Při karanténě se moc veřejně hrát nedá. Ale nahrávat se rozhodně dá! :-) A protože při našem předchozím natáčení se několik plyšáků osvědčilo jako dobří komparzisté, některé z nich jsme obsadili i do dalších filmových rolí :-)
Caine-Mi - Kočka (Znouzectnost tribute) Písničku Kočka nahrála kapela Znouzectnost hned dvakrát - poprvé v roce 1987 na kazetu "Vítejte v blázinci, hraje vám Znouzectnost", kde ji ještě hrál Caine na dvoutónovou kytaru.
Podruhé vyšla v roce 1989 na kazetě a později na CD "Obludný Neználek". Tam už Caine hrál na bubny a písničku zpíval Golda.
A tohle je náš pokus připomenout ty staré divoké časy současným paCountryovým způsobem, kde už ji zase zpívá Caine, ale tentokráte za doprovodu banja :-)
od: Caine-Mi ()
vloženo:08.05.2020 08:05:20
Pvv: Co tam asi tak chybí?
V té záplavě modré nahoře v nebi
že by...
chleby?
A hry?
Ba ne, "Mi" víme a taky se nám to líbí!
...pane Profesore ve výslužbě
nechceme to říkat hrubě
ale v tom oceánu modré nahoře
nám vůbec nechybí
graffiti, co jindy velkohubě
čmárají na dveře, na okna, na štíty...
Tatínkova domu ty prťavé létací ryby!
...než je zase pozře moře
od: Pvv ()
vloženo:07.05.2020 20:51:50
Ahoj přátelé. Jen malé upozornění. Pozvedněte hlavy k nebi. Něco tam chybí. Schválně jestli zjistíte co. A mě osobně to tam vůbec nechybí. Pvv
od: Víťa L. ()
vloženo:06.05.2020 17:40:17
Ty jo, takový příběh na základě jedné písně. To by nikdo jiný takto nevymyslel..... Z písně "Kejklířův zmar" prezentované Klíčem jsem si vzal hlavně to, že ač se onen kejklíř snažil pomáhat lidem různými kejklemi, díky tomu začal tím více poznávat jací ti lidé jsou, až se jich sám začal bát, přestože jeho figurou byl čert a nejhorší bylo, že vlastně poznal, že jiný už ani být nemůže. Zde je možná rozdíl se zdánlivě podobným tématem zpracovaném ve známé písni "Klaunova zpověď" textaře Ivoše Plicky.....
V mém posledním kratičkém příspěvku se vlastně tážu na to samé, na co jsem se ptal v mém prvním příspěvku před lety zde na zeleném vzkazníku. Momentálně pracuji na rozhovoru s black metalovou kapelou. Částečného klidu mi dodala odpověď nějaké osvícené ženy v jakémsi interview, které jsem někde četl, ale už si nevzpomenu na zdroj: "Opravdoví satanisté? Ti jezdí v drahých autech, bílých košilích a oblecích. To nejsou kluci z metalových kapel."......
Nedávno jsme o podobném tématu vedli řeč na Messengeru s Fazzym, kde jsem napsal:
"Nejhorší je takový ten komerční black metal, schovaný za kulisy, jen ať se to dobře prodává. Sázka na jistotu. Ale přece by mělo být, že když black metal, tak ať jde z něho fakt hrůza. Vždyť to není cirkus. Po setmění poslouchám třeba v lese toto. To pak vidíš každý stín, každý strom jinak. A nakonec jsem rád, když uvidím hvězdy a jsem u Tatínka.
Total dřevní underground black metal. Přeji příjemný poslech"
https://youtu.be/uttz-ieGP2I
Nejhorší u těch black metalových kapel je přijet, postříkat se před koncertem něčím jako lidskou krví, namalovat se jako kominík, odehrát svou hodinku dvacet, osprchovat se, ať se ta jakoby krev zase smyje a jet dál. Ale nahrávky jako výše prezentována se nikde netlačí, nikde nekoncertují a jde z nich skutečný strach. Poslech v osamocení setmělého lesa jak jsem ho praktikoval je stav, že buď už se vrátit nechcete nebo musíte. Asi nějaký zvláštní druh schizofrenie u mně. Ale aspoň podstatně lepší než nepřemýšlet o jednom ani o druhém.
od: Caine-Mi ()
vloženo:06.05.2020 00:00:00
Banjo: Ty nezklameš! :-)
A s tím "oslím traktorovým můstkem", díky, že sis všiml. "Mi" totiž ne! Takže to kouzlo nechtěného tam musel Někdo vtipnější vložit přímo pro tebe a tvé brilantní myšlení v souvislostech :-D
Víťo, tak upřímná odpověď... trochu nám to vyrazilo dech. Možná jsi nikdy nebyl tak blízko!
