Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Víťa L. () vloženo:07.09.2021 19:56:45 Jak jsi Banjo zmínil ten Visací Zámek, přiměl mě k úvaze "O Kristu a dopravních značkách". Ten debut Visacího Zámku byl zvláštní, naučil jsem se ho tehdy zahrát na kytaru celý. Byl pro mě jakousi nevtíravou poezií s vlastním ksichtem. U druhé desky jsem ale poznal, že kapela půjde jiným směrem, než by mě bavilo a třetí desku si už asi neposlechl vůbec. Vyzdvihl bych dvě skladby, které ve mně zůstaly napořád. Tou první jsou "Noviny". Ty vyšly na sampleru "Punk´s Not Dead", ale je neuvěřitelné, jak zde kapela předběhla dobu a naprosto přesně nastínila, co se bude v přicházejícím kapitalistickém světě odehrávat. Nikdo si toho v té sametové euforii nevšiml a nikdo tomu nevěřil. Jenže se splnilo z té skladby všechno. Nikdy bych si před těmi třiceti lety neuvědomil, když si vzpomenu na obraz Husáka ve třídě (ne že "za komunistů bylo líp", ta myšlenka je scestná), ale že budou věci, po kterých se mi bude stýskat. A že kdyby těch komančů nebylo, ty věci by se nikdy nestaly. Když se vrátím k debutu Visacího Zámku, mě nebavil žádný "jede traktor, je to Zetor", ale nejvíc se mi dostala do srdce skladba "Dopravní značky". Ta píseň je pro mě o tom, že člověk v určité fázi vývoje, pohrdal pravidly, ale nebýt těch dopravních značek, příkazů a zákazů, na silnicích by vznikl chaos a lidi by se mohli nabourat a zabít. Proto tam ty značky jsou. A někdo je tam dal, protože to s námi myslí dobře, aby nás chránil a aby se nám dobře jezdilo. Měl jsem z toho radost a bylo mi ctí společně s ostatníma ty předpisy dodržovat. Samozřejmě teď nemluvím o cestách a autech, ale to snad nemusím připomínat. Jenže jsem po letech zjistil, že jsou takoví, pro které žádné zákony a příkazy neplatí, kteří mají peněz přehršel a zorganizují si závody ve svých drahých autech skrz republiku a nějaké značky jsou jim ukradené. A tady to ve mně všechno padlo. Ta hrdost a radost. Protože, ne, že oni těmi pravidly pohrdají, a že můžou klidně někoho zabít. Takoví lidé jsou a budou. Ale že se jim za to nic nestane. Že je na ně zákon krátký. Tak zbyla jen hořká otázka: Existuje nějaký? Platí tedy značky pro mně v trabantu, policajt mě přísně střeží a pro někoho v drahém Jaguáru ne? A dopravní značky jsem přestal dodržovat. Buď platí pro všechny nebo nemají smyslu. No a kde mi tedy z té úvahy zmizel ten Kristus? Ten nejede v Porsche. Čeká v Mexiku na autobus. od: David Fazy2 () vloženo:05.09.2021 14:26:18 Takže se Víťo snad dá říct, že když se sejde šikovná parta s hromadou nápadů, k nim dobrej producent a určitej kus štěstí s možnostma, kde hrát a tak, tak z toho může vzniknout kapela, která má něco pro každýho. Z některejch jejich písniček se stanou hity, podle kterejch je pak skoro každej pozná a zároveň jim zůstane i chuť a možnost hrát spoustu svejch písniček. Těch důvodů, proč už se některý věci nehrajou vůbec, je samozřejmě hromada a leckterý z nich i já normálně chápu, nedávno sme to probírali se Sasankou. Můžou se měnit sestavy, zaměření kapely a tak, někdy třeba když tý kapele fakt záleží na tom, co do těch lidí pouští, tak už se jim třeba nechce zaobírat se nějakejma staršíma myšlenkama, který dneska už vidí jinak. Pak píšeš vo tom, jak třeba ty Rammsteiní maj vlastně ten koncert jako takový celistvý představení, že jo. Jako jo no, když je potřeba to mít celý secvičený popořadě, každej pohyb a taky pořadí písní a který vůbec budou, to se pak nedá nic dělat no, musí to bejt třeba 60x stejně. Samozřejmě nic proti tomu, jenom na to prostě nejsem. Voni s tim jedou z města do města, takže to pokaždý viděj jiný diváci, že jo, takže je to vlastně všude nový. Já tu vizuální stránku vůbec neřešim, jenom posloucham a tohle prostě