Jméno:  E-mail:  Vzkaz:   Opište   prosím:  od: Caine () vloženo:02.08.2018 11:33:55 Víťo s tím svetrem, to je ti moc zajímavý příběh. Nevím nakolik ho znáš, ale představ si, že to byl dárek od jedné kamarádky mojí mámy, která mi ho dala, abych prý už nedělal na koncertech ostudu!... pořád v těch teplákách a starém kožeňáku :-) Tehdy vůbec neměl "dva metry". Naopak, vypadal velice slušně a spořádaně. A Věrka, tak se ta paní jmenovala, měla jedinou obavu - že se mi po vyprání srazí!!! :-D Ale jak už to bývá, v životě lidí... i svetrů... se někdy dějí zvláštní věci. Léta běžela, kotrmelců v pračce života přibývalo, ale tenhle svetr se naopak čím dál tím víc vytahoval! A řídnul. Jen zelená barva zůstávala táž ;-) Vzal jsem to jako své životní memento a slíbil si, že ho neodložím pod postel, dokud se úplně nerozpadne. Dokud jeho vlákna... jako struny... budou držet pohromadě. Že to nebudu já, kdo ho nechá zapadnout prachem! Už jenom kvůli té Věrce, která nedlouho potom, co mi ho dala, umřela na rakovinu, protože se styděla jít k doktoru a šla až tehdy, když její nádor začal být viditelný... přes šaty. od: Caine-Mi () vloženo:02.08.2018 11:11:11 Banjo díky. Takové "vyznání" na plný plyn... i když pravda s jednou nohou stále na brzdě :-D jsme od tebe nečekali. Ba dokonce ještě ani nikdy neslyšeli! A nás přitom napadlo, že možná kvůli tomuhle "odkopání... odzátkování se"... má povídání tady nějaký hlubší smysl. Člověk s hořícím srdcem riskuje, že se (zase) spálí, ba co hůř, že spálí i ty kolem. A přece riskuje dál a doufá... má naději... věří... že nebeský Tatínek... stejně jako ten lidský, raději pofouká rozbité koleno, než otlačený zadek :-) Ale jak říkáš, jisti si tím být nikdy nemůžeme. Takže nezbývá než si s Ním o tom pořád povídat a někdy Mu prostě až nesmyslně věřit :-D Jak nám vzkazuje apoštol Jakub (spolu s docentem Jiřím Mrázkem): Víra bez skutků věření je stejně mrtvá, jako... plavecká tempa bez hození do vody ;-) od: Víťa L. () vloženo:01.08.2018 23:00:46 "Bůh jako rukojmí". To je moc zajímavá myšlenka. Škoda, ji nepoužít v nějaké písni, ale už to možná udělal někdo před námi, nevím. Nějak to zakomponovat někomu z nás do slok se možná podaří. Zatím jsem od Vechtru ještě kytaru nevytáhl, ale poslechl jsem si ten můj "koncert". Folkový grind core, hrůza, děs. Dokonce jsem si uvědomil, že jsem od Vechtru nepožil ani jedno pivo, tak jsem si v Beskydském pivovaru dnes poručil Borůvkový ležák, ale nechutnal mi. "Metalové cvočky" jsou taky hodny širšího rozboru, ke kterému jsem se v mém předchozím příspěvku nedostal. Zapomněl jsem se v něm zmínit, že ti lidé budou koukat na každého, kdo se "vymyká". Tedy třeba člověk smutný, zrazený, opilý, lezoucí po čtyřech, nebo naopak veselý, radující se přespříliš než je zdrávo, stejně tak odřený, třeba od kříže na zádech.. Prostě takový, který podle těch dnešních "laikujících" obrázků na těch obrazovkách je nějaký "divný".  Nikdy (podotýkám NIKDY) bych si na sebe nevzal oblek, abych se zařadil mezi to stádo. Někdy loni jsem tu tuším psal v čem a jak jsem se například ženil. Těžko se srovnávám s tím, když jsem staré známé punkery a metalisty viděl vycházet z obřadních síní v obleku. Já nevím, čím to je. Možná si ho dali proto, že si to přála rodina, manželka nebo co, ale raději bych potom zůstal svobodný. Když jdu na pohřeb vyřeší to černé rifle a černá mikina (těch mám přehršel). Caine je mi sympatický hlavně svým vytahaným dvoumetrovým svetrem (takže když odchází ze scény, svetr odchází pozvolna za ním), který snad neodkládá ani v tomto letním vedru.. Ale lidé v davu byli vždycky takoví a těžko budou jiní. I když pozitiva "mírného pokroku" jdou v dnešní zběsilé době v tomto směru najít. Za komunistů "jiný" člověk, tedy ten, který se vymykal většině nepřicházel do úvahy. Vzpomeňme si jak vypadaly zařízení, kam se umisťovali ti, kteří na tom byli jinak než my zdraví. Všude jen  obrazy veselých, odhodlaných a silných svazáků, prezentovat někde veřejně například člověka na vozíku neschopného chůze - nesmysl. Taková spartakiáda - tak přeci vypadá zdravý a silný socialismus! Lidé vyloučení ze společnosti byli bráni za něco podřadného, nepřípustného, směšného. Dneska přijdete na metalový festival, v areálu namačkáno třicet tisíc lidí, zvěřinec jak v chlívě a nad tím vším plošina, kde se nikdo neopováží lézt, určena pro vozíčkáře, tak, aby mohli z vyvýšeného místa sledovat celý areál. Když nějaký vozíček jede, lidé se rozestupují a viděl jsem, kdy jak známo vždycky někdo vyleze nahoru nad lidi a dav rukou padesáti tisíců lidí ho posunuje nad hlavami vpřed skrz celý areál, až "dopluje" k pódiu a tady opravdu nelžu, ale Ti lidé, celým tím obřím areálem si při metalovém koncertu posunovali nad hlavami - člověka na invalidním vozíku! Né jednou! Celkem třikrát "doplul" skrz všechny ty lidi celým areálem až k pódiu. Před takovými třiceti lety - nemyslitelné. Manažer legendárních Judas Priest, jedné z kapel na kterou nedám dopustit, otců heavy metalu, která všechnu tu "metalovou image" spustila, v rozhovoru říká: "Kdybychom v osmdesátých letech řekli lidem skutečnost, že zpěvák Rob Halford je gay a svou inspiraci na tenhle tehdy začínající metalový styl oblékání hledal v gay klubech, jsme mrtvá kapela". Takže v těchto věcech se věci alespoň mírně obrací k lepšímu. Křesťanství má své zásady, přes které "nejede vlak" a ukazuje se to k naší škodě i tady v těchto diskusích na vzkazníku. Hlavně ve svém vzniku bylo hodně nekompromisní a je známým faktem, že když třeba náhodou najdete kostel ve kterém mají otevřeno, Ježíš je lidem prezentován stále ve stejné pozici. Ukázat lidem nejprve hlavně něco z Ježíšova života, jako by se báli. Když jsem složil pár slok o té Rujáně, tam například dle dochovaných pramenů neexistovali žebráci. A když to zde "křesťané" zmasakrovali tak, že lidé před nimi raději skákali dobrovolně do ohně (ano, Bůh jako rukojmí).. Čím více pak rostly ty kostely do nebe, tím více přibývalo v ulicích žebráků... Čím více bohatla církev, tím více z ní znělo "je naší povinností se o chudobné postarat".  No, asi si půjdu lehnout, je tady teplá noc a čas na píseň. Přibližme si "One Rode To Asa Bay" i obrazem, z doby, kdy Bathory uhnul z jeho zajeté black metalové  formule (v letech 1990 jsem nebyl jediný, kdo na ostravské burze lamentoval, že to už "není ono" :)). Překlad textu, plného neklidu a varování, jsem zde již vkládal, tak alespoň kousek: " A jeho staré uši téměř slyšely velké množství mužů provolávat slávu Odinovi. A ačkoliv už věděl, přesto otočil svou tvář k nebi a šeptal tichá zapomenutá slova vyslovená pouze směrem k nebeským výšinám. Teď, když tu stojí dům cizího Boha, teď nám musí dát pokoj. A stále slyšel odněkud z lesů krákat starou moudrou vránu ...lidé země Asa, toto je pouhý začátek." https://www.youtube.com/watch?v=eWxfeUi6y_0                      od: Banjo () vloženo:30.07.2018 07:41:18 Moje názory můžou být mylné, stejně jako názory kteréhokoliv jiného člověka. Že se mi občas něco povedlo a jindy něco jiného zase třeba vůbec ne, to je prostě život - a hlavně něco, co s platností nebo neplatností mého vyprávění nemá až takovou souvislost. Občas něco trefím, jindy zase třeba ujedu. Zatím jsem nepoznal člověka, od kterého bych se nemohl něčemu přiučit. Pokládat si otázky je samozřejmě správně. A jestli někomu nějaká otázka připadá hloupá, může to být třeba tím, že ten někdo zrovna tuhle danou otázku neřeší. Jeden aforismus říká, že nejsou hloupé otázky, jen některé odpovědi. Úplná pravda to není, dají se najít třeba otázky zlomyslné nebo matoucí. Ale pokud jde o otázky jdoucí k jádru problému nebo k jeho upřesnění (což je doufám předmětem drtivé většiny otázek kladených zde), potud s aforismem souhlasím. Ježíš jistě řešil běžné životní problémy - jak píše tuším evangelista Honza v Bibli - podobal se nám ve všem - kromě hříchu. Mimochodem zrovna od něj se dá naučit poměrně hodně. A pokud se mu snažíme podobat i v tom napsaném rozdílu - tedy být bez hříchu (a že to je občas - třeba u mě dost často - nad naše síly), je to kromě naší svobodné vůle právě nezaslouženou milostí Boží, jak stojí myslím psáno i v katechismu. Tohle je taková dost "společensky podvratná" myšlenka - že není nejdůležitější být ten největší borec, co všechno zvládne. Pro věčnost je nejdůležitější uznat právě tohle, a přitom se snažit té milosti jít naproti. Když se nám něco povede, není to jenom naše zásluha, ale hlavně Boží dílo. Třeba starozákonní kniha Job vlastně není o ničem jiném. Co se Ježíše týká, on často dělal právě věci, které nikdo nečekal. Namátkou se jako dvanáctiletý se s rodiči nevracel z chrámu, nebo že zase z toho chrámu jako dospělý vyháněl obchodníky, kteří tam neměli co dělat (přece jenom tak fyzickou akci by od potulného kazatele málokdo čekal), že se před soudem u Piláta prakticky nehájil, že na otázky (nejen u soudu) odpovídal často úplně jinak, než by se dalo čekat od "běžného písmoznalce". Přemýšlel z jiné perspektivy a v jiných dimenzích, které všechny nejspíš ani nedohlédneme, natož abychom pochopili. S těmi bych si ale tolik hlavu nelámal - On je vševědoucí, takže ví, na co máme a na co ne. Ale je tam i dost věcí, které se chápat dají a jsou poměrně jasné. A po těch zase jít máme, to je vlastně to rozpoznávání, co máme dělat. Já si myslím, že kolem nás chodí spousta znamení, co máme (a co nemáme) dělat. Co se týče cvočků a obrázků na tričku nebo přímo na těle - to je vlastně povrch (nebo ještě spíš zakrytí povrchu). A Ježíš doporučoval zajet spíš na hlubinu - což je v daném případě dovnitř, pod povrch. Ovšem zase je to jenom můj náhled. A všimněte si, milí čtenáři, i toho, kolik slov jsem nakladl a jak málo jistého z nich vyplývá... :-) od: Caine-Mi () vloženo:26.07.2018 10:26:07 Díky Banjo. Tvoje doplňující komentáře vždycky hltáme, protože za nimi stojí nejen síla vědomostí, ale i v praktickém životě prokázaného milosrdenství, jakého by málokdo z nás byl schopen... (třeba s tou ledvinou a tak), ale tentokrát jsme se vážně trochu báli, jak tu "vyžehlíš" nás :-) No... mlčeti zlato, že jo :-D jenže... pak nás napadlo, (opět), ta hanba... co když si to tady bude někdy někdo zpětně číst... a "Mi" se nevyjádřili dost jasně - o čemž jsi nás usvědčil ;-). Tak bychom to teď ještě... aspoň k té původní odpovědi Fazymu, k té úvaze, co by Ježíš řešil a co případně ne... rádi doplnili. Doplněk: Ale ono je to dobré pokládat si takové zdánlivě "hloupé" otázky, jako... co z našich vlastních věcí a starostí by tu Ježíš řešil a co ne! Vede nás to přece k Jeho poznávání, k přiblížení se Mu. K trochu lepšímu pochopení. I my se přece kolikrát snažíme dostat k našim oblíbeným kapelám a písničkářům blíž. Třeba do šatny, ale hlavně s nimi mluvit. Zajímají nás. Rádi bychom pochopili co řeší a co ne! A proč. Dobrá nebudeme teď chvíli kalkulovat s tím, co těžko posoudíme, co v Bibli zaznamenáno není, co jsou "jen" jakési naše osobní zkušenosti z návštěvy Jeho šatny, nebo světe div se - návštěvy Jeho osobně v naší šatničce, ale aspoň podle dochovaných Biblických záznamů, Ježíš spoustu našich životních starostí řešil. A řeší! Slíbil to. Ne že ne! Ne že se mojí, tvojí, naší, vaší, jejich... "malomocnosti" a "slepoty" nedotkne ani klacíkem! Že se vznáší někde na svém obláčku a blahosklonně občas udělí nějakou tu radu či sem tam paprskne moudro, když už je hodně zle. "Ten skrze něhož bylo stvořeno všechno, co jest, a bez Nějž není nic" (Bible, Jan 1,3) se dokonce mezi nás paprsknul Sám! Stal se z autora pouhým dílem, právě aby to s námi řešil! Je tu někdo takový frajer, že by vyměnil svůj život, za to, aby alespoň jedna jeho píseň byla skutečná? Nebo aby prostě vůbec byla? Ne, pře o aranžmá, o převleky... o to, jestli jsou víc "in" metalové nebo punkové cvočky... by takhle jako my, Ježíš asi vážně neřešil. Samozřejmě pokud by to pro nás nebylo skutečně životní téma a my Mu sami nepředhazovali, k čemu že tu teda vůbec je, když ho naše cvočky nezajímají! :-D Ale i tak by nejspíš (aspoň podle toho, jak Ho známe z Písma!) neporovnával, které už rozhodně musíme mít a které ani trochu, abychom byli "boží" :-D Spíš by řešil to věčné proč!!! Proč si bez těch cvočků vlastně připadáme tak nazí, že si je musíme jako fíkové listy oblékat? Kdo byste chtěli ve slově víra (nebo Víra) opravdu šťourat, doporučujeme tenhle rozbor Pavla Steigera: http://www.reformace.cz/zod/co-je-vira-cislo-100 Zde je malá ochutnávka ;-) ...Nezapomenu na jednoho z nejupřímnějších bratrů, kterého jsem trápil tímto slovním ping-pongem:    Jak to že jsi uvěřil a tamten ne?    Zalíbilo se mi evangelium.    Jak to, že tobě se zalíbilo, a tamtomu ne?    Žíznil jsem po Bohu.    Proč jsi žíznil a tamten ne?    Měl jsem touhu a věděl jsem, že je to ono.    Jak to, že tamten netoužil a nevěděl? Atd. Když se výměna míčků zrychlovala a cítil jsem se trochu jako inkvizitor, ukončil jsem nepěknou smečí:    Snad si nemyslíš, že jsi v sobě měl něco lepšího, co ti umožnilo uvěřit a ten druhý to neměl?    To bych řek?, že měl... A zčervenal jako rak. Vůbec jsem se necítil vítězem, bylo mi spíš trapně. Ironií bylo, že jeho poslední vrácený míček šel na stůl, ale on jej viděl mimo stůl, jinak by nezčervenal. Ano, měl v sobě ?něco lepšího" než tamten. Měl Ducha Božího. Ten mu řekl o Kristově slávě, přetvořil kamenné srdce na masité, umožnil mu, aby uvěřil. Bez daru Božího Ducha je víra v přirozeném člověku vyloučena! <<  / >>  Celkem 4094 vzkazů