Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:08.06.2020 14:14:49 Fazzy: Správný písničkář možná ani struny nepotřebuje. Stačí žít, pozvednout korbel k ústům a poděkovat. Píseň už za Tebou přiletí. Otázka je, jak ji prezentovat dál beze strun. Už jsem hrál i nohama na víka od popelnic. Teď už nemám proč. Možná je to o to horší..... PVV: Svítící kamínek mám na poličce. Ten už bude navždycky se mnou. Třeba jako Tvé písně. I ta beze slov. Já nemám struny, ty zvládneš zpívat beze slov. I tak se zrodí píseň. Tak ať rozhodně Manitů.. Díky bratři.. od: Pvv () vloženo:08.06.2020 12:56:43 Pro Víťu. Tak snad tě uvidim jen jako mlčícího tiše byvšího mezi kamarády. Nutit něco dělat když nechceš se mezi indiány nedělá. I když mě budou ostravacke chybět. Tak uvidíme. Měj se. od: David Fazy2 () vloženo:07.06.2020 22:19:41 More, když přijedeš, vyměnim ti struny! od: Víťa L. () vloženo:07.06.2020 19:32:48 To je asi nějaké znamení, že Letní Vechtr byl vždy naplánován v termínu Masters Of Rock. Nejinak je tomu i letos. Jak ale vidno, žádný festival letos nebude (i tento víkend jsem měl být v Plzni na Metalfestu a na tichý Lochotín prší). Komičtější tedy je, že volno v termínu mám, ale přes déle trvající vyhaslost k chytání písňových bolidů, bych se do ničeho podobného už nepustil. Snad jen přijet pomlčet, pobýt za kamarády, ale vy byste mě stejně nutili abych něco zahrál. I struny bych už potřeboval vyměnit a kytaru od Zimního Vechtru jsem ani neobjal. Myslím na Vás na všechny a i když na Vechtru nebudu, vy budete u mně. od: David Fazy2 () vloženo:06.06.2020 10:15:29 Teda Petře, to byla pěkná bomba. Tuhle knížku sem nikdy nečet, ale ty slova obecně sou mi tak nějak povědomý, myslim, že na tohle téma bylo několik dílů South Parku. To si nedělam srandu jako, že uvádim ten prasáckej seriál, vona je tam hromada moudrosti. Já si často říkam, jak je důležitý vyznat se ve svý hlavě a myslim si, že mi to docela i de. Ale tohle je právě ta oblast, kde už si nejsem tak úplně jistej. Ty věci okolo pýchy a ctižádosti. Mam asi výhodu, že toho nakonec zas tak moc nedělam. Vedu poměrně obyčejnej život a když se nad sebou tak zamyslim, nevidim toho moc k chlubení nebo tak. Zase mam ale poměrně hustou síť různejch představ a názorů, "jak by se mělo co dělat". Zkušenosti nás utváří, někomu je všechno ukradený, někdo se furt musí hrabat v minulosti, někdo se ze všeho snaží s různou úspěšností poučit... A tak nakonec se asi všichni dostáváme aspoň k některejm těm bodům z toho úryvku. Takhle když se na to téma přímo mluví (nebo píše), tak asi všichni můžem říct jakože "né, s tim se neztotožňuju, tohle nechci bejt já, je to hloupý, neni v tom ani trochu od Boha" a tak dále. V tuto chvíli máme totiž docela kontrolu nad svym uvažováním. Jiný je to právě v určitejch nepříznivejch situacích. Né vždycky se člověk dokáže ovládnout, teď myslim v hlavě. A já se třeba vobčas přistihnu, že uvažuju už jako docela pyšně a pak, když se uklidnim, se to snažim nějak zhodnotit a udělat si pořádek v myšlenkách, co jako vlastně nakonec chci a jestli je to vůbec k něčemu dobrý a neni to právě takový už moc jenom vo mně. Proto ostatně tolik žeru takovej ten kousek z