neni formát pro mě, takže třeba takový Rammsteiny zrovna si poslechnu jednou za čas, páč se mi taky docela líbí, ale na ten vopakovanej poslech to neni dělaný no, to se nedá nic dělat. Někdy se prostě povede takovej kompromis, že ta kapela uspokojí hodně různejch typů fanoušků, někdy by chtěli, ale nemůžou, někdy to prostě nejde, co naplat. "No co, odjedu turné, lidi to stejně chtějí tak co, nemusím se o nic starat....." Vono u mě hraje velkou roli to, že sem měl poměrně štěstí vohledně peněz. Co sem udělal střední školu, taxem vlez do továrny a vejplata normálně chodila, dostatečná. Paxme se se Zuzkou nastěhovali xobě a měli sme dvě vejplaty. Jasně, ta práce zezačátku nebyla nijak příjemná (těch prvních 5 let, co sem začal makat), ale chci říct, že sem nikdy třeba nemusel vo svym hraní přemejšlet jako vo něčem, čim bych si moh vydělat, aby se mi líp splácely věci, nebo abych je vůbec splatil. Nemít ten stálej příjem, možná bych uvažoval jinak. Místo toho sem si dycky moh hrát jenom tak pro radost, a tak sem si k muzice vypěstoval takovej vztah, že bych jí vopravdu za účelem výdělku dělat nechtěl. To jedině kdyby sme se naučili s nějakou tou partou hrát tak slušně, aby se toho někdo chytil a nabídnul nám na základě naší kvality nějaký velký a častý hraní. Pak by se mohlo stát, že bysme stáli před volbou buď to přijmout, ale nestíhat qůli tomu už normálně pracovat, takže bysme museli vyloženě si vydělávat tim hraním. Pokud by v tý smlouvě byla dostatečná svoboda na to, abysme si mohli hrát částečně co chceme a nebyly by tam takový šaškárny jako měl ten Bohouš Josef, pokud by do toho chtěli jít ostatní spoluhráči a pokud by nám to šlapalo třeba jako těm Slayerům nebo někomu fakt na úrovni, lidi vo to měli zájem a tak, tak bych vo tom uvažoval. Ale to si opravdu nemyslim, že se někdy stane, takoví šikulové asi fakt nejsme. Ale jo, kdybysme najednou přišli vo práci a neměli jak splácet hypotéku a tak dále, možná bysme se snažili víc s tou muzikou někam vecpat, přestože si nemyslíme, že bysme na to zněli dostatečně dobře. To si samozřejmě nemyslim, že by ten princip vydělávání hudbou byl vyloženě v jádru špatnej, jenom se vobčas divim, za co všechnou sou lidi vochotný zaplatit, viz nekonečno revivalů Michala Davida nebo Kabátů. Cainovi-Mi děkuju za zhodnocení našeho pokusu v Rokycanech. Ne, že bych melodie zpěvu moc neřešil, to já docela řešim, ale co si budem povídat, výsledek je poněkud chudší. Nejspíš ste si všimli, že skoro všechny melodie zpěvu v mejch písničkách se dřív nebo později objeví i na kytáře nebo na klávesách. Málokdy vybočim z toho, co se tam někde hraje, maximálně semtam nějakej tón vedle. A to se to ještě musí povést. Třeba ten refrén u toho "Moudřejší Ustoupí (píseň pro soudruha Jakubce)" mi přišel poměrně povedenej, ale když sem si to tady vod Tebe přečet a poslech sem si to znova, tak mi teprve došlo, že je to vlastně to samý, co hrajou klávesy, páč sem to na ně před rokem skládal. Eště si pamatuju, jaxme hráli ve starý sestavě Dračí Setbu vod ZNC a v refrénu sme schválně hráli na kytáry tu zpěvovou linku, páč sme nechápali princip toho, že když se zpívá něco jinýho, než se hraje, tak je to lepčí. Tendle neřád mě provází asi už vod začátku. Chtělo by to se z toho už trochu vymotat no. Vzhledem k tomu, že takhle se Zuzkou zůstaneme asi vopravdu sami, tak na to budem mít dost času, ve starejch i případnejch novejch písničkách. Každopádně díky za upozornění na tenhle nedostatek, chtělo by to se s tim nějak konečně poprat. Z nahrávky sem slyšel krásný vystoupení PPLP. Vůbec by mi nevadilo, kdyby trvalo fakt hodinu a půl, jak si z nás Ondřej dělal legrace, tak nějak podobně to říkal. Tady je to shrnutý už dostatečně si myslim, jak to šlape, tak to nebudu