Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: David Fazy2 () vloženo:25.06.2014 20:30:27 Pane Ládíku, máš pravdu. Já to vidim na sobě, mam pár zájmů, který mě baví a věnuju jim dost času. Víru pokládam za to nejdůležitější a kdykoliv se mi naskytne příležitost, snažim se před lidma chovat tak, abych tim Bohu pomoh. Ale že bych po práci prostě zvednul zadek a šel někam opravdu něco důležitýho dělat, to ne. Chodim za věřícíma kámošema jehovistama probírat Boha a jaxe máme chovat, abysme mu byli k něčemu, posloucham nějaký poučky a přemejšlim vo větších věcech, který by byly dobrý udělat. Ale buď vymyslim ptákovinu (že, Caine-Mi), nebo jinou ptákovinu, která by na dnešní lidi nepůsobila. Asi by to tak nemělo bejt, jenom žít, čekat na příležitosti a učit se, ale zas sem slyšel, že když mě bude chtít Bůh k něčemu použít, osloví mě zřetelně, taxnad to má smysl. Celkem závidim lidem, který se dokázali zvednout a začít něco opravdu dělat, ale mě nic nenapadá, co by bylo k něčemu a Bohu se to líbilo. Třeba mě jednou něco napadne. A musim se vám tu přiznat, že se mi celkem líbí to Politický harašení se Šimkem a Bubílkovou, příde mi to vtipný, i když neznam tehdejší politiky. Ne, že by tam ta paní říkala něco sqělýho, ale v práci to pobaví, jinak jí neznam, co je na ní špatnýho? Tu druhou neznam vůbec. Feminismus je pitomej, ale šovinismus taky, chtělo by to vyváženost, ale stejně se dycky najde blbec, kterej začne prosazovat nebo urážet jedno pohlaví, stejný je to i s rasismem, kdyby nebyli některý lidi rozbitý, vůbec bysme ty slova nepotřebovali. od: pantáta Ládík () vloženo:24.06.2014 22:04:40 Cítím to takhle, Šéf je sám hračička, do doby, která nám byla k hračičkování dána. Ale pak být přestane, většina bytostí má čas na svá kola, na své zdravé papání, na jakékoli záliby. Jenže v okamžiku každého života přijde zlom, který určuje On a ten zlom znamená dohraj si a pojď pracovat. Jakmile tohle někdo neuslyší, počne být dospělým a bádat v kruhu koníčků, skupin, uskupení či protivln, ale neplní. Navíc onen počne zběsile běhat dokola stále se zužíjícím průměrem. Můžeš do sto padesáti let odebírat ábíčko a lepit modely nacistických ponorek, ale asi tak od čtrnácti let u toho budeš brečet. Takhle to funguje, když budu cokoli od chvíle, kdy mám mít otevřenou hlavu vydávat za kvalitu v kontrastu k Němu, nabiju si hubu. Tak jak to cítím já to není o nudě nebo o modlení, to je o pochopení, můžeš si sjet řeku nebo navštívit hrad, ale jakmile to zavlajkuješ svým hlavním a aktivním zájmem, jdeš do záporu a to je pro nepřipravené depresivní. Plodí to další hledání, další ztrátu času, další okruhovost možností.. Poslech určitých úvah není o nic přínosnější než poslech o biotopu káněte rousného a jeho migraci do polska. Já Jardo vím, co myslíš, postupuješ krůčky, kterými ty děti naučíš rozchodit se, jen ti v tomhle prostě nepomůžu, protože na to nemám hlavu, moje konání v tom nemá patu, já umím jen přijít a vynadat. od: Caine () vloženo:24.06.2014 14:58:24 Tééda, děkuju, tos napsal krásně! Až na mě padla taky taková... bázeň. Víš, Ládíku, ty jsi někdy... jako náš "starší" bráška, co na sebe vzal zodpovědnost a za nebeským Tatínkem chodí v tak posvátné úctě a bázni, až je to skoro nakažlivé :-) Mi ne. Mi jsme často a rádi... pořád ještě těmi malými paňáry - a dokud tu ta možnost je, běháme za Tatínkem klidně se i jenom pomazlit ;-) Proto nám možná nevadí, když je někdo víc ptáček a samou radostí z darovaných křídel o tom štěbetá do světa. A nebo když Mi sami