Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Banjo () vloženo:14.09.2021 09:14:54 Nikdo mi nenařizuje, jak mám co formulovat. Formuluju tak, abych vyjádřil, co si myslím. U Breivika a západního pojetí trestu je ten zásadní problém, že některé země nechápou rozdíl mezi odnětím svobody a bezplatnou rekreací. To rozhodně špatně je. Nemyslím si, že by měli být vězni zrovna mučeni nebo něco podobného (což třeba v Číně nebo v Latinské Americe je běžná záležitost), ale rozhodně by neměli mít o moc víc, než co jim stačí k pouhému přežití. Skromné jídlo a pokud možno tvrdá práce. Tohle celé (tenhle odstavec) ale není o vině a odpuštění toho člověka, ale o zblblosti systému. A co se týká odpouštění, takovíhle zpravidla nepřijdou, že je jim to líto a chtějí odpuštění. Nebo víš o takovém případu? Leda z vychcanosti, ale spíš si myslím, že to neudělají, protože trest u soudu jim tohle už nezmenší. Odpuštění je záležitost výsostně osobní. Pokud se třeba nějaká země tváří, že něco odpustila nějaké jiné zemi, jde spíš o zmatení pojmů a prakticky snad jen diplomatický slib, že veřejně nebude některé věci připomínat. Vůbec to neznamená, že si lidi v té zemi o té druhé nemyslí něco velmi ošklivého. A není povinné, je to morální kategorie, nikoliv právní. O jiné úrovni odpouštění nějak ani uvažovat neumím, protože to jde o nějaké úplně jiné věci. Tedy vlastně ještě Boha a jeho případné odpuštění člověku. od: Víťa L. () vloženo:14.09.2021 08:48:13 "Ono to odpouštění je dost těžké a určitě nehrozí, že by takových byla většina, kteří jsou toho schopni. Představit si to úplně neumím, ale myslím si, že by to bylo fajn". Chápu Banjo, že je ti přikázáno používat zajetou, křesťanskou rétoriku, ale pořád se bavíš asi o té osobní rovině odpouštění, kdy jsou obě duše na takové úrovni, aby ji byly schopny. Předpokládám, že toho se týkaly i ty dvě, Tvé, mnou znova ocitované věty. Já jsem se ale snažil zeptat, na odpouštění válečných zločinů, jak bylo z mého předchozího příspěvku patrno. Nebo ještě jinak. Ať se neocitáme příliš v minulosti. Když jeden člověk postřílí v Norsku sedmdesát lidí, neuzná žádnou lítost nad svým činem a nakonec si stěžuje, že nemůže studovat z vězení vysokou školu a ono je mu to umožněno. K dispozici má celu o třech místnostech, Pracovní, tréninkovou a posilovnu, knihy, televize dvd? ještě ti není špatně? A ještě si zažádá o podmínečné propuštění.. Je tohle tedy v pořádku? Společnost ho šatí, živí, na nemocné děti se zatím pořádají sbírky. Kdykoliv může tento člověk utéct a svůj čin zopakovat znova. Je tedy možné, aby tento člověk dál žil ve společnosti, když není schopen svým myšlením respektovat její pravidla? Pokud máš na to sílu, ty sám podobným v sobě odpustit můžeš nebo si říct, mě se tohle netýká, zároveň se ale stáváš zodpovědným za život těch zabitých lidí. Společnost mu prostě odpustit nesmí. To jinak nejde. Znám případ muzikanta, který sedí za vraždu a přípravy teroristického útoku mnoho let. Ve vězení točí desky, už jich vydal několik a manažéři se už těší, až vyrazí na turné. Vnitřně můžeš odpustit třeba Hitlerovi, ale nevím, jak se potom podíváš, těm, kteří tu válku přežili do očí. Za svou praxi jsem těch lidí poznal tucty a jejich příběhy smutku, bezpráví, ale i naděje nesmí zůstat nikdy umlčeny a viníkům nemůže býti námi lidmi odpuštěno. Podobným lidem pro jejich nebezpečnost prostě odpouštět nejde, protože jejich integrita nedovoluje začlenění do společnosti a jejich činy se mohou opakovat. Na nějaké ústavy, kde se budou podobné existence sdružovat nevěř. od: Caine-Mi () vloženo:13.09.2021 23:23:23 Když už je tu řeč o odpuštění a dokonce i Banjo se rozpovídal ve větším, než malém množství :-) zkusili jsme na dané téma taky vyštrachat z archivu něco... na úrovni ;-) Pan profesor Jan Sokol... pokud je nám známo... sice na rozdíl od Banja nikdy v AZ kvízu nevyhrál, ale proslýchá se, že mu to prý taky docela pálilo :-D Jan Sokol - Kauza odpuštění v rubrice "MiMisie" od: Banjo () vloženo:12.09.2021 19:34:41 Ono s tím odpuštěním je to celé trochu těžké téma. Třeba Ježíš v té odpovědi na provařenou otázku: "kolikrát mám odpustit svému bližnímu, když se proti mně prohřeší?" říká - pokaždé, když za tebou přijde a řekne (upřímně), je mi to líto. Ono tohle není bezbřeé odpouštění. On totiž většinou ten viník takhle nenakráčí, že by o něco takového vůbec stál. Tohle popsané je vlastně situace mezi dvěma celkem slušnými lidmi, z nichž jeden šlápnul vedle, ví o tom, přizná to, a to dokonce před tím, komu ten průšvih udělal. Ale i v případě,že se do někoho pustí nějaký tupý škůdce, který škodí rutinně nebo dokonce z toho má potěšení, ono to provinění a odpuštění je věc, která mezi těmi dvěma stejně leží a tíží oba, i když některý z nich se může snažit tohle nějak ve svém nitru potlačit. Vědí oba o tom, že to nebylo správné, co se mezi nimi stalo. Zlo pekla spočívá právě v absenci odpuštění, nemožnosti odvolání a konci naděje. Prostě takové zablokování duše v neradostném stavu, kdy ho tíží vina. A to trochu i za stavu, kdy ta vina není jeho. Setkání takových duší je jistě zajímavý námět třeba na povídku nebo písničku, ale v praxi nechci být v situaci, kdy jsem vůči někomu zablokovaný. Ale občas je to hodně těžké a spousta lidí se dostala do opravdu těžkých situací a ne jen do takových lapálií jako třeba já. Ono to odpouštění je dost těžké a určitě nehrozí, že by takových byla většina, kteří jsou toho schopni. Představit si to úplně neumím, ale myslím si, že by to bylo fajn. od: Víťa L. () vloženo:12.09.2021 13:56:31 Těch lidí, kteří odpustili třeba druhou světovou válku bylo dost. Dříve jsem tady třeba vzpomínal knihu "Děti, které přežily Mengeleho". K těm bychom se měli chovat s o to větší úctou. Zároveň ale bychom měli pochopit a odpustit těm, kteří odpustit nedovedou. Když jsme tak plynule přešli od dopravních značek přes odpadky v lesích k druhé světové válce, dovedeš si Banjo představit, že by těch, kteří odpustili druhou světovou válku byla většina? Měli bychom asi zdůraznit, že nemáme na mysli jakési to odpuštění vnější, ale odpuštění "vnitřní", snad smíření se. Bylo by zajímavé zažít střet dvou duší, které tyhle události zažily, z níž jedna se vztekem a hrůzou budí ještě dodnes ze spaní a druhá "hýří optimismem". <<  / >>  Celkem 4081 vzkazů