|
| od: Banjo () | vloženo:12.01.2010 06:31:09 | | Já to zkusím "luciferovi" napsat stručněji - Assa je fajn holka a dobrá kámoška. A i kdybych ji neznal, už z těch pár posledních příspěvků tady je evidentní, kdo tady má emocionální problém. |
| | od: Caine () | vloženo:11.01.2010 12:21:45 | luciferovi
Áááá, koukám, že se naše stránky stávají líhní začínajících talentů. A volám: Konečně! (No, tedy pokud tu skutečně jde víc o poezii než o vyřizování osobních účtů :-) )
Milý básníku, nebo spíš - básnířko? ;-) Děkuju. Jak vidíš, moc lidí se tady nevyjadřuje, natož aby si tu vylévalo srdce. Jenže, věř - nevěř, mě nějak ty projevy nevole vždycky víc inspirovaly k zamyšlení nad smyslem... všeho, než prosté poplácání po ramenou. Už kdysi, v začátcích Znouze jsem se vždycky víc bál chvíle, kdy nás začnou (ti samí ;-) ) chválit.
Takže děkuju za upřímnost i odvahu a já se tedy - s dovolením - pokusím zamyslet nad smyslem... všeho.
Víš co ty "menší" viníky, či zdánlivé neviníky na Kristu vždycky nejvíc uráželo a odpuzovalo? Odpuštění! Totiž - ničím nezasloužená milost. V jednom svém podobenství dokonce Ježíš mluví o zrádci, který všechno promrhal (ano, i čest), a nakonec se vrací domů jako úplná nula. A jeho vlastní brácha, tedy ten nejbližší, ten který s ním (budoucím oficiálním zrádcem) prožil v životě snad nejvíc ze všech, tak ten teď najednou odmítá byť jen zasednout s ním k jednomu stolu.
A tak paradoxně ne ta zrada, ale právě to neodpuštění a nepřijetí spravedlivějšího bráchu připraví o blízkost a přátelství.
Průšvih je, že si nějak všichni v skrytu duše myslíme, že to zvládnem', že si něco nebo někoho udržíme svou vlastní silou, svým... přičiněním. A spoléháme na status quo a lidské... sliby chyby.
Já vím, leccos se dá přidržet násilím, výhrůžkami, citovým vydíráním, ale nakonec stejně zjistíš, že to sice máš, vlastníš dál, ale že je to prázdné, že z toho, po čem's toužil/a vlastně zbyly jen pojmy, obaly... forma.
Asi se stále opakuju, ale pro mě tenhle obraz je fakt stěžejní zkušeností v životě: Obr Kamenožrout z Nekonečného Příběhu viděl na vlastní oči, že má velikou a silnou ruku a tak si taky myslel, že v ní zachrání své přátele před Nicotou, požírající celý jeho svět.
Neudržel.
Nějaký spisovatel napsal, že si každý v sobě neseme vakuum ve tvaru Boha.
Jenže, víš, už od stvoření a prvního pádu v ráji se ho snažíme zaplnit vším možným. Nejdřív asi nějakým ideálním vztahem. A pak o všechno přijdeme naráz. Rozumím Tvojí hořkosti, básníku. Kdo by ji taky sám neokusil, že? Ale jen jeden jediný je věrný a dobrý, říká Ježíš.
K čemu to je, že si udržíme zamčenou spíž a v ní své mražené miláčky a rituály, když obsah, radost, naplnění z toho všeho... se v ní zkazí. Věřím v zákon duchovní entropie: Nevyvíjíš-li úsilí jít vpřed, jdeš automaticky vzad. Nejdeš-li k Bohu, jdeš od Něho.
Byl jednou jeden Anděl světla. Nejdokonalejší stvořená bytost, jak je psáno. Lucifer. Co se v něm asi stalo, že skončil nakonec jako Satan, tedy ten kdo osočuje... pouhý Udavač. Byť by i načas králem tohoto světa byl, jak je taky v Bibli psáno.
Ne, nesmýšlel jsem vždycky takhle, ale teď to tu píšu, protože je to to, k čemu jsem se zatím dobral. Nepsal bych to, kdyby to nebyla i má zkušenost. Jediná možnost, jak si vztah a snad cokoli udržet, aniž by se vyprázdnil, je, odevzdat se a odevzdat "tě" - tomu jedinému, který je dobrý a nepodléhá rozkladu. A s Ním, jeho územím i jeho nebem, pak vyvíjet to úsilí jít kupředu.
Pokud máš v srdci krom hořkosti ještě i kousek bolesti, básníku, je... naděje - byť se svým jménem hlásíš k tomu, kdo se považoval za rovného Bohu a nadějí pohrdal.
Neodpuštění je jako jed, který zasahuje nejen toho pro koho byl určen, ale stejně i toho, kým je vypouštěn. A tak zatímco, ten, kdo se upřímně vzdává a přiznává Bohu - dochází vnitřního odpuštění a navíc je i zvláštně, zevnitř proměňován, aby mohl vyvíjet to úsilí jít kupředu, byť by jeho dřívější vina byla sebevětší, tak ten kdo dští spravedlivý hněv, bez prosby o odpuštění padá do vlastní pasti. Jeho srdce se otráví. Zkamení. Časem Bohu umře.
Možná jednou přestaneš cítit tu bolest, ale možná taky tu touhu.
Hádej se se mnou. Nadávej mi. Nejsem nikdo... i když mám internetové stránky ;-) Ale... jeden je dobrý, říká Ježíš. Bůh! A taky: Nikoho, kdo přichází ke mně, nevyženu ven!
On Jediný byl s Tebou při všem. A rozumí Tvojí bolesti.
Dokud je.
|
| | od: Assa () | vloženo:10.01.2010 20:32:01 | Takový příklad - bude parta kamarádů, co spolu budou chodit do hospody. Budou si skvěle rozumnět atd. Ale jeden z nich je holt takové nátury, že to, co jiní běžně v pohodě snášejí, na něj už je moc.. a propadne alkoholu. Chvíli v tom plave, ale poté se mu povede se svého alkoholismu zbavit. Ale ví, že do tý hospody už prostě nemůže chodit, protože ať to byla sebelepší parta lidí, on by mezi nimi zase spadnul zpátky. Ale za to nemůžou ti kamarádi, to je jeho problém. A je na tom člověku, jak ho bude řešit - zda dá přednost kamarádům a obětuje tomu své zdraví, nebo si vybere život.
Já si vybrala život. A rozhodně to nebylo bez obětí. Ale porod bez bolesti? To nejde.. Nový život prostě přichází v bolestech.
Ano, věřím na přátelství, za které stojí za to i zemřít.. ale to ta smrt musí mít smysl! Umírat kvůli vlastní slabosti, to nechce snad nikdo.. |
| | od: Assa () | vloženo:10.01.2010 20:18:39 | | Člověku ochotnému naslouchat se dá leccos vysvětlit, ale tomu, kdo má zacpaný uši a zatvrzelé srdce, tomu nemá cenu cokoli sdělovat.. Nebo alespoň já na to nemám náturu. Zajímalo by mě, z čeho tak soudíš? Jsi přesvědčený/á o tom, že když se někdo s někým přestane stýkat, že je to vždycky jen z jednoho jediného důvodu - že na něj prostě kašle? To máš zajímavě omezenou představu o životě. Ale víš, jsou věci, které jsou asi prostě nepřenositelné, které si člověk nejdřív musí sám prožít, aby pochopil. |
| | od: Lucifer (lucifer@peklo.cz) | vloženo:10.01.2010 19:50:42 | nikdy jsem nepovažovala přátele za "špatné a nečisté"! Přátele ne, ale sebe!
chacha...a proto jsi je všechny poslala k vodě, chápu, nechtěla jsi je kazit. Dobrej for. |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
