|
| od: Pvv () | vloženo:27.08.2020 11:37:57 | | Přesně o týhle manipulaci jsem mluvil. Nicneříkající citace z Bible. Dokola točící a znejišťující plky.😀😀😀. Díky za ukázku. |
| | od: Pvv () | vloženo:27.08.2020 10:59:59 | | No s dobrem jste tu začli šermovat vy😀😀. ( Caine mi 26.8.2020 16:16:16; řádek 3 ) |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:26.08.2020 23:23:23 | Matouš 19,17:
On mu (Ti) řekl: "Proč se mě ptáš na dobré? Jediný je dobrý!" 😀😀 |
| | od: Pvv () | vloženo:26.08.2020 20:20:46 | | Zdravimm Caine mi. 😀😀. No tak jo. A jak bys definoval dobro? |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:26.08.2020 16:16:16 | Co pro nás konkrétně znamená dědičný hřích? Asi stejný problém, jak ho už kdysi stručně vystihl jeden biblický zpravodaj: Chtít dobro, to ještě dokážu, ale vykonat už ne!
Každý den ráno si to pěkně rozvrhneme, nalinkujeme a pak začneme psát... a ejhle! Ani pomocné linky nepomáhají proti "překlepům, křivosti, rozmazání, hrubkám"...
Jak to?!!!
To jsme ti znali jednoho, jmenoval se... vlastně na tom nezáleží, ale byl misionář. Tváří v tvář odlišným kulturám řešil, jestli se oddělení od nebeského Táty týká i těch, co jsou "nedotčení" civilizací. A taky sotva narozených a hned umírajících dětí a tak. Tak šel "do kolen" (dneska by se řeklo - udělal si "černou hodinku" :-D) a v modlitbě prosil Ježíše, ať mu... rozsvítí :-)
Ježíš odpověděl stručně: To už jsme řešili s apoštolem Pavlem. Jestli ti jde o informace, jak to je, máš všechno v listě Římanům.
Misionář si poslušně znovu... a znovu... a znovu... přečetl list Římanům a nic... moc. Ptal se tedy dál.
Vidím, že tě to téma vážně zaujalo, usmál se Ježíš. Víš co, tak teď to zkusíme číst spolu a ke každé informaci, ke každému verši si vzájemně povíme jeden vlastní příběh, platí?
No jo, ale to bude strašně na dlouho!...
A bylo!
Pod misionářovýma rukama mezitím stačila vyrůst malá nemocnice, sirotčinec, pár sborů... až konečně se jednoho rána probudil a připadalo mu, že i kdyby se teď už neměl dozvědět víc, ty chvíle s Ježíšem a s Jeho příběhy za to stály. A tak to nakonec přijal, jak je psáno. Že nikdo není dobrý, ani jediný, a že i on kdyby se teď narodil na konci světa mezi "frázemi nezkaženými křováky", stejně by se všemi šípy do černého netrefil, natož všemi myšlenkami a činy, které mají mnohem delší dráhu doletu. A nemíří vždycky jenom na terč. Že problém nebude pouze v tom, co děláme... nebo naopak vůbec neuděláme a přitom bychom měli. Z Ježíšových příběhů to vždycky vyznívá, jakoby záleželo i na motivaci!
Ty sis, Pvv, koupil novou kytaru, protože ti ze šesti strun pouhá jedna jediná zlobila a občas na nějakém pražci vnášela do souzvuku lehkou disharmonii (nezáměrnou! - pozn. pro pana Banja :-D). Ale "mi" slyšeli i o dirigentovi, který nemohl vůbec jezdit tramvají, jelikož spínací triaky v jejich elektrických obvodech vydávaly... pro nás v podstatě neslyšitelné, ale pro něj příšerné, rozladěné bzučení! Jeho absolutní sluch trpěl!
Jak citlivé uši (a co teprve Duši!) musí mít Stvořitel takového dirigenta!
Kdyby nebylo v sázce mnohem víc, než jen "pár" jízd tramvají během pár (desítek) našich let tady, sotva by Ježíš šel do takového martyria totálního roztržení vlastní bytosti a oddělení od Zdroje se kterým byl... ne od počátku, ale VŽDYCKY v souznění. V dokonalém spojení! Když na sebe vzal naše bolesti, nemoci, soužení... viny a dluhy... jak psáno, oddělilo Ho to od dokonalého spojení s Otcem. A v tom je právě to Jeho utpení hrozné! Zdaleka ne jen v tělesném ponížení a mučení.
Ale od té doby, kdy se naše příběhy (ne jen slovíčka!) spojují s Jeho, začínají se otevírat i souvislosti!
Na téma souvisejícího "posledního" soudu, se krásně vyjádřil Tolkienův kamarád C.S.Lewis:
Starověký člověk přistupoval k Bohu (či dokonce k bohům) tak, jako obviněný předstupuje před soudce. Pro moderního člověka se role obrátily. On je soudcem; Bůh sedí na lavici obžalovaných. A člověk se zdá být docela shovívavým soudcem; Obhájí-li Bůh, že dovoluje válku, chudobu a nemoci, je připraven tomu i naslouchat. Dokonce by soud mohl skončit i tak, že Bůh bude zproštěn viny! Důležité však na celém tom přelíčení je, že člověk zastává roli soudce a Bůh se ocitl na lavici obžalovaných.
V jiné své "sci-fi" vkládá tenhle anglický profesor historie a "třináctý apoštol", jak se mu občas přezdívá, do úst hlavní postavě (cestujícímu na nepravidelné lince "peklo - nebe") ještě něco hroznějšího:
Nakonec (ve věčném životě) budou existovat jen dva druhy lidí: Ti, kteří řeknou Bohu 'buď vůle tvá', a ti, kterým nakonec řekne Bůh 'buď vůle tvá'.
Pro nás "poslední soud" znamená (podle začátku 16. kapitoly Janova evangelia), že "poslední slovo" bude mít nakonec Ježíš a ne "vládce tohoto světa". Ten že už je odsouzen!
Promiň, tuhle odpověď jsme asi trochu odflákli. "Poslední soud" nás momentálně zajímá míň než "poslední milost" ;-)
Vzpomínáš, jak jsi nám kdysi vyprávěl, že's probral z letargie celý debatní biblický kroužek otázkou:
A když už tu o tom tak mluvíte, bavíte se o tom tématu taky někdy s Ježíšem?!!
Tak na tohle nechceme nikdy zapomenout!
P.S: Co jsme tu napsali, je, jak tomu po četbě, povídáních a nasloucháních a ptaních se rozumíme "mi". A taky jak nám to v biblických i životních souvislostech dává největší smysl. A naději. To ale neznamená, že tobě to Ježíš nemůže vysvětlit jiným podobenstvím, vykreslit jiným obrazem, vyzpívat v jiné tónině a "aranžmá". A už vůbec ne, že i kdybychom se spolu v nějakých představách rozešli, že tím končí přátelství!
I kdyby "TA CESTA", jak se Ježíš sám nazval, vedla skrze džungli (cest a slov) každého z nás do jiných končin světa, je-li Cestou živou (a tou jedinou po které člověk přichází k Otci a přitom pro každého svébytnou a originální), pak přece zůstáváme neviditelně v Něm pořád spojeni! A to je víc společného chození, než když sice držíme hubu a krok viditelně těsně vedle sebe, ale přitom v duchu jdeme každý sám. |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