Bible, jak říkaj "srdce je zrádné, ber jej na vědomí, ale poslední slovo by měl mít rozum". Vono to takhle samozřejmě přímo neni, ale takhle nějak to chápu. Když přemejšlim vo pýše a tak, příde mi, že se do toho až moc zamotávam. Řeknu si třeba, že dělam rozumnou věc, když zpívam to, co myslim upřímně a nic za to hraní nechci, jenom chci ty lidi poučit, aby jako třeba nechlastali a tak. Paxi řeknu "co je mam já co poučovat". No a tak v těch písních uvádim někdy sebe jako ten negativní příklad. Navíc, když se nad tim zamyslim obráceně, tak já sem fakt vděčnej za někoho, kdo se snaží muzikou mě poučit a né jenom vydělat prachy. A když se eště k tomu snaží rozebírat svý vlastní chyby a aktivně se je snaží řešit, tak to je pro mě prostě najednou spojenec ve stejný bitvě, kterou vedem všichni, ale málokdo si to uvědomuje, bitva s hříchem a zlem jako takovym, ne s člověkem. Těší mě, když někdo má co říct ke svý tvorbě, něco víc, než "já ani nevim, nějak to přišlo". Takže pak si zase myslim, že přece jenom asi dělam dobře. No ale pak mě napadne "hele, neni to ale trochu sobecký, vyřvávat těm lidem ty svý smutky?" A tak furt dokola se v tom motam, až si dycky řeknu, že sem na to asi malej pán, abych to vyřešil a tak prostě dál to budu dělat, když mě to zároveň i baví, poslouchat to je zcela dobrovolný a je mi vlastně jedno, jestli někde uvnitř mam tu velkou pýchu, smířim se s tim, že jí tam aspoň nechci, páč aspoň mam tu vědomost, že pýcha je k ničemu. Ale hele, když pak třeba vidim, že bude hrát Ultramarin... Vlastně když jenom vidim nebo slyšim ten název, tak to ve mně vyvolává ten vztek. Říkam si, že tam bysme měli hrát my, co sme znechuceně odešli a né ten alkoholik, co dělá ze zkoušek holubník a ty jeho roboti, co mu to trpí, páč je halt extra nadanej, nebo, v případě novejch členů - kde dneska seženeš kapelu se zajetym ménem a repertoárem, kam se stačí přidat a neni třeba nic budovat? Nikdo nás nepodpořil, taxme radši šli, než se hádat. Ale nepříde mi to správný, ten ničitel by měl dostat za vyučenou, jakože aby s nim nikdo nechtěl hrát a von si uvědomil, že tim chlastem to kazí (včetně toho hraní), nechal toho a byl zase kámoš. A taky si říkam, že bych tam měl bejt já, abych zpíval ty písničky a myslel je upřímně, byl ochotnej se nad nima zamyslet, nějak je lidem v případě zájmu i vyložit a né jenom pořád mlejt vo tom, co sem kde vypil a koho vojel. A jo, udělalo by mi radost, kdyby to někdo pak ocenil, třeba nějakou pochvalou. No, tohle už je celkem prokazatelně pyšný a ctižádostivý, ne? JÁ sem ten lepší, co by to měl hrát, né TY, Ničiteli. A tak... protože mně samotnýmu to připadá pyšný, taxem přemejšlel, co vlastně chci a vyšlo mi z toho, že je mi vlastně úplně jedno, kdo tam stojí a hraje to, že na tom člověkovi stejně zas tak nezáleží, jenom by to prostě chtělo, aby písničky s takovym potenciálem hrál prostě nějakej Ježíšovo kamarád a prostředník. Je jedno kdo to je, já ho budu rád poslouchat a kamarádit se s nim a tak. A líbilo by se mi, kdyby to byla třeba i ta současná sestava, čert vem minulost. Takhle se dycky zamyslim, co by se mi vlastně líbilo úplně nejvíc a už si tak pyšnej nepřipadam, když si ověřim, že