Tohle pro tebe poslal Tatínek ;-)
KEJKLÍŘŮV ZROD
Promiňte, mistře, dovolíte? Máte-li na mě chvíli čas?
Vecpal jsem se mu do šatny jako velká nuda, já, ambiciózní "novinář"
V téhle divné době, vyprahlé a přitom podél zdí všude samý hrách
kde berete tu odvahu a něhu? Žádná zpupnost? Ani podřízený strach?
Vaše repliky, toť pramen prýštící ze skály čistého křemene
silou, že i z mého džbánku odlupují starou vrstvu vodního kamene
ale přiznejme, ne každý dobře snáší kejklíře v tak civilních šatech
divadlo je o načechraném peří a obarvených drápech
víno, tanec, zpěv a ženy... drama, fraška, šok a změny... zmatek
jako jeden velký malý obchodní dům látek
Mistře! Kde berete tu sílu pořád hrát i pro venkovskou spodinu?
A tak věrně, až to bere dech!
Jako byste ani nestál na prknech
jen do dřeva vrýval verše, sloky... jste malíř milující krajinu
řeknete slovo... a stane se tělem!
jen tak, němý... před očima šelem
bez kostýmu, kulis, líčidel!
Po pravdě, mezi herci kejklíře tak zvláštního já ještě neviděl!
Dokonce místo zrcadla, koukám... tady máte v šatně na stěně
nějaký obraz? To je vtip? Nebo se mám pídit po ceně?
Čekal až se mu řeč dopotácí vlnobitím od ovací zpátky dolů z jeviště
Mladý muži, povím vám ten příběh, ale zbytek... nechme napříště!
Ten obraz mi kdysi... po jednom špatném, ale dobře zaplaceném šou
když jsem se z pódia brodil instantním blahem a smyslnou tmou
nějaký vtipálek pověsil na stěnu místo zrcadla! V mé herecké šatně!
Mého divadla! A pod ním popsaná vstupenka? Vzpomínám si matně:
MMistře kejklíři! Já vím, to oslovení zní dost trapně ale snad
se vážně nenutíte smát. Obraz je Váš! Vzkaz nechte kolovat...
Pak zase dlouho mlčel, až si vrátný na chodbě jemně významně odkašlal
Nechci být nezdvořilý, mistře, čas nás tlačí, co jste tedy udělal?
Mladý muži, já čekám přece kvůli vám! Abyste pochopil
Nikdo si mě nechtěl koupit. Ani já nikomu za nic nedlužil!
Jsem herec! Stará shakespearovská škola!
Šmíra mou laťku skáče vždycky jenom zdola!
Ten obraz... vidíte? Je za ním záře a... před ním stín!
Jako tenkrát, když mi můj vlastní horkokrevný syn
řekl, že změní celý svět! Divadlo i všechna klišé v něm!
Dobrou zprávou! Táto! A nejde-li to jinak, budu kejklířem!
Pak zase dlouho mlčel, vrátný chrastil klíči, snad už i cvičně zamykal
A dál, Mistře?... abych ho popohnal. Změnil svět? Nebo ho svět udolal?
Tam na plátně před zrcadlem... kdo je na něm? Tvář herce nebo kejklíře?
Řekl: Být vámi, mladý muži, ptal bych se spíš po tváři malíře!
Jestli změnil svět? Ano! Každou roli, i tu nejmenší co minula svůj cíl
každé klišé, kterým kdo z herců zabloudil. I pouhá slova svým tělem naplnil!
Ostatně... půjčte mi vstupenku! Něco psal... ne..ní..na..dluh..je..to..dar!
Pak mi podal ruku a k mému úžasu vyšel, aniž by portrét ze zdi sňal
Ale to ne! Já nejsem herec! Jen kejklíř, co u vaší zkoušky vždycky propadal!
Tak u mého syna jste ji právě udělal!
Řekl bezelstně, až i já, místní žonglér se slovy, se rozkoktal:
U vašeho syna? Volám za ním ze dveří: Tomu nevěřím! Já ho nikdy neviděl!
Ach ano, promiňte, můj syn a já... jsme jedno! Málem bych zapomněl