jsme víc pejskem, co si vesele zaňafá a poskočí, kdykoli zaslechne byť jen Páníčkovo Jméno :-) Ale pak samozřejmě hroooozně vážně hlídáme a jdeme po stopě... ačkoli globálnímu oteplování či světovým vládním krizím rozumíme sotva za mák. Neboj! V archivu máme ještě spoustu jiných zajímavých "paní" :-) http://www.youtube.com/watch?v=vbeLGkOjq1k od: Ládík () vloženo:23.06.2014 21:16:00 Vy jste tady takoví moji bráškové a sestřičky, já moc nechválím, protože to ani neumím, když mlčím, je všechno v pořádku. Mám poslední dobou takový temnný vize, svět mi připadá hodně unavený, bezradný, ale hlavně, hlavně mnohem víc za čarou, než jsem si jako mladší Ládík uměl vymyslet i představit. Kdyby pět, kdyby dva, ale jak psáno, není ani jeden. K smrti to unavuje, není ani jeden a ten, kdo se prve zdá to zpravidla teprve není, v souběhu s tím se mi zákony svazují do pevného celku a počínám chápat, co On chce, jak to myslí a proč to řekl takhle a s tím ruku v ruce to, kde jsem já a kde být mám. On nás prostě potřebuje, abychom to prosvětlovali, posvěcovali a obraceli, ale my, když vidíme, s čím máme tu čest se pravidelně kákneme a odcházíme nabírat síly do sanatorií nejrůznějších typů a cenových skupin, tak hezky po našem, po pokrytecku a zbabělecku. Hrozně smutná věc to lidstvo, lidi jsou takový moje dušičky unavený, bojácný a pomýlený a já jsem poslán, vyslán a označen, ale sedím. Každý den, přesně jak píšeš, na tom velehnusným sedadle s umašteným volantem a proprděným čalouněním, v bordelu a takovým tom nevědomým kekelu, autobusáci jsou hroznej dobytek. Já žádnej svůj nemám, střídám linky a trasy a pokaždý se snažím trochu Šéfa těm cestujícím vnutit, ale i já dokola bojuju s návaly energie, se svou vlastní, často ryzí, víš opravdu ze srdcí ryzí agresí a nenávistí, vůči gestům, názorům i vůči jedincům. Nikdo nic neví, ale každý je obscéně pyšný, každý, i světec na svou pokoru, u mudrc na svou moudrost, i děvka na svou revoltu, všichni, bezvyjímky. To je to, o čem víš, že to v tobě nesmí bejt, ale ono to tam právě je, právě tamto, co se vůbec nehodí, co ti připadá jako to jediný, co On ti neodpustí, právě tohle tam je. Já vždycky myslel, že se s tímhle potýkaj jen lidi z praxe, lidi co dřou jako hovada hodiny a hodiny, ale není tomu tak, ta vlastnost je obecnější. Viděl jsem strhující dokument o matce Tereze a jeden z jeho závěrů byl takový, že umřela jako zcela nevěřící. A já to tam chápu, coby Kristus přibýtý na kříž taky musel to poslední nechat na Otci, to nejdůležitější. Pocit úplného opuštění a definitivní beznaděje, pocit prohry na celé čáře. Nedovolím si pochybovat o tom, že Bůh dokáže cokoli, ale o tom, že nikdo z nás nemá ani ponětí o tom, co On chce a dráždí mě to, jsou to slova pro slova, to není kdekoli se sejdou dva nebo tři, to je něco jinýho, já se Šéfa dost bojím a taky dobře vím proč, mám zkrátka podezření, že někteří lidé, co mluví mluví i tehdy, když ještě jejich čas nepřišel, dovolují si to neustále a sviní nám tím místa, kam patří jedině On. A prosím nevztahujme to na ty dvě holky, to je obecný, s tím jsem si poradil bleskové, druhý díl už si nepustím :-) od: Caine () vloženo:23.06.2014 13:10:21 Ládíku! Ty umíš nejen básnit, ale i poeticky dštít oheň, víš to? :-) Ale chápu tvé rozhořčení. A sdílím je. Jsem-li, díky věčným vlakovým výlukám, nucen nastoupit do autobusu, odsedávám si od řidiče a hlavně jeho rádia tak daleko, co jen žaludek dovolí, aby se místo hnusem nezvedal mořskou nemocí :-) A v krabičce první pomoci mám taky vždy nabitou empétrojku. Na delší cesty než za "Beroun!" :-) si pak vozím Otíkovská hluchátka. K těm dámám... tedy k těm našim. Víš... vždycky mě trošinku děsila věta z prvního listu apoštola Petra, že máme být stále připraveni "vydat počet ze své víry". Tedy nejběžněji chápáno - o své víře svědčit, mluvit... Často všemožné rozhovory na rádiu TWR poslouchám se sevřeným hrdlem. Co bych jim asi odpověděl já, kdybych takovou otázku dostal? Všiml jsem si, že třeba Sasanka je schopná odpovídat poměrně pohotově a trefně. Já ne. Já vždycky jen zoufale čekám, až mě ten, kdo se ptá konečně už něčím urazí, pobouří, naštve... že se dotkne nějakého citlivého "Božího místa"... nějaké té "zřítelnice Jeho oka", jak psáno. Teprve pak mi totiž obvykle něco naskočí. Ale když se dotyčný ptá jen tak formálně, aby řeč nestála, chodívám marně v bludném kruhu pořád dokola, až bývám taktně upozorněn, že už je čas, pane učiteli :-) Ty dvě dámy moji pozornost upoutaly ne nějakým brilantním teologickým rozborem, ale jak se odvážně pustily, kam bych se bál... Vydat počet ze své víry. Bál bych se, že budu tápat, že budu kdejakému Ládíkovi pro smích a nebo za kecala, prostě za toho, kdo to nemá v hlavě napřed srovnané, když leze do rádia. A to mi věř, že už jsem za mikrofonem v různých rádiích párkrát seděl... a přál si nesedět. Právě těmito trapnými zkušenostmi se zbystřila má pozornost vůči lidem, kterým to pálí. Možná sice nemají ve všem jasno hned... ale tápou nějak systematicky. A pak cestou objevují spoustu pokladů. Jasně - nevyřeší princip stroje času! To byla jen naše uvaděčská nadsázka, ale ty sis nevšiml, že se během řešení dotkly spousty podstatných věcí? Třeba toho zásadního, Hamletovského: Čekat nebo jednat? Co od nás Pán Bůh vlastně chce? Řešíš to taky? Myslím to, do jaké míry se spolehnout, že jsem přece jen (naštěstí!) trochu Boží maňásek a že tedy si se mnou pohne v pravou chvíli - byť bych otálel, jako patník u cesty. A nebo do jaké míry okolnostem tzv. napomáhat vlastním pinožením, vnucováním se... Do jaké míry se kupředu vrhat se ztřeštěností mně vlastní. Hlava nehlava. Mám podobně jako Hana Pinknerová s čekáním problém a zajímá mě, jak s ním ona bojuje... Ládíku, Mi víme, všichni, kdo to tady čtou a poslouchají už asi vědí, že ty jsi spíš na "hutnou (biblickou) stravu", ale neboj, na každého (tu) jednou dojde :-) P.S. A když už mám rozkecáno... jedna veselá historka: Teď jsme se Znouzí hráli v kostele. V Letohradě. A Démovi se povedl vtípek. Hned na začátku, před první písní vyhlásil, že když je to v kostele, tak to bude dneska celé uvádět Caine! Bing ho! Chvilku si to chlapci vychutnávali, jak by se ve mně Ježíšovy prolité krve nedořezal, ale pak, nevěda kudy kam, jsem to konečně veřejně vyznal :-) Myslím to, že už jsem minimálně 10 let Znouzi neuváděl, že mě fakt ale lautrnic nenapadá... a že zkusím učinit pokání :-) a pokusím se alespoň zpětně - to vzhledem k mému dlouhému vedení - každou píseň uvést. Dodatečně, až po jejím skončení. Následovala píseň, během níž létaly vzduchem nejenom moje paličky, ale hlavně úpěnlivé modlitby. A zázrak! Skutečně mi bylo do úplně prázdné hlavy naděleno říci ke každému songu... krátké kázání! :-D Nevím, možná si to jen namlouvám, ale připadalo mi, že byl ten koncert Déma výjimečně bledý... skoro jako by se v něm Ježíšovy prolité krve nedořezal :-D Tak to jenom, taková ilustrace, Ládíku, že jeden nikdy neví, kdy a za jakých okolností bude muset ze své víry vydat počet :-) <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů