2015
Z důvodu rekonstrukce stránek jsou některé přímé "prokliky" už nefunkčí.

24.12.2015
Malé děti už asi spí, ty větší si ale ještě teď můžou rozbalit jeden malý dárek. Ne, není ničím v porovnání s tím velikým, co jsme si dnes mohli připomenout a ani není z nebe, z věčně zelené rajské zahrady... jen z takové virtuálně zelené zahrádky. Není přímo od Trojjediného Boha... jen zprostředkovaně od "dvojdomého" člověka. Písničkáře... básnílka :-)
Všem, kdo mají domov, nebo alespoň dům, či třeba i jen malý pokojíček, přejeme teď, aby tam mohli spočinout v lásce a poklidu i po další dny a aby se tam mohli mít rádi.
A těm, kdo nemají nic z toho svého jistého, poutníkům tady na zemi zvěstujeme Dobrou novinu, že jeden volný pokoj... "převyšující všechna pomyšlení" je ještě volný a připravený vždy pro každého.
Díky, Pane Ježíši, žes do toho šel... a nevzdal to, ani když jsme z tebe hned po narození udělali uprchlíka. Tak snad aspoň dneska... (je tu pravda trochu bordel, ale)... vítej doma!

Caine-Mi - Vánoce ve válce


14.12.2015
Máme tu zase Advent v plném proudu. S kazatelen, kamenných i virtuálních, zní rozličná poselství, jak se máme uklidnit, uvolnit, utišit, postit... zkrátka připravit se. Jenže... Jak to udělat fakticky? Jak to dokázat!... skloubit praktickou, materiální lásku k bližnímu s tou pokojnou a idylickou? Jak být tichý a povznesený v hektické předvánoční volební kampani vůkol, za křečovitého úklidu kompromisů doma a při skandovaném dohánění restů v práci? Máme si utrhnout ruku, vydloubnout oko... nebo třeba zlomit nohu? - jak radí Pán Ježíš v jednom ze svých kázání? (To samozřejmě nejen proto, aby nás vytrhl od fascinace známým úslovím: Hledáš pomocnou ruku? Najdeš ji na konci svého ramene :-)
Ne! Na přípravu na skutečný život je i naše sebekulturističtější ruka krátká.
Když člověk pročítá v Písmu, co všechno předcházelo příchodu Božího Syna-člověka na svět, nelze si nepovšimnout, že to nebyla žádná pokojná idylka. Josef a Marie na tom sice byli v daleké krajině a cizím městě... kde se ocitli díky jistému byrokratickému vládnímu předpisu... o něco lépe než uprchlíci - vždyť rozuměli řeči - ale ani tak je nikdo nevítal s otevřenou náručí. Skončili... v garáži. (Aby Marie alespoň nemusela rodit v tramvaji - jak o tom strhujícím způsobem zpívá osamělý písničkář Filip Pýcha).
Ne, není třeba si v Adventu lámat kosti. Okolnosti... jsou již rozehrány.
I "Mi" chtěli raději jen mlčet a očekávat... ale Ládík s Banjem byli tak provokativně vtipní (alespoň tady na vzkazníku), že to nešlo :-)
Ačkoli jejich velký sen jim zatím nesplníme a výše... nebo na vzkazníku vlastně níže zmíněnou dvojosobu si necháme, až nám opravdu sklapne, něco k lepšímu už dnes nabídneme... od dvojosoby vlastní :-)
Zdejší pozorný návštěvník si jistě všiml, že teď v prosinci hodně hrajeme. Nebo ne hodně, ale roz..hodně víc než kdykoli předtím. Dokonce máme 17.12. živé vystoupení v televizi!
Ládíku, zadrž zatím svůj dvousečný katovský meč nad našimi hlavami - Prima ani Nova to není! Ani ta česká... národně čistá ;-)
Snad nyní dostatečně sami... tneme do vlastních řad.
Malým hudebním výkladem Ježíšova podobenství o hřivnách - v rubrice Rozmluvy.

17.11.2015
Možná je nejvyšší čas zapálit taky malou svíčku. Nejen na hrobech svých blízkých... mysleli jsme spíš na hřbitově vlastních snů a přání. Vždyť tolik jich člověk za život pohřbí... a kolikrát ani neví kde. A přece se pořád... někde... jako zázrakem... ještě rodí další. Příroda?
Kdysi jsme zvonili klíči a chtěli být lepšími, než ti, kterým jsme se nechtěli podobat. A teď?
"Doba je zlá ako všetko čo sa v rádiach hrá... a ked naokolo nieje nikto o koho sa opriet, i bývalý priatelia ty už sa bijú o chlieb... ako nezatrpknúť?" - zpívá slovenská kapela Živé kvety. A v knížce Rady zkušeného ďábla spisovatel C.S.Lewis popisuje fungování zla:
Zlo dělá věci, jako by byly takové, jaké je vidíme. I když nejsou. Má krom hladu a přežranosti, krom otupělosti a moci nad naší první signální nervovou soustavou i další účinné zbraně. Dvě z nejosvědčenějších jsou: Strach a násilí. Dost dobrý hřbitov naší chuti být lepší... i v tom neviditelném.
Dezertéři se vždycky stříleli. No jo, ale co když nám jich teď z války utíká tolik, že už na ně ani vlastní "vojenské" soudy nestačí? - ptá se méně zkušený ďábel toho zkušenějšího.
Pak je třeba vzbudit v zemi takový strach a násilí, aby je odpráskli sami "civilisté"! V zájmu svém a hlavně všude, kam se utečou před válkou schovat.
Jenže... jak toho docílit prakticky, pane ďábelský?
To je přece snadné, mladíku. Strachem! Stačí pouze mezi ně nastrčit svého "důstojníka", nejlépe se samopalem nebo trhavinou! Ať všichni vidí a pocítí na vlastní kůži, že "dezertéři" neutíkají z hrůzy před násilím, nýbrž sami tu hrůzu přinášejí. A pak ani nemusíš moc vystrkovat růžky, hesla "Zabte je!" si budou psát sousedi na plot sami.
Možná je nejvyšší čas zapálit malou svíčku. Nejen na Národní třídě, nejen na hřbitově. Prostě kdekoli. I tady na zahrádce. Malý plamínek, který se vždycky promění na kousek tepla a světla.
Boží Syn říkal, že nás budou zabíjet na ulicích a vydávat "polním" soudům... a přitom si myslet, že to dělají pro Boží slávu. Kvůli "mému jménu" - rozuměj, kvůli vztahu se mnou - přijdou ještě mnohé těžké chvíle a vychladne lehkost i láska mnohých...
Caine-Mi - Těžká chvíle... lehkého děvčete




3.11.2015
No vida! Úplně vám to vyrazilo dech, že? Ale nebojte, nám taky! I "Mi" ten dokument shlédli na jeden zátah a... takřka bez dechu. Teď už ovšem netrpělivě... spolu s vámi :-) vyhlížíme "nášup". Copak nám asi nebeský Zahradník připraví na tento týden? Určitě, jak u Něj bývá zvykem, zase předčí... pardon, přeroste... všechna naše nejvšednější očekávání :-)
Vžžžžnnnc! A je to tu!
Země - mladá planeta?
Cože? Že by prorocké slovo v jazycích? Hmmmm... tak ne.
Tenhle starší půlhodinový dokument snad ani není potřeba komentovat nebo jakkoli upravovat. Takový má tah. A "Mi" to máme tím pádem bez práce. Ani ho tu vlastně nemusíme vyvěšovat, stačí, když kliknete na výše uvedený odkaz... A přitom, jako bonus, se ještě dozvíte, že krom oblíbeného Rádia 7 existuje u nás i TV 7!
Nuže, vzhůru na orbitu! Země je ještě mladá! :-)
Ne/příjemné*) zamýšlení, přejeme!
------
*) nehodící se škrtněte ;-)

28.10.2015
Tak nám někdy připadá, že jediné "velké Biblické téma", které ještě i v naší ee (esotericko-ekonomické) společnosti zůstává horké - a ne jen vlažné (ano, schválně používáme ta Ježíšova "známá" slova z Apokalypsy), zkrátka které dovede ještě někoho i dnes řádně dopálit... a nebo zmrazit (přijde na to :-), je téma: "Boží stvoření". Tedy teorie vzniku vesmíru a života v něm, která se odvíjí od tvůrčího Stvořitele na počátku všeho a která "za bláznovství" považuje současnou oficiální evoluční teorii, vymyšlenou a vyučovanou poslední dvě staletí tak, aby se člověk mohl "legálně" stát na Stvořiteli nezávislým. A tím Mu pochopitelně i přestat být zodpovědný! Za život a vůbec za celé svěřené dílo.
Žel, někdy je tohle téma i v církvích až příliš "horké", a proto - snad aby nedocházelo ke zbytečným rozkolům - je raději nenápadně odsouváno k ledu. Ovšem ne tak v Bibli! Tam se, aby bylo jasno, o počátku mluví hned na počátku - a to jak "Starého Zákona" (Smlouvy), tak i Nového - v "Janově evangeliu".
Možná je tedy čas... zase po čase... do toho i na písničkářsko-věrozvěstovatelských stránkách trochu praštit. A někoho naštvat! Ne, to je samozřejmě žert. To, co tu uveřejňujeme, děláme pro radost! Hlavně sobě :-) ...ale v naději, že snad i Nebeskému Tatínkovi a pak... třeba alespoň jednomu jedinému člověku na světě. I kdyby ho jen půlka měla být... :-)
Nu, snad to nebude neslušné, když tu dnes, jako Kristovci, "uděláme reklamu nekřesťanskému filmu", a to výběrem a sestřihem těch nejpodstatnějších faktů z něj. Námětů k přemýšlení, o kterých se jinak "mezi námi civilizovanými, vzdělanými, inteligentními a hlavně pevně zabydlenými lidmi" mluví a přemýšlí až tak málo, že na ně musí upozorňovat "blázni, fanatici a poutníci bez domova".
(Rubrika naTWRdo doufáme též odpustí, že dnes nepůjde o pořad z archivu TWR, alias Rádia 7 :-)
Výběr z filmu Kolaps Darwinismu...



19.10.2015
Tak jo, tak jsme to tedy zkusili a... dobrý! Ptáte se co? Ale! Copak vy jste nic nepoznali? Ani podle té dlouhé pauzy v rubrice naTWRdo? No přece že jsme si minulé kázání opravdu vzali k srdci a živili se "syrovou Biblí"?! Tak to tu minule radil pan Otakar Vožeh z Rádia 7, alias TWR.
No a dobrý! Žádné zažívací potíže! Proto si dáme dneska nášup na stejné téma! Aby i vám lépe dotrávilo :-)
A komu se to zdá nechutné, má smůlu, jelikož u nás neplatí (jak jste si asi už podle návštěvnosti všimli ;-): "Náš zákazník, náš pán“ :-)
Pan překladatel a badatel, Antonín Zelina, by o sobě sice asi neřekl, že je kuchař, ale možná by se přirovnal spíš ke skladníkovi... neboť v dnešním pořadu radí: "Čtěte Bibli... tak jak je! A hlavně - UKLÁDEJTE SI JI... v srdci!" Blíží se dlouhé, hladové zimní večery :-) V rubrice naTWRdo

15.9.2015
Jak známo, králíkům Bobovi a Bobkovi se z vyhřátého klobouku nikdy nechce. Ale co teprve veverkám Caine a Mi z vyhřátých Klobouků u Brna! :-) O takové hostině, jakou nám po koncertě doma udělal (i s divadelním představením!) herec Tom Tomešek si můžete nechat jen zdát.
A asi i proto, když jsme přemýšleli nad výběrem kázání pro tenhle týden (z archivu Rádia 7), ihned nám na mysl vstoupilo... musí to být něco o jídle! Pan Otakar Vožeh sice svými promluvami nikdy po nacpaném bříšku moc nehladí, ale jeho příspěvek s názvem: O sycení se syrovým... ne masem, ale... Písmem, byl dostatečně k tématu, takže... dobrou chuť! A hlavně pak také zažívání. Zvlášť v autobuse to bývá někdy problém, že?... Ládíku :-) V rubrice naTWRdo

7.9.2015
Pohádka o Jonášovi a velké rybě. Znáte?
Jasně! Tu přece znají i neznabohové :-D Co ale asi už nevědí, je, že jeden starý a moudrý a vážený pan profesor tvrdí... (vlastně tvrdil, protože teď už je sám školáčkem na jiné... mnohem vyšší škole než na jaké učil tady), že to vůbec není žádná pohádka, ale příběh každého z nás!
Odvážná myšlenka, že? A proč si to vůbec myslí?
Nebudeme prozrazovat. Mi nesmíme ani naznačovat:-) Zkuste hádat a nebo si to poslechnout sami. JAN HELLER, Petr Vaďura - Jonášův "žalm" a naše zaklapnutá víka. V rubrice naTWRdo.
P.S. Stejně je to bezva, viďte, že díky Rádiu 7 (alias TWR-cz) mohou kazatelé některé věci tvrdit i po smrti. Dokonce s dvojnásobnou Váhou či dvojitým Významem. Zkrátka "tWrdit :-D

1.9.2015
A je po ptákách! Tedy po prázdninách. Konec lenošení! Opět otevíráme naší rubriku naTWRdo s novým biblickým výkladem.
A proč?
Už jsme tady o tom mluvili vícekrát, ale dobrá - opakování je matka evergreenů: Protože zákon přirozené duchovní entropie velí: Nevyvíjíš-li úsilí jít vpřed, jdeš automaticky vzad! Přeloženo do češtiny: Nevyvíjíš-li úsilí vnímat a tvořit něco lepšího než si žádá okolí nebo okolnosti, suneš se pomalinku, ale jistě do pangejtu pouhého tlachání až klevetění.
Hmm... triviální příklad: V dnešní "stártrekovské" době, kdy je možnost si načepovat do flashky nebo přelít do empétrojky za jedinou noc tak neuvěřitelné množství živé či mrtvé vody... ehm... všelijaké skutečné hudby i mluveného slova (ať už z živého vysílání či z internetového archivu celého světa), a ty se přitom spokojíš s kulisou třeba i jen zdánlivě "neškodného", pohodového média pro (pod)průměrného posluchače, a necháš-li se jím dennodenně plnit, dusit klíčky vlastních myšlenek a snů lepidlem cukrové vaty hitů a slov... (a aby to nebylo fádní a náhodou někdo nepřeladil, tak okořeněného čím dál více pikantními třešničkami drbů), pak... to dřív nebo později musí skončit zvracením nebo zácpou.
No no! Nepřehánějte! Jsme chlapi, ne? O ženských ani nemluvě! Něco vydržíme! Zvracíme a zácpy máme přece všichni, tak nech ty kecy mladej! Ještě ti nebylo šedesát a tvrdíš, že jsi potkal Abraháma?
Vzpomínáte? Takhle oponovali Ježíšovi, když jim řekl, že chléb a hry prostě v Božím království... rozuměj - v Boží blízkosti... nestačí! A titíž oponenti by možná teď dodali: Hele "vi Mi", jenže tady Superstár taky praví, že člověka nešpiní to, co do něj vchází, nýbrž co z něj vychází! (Mt.15,11). He! Jak to jde dohromady s tou vaší už pomalu fanatickou kritikou našeho všeobecně oblíbeného... jak říkáte... tlachání a vymejváren, co?
Buďte v klidu, jde to dohromady docela dobře!
Totiž... všimli jste si, kolik lidí automaticky papouškuje, co slyší právě z tak nenápadných, podprahových... akusticko-vizuálních zdrojů? Nenechme se mýlit! To, čím si plníme hlavu, se prosakuje mnohem h l o u b ě j i, než jen do myšlenek. A Ježíšova slova, že... "člověka nešpiní co mu do hlavy vchází, ale co mu z ní vychází, protože to vychází z nasáklých h l u b i n jeho srdce", ta pak opravdu platí!
Ano, možná trochu dlouhý a zbytečně drsný úvodníček na začátek školního roku. Možná. Ale možná taky, že právě to největší nebezpečí bývá často to nejnenápadnější.
Žel, ani tohle varování ještě není konec. Nestačí se totiž před něčím uchránit a opevnit v nějaké stávající nedobytné pevnosti! Podle výše zmíněného "přírodního" zákona je ještě třeba vyjít... vpřed. Aspoň maličko... nepatrně... jeden krok... jednu píď... a Nebeský Tatínek už sám pak přidá další! Jinak... zabydlení, zabednění a neohrožení, budeme sice stále dál driftovat na sever... (a pak samozřejmě hned zase na jih :-), ale automaticky přitom pomalu a jistě pořád vzad!
Charles Stanley - Náš čas v rubrice naTWRdo

26.8.2015
Asi se tu sotva najde někdo (z vás tří :-), kdo by pozorně nesledoval všechny zdejší rubriky a napjatě neočekával, co nového se v nich zase zazelení. Ale rubrik je hodně, tak raději zašťouráme lopatkou do kypré půdy ještě i zde - na prostranství takřka veřejném a průchozím.
Předně tu máme smutnou zprávu pro všechny, kdo si vystáli frontu v předprodeji na naše listopadové předskakování v klubu Modrý Trpaslík: Vypadá to, že ve Třebové už nás nepotřebují! Minimálně tedy ne v té České. Copak? - ptáte se? Že bychom trpaslíkovi nevyhovovali barevně? A nebo se obává, aby si vedle tak velkých profíků jako jsme Mi, Znouze nepřipadala hloupě, a proto nás raději nahradí nějakými laiky? Pardon, ne nějakými, ale jedním konkrétním... Laikem.
Každopádně pro vás, příznivce... ehm... profesionálnější hudby, to znamená vystát si... jinou frontu :-)
A nebo se s tím - slovy Písma - smířit dřív, než svůj dar donesete na oltář :-)
To druhé oznámení už bude veselejší - ba pro někoho možná až k popukání: V rubrice Básničky přibyl další exot...ický exemplář. Nenechte se ovšem zmást jeho prozaickým až matematickým názvem - "NAPŮL DVOJNÁSOB". Uvnitř je to... plus mínus... kosínus... čistá lyrika :-)

10.8.2015
Možná, když teď máme v naší rubrice naTWRdo takové menší prázdniny od pravidelných biblických výkladů a teologických disputací, mohli byste si třeba sami (kdo máte chuť, samozřejmě - žádný nátlak, Ládíku, neboj ;-) poslechnout něco z internetového archivu Rádia 7 alias TWR-CZ. Například zdejší audioknihy. Ty ostatně ani volně stáhnout a jen tak přetlumočit u kdejakého kováříčka nelze. Chcete-li je slyšet, musíte opravdu ke... no, alespoň k podkováři :-) Má je tam ve virtuální výhni pěkně přehledně vyloženy ještě asi měsíc po odvysílání.
I "Mi" jsme se tam nedávno hrabali v popelu a objevili mj. hezkou... skoro až intimně napsanou a nezvykle profesionálně namluvenou knížku George Coopera: Josefův příběh. Ne, není to nic hluboce teologického... ani zrovna aktuálního, ale je to zvláštně opravdické a celá knížka má takovou... jak to říct... čistou náladu. Člověk se po jejím poslechu cítí čistší nebo alespoň necítí špinavější. A to ani s odstupem času.
A protože první kapitoly už co nevidět ze stránek Rádia 7 zmizí, máme tu odkaz pro vás, kdo právě něco tvoříte "jen tak rukama" a nemáte tudíž zavařený hlavový procesor. Když třeba louskáte buráky... (a nebo kroutíte volantem a pohvizdujete z okénka na holky :-), tohle je akorát pro vás (a vaše pasažér(k)y) :-)
George Cooper - Josefův příběh

29.7.2015
Víte, že kolega, písničkář Honza Řepka vystupoval o prázdninách ve švýcarské televizi? Fakt! Podívejte se :-) A co takhle Caine-Mi na nějakém velikém křesťanském festivalu? Nu, schválně... jestli poznáte, kde tohle bylo?
A nebo... že by jen sen? Sen jedné bílé, prázdninové soboty, co není na mapách festivalů?
A proč s tím vlastně děláme takové tajnosti a neřekneme všechno narovinu, že? Ano, přesně takhle se ptali učedníci svého času i samotného Ježíše: Proč s tím děláš takové tajnosti a mluvíš pořád v podobenstvích?
A co jim odpověděl?
Aaaale... raději si to přečtěte... a co se našeho "festivalového vystoupení" týče i posuďte a pobavte se sami :-)
V rubrice... ne klepy, ale "Klipy".
Caine-Mi - BYL TO SEN... SOBOTY BÍLÉ

16.7.2015
Vy nás ještě neznáte, ale až nás poznáte... zjistíte, že jsme vlastně jen takoví Dva bubeníci s doprovodným zpěvem :-)

7.7.2015
Ano, ano, přesně jak píše Ládík – chtělo by to tu naší zahrádku hezky zastřihnout, prolejt, prohnojit.. pak už stačí jen jít a rozsévat. A že to nikdo nečte? To nevadí, Mi stejně budeme psát :-)
Podobenství o rozsévači ještě trošinku jinak v rubrice Rozmluvy ;-)

29.6.2015
Prázdniny! To magické slovo z dětství. Voní rybízem a třešněmi ze sousedovy zahrádky. A jak asi zavoní z té naší?
Možná... bychom mohli naTWRdlé ovoce, co tu zrálo celý rok, nechat chvíli jenom tak měknout a červenat, a tady si zatím černé na zeleném číst... nebo se dívat, kdo má ještě chuť a umí to... i do jiných rubrik. Dnes a příště třeba do Rozmluv ("Mi" víme, spíš by se měly jmenovat samomluvy :-), ale pak zas i do dalších. Do Básniček... Klipů... a tak.
Co nejdětinštější prázdniny!... přejeme a děkujeme za celý vzájemně učednický rok ;-)

22.6.2015
Kdo jste spolu s námi nakousli minulý týden nekvašený audio chléb Kateřiny Hodecové a Karla Řežábka s názvem: POKORA JE... HUMUS, asi vás trochu zklamalo, že jste se nakonec ani při pozorném, soustředěném, případně opakovaném poslechu nedozvěděli proč? Proč je pokora... to... no... ten humus?
Aspoň že mezi námi zahrádkáři není... takové slovo nevhodné nebo pejorativní, že? Ale stejně - otázka proč zůstává. Ačkoli asi jak pro koho. Vtipálek Ládík se jistě již (opět :-) dovtípil sám, a vám ostatním oba protagonisté pořadu napoví dnes... ve druhém a závěrečném pokračování nekonečného seriálu o pokoře ;-)
V rubrice naTWRdo.

16.6.2015
Celý víkend, kdy jsme byli na cestách, jsme se trápili tím, jaký pořad do rubriky naTWRdo by byl pro tento týden ten pravý. A jaký napsat úvodník? Čas strávený na táboře... tedy v Táboře... se již naplnil a Mi odjížděli každý jiným směrem a doufali, že nám Tatínek napoví, o co se teď s vámi můžeme podělit. A opravdu... než jsme dojeli domů, příběh pro úvodník byl odehraný, stačilo ho už jen sepsat. A pořad se k němu nabídl sám.
Takže opět – v rubrice Rozmluvy si můžete přečíst trošku delší úvod k pořadu Pokora je... humus.

8.6.2015
Dnešní úvaha v rubrice naTWRdo je kratičká a proto, v obavách, aby nám Ládík nevyčinil, že to flákáme, jsme k ní napsali takový dlooooooooooooouhatanánský úvod.
Jestli je humorný? Určitě! K popu... i k popunkání.
O humoru "v Kristu" v rubrice Rozmluvy

1.6.2015
Tak máme dnes den dětí! A to je nejvyšší čas, začít pomýšlet na poslední věci člověka. Pěkný, milý, osvětový pořad na dané téma nám tentokrát věnovala sehraná dvojka "bavičů" z Rádia 7 - Kateřina Hodecová a Jakub Limr. První otázka, kterou si v něm s lehkostí hráčů počítačových stříleček pokládají, je... milé děti:
Co je vlastně po smrti?
Tak šup! Plechovku s kolou do jedné, brambůrky do druhé ruky a hlavně... hlavně odpočívat v pokoji!
Je to fakt hustý!
V rubrice naTWRdo.
(Je ten úvodníček dost (blöck)metalový, Ládíku? :-)

25.5.2015
Dnes se v tichosti rozloučíme s knihou Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných.
Proč v tichosti? Pšt!... protože každému se to přece už někdy stalo, že provedl věc, která se nedá... nejen odčinit, ale ani nijak ospravedlnit. Ničím. Takže to tu nechceme moc hlasitě rozmazávat. Každý (pokud je alespoň trochu statečný), o tom ví své. A také o rozsudku, který vyfasoval:
Pozvolné, leč trvalé... ohryzávání svědomím!
A pak s tím tedy nějak žijem. Občas to vyplave napovrch víc, zabolí hodně... občas se to daří opít. Rohlíkem drobných radostí.
Kniha úvah nad Evangeliem Ježíše Krista i pro ty ne..obyčejně oslovitelné končí právě takhle drsně - vyprávěním o neospravedlnitelném selhání! A to hned dvou velmi významných Biblických postav. Přesto tajně doufáme, že minimálně jednomu člověku - ano, tobě Ládíku ;-) dnes pan Novák udělá radost. Tedy ne tím samotným povídáním, to bychom si zase asi  kladli příliš vysoké cíle :-) ale větou, kterou pronese mimoděk na závěr a která je dle našeho názoru hoooodně "fanouškovská":
Člověk (rozuměj tedy v množném čísle lidstvo!) se s tím musí poprat!
Hmm...
Akorát... namítne možná nějaký šťoura, tohle už přece dávno vím! I bez Nováka... i bez Ježíše. V čem je tedy to Evangelium?
A "Mi" nenápadně naznačíme... pšt! Podívej se do telefonu! Nebo do mailu! Už ti to přišlo? Ta zpráva! Jaká? No ta:
Vše je prozrazeno! Uteč! Dokud to jde!
Že nepřišla? To je divné... Tak to ti teprve přijde! Každý už ji dostal! Někdy. Jenže každý taky dobře ví, že utéct je zbabělé. Nejhorší je, že k ní nebyla přibalena žádná zázračná pilulka, co by dokázala zahnat útěk na útěk a navrch třeba i dodala rvavou náladu.
Evangelium je ale v jiné, v té druhé zprávě... v té psané mnohem méně křiklavým písmem, v té, co máme jako vodotisk každý na své ploše pořád před očima. Tak dlouho, až jsme ji možná už přestali vnímat a začali brát jako... tapetu. Jako samozřejmost. Začíná podobně... blbě, ale končí... líp:
Vše je prozrazeno!... Neutíkej! Já ti budu krýt záda, až se budeš rvát.
A pak je tam ještě vyryto jakoby do písku to známé: Aniž já tebe odsuzuji! A drobnými písmenky pod tím: I kdybys byl už celý ohlodaný, jako ohryzek, já tě nezahodím! Spolu dojdeme dál... nebo blíž (záleží odkud se díváš), než kam by ses kdy dostal sám, byť za ideálních okolností!!!
A tohle je konečně ta Dobrá zpráva? - zeptá se šťoura.
Ještě ne. Tu uslyšíš teprve ve chvíli, kdy téhle uvěříš a půjdete do toho společně.
Věříš... Mi? ;-)
V rubrice naTWRdo.

18.5.2015
Tak se nám to fandění pořád nedaří a nedaří, co? Ládíku? Prolistovali jsme v knize Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných pár kapitol dopředu a stejně vždycky skončili u toho "svého", jak říkáš. Totiž u problému: Kde vzít sílu? Nebo alespoň tu drzost :-)
Nedávno říkal Déma na koncertě Znouze: Nač to pořád řešit? Ať tak nebo tak, člověk si musí stejně nakonec pomoct sám! Znáte přece to přísloví: Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene!
Jenže nás přitom hned napadne: To by to dopadlo!
A je po fandění.
Ale jiný si klidně řekne... s Bořkem stavitelem: Dokážeme to? Jasně!
A další potom jen s Patem a Matem dodá: A je to! (Tu) :-)
Legrační situace, víď? "Mi" možná máme malou víru!
Nebo že by měli všichni ti upjatí... na Krista... malou víru? Myšleno ve své vlastní ruce, když se pořád tak spoléhají na Boží rámě. Jenom tu pak nehraje jedna maličkost: Obvykle jsou to právě ti upjatí ne na své ruce, ale na Krista, kdo vydrží až do konce.
No nic, o sebevědomí a jistotě... navenek i uvnitř... už nechme rozmýšlet samotného autora v kapitole, kterou jsme mu pracovně nazvali: Dobrá zpráva pro nejistě sebejisté.
V rubrice naTWRdo.

13.5.2015
Bylo nebylo, za devatero horami a čtvero řekami slévajícími se do páté, stál v jedněch dveřích poblíž plzeňského náměstí zlatý... patentní zámek a za ním - tajemná komnata! Vlastně to nebyla jen jedna komnata, byl to celý příbytek, ve kterém se svými rodiči žil byl... malý princ. Nebo skoro malý princ. Jeho dědeček se totiž jmenoval Princ, ale on už byl spíš jen tak napůl malý, napůl velký. A napůl princ a napůl punkáč. A právě napůl zázraky se děly v jeho "tajemné komnatě". Neříkalo se jí však vznešeně - "tajemná", nýbrž prostě jen zkušebna a ani tomu, co v ní od osmdesátých let minulého století vznikalo, by tehdy nikdo asi nedal přídomek - zázrak. Byly to zkrátka jen... kapely! Vznikl jich tu možná tucet a další do tuc tuctu tu nahrávaly své první písničky.*)
Po létech - to už byl zámek vyměněný, malý princ zarostlý a tak trochu na jiné planetě - v jiném městě, a do zdejší tajemné komnaty spící... se vypravil jiný malý velký snílek, chlapec jako Fík (ze skupiny Laik, která právě zde kdysi rovněž srůstala), aby tajemství tajemné komnaty znovu objevil a (nejen) spící obyvatele za zámkem probudil... nějakým novým skorozázrakem. A věřte nevěřte, v těchto dávno již zapomenutých místech mohla tak ještě jednou vzniknout nová kapela!
Jaké to bylo? Či nebylo? A jaké to je? Být přitom?
Můžete si to zkusit. Kouzelná skříňka dokázala zaznamenat zvukové dění toho večera i jeden malý zrakový vjem jako ochutnávku tónů a barev... Barev vlastně ne, obrazový záznam je černobílý, ale naše nálada tam a vaše fantazie tady jistě černobílá nebude :-)

audio - Caine-Mi a Caine-Mi-trio živě v plzeňském "BBC" (Bývalém Bytě Caina) 23.4.2015 - v rubrice Mp3

video - Caine-Mi-trio zpívají tamtéž Jaro na křížové cestě - v rubrice Klipy

*) jen pro informaci
Ball Bearing, 3 Dřeváci, Disharmonici, Druhý raz na ťavach, Jaksi Taksi, Jazzová rýma, Kuličkové ložisko, Laik, Ložisko, Mocela Umbra, Naivní Tlusťoch, Navzájem, Orchestroy, Otrlý hubeňour, Panoptikum, PPLP, Product of Jožžin & Caine company ldt. a synové, Samovar, The Rockles, Traband, Tri kozols, Trio rozvrat, Vrámci možností, Z ničeho nic, Znouzectnost... aj.


10.5.2015
Nejen Ládík je evidentně neschopen slov nad smělostí avantgardního režijního ztvárnění Ježíšova podobenství v minulé kapitole knihy Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných, a tak možná i proto se autor v dnešním pokračování vrátil raději ke klasičtějšímu pojetí výkladu, to jest: Otec = Bůh, oba ztracení synové = lidstvo.
Ajajaj! A už se nám zase v uších rozezněl starý dobrý Ládíkův varovný hlas: Hej "Vi", proč hned tak silná slova?! To nemůžete lidstvu trošku fandit?
Nu, nevíme jak v hokeji, v tom jsme opravdu poněkud národně zaostalí, ale v životě to bývá těžké fandit po výprasku, natož "nezaslouženém" :-) U prvního - u toho tzv. špatného, "marnotratného" syna - tam se dá jistá ztracenost či zatracenost ještě pochopit, ale u nás "poctivých", co se fakt snažíme zůstat věrní?
V dnešní kapitole, nazvané (námi): "Dobrá zpráva pro potivé... plné zášti", autor na základě Ježíšova podobenství vysvětluje záhadu, jež celé lidské dějiny vrtá hlavou mnohým andělům - Božím poslům, totiž... proč je tak těžké přijmout Dobrou zprávu dobrému člověku?
V rubrice naTWRdo.

4.5.2015
Co říct úvodem k další kapitole z knihy Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných? Nejprve snad že má název: Dobrá zpráva pro (ne)duchovní rodiče a potom, že v ní autor zvláštně uvažuje nad verši jednoho z nejznámějších Ježíšových podobenstvích - (i "Mi" jsme ho tu už probírali, vzpomínáš Ládíku?): Podobenství o (dvou) ztracených synech (ev.Lukáše 15.kap). Jenže pan "režisér" Novák tentokrát posunul dramatický úhel pohledu a hlavní roli "otce" odvážně - pro tuto chvíli - nesvěřil Pánu Bohu, jak bývá obvyklé, ale nám samotným! Zatímco uvolněnou příležitost ke ztvárnění ztracených synů obsazuje prozatím našimi... učedníky? Blízkými? Bližními?...
Kapitolka je opět krátká, ale hutná :-) V rubrice naTWRdo.
(A kdyby vám tohle jako úvodníček připadlo odfláknuté... pšt, napsali jsme ještě jeden... ale ten byl zase příliš dlouhý, takže zralý tak akorát do upovídané rubriky Rozmluvy).

30.4.2015
Ne každému se asi zadaří poslechnout si nás teď v sobotu naživo před Znouzí, tak tu alespoň nabízíme smíchaný a malinko pokrácený (doufáme, že dostatečně :-) audiozáznam první poloviny našeho vystoupení minulý týden v památném BBC (Bývalém Bytě Caina) v Plzni. V místě, kde vznikly a zkoušely mnohé kapely, třeba:
Ball Bearing
3 Dřeváci
Disharmonici
Druhý raz na ťavach
Jazzová rýma
Kuličkové ložisko
Ložisko
Naivní Tlusťoch
Navzájem
Otrlý hubeňour
Panoptikum
PPLP
Product of Jožžin & Caine company ldt. a synové
Samovar
Vrámci možností
Znouzectnost
***
...a své první demáče tu nahrávali:
Jaksi Taksi
Laik
Mocela Umbra
Orchestroy
The Rockles
Traband
Tri kozols
Z ničeho nic
aj.

Je nám jasné, že kdo ve čtvrtek 23.4. byl v těchto památných prostorech, už se asi mnohem více těší na druhou polovinu záznamu - na vystoupení posledního seskupení, co zde zatím vzniklo, respektive mělo premiéru - na Caine-Mi-trio. Ale to až zase příští týden ;-)
Zbývá dodat, že celou akci zorganizoval Fík z Laiků - Fíku díky! - a že velké poděkování patří také místním - Martině a Honzovi, kteří ochotně připravili občerstvení a dostatek míst k sezení, ležení i stání. (Stání nikdo nevyužil :-) A hlavně že "podium" umístili pietně přesně do kouta, kde před téměř sedmadvaceti léty odehrála jeden z "tajných" koncertů Znouzectnost.
Caine-Mi (hrají a povídají) v rubrice Mp3

27.4.2015
Radostná katastrofa! Tak se jmenuje další kapitolka z knížky Davida Nováka Evangelium (ne)obyčejných, kterou si tu díky Radiu 7 (alias TWR-cz) budeme ještě po nějakou dobu představovat. V obou smyslech slova.
Náš pan profesor si tentokrát vzal na pomoc třeba... kolegu J.R.R. Tolkiena :-)
V rubrice naTWRdo.

20.4.2015
Pan David Novák, učitel filosofie (dokonce na dvou školách zároveň) a k tomu kazatel, sportovec a strojeně řečeno - pracovník s mládeží, vydal v minulém roce knihu:
Evangelium (ne)obyčejných
a pro Radio 7 (alias TWR-cz) ji také načetl. Zaujala nás svou "hutností", a tak si ji tu zkusíme po pár týdnů trochu představit. Tedy jestli to Ládík zvládne :-) Ale neboj, Ládíku, tohle je jiný "novák", než ten televizní. Pravda, je taky akční a docela drsňák, ale k tomu velmi sečtělý a schopný dívat se na věci - i ty teologické - v souvislostech. Třeba dnešní výklad začíná vedle Ježíšova výroku hned Franzem Kafkou...
Ale ty to dáš, viď! :-) V rubrice naTWRdo.

12.4.2015
Kdekdo asi ještě dojídáte zbytky výslužky - velikonoční vařená vajíčka. Nu... tak se aspoň pokusme být dnes v rubrice naTWRdo spíš naměkko. A pustit si třeba... jenom takové... písničky.
Nedávno jsme na vzkazníku výmluvným odkazem lákali k poslechu každovšednodenních kratičkých rozhlasových pořadů Jana Buriana o jeho hrdinech v písních. A minulý (pro upřesnění - byl to ten velikonoční týden ;-) autor otevřel téma: Andělé. Nu a světe div se, éterem poklidných vln Českého rozhlasu 3, stanice Vltava, jsme na chvilinku propluli i "Mi"! A v jaké krásné společnosti! Ne, nemusíte oprašovat facebookem zlenivělé pátrací schopnosti. Ten kousek vysílání jsme pro vás (pravda, hlavně pro sebe :-) nahráli na záznamník a dáváme si ho tu k pochlubení... Ano, víme - samochvála smrdí, jenže... někdy je zároveň i tak sladká, že se jeden neudrží. I když je ve dvou tělech :-)
Potom, úplně nakonec celého cyklu se Jan Burian osmělil, a snad proto, že byl právě "Velký pátek" (a to, jak víme, se opona v chrámu roztrhla odshora dolů), i on náhle vystoupil z dosud bezpečného komentátorského "hrobu", aby vypustil mezi své učedníky tři vlastní písně. Samozřejmě na dané andělské téma. A protože zázraky se dějí, zatímco náhody nikoli ;-) ta poslední z nich - s názvem Odložený případ - trefně a přitom poeticky jazzově dokreslila to, o čem jsme si tu minulý týden povídali zase "Mi". V úvodníčku k závěru Lukášova evangelia! Schválně... jestli budete stejně žasnout, kde se to "v tak velikém ateistovi, že se až sám bojí, aby ho za to Pán Bůh nepotrestal" :-) bere! Ta jasnozřivost! Kdo čte Bibli, zná odpověď: Apoštol Pavel ji přece rozmáchlým jazykem píše už více než dva tisíce let do města, kam vedou všechny cesty:
"...to, co lze o Bohu poznat, je zřejmé; Sám jim to zjevil! Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže nemají výmluvu... (Římanům 1,19-20).
Bez téhle závěrečné písničky by naše krátká ukázka z "andělské písničkářské kuchyně" byla možná milá, ale bylo by to málo... Případ je oficiálně odložen, ale pátrat na vlastní pěst - zatím - dovoleno jest!
Koneckonců... vždyť o nic nejde. Jen o takové... písničky ;-)

6.4.2015 - Velikonoční pondělí
Pláčete ještě?
Pán Ježíš nechtěl, aby nad ním lidé plakali... To se praví v úvodu dnešní závěrečné části výkladu Lukášova evangelia, podle původního zpracování někdejším "zlobivým" americkým kazatelem Wernonem McGee. Pro vysílání v češtině jej připravila rozhlasová stanice rádio 7, alias TWR a "Mi" jsme si dovolili vystavit ho tu v rubrice naTWRdo.
Pláčete ještě? Proč vlastně nemáme plakat nad umučeným Božím Synem, ale - jak On sám nás vyzývá - nad sebou samými?
Pláč pokání, pláč touhy po odvrácení se od nesmyslné cesty a možná i od marností vlastního života totiž otevírá dveře Božího království - říká tu pan kazatel. A také, že Ježíš Kristus dobře věděl, co dělá a že až do poslední chvíle měl události ve své moci a vůli. Odehrávaly se podle Jeho rozhodnutí!
Věříme tomu?
My si obyčejně myslíme pravý opak. Ježíš Kristus, ten dobrý a spravedlivý idealista se stal jednou z dalších obětí justiční zlovůle mocných, případně hříčkou slepého, rozvášněného davu. Sebe pak vidíme spíš jako ty, kdo mají... nebo by alespoň mohli mít věci pod kontrolou, jen se trochu víc snažit.
Fazy2 se tu minule na vzkazníku ptal, zda-li by i on volal: Ukřižuj!
Kdyby sis myslel, že se stavíš za správnou věc, a pomáháš tak svojí rodině, kapele, přátelům... lidstvu atd. vymanit se ze slepoty a míjení, pak nejspíš ano. Křičel! Či kýval. To podle nátury.
Dav je jako mohutná vlna. Jako neprůstřelná zeď. Když se mýlí, tak není šance se mu postavit. Kdysi se Bůh a Stvořitel vesmíru... a života v něm, rozhodl dát každému člověku místo němého "srdce z kamene", srdce z masa. A vložit do něj Svého Ducha, abychom už nenesli kolektivní zodpovědnost, ale především tu osobní. Jak psáno v Bibli a předpovídáno už staletí předtím proroky. Někde v srdcích každého z nás - ne ve stádu! - je zapsáno, co je skutečná Boží vůle. Proto nemají výmluvu ani ti, kdo o ní nikdy neslyšeli. Proto můžeme a máme plakat sami nad sebou a ne nad Kristovou zdánlivou bezmocí. On přece z mrtvých vstal! Říká nám to Boží posel - anděl - u prázdného hrobu. Vstali jsme spolu s Ním i my? Ano, zatím jen právně, ale Ježíš Kristus, zvaný Spasitel - zachránce ztracených a bezmocných - Boží Syn, slíbil, že to bude i fakticky. Pro toho, kdo Jeho Ducha s pohrdáním neodmítne.
A tak naše volba už není mezi: Ukřižuj! - a mezi umlčenou bezmocí. Velký pátek a "Ukřižuj!" už je fakt! Naše rozhodnutí teď leží mezi "Bílou sobotou" a "Voskresenijem" - Vzkříšením... velikonoční neděle.
Fazyho otázka teď tedy zní:
Zastavil se i pro mě čas v zavřeném hrobě a nebo platí to, co je neuměle vyobrazeno kresbou na titulu těchto webových stránek?

2.4.2015
Mám! Mám! Podívejte! Ježek v kleci je volný... totiž chceme říci... Náš velikonoční dárek je tu! Jaký lepší termín si vybrat pro věčně zelenou zahrádku, než právě "zelený čtvrtek", že? Tak pro vás pro všechny, co stále ještě sbíráte odvahu vypravit se na nějaký náš koncert... ehm... recitálek, i pro vás, co už jste jej statečně absolvovali a co vás nezabilo, to vás posílilo :-) Zde je malá ochutnávka plodů, co zůstávají zelené, i když uzrají :-) Ale za to se můžou jíst v kteroukoli Boží dobu.
Záznam z koncertu Caine-Mi - 4.2.2015, Openmic - kavárna Potrvá Praha

30.3.2015
V rubrice naTWRdo máme před sebou předposlední pokračování výkladu Evangelia podle Lukáše. Došli jsme až k "soudnímu" procesu s Božím Synem a zděsili se, jak je ten scénář celých dva tisíce let stále týž! Modelová situace pozvolného a nenápadného růstu zla uvnitř každého člověka. Ať už jde o mocného, anebo o docela malého pěšáka, či zdánlivě jen o diváka.
Na počátku vždycky hájíme dobro. Alespoň do té doby, než se dostane do konfliktu s našimi vlastními zájmy. Potom začne být nepohodlné a my se z něj vyzouváme. A hájíme už jen "realitu". Tak tomu alespoň říkáme a ptáme se: Co je vlastně dobro? Někdejší názory a ideály se mění čím dál víc v pouta, tak je zboříme. Často halasně, aby to nebylo moc nápadné, že v tom jde konkrétně o nás. Změníme zákony. Společný nepřítel spojí i ty, co si dosud nemohli přijít na jméno.
A stále přituhuje. Na řadu přichází vydírání, smlouvání, diplomatické obchodování s lidským životem. Už jsme ochotni i předhodit nevinnou oběť. Pochopitelně abychom zabránili "mnohem většímu" zlu! Jenže tlama se otvírá pořád víc a už se nedá zasytit málem. Ve vzduchu je cítit příležitost urvat všechno. Původně zdánlivá maličkost - volba mezi Losnou a Mažňákem se náhle mění na volbu mezi Ježíšem a Barabášem! Ano, jistě, soudí vždy někdo jiný, my ne! Vždycky přece rozhodují nějací kati nebo Piláti. My, bezejmenní, jen voláme (nebo alespoň kýváme): Ukřižuj! Nemáme Krista! Jen císaře! Krev na nás a na naše děti!
Žel, málokdo počítá s tím, že i tuhle "modlitbu" může vzít Pán Bůh vážně.
Ten starý pašijový příběh je příběhem každého z nás. Marně děláme mrtvé brouky a místo čertů na zeď malujeme zajíčka na vajíčka. Velikonoce jsou proces uvnitř těla každého člověka.
+ + +
Ježíš sám v předvečer zatčení... Ježíš před malými a poslušnými, co si jen trochu vybíjejí zlost... a co?
Ježíš před veleradou "spravedlivých"... Ježíš před vrchním protektorem... před králem... a nakonec před... anonymním davem. A co? To bylo tehdy a tam!
Ale kde kdo volá Jeho jméno i teď a tady - po dvou tisíci letech! Slyšíme ho dnes a denně místo citoslovcí... místo kleteb. Co ale voláme? Ukřižuj? Nebo prosím, pomoz? To je otázka! Veliká noční otázka pro každého z nás.

23.3.2015
Dnes si tedy znovu poslechneme výklad Ježíšových "prorockých" slov o konci světa, na základě textu z Lukášova evangelia... Kdo máte odvahu, pusťte se do toho rovnou - v rubrice naTWRdo. A kdo ne... posilněte se ponejprv naším malým "angažovaným" humorem":
Potká student psychiatrie kolegu z teologie a povídá:
Čoveče, dobře jsem si vybral! Jaké já měl vždycky problémy s dlouhým vedením! A teď už je krásně kompenzuju unáhleným jednáním!
Hmm, dí na to budoucí farář, to nic není! Vzpomínáš, jaké já měl vždycky problémy s malou vírou? Vidíš, a stačilo pár semestrů... už je pěkně kompenzuji "mesiášským syndromem"! :-)

18.3.2015
Co se nestalo... tedy, vlastně stalo: Připravili jsme do rubriky naTWRdo další díl výkladu Evangelia podle Lukáše a přemýšleli nad úvodníčkem. Jenže o čem to vlastně tentokrát je? Jak to ve zkratce říct?
"Malá apokalypsa"!
Ano, tak se totiž odborně nazývá pasáž Evangelia, kde Ježíš předpovídá budoucnost a dělá trochu bu bu bu! Alespoň na první... poslech. Ale co na druhý? Požádali jsme proto pana Goog..la (v Bibli se mluví o jistém Goog..ovi a Magoooogovi... snad to nejsou příbuzní ;-)... o "ověření" souvislostí. Ty nás pak zavedly až k velmi zajímavému audio výkladu "malé apokalypsy" od docenta Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy - pana Jiřího Mrázka. Zaujal nás natolik, že jsme se rozhodli ho sem - do už rozjetého seriálu Světem Bible vsunout. Podsunout vám ho. Jako zpestření.
A tutéž pasáž, ovšem už v obvyklém podání p.Pavla Vopaleckého, resp. Dr.Wernona McGee, si poslechneme příště. Je "fascinující" (dodal by jistě pan Spock s jedním pozdvihnutým obočím), jak Boží Duch může každému člověku odkrývat trochu jiné souvislosti.
Příjemný a pokud možno... vzrušený poslech!
Biblický text: Lukášovo evangelium 21,20-36
(pořad je převzat z Ranního slova, vysílání ČRo Vltava)

10.3.2015
Je správné spolupracovat s ateistickou vládou nebo firmou? Platit daně státu, který Bohem pohrdá?
Čí bude... komu bude patřit jednou po vzkříšení (o kterém tak rád mluvíš) tahle žena, když tady byla ženou sedmi mužů?
Ty přece učíš odpovídat ano! nebo ne! - tak nám tak odpověz! (Zda bude pak možné tě chytit... a obžalovat...)
Tak a podobně se tehdy ptali ti správní, příkladní, moudří a svým způsobem mocní... Pána Ježíše Krista, aby Ho mohli zkompromitovat. Aby se Ho mohli - a to i sami před sebou - zbavit.
A takhle se ptají... ptáme... dodnes, když si připadáme zdánlivě správní a oproti jiným... svým způsobem moudří a mocní, takže nějaké ty kydy o odpuštění nás jenom zbytečně znejišťují.
A jak Ježíš odpověděl? Zvláštní věc - opravdu ano a ne... a přitom Ho nedostali! Přitom naopak ti, kdo Ho přišli obžalovat, odcházeli sami obžalováni! Jak je to možné? Jak to udělal?
Poslouchejte další díl výkladu dobového záznamu "evangelisty" Lukáše. V rubrice naTWRdo.

3.3.2015
Vánoční kometa na veliké hvězdnaté obloze už odplula v měsíční lodičce kamsi do šatníků a zásuvek s rodinnými fotografiemi. Opelichané kostřičky kdysi voňavých, chlupatých stromečků odkutálel vítr dál od sídlišť... a zatím ještě - díky Bohu! - nenasytné popelnice spolykaly polámané, bezduché a už nikým nemilované... ač přece ještě nedávno za výlohou tak svůdně pestrobarevné... hračky z Číny. A hle, naše nebe už se taky trhá! Snad aby pomalu udělalo místo pro jinou zázračnou a "velikou noc"?
Cože? Velikonoce? Už zase?
Ano, už zase! Znovu a znovu, po kolikáté už? A co my... s tím?
"Mi" probíráme archiv se stovkami a stovkami různých pořadů Rádia 7 (alias TWR), a ne a ne najít ten, který by se na nás usmál a řekl: Hola, "Vi" dva! Já jsem ten pravý pro tenhle týden! Copak to neslyšíte?
Neslyšíme. Nebo spíš slyšíme jakoby všechny buď mlčely a nebo se jen krčily v nejzadnějších lavicích s omluvenkou: My zrovna chyběly...
A konečně!... Sice malinko se zpožděním (naši dva posluchači jistě prominou :-), ale přece jen:
Vzpomínáte? Loni jsme přerušili vyprávění apoštola Lukáše, právě když se v něm schylovalo k Veliké noci! K té, v níž si praví Izraelité připomínají své zázračné vysvobození z duchovního i tělesného otroctví ve zdánlivě "všemocném Egyptě"... a praví Kristovci zase zázračné vysvobození člověka ze zakletí duchovní i tělesné smrti ve zdánlivě "všemocném Babylóně". A máme-li Lukáše nechat, aby to dovyprávěl včas, je nejvyšší čas :-)
Milí... Ládíku a Fazy2! (přehlédli jsme někoho?)
Po malé přestávce vás vítáme zpátky ve "Světě Bible", rozhlasovém seriálu na motivy kazatele Wernona McGee, který systematicky, kapitolu po kapitole čte a vykládá "svatá Písma".
V rubrice naTWRdo.

23.2.2015
Holky jsou asi citlivější k tomu, co je tzv. ve vzduchu. Co se teprve chystá. Jiná věc je, jak s takovými "podprahovými informacemi" pak naloží, zda si z nich vezmou jen to dílčí, například co se bude na jaře nosit a působit přitažlivě... anebo třeba něco... až globálně prorockého. Zajímavé je, že v dávných společnostech, kdy si ženy mohly o otevřené politické kariéře nechat jen zdát, prorokyně už byly! A ne málo. I v Bibli se o nich mluví... bez despektu.
Ládíku, tebe tím sice zřejmě nepotěšíme, ale "náhodou" jsme si poslechli jednu, už 5 let starou úvahu "jedovaté babičky všeználkové" (to je tvé kódové označení, vzpomínáš? :-) - a ta nás, v souvislostech s krvavými událostmi ve Francii, neponechala klidnými...
Ano, pravda, Evangelium Ježíše Krista by mělo být hlavně o pokoji... ale možná je tím myšlen jiný pokoj, než pokojíček... náš příslovečný český - klídek.
A do toho na rádiu Proglas ještě zaznělo slovo misionáře (s italským jménem, které si žel nepamatujeme), člověka působícího léta v islámských zemích, a ten zas citoval jakéhosi tamějšího "papeže", shrnujícího poslání muslimů do dvou základních bodů:
Za prvé: Vrátit boha odbožštělému... a za druhé: vrátit mužství odmužnělému světu!
Ten misionář vysvětloval: Muslimové dobře vidí, jak západní civilizace se sice naoko stále hlásí ke křesťanství, ale ve skutečnosti je už dávno bezbožnou. Bez živé víry, bez společenství s jednajícím Bohem. A proto ji... proto nás!... islámský svět nebere jako partnery k domluvě!
Možná by se to dalo opsat: Pro ně jsme jen prázdné nádoby, v nichž obsah buď vyschl, nebo byl vylit, nebo se zkazil, a jako takové, bez nového naplnění nemají žádný podstatný význam. Zbývá je buď znovu naplnit a nebo rozbít a vyhodit.
(Dekorativní účel je zatím v té obecné chudobě ducha vůkol, irelevantní. Ostatně kdo kdy byl v armádě... anebo třeba z druhé strany - ve velké fabrice u pásu, ví o čem je řeč).
A s tím ztraceným mužstvím... (a v důsledku toho i ženstvím!) je to možná v západní civilizaci podobné. Ženy komandují a muži prasatí a kývají, aby byl klid. Ale šťastni nejsou ani jedny ani druzí. Běžná církev zvolna rezignuje na Ježíšovo tzv. "velké poslání", jít a hlásat, že Bůh o nás přece stojí a zaplatil tím nejdražším co měl - vlastním dítětem! - za naše nové, nefalšované, nebeské "doklady".
Piedestal "Božích mužů" se "v civilizovaném světě" zhroutil, tak stavíme do popředí alespoň "muže rodinného typu". A "průbojnou, samostatnou ženu".
Běžní Josefové se čím dál víc mění na Piláty a obyčejné Marie na Johanky z Arku. Už nečekají, až jim to Boží anděl nabídne nebo dokonce, že Josef zavelí: Ženo, vstaň, vezmi dítě, ještě této noci vyjdeme do neznáma... mám vizi!
A přece Bůh k nám mluví dál. A dál mnohdy způsobem, který nečekáme a skrze toho, od koho to nečekáme. A třeba ani nebereme vážně, protože na to nevypadá, není vhodně vzdělán či ustrojen.
Ve Starém Zákoně je spousta barvitých příkladů, jak si lidé hýčkali... jak si dosud hýčkáme!... své oblíbené proroky, co mluví tak, jak se zdá logické a prognosticky odůvodnitelné. A jak kamenujeme ty blázny a fanatiky kdoví odkud, co hlásají cosi, co my ve vzduchu přece vůbec necítíme!
A jindy dokonce Bůh v Bibli odpovídá na narůstající nespravedlnost, povrchnost a úpění svého vyvoleného lidu tím, že povolává nájezdníky z cizích zemí a ti to pak berou šmahem. Odvlečou do Babylónu! Do ekonomicko-duchovního zajetí.
V dnešním příspěvku (v rubrice naTWRdo), Marie Frydrychová svým nezaměnitelně břitkým způsobem "twrdí", že jsme se jako západní civilizace vzdali Krista, který jediný se může s námi postavit skutečnému zlu...
A "Mi" nesměle dodáváme... i zlu prázdnoty, zkaženosti, vyschlosti, zatuhlosti...
Ládíku... není to příjemný pořad. Ale ber to z té lepší stránky - nebude to (už) dlouho trvat :-)
Marie Frydrychová - Realita... bez Krista.

16.2.2015
Dnes nebudeme twrďáci, dnes jsme zase celí naměkko z toho, jak nás zas a znovu Pán Ježíš učí svou modlitbu... Každý den nám připomíná, ať předstupujeme před Boha vší milosti a skrze Něj, skrze Krista, se nebojíme volat – jako Jeho děti – Otče náš...! V rubrice Básničky ;-)

9.2.2015
Smrt je jediná jistota a spravedlnost, kterou mají všichni lidé! Kolikrát už jsme tuhle větu slyšeli. Zdánlivě rozumná až neotřesitelná pravda. Akorát že do ní pořád šťourá ten... no ten, co si sám říká pravda... cesta a život - Ježíš. A ještě drze tvrdí, že jako jediný ví, o čem je řeč! Volá: Lidi neblázněte! Smrt není vaše jediná jistota! Já tam byl! Kdo z vás došel až na konec a vrátil se? Jediná jistota, kterou máte, je víra!
Víra? Co ta má společného s jistotou?
A tak jsme zase u toho: Byl to blázen a nebo vážně Boží syn?
"Mi", když tady tyhle úvodníčky píšeme, tak to bereme jako že všichni, co si tu povídáme a tím povídáním se vzájemně inspirujeme, že jsme nějak víceméně věřící... důvěřující Bohu. Jenom se lišíme mírou jistoty a osobní blízkosti :-) A právě o jistotě Boží blízkosti a naší záchrany pro víc než jen úzký proužek obzoru, kam sami dohlédneme - nebo chcete-li terminus technikus - o jistotě "spásy", bude dnešní pořad v rubrice naTWRdo. Jejím autorem je opět... váš (ne)oblíbený Lukáš Targosz :-)

