|
| od: Caine-Mi () | vloženo:21.06.2019 00:00:00 | Díky, kluci!
Jednou nám Banjo mezi čtyřma, vlastně... šesti očima říkal, že se vždycky trochu bojí, když tu takhle na záhonku naší "věčně zelené zahrádky" něco porýpne, aby z něj pak sám moc dlouho netrčel. Jako plevel :-D
Promiň, Banjo, ale teď jsme ti to fakt udělali schválně ;-)
Jo jo, občas nereagujeme proto, že nevíme, co říct. Občas proto, že se nám v daném "hnojivu" už nechce šlapat, ale zrovínka teď, ve tvém a PVV případě, jsme si naopak přáli, aby vůni těch vašich příspěvků mohli náhodní kolemjdoucí vyčuchávat ještě dlouho ;-)
Každopádně... ať už tady mlčíme okázale nebo cudně, nemusíte se bát, že by na naše posunky nakonec nedošlo! :-)))
(a tak... " Díky za každé nové (R)áno". V rubrice "SaMimluvy") |
| | od: Banjo () | vloženo:11.06.2019 06:34:10 | PVV: Ani nevím co to, ale nějak jsem si vzpomněl v souvislosti s tím tvým vyprávěním na Honzu Křtitele. Ten taky když šel za Herodem, tak ten byl vždycky doma (a to měl hrady na obou stranách Jordánu)... A Honza sídlil na poušti (no dobrá, ty jsi "jenom" v takové skoro poustevně), a stejně věděl, co mu povědět - nepotřeboval k tomu cvrkot velkoměsta.
Holt pokud člověk v tom osamění slyší, co mu povídá Bůh, nejspíš se dozví většinu potřebných věcí i tak. |
| | od: PW () | vloženo:10.06.2019 11:03:48 | | Ahoj. Ještě jednou. Díky Caine mi za ten odkaz. To zase vzalo mě. Ne že bych to neznal. To ne. Ale stejně jako v tom co jsem psal níže vnímám - právě mi tě dal Bůh na mysl, ale já se na to prostě vykašlal - tak tady je to stejné v dialogu já a Ježíš. Tak mi zase někdo promluvil do života. Díky. PW |
| | od: PVV () | vloženo:10.06.2019 08:39:27 | | ÓÓÓÓÓ ty svatá důstojnosti. Nezbývá než si povzdechnout. Napadá mě, koho nebo co vlastně lidé poslouchají. Už se mi mnohokrát stalo, že někomu zavolám. Čau jak se máš, co právě žiješ? A ve sluchátku se ozve: Jé ahoj, já už jsem ti chtěl tolikrát zavolat....... Pak obvykle následuje mé dost rýpavé: A co ti v tom zabránilo? Nebo někoho potkám, jako teď posledně. Jé Petře ahoj, zrovna jsme o tobě nedavno mluvili....... Hmmm. Já na to. A čekám co teda dál. A ono dál nic. Máš pořád stejný telefon? Zazní od dotyčné osůbky. Jo mám. Pobaveně sleduju ten podivnej dialog............ Od té doby uběhlo už čtrnáct dní. A......telefon pořád nic.???? :-// :-( ?? :-| ????? --------------. Tohle mi asi probíhá hlavou, když mi někdo něco podobného oznámí. Možná už trochu chápete kam mířím. No přece k naší důstojnosti. A tak děkuju Bohu, že mě učinil a činí nedůstojným. Protože volám téměř vždy já jako první. A když cítím, že mám k někomu zajít, tak zajdu. A věřte nebo ne, i když jsem se s dotyčným nedomlouval dopředu, v 99,9%tech.....JE DOMA!!!!!! A dokonce se mi povedlo, že měl dokonce ten den narozeniny. A byl sám. Tak zajdem někam na jídlo, zvu tě......... Tak mě napadlo, že dá li Pán, složim nějakou písničku o ucpaným potrubí naší důstojností. Víš Caine mi, v pustevně mě škoda není. Myslim si. Kdybych nebyl v pustevně, nepsal bych to co píšu. A taky bych možná neslyšel ten hlas: Zajdi dneska za tím a tím.........nebo zavolej tomu a tomu. Tak zatím. PW |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:06.06.2019 23:23:23 | Zdař Bůh, PéVéVéčko! Poslyš, tebe je v té poustevně škoda! Ty bys měl nejen hrát, ale i kázat! To tvoje poslední povídání jsme si museli uložit do "zlatého fondu". I kdyby naše výkřiky tady měly za význam jenom tohle, pak měly smysl! ;-)
A aby tedy řeč nestála, přihodíme zase něco do placu:
Ten "dnešní" pořad do naší "Natwrdlé" duchovní rubriky (který jsme opět sestříhali z bohatého archivu přednášek a kázání Radia 7 alias TWR), má nejspíš konkrétního adresáta. Ano, možná... trochu rouhání, tvrdit takhle veřejně, že nám sám Pán Bůh vyjevil, komu že konkrétně by bylo dobré ten sestřih adresovat. Vlastně i "Mi" sami jsme se takové cílené "pošty" zalekli. Co si o nás pak dotyčný pomyslí? Co když si to nevysvětlí jako pošťáctví, ale spíš jako poštívání? A navíc... přece nemůžeme jít jen tak někomu zazvonit u dveří a říct: Dobrý den, ehm... to vůbec není drzost, "Mi" jenom prostě máme pocit, že nás k vám posílá Ježíš, víte? Ten vzkříšený! Abychom vám... a konkrétně vám, zahráli tuhlenctu a tuhlenctu písničku...
Například.
Trapas, co? Ale co když nás tam fakt posílá? A neposlechneme-li, pak dotyčnému adresátovi ublížíme ještě víc, než když půjdeme, aniž by nás tam Ježíš posílal!
To je situace! Jak celou věc kulantně a bez újmy na číkoli důstojnosti rozštípnout?
Asi by bylo dobré nejprve si k takovému doručování ušít na míru nějaký dres. Uniformu z hroší kůže v dvojkombinaci s "neprůstřelnou duchovní vestou" :-D
A nebo aspoň pro jistotu pohotovostní masku lidového baviče...
Až najednou adresát zmizel. Odsud a možná i odjinud.
Žijeme v paradoxní době. Na jedné straně se bojíme otravovat kohokoli čímkoli "hodným" a nadějným, a na druhé straně bez skrupulí otravujeme kdekoli svou skepsí, otírajíce marnost všeho druhu o každý blízký obílený hřbet. Jak uBozí jsme to lidé! Jako nějaké zBoží v rukou překupníků na trhu emocí.
Jako otroci.
Jakub Limr - Já, svobodný otrok! |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