vopakovat. Doufam, že je někdy co nejdřív zastihnu někde zas. PVE bude 16 a 18 září v Rokycanech, už se nemůžu dočkat. od: Víťa L. () vloženo:05.09.2021 09:53:33 U toho Mládka začínal asi nejeden z nás. Mám na mysli hlavně debut "Dobrý den!" a o rok později vydané album "Nashledanou!". Obě mám dodnes, i když se přiznám, že později už jsem Mládka tak nesledoval. Protože pak přišel ke mně Olympic, deska "Prázdniny na zemi" a hlavně "Ulice". Začalo se hudebně krapet přitvrzovat a třeba ty obří bubliny, které používal v rámci turné k albu "Ulice" Olympic, to bylo něco.. Jenže kdesi daleko zatím vznikalo cosi, co bylo hudebně ještě o kus jinde. Jak jsme se bavili o těch hitech, v roce 1980 přišel jeden zásadní, který otočil kormidlem o kus jinde a hudební dějiny začaly psát zase trochu jinačí příběh. Pomineme-li nástup grunge v devadesátých letech, nikdy se už nic podobného v hudbě nestalo a mám takové tušení, že už ani nestane. Tu skladbu hrály kapely v každé vesnici, musela zaznít na každé zábavě, ale co je podstatné, jsme stále v komunistickém Československu a těžko jsme skladbu mohli dohledat v rádiích nebo si ji někde v tuzemsku poslechnout v originále na koncertě. Přesto se šířila světem a v každém městě se o pátcích a sobotách hrávalo zábav hned několik a autobusy bylo mnohdy nacpané fanoušky natolik, že už jsme se kolikrát nevlezli a šli pěšky nebo čekali na další. Těžko vyjádřit vděčnost, že jsem sám mohl tuto dobu, která dnes tolik lidem chybí zažít, protože když si vezmu dnešní mladé lidi, tak za čím mají jít? A tak se skladba šířila světem a stala se hymnou (z níž mnozí punkoví hudebníci dostávali osypky), ale když jede kapela v dnešní době turné, zpěvák ve skladbě nemusí zazpívat jediné slovo. Protože píseň už dávno žije svým životem. To je tedy možná další z hitů u něhož nikdo nepředpokládal, že se hitem stane. "Porušil jsem všechny sliby a v srdci jsem měl vztek, nevíš jaké to je, nemáš tušení, protože kdybys měl, zjistil bys, že to děláš také" (Judas Priest - Breaking The Law) https://youtu.be/O4ujW3oe_BQ No a ještě tedy Banjo k tomu, jak se heavy metal hraje, bych měl asi taky něco říci. Přichází rok 1985, zásadní skladbou a odnožem stylu, který posunul heavy metal zase o kus dál, byla píseň níže. Zde už jsou patrné všechny atributy, ze kterých hudebně čerpám i já, melodie v refrénu, to zdvojené kytarové sólo, tohle je naprostá hudební klasika. Ať si poslechneš Okudžavu nebo cokoliv, tam všude se to prolíná. Buď to tam prostě slyšíme nebo ne. A kapela přišla s tím, že to bude dále rozvíjet, avšak bude hrát co nejrychleji a oproti punkovým kapelám, které přišly s různým nářezem už dříve bude opravdu HRÁT! Tohle bys zvládl s klidem i ty, alespoň na té doprovodné kytaře. Protože tvoříme-li píseň je úplně jedno, jestli to bude píseň pro jeden triangl, kytaru o třech strunách, metalovou skupinu nebo sedmdesáti členný symfonický orchestr. Pořád tvoříme píseň a pořád jsme tedy písničkáři. Jakou formou to dostaneme ven, to už je jen doplněk. Důležité je, aby ta skladba dovedla ve všech těch formách přežít, což se nám asi hned jen tak nepovede. Jen takhle totiž dovede jít od jednoho k druhému a přežit po generace. Považuji za důležité poslouchat jak Cannibal Corpse, tak Majerovky. Alespoň u sebe. Ale chápu, že každý to máme jinak. "Hraj hlasitě, vystup ze zástupu.. ocel se ohnula.. Navždy věř, budeš žít v našich srdcích.. Tam už nic jiného není, ve všech světech, které přinesou zkázu.. My budeme hrát, naše divoké kroky budou všude, potřebujeme to jako kapalinu v našich žilách namísto krve.. Jestliže to necítíte nemůžete tomu rozumět.. Heavy Metal je zákon, který nás drží všechny pohromadě, zákon který rozbije zemi a peklo, ten nemůže být poražen nějakou dynastií.."