|
| od: Pvv () | vloženo:20.06.2021 17:38:54 | | Díky caine. Jako lodník věčností se nevracím. Promiň. Petr |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:20.06.2021 17:17:17 | Dobrou plavbu, lodníku! Taky děkujeme!
A kdyby tě svět zklamal, klidně "zastav to svý spřežení", vždyť víš, kam se můžeš kdykoli vrátit! Třeba se ještě někdy potkáme ;-)
AdHOnoremJesu! |
| | od: Petr () | vloženo:18.06.2021 19:47:58 | | No. Přecejen to tu nechci uzavřít v nepřátelském módu. Takže přátelé. Děkuju vám všem za těch 6 let, co jste sem jezdili. Něco to pro mne přecejen znamenalo. A jsem vám vděčnej za to, co tady na zelených stránkách proběhlo. Opravdu za vše. Vzal jsem si z toho mnoho. Jak to říct. Prostě se mějte fajn a nic ve zlym. Všichni vnímáme život trochu jinak a na sjednocení prostě jen psaní nestačí. Děkuju za skušenost a na vždy dobrý. Petr |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:18.06.2021 11:11:11 | Tak vidíš, Fazy, nakonec se i ten tvůj zdánlivě "zakletý" problém s nahrávkami vyřešil! Kdo vytrvá, zvítězí! Tak je psáno. Budiž ti přáno! A Čp.8 určitě pošli! :-)
No a s tím ostatním tady... Když to jinak nejde, když slova se drobí na dlažební kostky a diváci se pořád tváří, jako že nerozumí, nezbývá, než sehrát scénku poněkud drsněji... Dovolit jim, aby si "sáhli". Ukázat důsledky teorií v praxi bývá názornější, než jen o nich vést stále dokola "slušné" polemiky. A když už ani to nepomůže, pak... nezbývá než vytrvat v modlitbách.
"Má tedy ještě vůbec někdo z lidí šanci?" ptají se otřesení učedníci Ježíše po jednom takovém "sáhnutí si". A On odpovídá:
"Má! Co je člověku nemožné, je možné Bohu."
Pořád se musíme v myšlenkách vracet k tomu příběhu o starém pánovi, co tu vyprávěl Víťa. Je pro nás tak silný, že dal zapomenout i na všechno to ostatní, co nakously zuby jeho klávesnice. A možná je pro nás tak silný proto, že ho známe i od svých babiček.
Vděčnost, nezištná laskavost... poslední zamávání...
Čteme si znovu to vyprávění a je nám tak líto, že nebyl nikdo, kdo by tomu starému muži, zdvíhajícímu oči k obloze a toužícímu vidět skrz oponu času... ne na konec, ale na počátek, protože dobré příběhy se většinou vyprávějí od počátku... je nám líto, že nebyl nikdo, kdo by mu řekl, jak tmou poprvé proniklo světlo, rozprostřela se třpytivá louka vesmíru, orosená bezpočtem malých kapiček... a jak každá z nich odrážela Boží slávu, a jak stačilo jen pár dnů na to, aby vznikl dokonalý svět pro všechny, a nakonec, jak pro možnost vděčnosti, nezištné laskavosti a nikdy nekončícího radostného mávání, přišlo na svět i největší riziko celé existence vesmíru - svobodná vůle.
Ani našim babičkám to nikdo neřekl. Byli jsme příliš malí a znali jenom staré řecké báje a pověsti z povinné školní četby.
Teď už možná každý z nich ví. Možná ne. Bůh je dobrý, o tom nepochybujeme, ale my a naše srdce jsou vrtkavá. Tak snadno je ovládnou různí "démoni" a z minuty na minutu vyprávíme náhle úplně jiné příběhy...
Bránu do ráje prý střeží cherubíni s míhajícími se zářivými meči. Jaké to bude projít takovým světlem, že v něm člověk uvidí, kým opravdu je? Budeme chtít? A budeme k tomu mít dost odvahy? Ne, žádný svatý Petr s klíči u nebeské brány, žádná svatá porota zvažující naše pro a proti. My sami budeme soudci. Nad sebou i nad Tím, kdo nás stvořil a miloval. Proto se tak úporně, školácky upjatě, trapně... držíme Toho jediného, kdo na rozdíl od nás může procházet tam i zpět.
Co je člověku nemožné, je totiž možné Bohu... Díky, Ježíši! |
| | od: Petr () | vloženo:17.06.2021 23:04:01 | | I šťíří jed může být pro někoho lékem a pro někoho naopak jedem. Jsem obojí. Pvv rozcupujte jak vám libo. Jdu dál. Petr |
|
<< /
>> Celkem 4093 vzkazů
|
|
