Omlouváme se za rušení ještě stále prázdninového klidu, ale snad to nebude tak trestné, jako rušení toho nočního.
Babí léto nám už zvoní v uších a ze strnišť světa se pomalu začínají valit balíci se svými švestičkami. Do tříd, sboroven, sborů a sborečků.
Na nebi se za jejich šťastný návrat, stejně jako za ten náš, denně křižují tisíce letadel. Doufejme, že to není jen v náhlém povznesení těla... ale i ducha.
A dole pod nebem nikým nespatřené ruce už zase češou třásně letošních lásek do vůně sládnoucího, divoce utrženého ovoce.
Šeď si jen zvolna probíjí cestu naším vnitrozemím a tak aspoň večer pokradmu uždibuje z každodenního koláče.
Možná by tahle naše první (po)prázdninová ochutnávka mohla ještě týden počkat... vždyť předností zdejší "věčně zelené" kuchyně je snaha, aby každé z předkládaných soust vydrželo co nejdéle... neokorat... akorát... co si člověk nakousne - a nadrobí, to má taky hned sníst, že jo? :-)
Takže mo(u)dří už vědí, je to právě týden a den, co bývalý poustevník Petr von vechtr uspořádal na svém letním sídle 1.ročník festiválku poněkud ostýchavých písničkářů - VECHTR 2016. Jsa osloven (či oněměn) geniální myšlenkou českého velikána Járy Cimrmany, a nechtěje přitom troškařit, zřídil uprostřed lesa, takřka na zelené mýtince nejen hospodu, ale rovnou... Open Air festival - pouze pro účinkující! :-)
Jménem spolupořádajícího týmu tímto chceme poděkovat všem zúčastněným za kolektivní vi... víru, všem vlastním sponzorům, že si vyšetřili čas a zaplatili cestu. Panu Banjo...vi speciálně ještě za donesené dobro...ty. Panu Rosťovi za nefalšovanou vůni dálek. Správci panství naopak za velmi domácké přijetí, vroucí písně... i kotlíkářskou polévku. (Pozor, nezaměňovat! :-)
A nakonec, nebo vlastně předně, Majiteli vesmíru (k jehož slávě se ostatně celé setkání konalo), za nadýchanou modrou oblohu a vzdušné... duchovní... dary. Nebo aspoň dárky :-)
Těm, kterým bylo "souzeno" dorazit netřeba říkat více, těm, kterým tohoto dopřáno nebylo, posíláme malou zavařenou ochutnávku:
Petr von vechtr, Caine-mi a Sbor dobrovolných hlásičů - "Zastav to svý spřežení"
(protestsong proti neuváženému zapřahání barev do šedého jha).
od: Banjo ()
vloženo:01.07.2016 07:36:43
Já jsem si tu (až) teď přečetl rozmluvu o sekačce. Jenom jedna technická připomínka k tomu zrcadlu (zmíněnému ve zjevné narážce na sv. Pavla) - tehdy zrcadlo skutečně zrcadlilo jen mlhavě, neb šlo o naleštěný kov, mám pocit, že zpravidla je dělali z něčeho na způsob bronzu.
od: Caine-Mi ()
vloženo:29.06.2016 12:30:51
Sice si tu čas od času připomínáme, že jsme Boží děcka, ale už trochu zapomínáme, co by to bylo za dětství bez pohádky! Ať už na dobrou noc... nebo ráno... nebo i třeba na celý dobrý den :-) Ne, nejsme včerejší, víme, že v dnešní době stačí dětem "tablety" a celý den se pak dá prožít... nebo prospat... skoro jako v pohádce. Jenže, děti, poslouchejte, oproti těm vyprávěným pohádkám jsou ty tabletové pořád jen trochu... dvourozměrné. Placaté. Až jednou vaše děti přijdou domů s nějakým "jednorozměrným" světem v kapse, možná pochopíte...
Jasně, dosti mudrování a sem s tou pohádkou... ať už je to za námi.
Ne ne, tahle by se vám vážně mohla líbit! Je totiž o tom, jak se jeden člověk, tedy konkrétně Syn-člověk, jehož příběhy si tu čas od času vyprávíme, jak se potkal se skutečným super hrdinou! S takovým dávným Hulkem! :-) Tak schválně... při kolikátém řádku uhodnete, co je to za příběh ve vašich... ohmataných jednadvacítkách? ;-)
(Mk.X,xx) v rubrice Rozmluvy
od: Caine-Mi ()
vloženo:20.06.2016 18:37:09
Co se to s námi stalo? Lze "TO" vůbec vysvětlit? Tím spíš někomu hodně inteligentnímu, kdo si ale stejně myslí, že sme... se buď pomátli, nebo aspoň nechali zblbnout. Vždyť věřit v dnešní době "na něco"... nu dobrá, to by se ještě dalo pochopit - všichni holt chceme být nějak tajemní a zajímaví, ale věřit takhle "odevzdaně" n ě k o m u? Notabene někomu, koho si ani nelze prolustrovat, proklepnout na internetu a už vůbec ne si na něj sáhnout! Někomu... o kom se dají vést tak akorát přinejlepším akademické debaty?
Ano, ano, "Mi" víme, minulý týden jsme se tu podbízeli s letním odlehčením a šup! - už jsme zase zpátky s obvyklou náloží...
Co je těžší: Tuna peří nebo tuna železa? Taky to byla vaše oblíbená dětská hádanka? Dneska, když už jsme dospělí (nebo se tak aspoň umíme víc tvářit), zůstala tahle otázka vlastně stejná! Jen se možná lépe zamaskovala:
Co je těžší: život plný mělkých nebo hlubokých slov?
Ano, obáváte se správně - v rubrice naTWRdo opět přitvrdíme :-)
Tenhle pořad z archivu Rádia 7 sice bude podle časomíry kratičký, ale o to hutnější a méně stravitelný na jeden letmý poslech. Pan Petr Vaďura, známý jinak spíš coby moderátor filosofických a teologických rozhovorů (i na stanicích Českého rozhlasu) se tentokrát sám postavil za přednáškový pultík a trochu... trochu to (s)hrnul. Pokusil se totiž vysvětlit (někomu hodně inteligentnímu ;-), co že se to s námi vlastně stalo? (Děje... a bude dít?)