(Helloween - Heavy Metal Is The Law) https://youtu.be/V7DvZrQ2TGY od: Banjo () vloženo:01.09.2021 08:04:42 K těm metlošům ti moc nepovím. Asi máš recht, ale já ani vlastně nevím, jak se to "správně" hraje a jak to bylo správně v tom pravěku, kdy jsem byl ještě mladej. Za mého mlada jsem začínal na Mládkovi, pak jsem zjistil, že někteří folkáči mají taky docela dobré texty a pak mě nějak "sejmuly" klasické rockabilly věci. K tomu všemu jsem ještě občas poslouchal klasiku (baroko a klasicismus, občas i něco staršího, ale toho trochu míň). No a když jsme s Doctorem začali psát texty, podložil jsem si je nějakými akordy, které se mi k tomu hodily. Až časem jsem se dozvěděl, že je to nejspíš punk. To už jsem i poslouchal Visáče a jednu kazetu s FPB, Zastávkou a tuším Partou brusiče Karhana, časem mě to nasměrovalo ke Znouzi... A jak se co hraje správně jsem neřešil, vždyť i tihle borci hráli každý jinak, každý tak trochu jako amatér a mě zajímaly spíš texty a ty akordové a harmonické posloupnosti, než samotný sound. Ale je fakt, že když si třeba naši novou desku poslechne někdo z branže, dost často podle zvuku pozná, že to zvučil Pavlík Brom. Takže určitě to nějakou (pro někoho třeba i zásadní) roli hraje a je to čitelné pro někoho, kdo to umí přečíst. Já jsem v tomhle směru takový trochu tupější, takže poznám jenom, že je to nazvučené dobře. Bohouš Josef taky nikdy nepatřil mezi lidi, jejichž tvorbu bych poslouchal. Než byl slavný, to jsem ho neznal. Pak byl slavný a já od něj slyšel asi půl písničky a nic mi to neříkalo. A ani nevím, kdy zase slavný být přestal. Nicméně ten kámoš ho znal a ta historka byla o něm, takže se mi do toho dostal "jako Pilát do Creda" :-) A jestli je/byl zajímavý, to je zase věc, kterou tím pádem těžko posoudím. od: Víťa L. () vloženo:31.08.2021 16:44:16 Ten Bohouš Josef je Banjo taky zajímavý. Já mu nikdy nerozuměl téměř nic. Ale třeba mě to jen nezajímalo. Jinak máš Dejve k věci zdravý punkový přístup a to se cení. Jsou ale na světě i muzikanti, kteří si nevidí na špičku nosu, přesvědčeni o své pravdě a nic jiného se nepřipouští. Stejně tak jsou kapely, které nahrají tři špičkové desky, ze kterých si sedne na zadek celý svět a najednou neví jak dál. Protože sami ví, že když natočí desku další, bude vypadat jako ty tři předešlé. Všichni ti si tedy najímají třeba ty producenty, kteří pomůžou kapele vybrat, udělat a udržet vhodný kurz. Ti jsou kapele něco jako psychologem, protože ji musí přesvědčit, že to, co budou dělat je správné a jiné. Přitom se ta skupina nesmí rozsypat. Četl jsem například o jedné legendární kapele, kterou při nahrávání desky nutil producent hrát v malé místnosti o pár metrech, kde nebylo okno, nešlo se pohnout a přitom měli k dispozici celé obří, skvěle vybavené studio. A tak se tam v tom kamrlíku smažili a mastili ty songy pořád dokola. Až se sami divili, koho si to platí, když je takhle sekýruje. A pak si sami poslechli výslednou nahrávku s úžasem: "Takhle zníme my? Jak je to možné?" Deska se stala legendou a sami by se toho výsledku stěží dopracovali. Když si poslechneš různé desky, na kterých pracovali stejní lidé (teď nemyslím muzikanty), už jejich práci poznáš. Stejně je to s malíři malující obaly, zvukaři ve studiích a další a další záležitosti. Prostě muzikant si zapojí kytaru a hraje, ale té práce kolem toho je moc. Když vidím s jakým ansáblem jezdí třeba Rammstein nebo Amon Amarth, kde každá píseň má zřejmě svou vlastní pódiovou choreografii, nevím jestli by fungovalo, kdybych si řekl: "Jó, tak tu píseň dneska hrát nebudu, já chci hrát tamto." Abychom nemířili stále příliš vysoko a zůstali zde na zelené louce, slyším bicí na Folcore a slyším bicí na Bomboniéře. Jak už to jede hezky rovně. A ten hezký, učesaný sound! Prostě spousta věcí jde udělat a nahrát jinak, jestli se z toho ono kouzlo, co dělalo kapele tvář vytratí a dá ji novou, protože tak se přece už nehraje a třeba ji přinese nové fanoušky, je otázka k diskusi. Když jsem pustil poprvé Bomboniéru kamarádovi, dnes mimo jiné známému písničkáři, pronesl památnou větu: "Co to kurva je? Jednu Mňágu a Žďorp už tady máme!". Tu Tvou větu "kdyby mi někdo položil na dřevo papír s jakoukoliv finanční částkou, tak ho s tím pošlu v ona místa a pudu si lehnout pod most" si někde ulož a hlavně ji nemaž, aby ses na ní mohl za pár desítek let podívat. Třeba by sis jednou mohl říct: "No co, odjedu turné, lidi to stejně chtějí tak co, nemusím se o nic starat jenom hrát, nebudu muset už jít do práce a věnovat se pak konečně v klidu muzice, kterou bych dělat chtěl, protože budu mít na všechno více času a nemusím se stresovat jak zaplatit složenky". Třeba. Tohle není zaprodání ani vychcanost, protože ty kapely, které to tak mají třeba ten Slayer a další co tyhle prachy berou nevznikly přes noc. Nebyla to kapela a deska, která vzešla odnikud stvořená pouze za účelem zisku, ale vývoj skupiny, který trval dlouhá léta. A když jsou lidi ochotní za to ty peníze dát, tak se kolem kapel motají lidi, kteří toho dovedou využít. Já si jen myslím, že to nemusí být vždycky špatně a rád nad tím přemýšlím s Tebou, protože sám se v tom motám. A když mám všeho toho po krk, jdu si poslechnout Schodiště nebo Jablkoň. Nejvíc je mi ale divno z toho, kam všechno spěje. Když jsem tu dával před časem odkaz na tu starou Argemu, u které jsi se i ty sám podivil, a protože jsem byl po dobu nahrávání s kapelou v kontaktu, když si vzpomenu kolik let a práce trvalo ty staré písničky zase dát dohromady, v jak krásném balení to CD vyšlo a výsledek? Co je to za archaismus? Vždyť tak se dneska už dávno nehraje! Natož dnes přijít s nějakou Velkou Moravou! Pořád si říkám, jak to, že se tak už dnes nehraje? Vždyť ta písnička je přece jenom jedna. Ale ti mladí to prostě nějak poznají. Tak kapele zbyly stohy už neprodejných cédéček pod postelí a šmytec. Skupina nehraje prakticky nikde. A úplně smrtící je, když jsem si pustil rozhovor s Kabátem. Mě tohle prostě zajímá, i když si od nich už nic jen tak nepustím, jak ty kapely žijí, postup práce, jak a proč. Protože říkejme si co chceme, když si odmyslíme z těch prvních dvou desek ty sprosťárny a ponecháme jen muziku, to je strojovna jak prase. A kapela říká: "Ty staré věci z prvních desek už nikdo dneska nechce. Když něco z toho zahrajeme, lidi spíš jen stojí a zírají a když zahrajeme něco z pozdější tvorby, tak se zase rozjedou. Už netvoříme žádné krkolomné riffy a rytmy, lidé chtějí jednoduchou muziku a hlavně melodické refrény." Co teda tady z té muziky zbyde? Vždyť v podobném duchu jedou ty najednou populární traktorovité kapely nejen u nás v Česku, ale všude kolem. Kapelám jako Judas Priest, Iron Maiden, Accept a podobným, kteří určovali směr táhne nebo jim i je už sedmdesát let a s každým dalším odloženým koncertem přichází myšlenka, že něco končí, protože tady už jde opravdu spíše o to, že nikdo z těch členů neví hodiny ani dne. Co jako budou v těch sedmdesáti letech na pódiu dělat? Nebo osmdesáti, až se všechno zase povolí? Publikum stárne s nimi a mladé lidi, kteří za tím jdou, ti tady nejsou. Nedávno u nás v jeden víkend akce ? Obecní Dožínky, Patejdl, Olympic, Pokáč návštěvnost 2000 lidí. A druhá akce, kterou jsem rád podpořil, metalové skupiny z Řecka, Polska, Holandska, Švédska atd. návštěvnost 200 lidí. Víc není třeba psát. A vrtule to byla, poctivé železo, alespoň pro srdcaře, kdy jsem si připadal zase jako kdysi. Ale třeba se tak už podle stáda dávno nehraje : https://youtu.be/YaERxUP5MZY <<  / >>  Celkem 4081 vzkazů