mi vlastně nejde vo mě, ale vo to, aby byl z tý činnosti, vo kterou de, největší užitek a byla v tom nějaká spravedlnost, v tom ději, páč to snad neni sobecký, myslet si, že by měl bejt v kapele spíš někdo, kdo usiluje o řád, než někdo, kdo je otrokem chaosu (v nejlepším případě, aby se ten otrok z toho uzdravil), nebo ne?. Pak by mohli bejt všichni spokojený ve svejch rolích a mně je jedno, jestli bych měl roli neviditelnýho diváka nebo viditelnýho hráče. (Akorát potřebuju nahrávky dělat potom, no.) No a protože svět dokonalej neni a tohle se nejspíš nestane, páč na zemi jaxi tak trochu vládne ten tekutej čert, tak sem se usmyslel, že s těma svejma pocitama halt nic neudělam, budu se dál cejtit ukřivděnej, ale tak halt nemam tu sílu se s tim smířit a pořád asi budu na ně držkovat, což si uvědomuju, že je nejspíš špatně, například už to, že třeba vo nich píšu sem a pomlouvam je, že jo, ale pokusim se to řešit nějakou vlastní aktivitou, dělat si tu muziku podle sebe (když sem takovej chytrák) a nechat Ultramarin, ať si hnije, když chce a nenechá si říct a postupně se třeba odnaučim i vůbec vo nich mluvit a bude tak nějak klid. To mi příde jako celkem rozumný řešení, abych nebyl namyšlenej vocas, prostě né jenom nadávat, ale něco i dělat. Jó, teď je tu ten problém, že je uvádim jako negativní příklad a když se mě někdo zeptá na ně, tak mu řeknu, co si vo tom všem myslim, tady sem pořád jaxi uvězněnej v tom úryvku vod Petra. Ale aspoň nějak tušim, že je to asi špatně a i s tim se snažim něco dělat, abych jim neškodil. Nutno dodat, že se zatim aspoň snažim, aby závěrem mýho vyprávění na téma Ultramarin nebylo "voni sou parchatni", ale "chlastat hodně je hloupý", což snad furt platí. Tady sem vo nich ale psal spíš, abych se svěřil se svejma zkušenostma s tim, co sem Petr napsal. Závěrem mi z toho vychází, že můj způsob boje s pýchou, sou tyhle body - 1.Snažit se vyznat sám v sobě, co vlastně chci. 2.Nebát se představit si ty nejlepší scénáře pro všechny, i když sou nereálný. 3.Najít nějaký aspoň základní vědomosti, co že ta pýcha je. 4.Pokusit se trénovat svojí mysl, aby rychlejš uvažovala, než já jednam. 5.Zvážit, jestli to, co vlastně chci, by se mi líbilo i v jinejch rolích. A zase se můžu ptát - neni to trochu sobecký nebo ctižádostivý, psát tydle věci sem, ty svý zkušenosti? Nedělam to částečně i proto, že tajně doufam, že mi sem někdo napíše, že sem šikula nebo něco? Natolik už se v sobě prostě bohužel nevyznam, a taxem to zjednodušil a řexem si, že by to mohlo někoho zajímat a bejt užitečný, taková zkušenost z jinýho pohledu a že sám bych si rád něco takovýho vod někoho přečet. Sem smířenej s tim, že v sobě nějakej ten bordel mam, včetně tý pýchy a nevim, jestli se toho vůbec dá tady na zemi zbavit, taxe to snažim brát z jinýho konce, když uvažuju, jestli to, co dělam, nedělam hlavně pro sebe. A jo, teď mi například došlo, že mi celkem pomohlo, si vo tomhle napsat a utřídit si myšlenky na tohle téma, takže z toho taky mam nějakej užitek. Snad to bude k něčemu i vám. Takže bych chtěl poděkovat Petrovi, že to sem dal, je to celkem důležitý téma, si myslim. <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů