|
| od: Caine () | vloženo:13.04.2015 19:05:33 | Fazy, je to... abych použil tvé vlastní slovo: Sqvělý! Krásný nápad, někde i neotřelé obraty... Těším se, až nám ji zahraješ na zkoušce! Umíš jí doufám na klávesy :-)
Jen k tomu komentáři pod textem bych měl malou výhradu. Čím dýl sleduju muzikantské příběhy - těch co nakonec něco třeba i velkého dokázali... i zahraničních "hvězd" - tím víc mi připadá, že v téhle branži vydrží jen ten... kdo vydrží. Nedávno jsem si třeba četl na Wikipedii o mém kdysi oblíbeném písničkáři Chris de Burghovi, zpěvákovi s charismatickým hlasem a dnes už takové docela popové legendě - a docela mě dostalo, kolik let on hrál v nóbl hotelu svých rodičů hostům k "pivu, knedlíkům a zelí". Zajímalo by mě, jestli my... ale i "Mi" by jsme toho byli vůbec schopni. Dělat dlouhodobě kulisu. Tuhle před Znouzí, když jsme se Sasankou zazpívali Vánoce ve válce, na nás pár nedočkavců řvalo ať jdem do... a věř mi, nebylo to pro (pa)kántry písničkáře, byť viděného dvojmo, úplně snadné potom dál vylévat srdce :-D
Víš, buď to člověk dělá proto, že nemůže jinak, nebo ho to nakonec semele. Nebo... aby ho to nesemlelo, tak se semele raději sám. Za mnohým i barvotiskovým obalem je totiž tvrdá dřina. Vůbec bych nechtěl být v kůži - a nejen techno hvězdiček, které jsou vlastně pouhými sezónními cirkusovými atrakcemi. Vyždímají je a vyhodí po použití. Po okoukání. A přitom je to taková dřina všechny ty tanečky, líčení, oblíkání a pózování. Je to dřina a potom přijde -cet a -sát a jsi dobrý akorát na pingla v baru.
Přestože to mám teď s posloucháním muziky čím dál tím vyhraněnější - něco mi přijde tak nedostižně krásné až se na veřejnosti zastavuju v chůzi a umlkám v hovoru, jiné ve mně vyvolává tak sugestivně odporné pocity, že se tamtéž musím rozběhnout nebo zacpat uši, přesto chovám čím dál větší úctu k těm, kdo vůbec u muziky ještě vydrželi... i když třeba pořád omílají dokola jen pár písniček, jako "Mi" :-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:13.04.2015 16:17:37 | | Ten pan Burian je nevěřící nebo něco? Jeho povídání tak vůbec nepůsobí, myslim, že mluví dost moudře. Takovej pěknej rozbor Vám udělal.
Ale když se chlubíte Vi, musim se pochlubit i já, bachujte, co sem složil:
POHŘEBIŠTĚ PÍSNÍ
My jsme písně, co už nikdo nechce hrát,
jen odpad, můžeš si nás poplivat.
My přáli jsme si utěšení rozdávat,
naši rodiče rozhodli se pro potrat!
Odhozené děti, kterým bude bude brzo 20 let, přesto nikdy nespatří svět.
Nebo jednorožci, jejichž hlavy zdobí něčí zeď, sochy srdceryvných vět!
Hrdinové z válek na zalouženém odpočinku v hrobě, kde zníme sami sobě.
Fešáci a krasavice, po kterých lidé prahnou, ruku bojí se však vztáhnout!
Někdy sníme, že se po nás lidé budou ptát - my se ptáme - my už ale odpovědi známe.
Prosím, zachraňte nás, že si s námi budete hrát, dobrý pane! Už teď je s námi ámen!
Táta nám spílal, že nám to na jevišti nesluší a že nás radši zadusí.
Naše hlasy dobrému již neslouží, řekla nám máma, jako kdyby žila tady sama!
My jsme písně, co už nikdo nechce hrát,
jen odpad, můžeš si nás poplivat.
My přáli jsme si utěšení rozdávat,
naši rodiče rozhodli se pro potrat!
Jsme jak písně, co už nikdo nechce hrát, když spolužáci začnou se nám posmívat,
když v zaměstnání za snahu nám sníží plat, když naše děti nechtějí nám naslouchat!
V jediném okamžiku na jediném místě
pro všechny z nás asi není místa dost.
Jen naději, že možná někdy příště, někde jinde lidé darují nám budoucnost...
To je pro všechny písničky, co už nikdo nechce hrát. Nevim, proč to tak je, ale připadá mi, že písně mají duši. Třeba jim duši dává skutečnost, že se pořád líbí aspoň jednomu člověku na světě. A je to takovej výsměch kapelám (spíš zahraničním), co hrajou jako páni, vydělají si tim s přehledem na přežití, i víc, a přesto celej rok, i dýl, hrajou těch samejch pár písní a ty ostatní nikdy. Přitom třeba mají ve svym "tour" přestávky, co trvaj i měsíce. Sem to potřeboval ukázat někomu, komu to nevejde jednim okem dovnitř a druhym ven. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:12.04.2015 10:47:20 | Kdekdo asi ještě dojídáte zbytky výslužky - velikonoční vařená vajíčka. Nu... tak se aspoň pokusme být dnes v rubrice naTWRdo spíš naměkko. A pustit si třeba... jenom takové... písničky.
Nedávno jsme na vzkazníku výmluvným odkazem lákali k poslechu každovšednodenních kratičkých rozhlasových pořadů Jana Buriana o jeho hrdinech v písních. A minulý (pro upřesnění - byl to ten velikonoční týden ;-) autor otevřel téma: Andělé. Nu a světe div se, éterem poklidných vln Českého rozhlasu 3, stanice Vltava, jsme na chvilinku propluli i "Mi"! A v jaké krásné společnosti! Ne, nemusíte oprašovat facebookem zlenivělé pátrací schopnosti. Ten kousek vysílání jsme pro vás (pravda, hlavně pro sebe :-) nahráli na záznamník a dáváme si ho tu k pochlubení... Ano, víme - samochvála smrdí, jenže... někdy je zároveň i tak sladká, že se jeden neudrží. I když je ve dvou tělech :-)
Potom, úplně nakonec celého cyklu se Jan Burian osmělil, a snad proto, že byl právě "Velký pátek" (a to, jak víme, se opona v chrámu roztrhla odshora dolů), i on náhle vystoupil z dosud bezpečného komentátorského "hrobu", aby vypustil mezi své učedníky tři vlastní písně. Samozřejmě na dané andělské téma. A protože zázraky se dějí, zatímco náhody nikoli ;-) ta poslední z nich - s názvem Odložený případ - trefně a přitom poeticky jazzově dokreslila to, o čem jsme si tu minulý týden povídali zase "Mi". V úvodníčku k závěru Lukášova evangelia! Schválně... jestli budete stejně žasnout, kde se to "v tak velikém ateistovi, že se až sám bojí, aby ho za to Pán Bůh nepotrestal" :-) bere! Ta jasnozřivost! Kdo čte Bibli, zná odpověď: Apoštol Pavel ji přece rozmáchlým jazykem píše už více než dva tisíce let do města, kam vedou všechny cesty:
"...to, co lze o Bohu poznat, je zřejmé; Sám jim to zjevil! Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu... (Římanům 1,19-20).
Bez téhle závěrečné písničky by naše krátká ukázka z "andělské písničkářské kuchyně" byla možná milá, ale bylo by to málo... Případ je oficiálně odložen, ale pátrat na vlastní pěst - zatím - dovoleno jest!
Koneckonců... vždyť o nic nejde. Jen o takové... písničky ;-) |
| | od: David Fazy2 () | vloženo:10.04.2015 19:49:35 | | To je otázka na tělo. |
| | od: Caine-Mi () | vloženo:06.04.2015 10:06:39 | Pláčete ještě?
Pán Ježíš nechtěl, aby nad ním lidé plakali... To se praví v úvodu dnešní závěrečné části výkladu Lukášova evangelia, podle původního zpracování někdejším "zlobivým" americkým kazatelem Wernonem McGee. Pro vysílání v češtině jej připravila rozhlasová stanice rádio 7, alias TWR a "Mi" jsme si dovolili vystavit ho tu v rubrice naTWRdo.
Pláčete ještě? Proč vlastně nemáme plakat nad umučeným Božím Synem, ale - jak On sám nás vyzývá - nad sebou samými?
Pláč pokání, pláč touhy po odvrácení se od nesmyslné cesty a možná i od marností vlastního života totiž otevírá dveře Božího království - říká tu pan kazatel. A také, že Ježíš Kristus dobře věděl, co dělá a že až do poslední chvíle měl události ve své moci a vůli. Odehrávaly se podle Jeho rozhodnutí!
Věříme tomu?
My si obyčejně myslíme pravý opak. Ježíš Kristus, ten dobrý a spravedlivý idealista se stal jednou z dalších obětí justiční zlovůle mocných, případně hříčkou slepého, rozvášněného davu. Sebe pak vidíme spíš jako ty, kdo mají... nebo by alespoň mohli mít věci pod kontrolou, jen se trochu víc snažit.
Fazy2 se tu minule na vzkazníku ptal, zda-li by i on volal: Ukřižuj!
Kdyby sis myslel, že se stavíš za správnou věc, a pomáháš tak svojí rodině, kapele, přátelům... lidstvu atd. vymanit se ze slepoty a míjení, pak nejspíš ano. Křičel! Či kýval. To podle nátury.
Dav je jako mohutná vlna. Jako neprůstřelná zeď. Když se mýlí, tak není šance se mu postavit. Kdysi se Bůh a Stvořitel vesmíru... a života v něm, rozhodl dát každému člověku místo němého "srdce z kamene", srdce z masa. A vložit do něj Svého Ducha, abychom už nenesli kolektivní zodpovědnost, ale především tu osobní. Jak psáno v Bibli a předpovídáno už staletí předtím proroky. Někde v srdcích každého z nás - ne ve stádu! - je zapsáno, co je skutečná Boží vůle. Proto nemají výmluvu ani ti, kdo o ní nikdy neslyšeli. Proto můžeme a máme plakat sami nad sebou a ne nad Kristovou zdánlivou bezmocí. On přece z mrtvých vstal! Říká nám to Boží posel - anděl - u prázdného hrobu. Vstali jsme spolu s Ním i my? Ano, zatím jen právně, ale Ježíš Kristus, zvaný Spasitel - zachránce ztracených a bezmocných - Boží Syn, slíbil, že to bude i fakticky. Pro toho, kdo Jeho Ducha s pohrdáním neodmítne.
A tak naše volba už není mezi: Ukřižuj! - a mezi umlčenou bezmocí. Velký pátek a "Ukřižuj!" už je fakt! Naše rozhodnutí teď leží mezi "Bílou sobotou" a "Voskresenijem" - Vzkříšením... velikonoční neděle.
Fazyho otázka teď tedy zní:
Zastavil se i pro mě čas v zavřeném hrobě a nebo platí to, co je neuměle vyobrazeno kresbou na titulu těchto webových stránek? |
|
<< /
>> Celkem 4094 vzkazů
|
|
