dětmi".
Tohle je ukázka z knihy, ale takhle nemůže přemýšlet nikdo, kdo nahlíží na vlky s úctou...
Ale byly v knize i věci, co mě zaujaly. Třeba příběh bývalého vojáka, který zažil ty největší hrůzy. "Už jsem nemohl žít v tom hororu, nemohl jsem se na něj dívat. Jednou večer, byla jasná noc, jsem se podíval na nebe v zoufalém výkřiku po vyšší bytosti, ať už je to Bůh, Alláh, Ráma, Buddha nebo kdokoli. Žadonil jsem o odpověď na otázky, o nichž jsem byl přesvědčen, že na ně žádná odpověď neexistuje. Později oné noci jsem uslyšel táhlé vlčí vytí. Znělo jako duše, která mě volá. Jednou jedinkrát jsem slyšel tak osamělé volání, bylo to volání mé vlastní duše. Pomyslel jsem si: "Ať jsi kdokoli, máme toho tolik, nad čím můžeme plakat"...
Poté jsem přečetl legrační knihu Smetanová revoluce od Ivana Landsmanna, o hrdinech, s kterýma jsme pracoval a kterých jsem potkal za svůj život vícero. Rozumu moc nepobrali, ale byli schopni po pár pivech vybít celou hospodu. Když jsme společně přišli například do obchodního centra, drželi se mě za rukáv jako malé děti s prosbami, ať je tam nenechám nebo by se mohli ztratit. No a jen co dopíšu tento příspěvek na vzkazník valím do knihovny pro knihu Prašina (Vojtěch Matocha), což je jakási novodobá variace na Rychlé Šípy. Jsem zvědav. Čeština je krásná věc, sám v ní neustále chybuji. Tak pro Vás Caine-Mi jen toto: Jak je krásné, že se jde učit i od vlků, šamanů, filosofů či... vesmírného povědomí.
A jéjé.. Kdesi v přízemí začal výt pes. Zase znamení...
od: Caine-Mi ()
vloženo:06.01.2019 20:00:00
Díky Fazy2. Díky, že o tom, co tu píšeme přemýšlíš a dokonce nahlas. A že to vždycky neodbudeš jen nějakým zdvořilostním oslím můstkem, a dál pak nemluvíš jen "o voze"... když 'Mi' právě "o koze" :-D
Baví nás sledovat, jak vážně "ty věci" bereš a vyřčená slova dotahuješ do praktických důsledků. Rozumně a "po selsku". Teď ti ani nemáme co vytknout, s čím nesouhlasit a o čem sporném se začít dohadovat. Všechno, co říkáš, sedí! A přece nám tu něco nesedí! Ale co? A proč?
Možná se toho teď s vtipnou, ale přitom zasvěcenou lehkostí (zkrátka harmonicky, jak to jen on umí ;-)) dotkl Banjo. A možná vůbec ne. Pojďme si o tom tedy ještě chvíli a nahlas podumat společně. Jasně, je to jen teoretizování, ale zase když se člověk ohlédne zpátky... tak s velmi praktickými důsledky pro život.
Vážně udělal Bůh na počátku tak veliký zázrak, že teď už s námi může komunikovat klidně jen "normálně", "obyčejně", víc přirozeně než nadpřirozeně - a přitom to bude i tak pořád zázrak?
...hmmm... nějak jsme psali a psali až přetáhli limit, takže zbytek úvahy v rubrice SaMimluvy.
od: Banjo ()
vloženo:06.01.2019 12:10:24
K tomu, jak Bůh koná a promlouvá, znám jeden takový vtípek. Pokud ho už znáte, nevadí. Ono to nejspíš nejčastěji takhle nějak funguje... :-)
Nastanou povodně, voda stoupá a hasiči vozí na člunech lidi do bezpečí. Jen jeden stařeček jim říká - jeďte pryč, mě zachrání Pán Bůh.
Takhle je odežene třikrát, až nakonec voda stoupne moc a on se utopí. Jeho duše jde k nebeské bráně, kde potká Boha a hned si stěžuje: "Pane Bože, já na tebe tak spoléhal, a ty jsi mě nechal utonout a vůbec jsi mi nepomohl."
Pán Bůh na to: "jak že nepomohl? Kdo si myslíš, že ti třikrát poslal hasiče?"
Bůh prostě občas pomáhá tak decentně, že si ani nestačíme všimnout, že to byl on.
od: David Fazy2 ()
vloženo:05.01.2019 09:55:47
Caine Mi: Tahle jistota bezpodmínečný lásky je rozhodně příjemnej a užitečnej dar. Ale k těm kováříčkům a vlkům a tak - jak s náma vlastně Bůh komunikuje? Podle mě s náma nemluví jinak, než svojí vlastní řečí. A jediná jeho řeč, kterou my známe, sou naprosto "běžný" zázraky, o kterejch si často neuvědomujeme, že sou to zázraky. Vychází to ze stvoření, třeba to, že s náma někdo promluví, příroda i lidi se nějak projevujou. Nemam úplně zkušenost s tim, že bych třeba slyšel nějakej tajemnej vnitřní hlas nebo tak, eště tak možná ve snu mi vobčas někdo poradí, ale i to je vlastně šum v mý hlavě. Ale docela hodně otázek a problémů mi pomohli vyřešit lidi, moje vlastní přemejšlení v hlavě nebo třeba procházka přírodou spojená s tim přemejšlením. Vohledně toho přemejšlení - myslim, že je dost možný, že se Bůh projevil tak, že nám všem do těch makovic zasadil schopnost dobrat se logicky odpovědí na spostu záhad a je na nás, jestli toho využijem (ale asi by nebylo marný spolupracovat). Možná, že s citlivějšíma lidma promlouvá eště jinak, že prostě cejtí něco víc, co tak nějak přepíše tu logiku. U sebe to nepozoruju, kromě běžnejch věcí, co mě dojmou, jako nějaký písničky, hezký místa v lese, knížky nebo tak. Nejsem úplnej pařez, že jo. Ale možná, že citlivější lidi sou schopný ho vnímat eště jinak (Caine-Mi?). Možná proto já vidim v každý písničce jasný sdělení a dovedu ho říct a zároveň moje písničky zní dost přímočaře, je to skládaný víc rozumem než citem, hlavně u těch starších je to znát, že tomu chybí jistý kouzlo. Pak tady bylo řečeno, že Bůh si nás někdy použije k tomu, aby skrze nás k někomu promluvil. My, co se snažíme hrát takhle nějak, se k tomu vysloveně nabízíme jako když se hlási ve škole žáci a zvednou se u toho ze židele a úplně se třesou, aby je vyvolal. To, si myslim, že je nejčastější Boží projev - to, co se dozvíme od svejch bližních. Problém je v tom, že lidi toho namelou... A ne každej halt má tu trpělivost poslouchat půl hodiny třeba moje: "More! Včera sem byl na Sifonu a ten Vašek takový sólo zahrál a pak hráli tudletu starou věc, takže už hrajou vlastně 6 písní z druhý desky, já to mam v taubulce zeleně vybarvený, to se naposledy stalo v roce 1992 jo, ledaže by to bylo pak eště v 98, to nemam žádnou nahrávku a hele, nemáš ňáký?!?!" ...aby se pak na konci dozvěděl třeba něco, co mu k něčemu bude. A to já sem eště vochotnej naslouchat a pak mluvit qěci. Máš lidi, který budou zaujatě poslouchat třeba moje statistiky, třeba i na daný téma budou mluvit souvisle a pak vytáhneš něco zásadnějšího, třeba takovýho toho Boha a voni ztratí hlas. Takže rozumim tomu, že ne každýho baví hrabat se takhle v tom bordelu, jestli tam najde poklad. Mě to teda baví, ale taky sou určitý témata, který když slyšim furt dokola a nedá se z nich uhnout, du radši domů. Ale chci říct, že uznávam všechny tyhle kováříčky a tak, protože je hezký mít tady nějakýho lidskýho spojence, někoho, ke komu se dá do jistý míry vzhlížet, že je hodnej a tak. I malý děti někdy chtěj "bejt jako máma a táta", že jo. A tak já tady netrpělivě čekam, jestli Sifon zahraje příští tejden dvě nový Vaškovo písničky, protože mam zkušenost, že tenhle básník často mluví mym jazykem, i když je někdy potřeba probrat se k tomu několika sděleníma o tom, kdo koho kde a kdy co a kam a co u toho pili. Všechny tyhle snahy o slyšení Boží řeči mají svý nebezpečí. Z lidí často promlouvá spousta jinejch věcí, který můžou i ublížit (třeba i já tady teď melu zavádějící teorie, takže bacha, sou to jenom teorie). A hodně citlivej člověk má větší šanci, že ucejtí Boží řeč, ale cejtit se dá taky spousta jinejch věcí z jinejch zdrojů, že jo. Jedině snad Duch Svatý, ten se podle mě nedá tak snadno zaměnit s něčim neužitečnym. Můžu si myslet, že něco je dobrý a u něčeho se můžu dobře cejtit, ale obojí může bejt kravina. Když se ale spojí obě tyhle podmínky, myslim, že už se tomu dá věřit aspoň trochu, pokud teda člověk nemá zašlapaný svědomí. Když dojde k tomuhle spojení a člověk si zároveň přeje, aby ho Bůh ved, tak si myslim, že pak právě zapůsobí Duch Svatý a člověk konečně pro jednou ví, že na něco přišel/něco je třeba udělat/říct/zazpívat. Vono k tomu je určitě i přesnější vědecký vysvětlení, že nějaký látky v těle toto a toto, což si myslim, že s tim souvisí. Někdo si myslí, že tahle fyzika Boha vyvrací, já bych řek, že ne, dyť pokud to stvořil, proč by používal něco jinýho, nějakej super okázalej zázrak, když má k dispozici takovej superstroj, jako je tělo? A tak bych to shrnul tim, že si myslim, že Bůh ani tak nepoužívá nějaký tajemný zázraky, ale spíš ty, co už je dávno stvořil, my je známe, akorát je objevujem postupně, páč je jich hodně, a tak nám někdy přídou jakoby z jinýho světa.
od: Caine-Mi ()
vloženo:31.12.2018 18:18:18
Bylo by to všechno krásné, kdyby šlo učit se jen od vlků, šamanů, filosofů či... vesmírného povědomí. Jenže když je nám zle, voláme stejně nakonec všichni k Bohu. Kdesi uvnitř to ví každý a silácké žvásty, jakkoli se tváří alternativně, nepomohou!
Když se z hlavního hrdiny a posla světla v nás stává jen jazykově šikovný komentátor doby, žádná módní modla, mantra, zaklínadlo ani jiná náhražka Víry tady nic nezmůže. Jen Jediný dokázal prolomit bariéru oddělující svět mýtů a svět lidí. A dělá to dosud! Ať už se to komu líbí nebo ne, ať už to chytře shazuje a nebo jen hloupě ignoruje, jakoby se skutečně vyvinul z opice... tohle žádný -ista nezmění!
I kdyby pominulo všechno, na čem si tak stavíme... společenské jistoty, přátelská úcta, láska nejbližších... ba i kdyby každý sám sebe tak hluboce zklamal, že už by nebylo ani jediného vděčného pohledu směrem vzhůru (výš, než jen tam odkud padají ona pomyslná lejna)... i kdyby nebylo už v žádném dospělákovi kouska dítěte... jedna jistota, úcta i láska zůstává napříč věky (i žánry):
Ten Jediný, který u všeho s každým z nás osobně byl od počátku a má tak všechny informace z první ruky! A tak rozumí důvodům, a tak ho neošálí výmluvy... a přece to ustojí a má rád! "Tebe i mě".
Navzdory všem žvástům, jen ten Jediný může vstoupit i do našeho nejzazšího nitra a tam způsobit zázrak vzkříšení... do květů nebo dokonce do plodů, navzdory zákonu přirozeného... ne výběru, ale stárnutí!
Jak to víme?
Tohle nám Ježíš Kristus, Boží syn, přece slíbil! Všem! A dokonce každého vyzval, aby se o tom sám přesvědčil! Aby to s Ním zkusil! Aby nikdo už nemusel svůj strach skrývat za okázalé siláctví a nebo ještě častěji - za jiné okázalé siláky a momentální buřiče.
Můžeme chodit ke "kováříčkům" a svěřovat jim k okování svoje životy sebevíc - aby při chození tolik nebolely. A někdy až k úplnému okování, kdy jsme ve svých "vírách v cokoli" už fakt kovaní! A přece to poslední živé, co z nás někde hluboko v srdci ještě zbývá, zůstává vzkříšením nedotčeno. To je tak smutné...
Kéž by jsme tedy do nového roku mohli jít za ruku s Ním - dospělák nedospělák - a nechat svou zimní temnotu pod Jeho nohama tát ve vlahou letní noc.
A tu zas pak... v horký letniční den ;-)
Caine-Mi a J.A.Vyšata - Letní noc - letniční den Živě 23.6.2018 - Vechtr festival "na mýtince"