2.2.2015
Zvláštní. Taky jste si všimli, že většinou když si o něčem před nebeským Tatínkem povídáte, tak On Sám potom k tomu promluví? "Mi" jo. Třeba si něco přečteme v Písmu a najednou, jakoby náhodou se o tom začne mluvit i v kostele, nebo na internetu... a pak otevřeme knížku zabývající se úplně jiným tématem a ono je to tam zase!
Třeba "teď", jak jsme si povídali o Ládíkovo krásném "fandění lidstvu" a v té souvislosti pak i o G'Oldovo "nejlepším z možných světů", a vzápětí - jakoby náhodou :-) - přilétl odkudsi příspěvek pana Otakara Vožeha s názvem:
(Ale) Evangelium není o lepším světě, Evangelium je o novém světě!
A najednou nám došlo, že ta návaznost na to, co jsme si povídali, jde ještě dál. Sahá až k diskusi, co jsme tu vedli s Banjem a Fazym ohledně formy evangelizace!
Když člověk slýchá od všelijakých mis... i myšionářů o osobním Božím promluvení, o moudrých, milostných či vtipných a zároveň laskavých vzkazech - nebo dokonce o "osobní blízkosti", zdá se mu to jako inspirativní pohádka, ale když to zažije sám, najednou se ho zmocňuje... skutečná touha! Nebo aspoň jasná chuť. Chuť vydat se taky někam na cestu. S Kristem.
Teď Ládík možná pozdvihne jedno obočí: Co "vi dva" vlastně víte o dobrodružství s Kristem? Sedíce si ve svém pohodlném ghettu obehnaném státním ostnatým drátem a jen si nahlas přemýšlíte. To takový Marian Kuffa, ten by mohl vyprávět!
No dobře, ale Mi se aspoň snažíme poslouchat pravidelně na YOUTUBE vyvěšená kázání a přednášky tohoto kněze, dobrodruha a snílka, pod jehož rukama se sny mění ve skutečnost. A někdy si dokonce v porovnání s ním připadáme jako nepatrné cizopasné vši. Naštěstí ne pořád :-) Každopádně kdo jeho příběh sleduje, asi se neubrání otázce: Kde ten se tu vzal? Vždyť jakoby se zjevil odněkud z dávné minulosti prvotní církve. Z dob, kdy ještě... "Boží moc byla s nimi" - jak psáno. Ne jakoby! Ta Ježíšova moc je opravdu s ním! Stačí shlédnout třeba tyhle dva dokumenty:
Kde končí NADĚJE, začíná peklo (dokument České televize)
a Podnikateľ s dušami (dokument TV Lux)
Ne, takoví lidé se už nerodí. Oni se takovými stávají! Skrze to, jak se "pouští". Horolezci... a beduíni vědí :-)
Marian Kuffa se pustil všeho a dal život Kristu. Takhle napsané to zní sice frázovitě, ale kdo šel kousek cesty s tímhle bývalým přeborníkem v karate, horolezcem, "indiánem"... ví, že jeho život je všechno jiné, než fráze.
A jsme obloukem zpátky u "evangelizace". Totiž pro toho, kdo nechce vidět ani slyšet, je i Marian Kuffa jen "sympaťákem", co se nenechal zlomit a vytrvale jde za svým. Jenže takových je kolem nás přece spousta. Koneckonců i Mi se zatajeným dechem sledovali výstup Honzy Trávy na osmitisícovku K2. A jiní sledují jiné nadlidské úsilí dosáhnout svých pomyslných met... A mohli by o tom vyprávět. Ale v případě otce Mariana jde ještě o něco víc. O život věčný.
Žel, přestože to úžasné dílo evidentně nestojí jenom na lidské síle a odvaze, což on sám dobře ví a všude to říká, přece z úst "jeho zachráněných duší" několikrát v rozhovorech zazní: Až tu Maroš nebude, půjdu taky.
Při vší úctě k předávání "Dobré zprávy" činy a ne řečičkami... někdy slova... slova... slova, pane Hamlet, jsou prostě... nenahraditelná :-) V rubrice naTWRdo

26.1.2015
Kde se bere zlo?
Média všude ukazují karikatury zla (stejně jako ukazují karikaturu Boha Stvořitele... ehm... že se k tomu ještě vracíme :-) Představují nám zlo jako něco nebo někoho, kdo vypadá úplně jinak než my. Nějaký potetovaný zvrhlík, cizinec s turbanem, gangster s mrazivým pohledem vraha... Jak bychom se asi zděsili, kdyby na terčích veřejného mínění, na "zatykačích na nárožích" visela najednou tvář našeho milého kolegy z práce, souseda, co vždycky slušně pozdraví, když venčí pejska... bezvýrazné prodavačky od naproti...
Takhle to možná začalo... i tehdy nedávno... v Jugoslávii, než se jal soused sousedovi vzájemně vyřezávat varlata. Takhle to možná začne ve Francii, takhle to totiž bylo i před holokaustem. Lidé se setkávali na jednom tržišti, u jedné kašny, na jednom náměstíčku, a pak najednou část z nás označili a postupně přesunuli do ghetta. A část z nás dělala, že k nám nepatří. Část z nás držela hubu a krok a část z nás si pospíšila s nějakou důležitou informací...
A nebo po válce, kdy byl kdejaký sráč náhle hrdinou a kopal a střílel do ležících.
Taky jste měli babičku, která vám vyprávěla zvláštní příběhy, o kterých byste jinak neměli ani tušení? Taky jste měli dědu sládkem a radní mu posílali do pivovaru gestapáky, aby je tam opil a zbytečně nikde nešťourali? A taky si pro dědu po válce přišli dva jeho největší kamarádi? Prokázat se chyceným kolaborantem, to se tehdy počítalo! Promiň, říkali mu, přece nechceš, aby pro tebe přišli cizí! Takhle to bude lepší!
Také vám babička vyprávěla, jak si mezitím aktivní vesničané rozebrali nábytek, nářadí, oblečení, dokonce i jeden strom vykopali ze zahrady? A jaký je to zvláštní pocit, zdravit se se sousedem v dědových botách?
Ne, nakonec ho pustili, nebylo co mu prokázat. Ale vystěhovat z městečka se musel. Nakonec ho jeden uvědomělý pokrokový doktor odmítl ošetřit, když měl hnisavou angínu a nějak se to rozjelo...
Kde se rodí zlo v nás, obyčejných, slušných, šedivých lidech?
Jeden ze tří baronů v Blatné se odmítl po válce vystěhovat. Řekl, že je Čech a že ze země neodejde. Byl známým malířem. Kde se bere v obyčejných mírumilovných českých švejcích, v těch, kteří dost možná ještě pár měsíců předtím obdivovali vystavené tajemné krajiny, že najednou jdou a nemůžou-li zlomit člověka, alespoň rozřežou jeho dílo, jeho plátna na tenké proužky a nahází do městské žumpy?
Co hroznější - Bible i historie shodně ukazují, že tyhle záchvaty zla se nevyhýbají nikomu, ani Ježíšovým přímým učedníkům ne, a jediná korekce je právě živá blízkost Ježíšova slova.
Dnešní pořad Petra Vaďury a Pavla Šímy v rubrice naTWRdo je možná trochu delší, má 30 minut, ale poslouchá se jedním dechem!

19.1.2015
Pokračování výkladu Pavla Kábrta o světě naruby snad už ani žádný úvod nepotřebuje... Tak jen popřejeme hezký poslech a málo vyplašených kolemjdoucích :-)
Svět naruby 2. část - v rubrice naTWRdo

14.1.2015
V rubrice Rozmluvy přibyl takový delší příspěvěk do diskuze na vzkazníku v lednu 2015, aneb - Evangelizační!... tři, čtyři

5.1.2015
V jednom dílu STAR TREKU blahé paměti bylo, jak na jakési planetě udělali zlí mimozemšťané kapitánu Kirkovi skoro z celé posádky malé krychličky. A když se ohradil, co si to dovolují, vysvětlili mu, že vlastně nic špatného neprovedli, jen z nich odstranili všechnu přebytečnou vodu a tohle je holá podstata lidské existence. Prostě to, co zbylo. Proti tomu se z vědeckofantastického pohledu dá jen stěží co namítnout.
Na začátku Bible je ovšem taky hned řečeno, že jsme jen z prachu země - to asi abychom si o sobě nedělali příliš iluze, až jednou dozraje doba pro svět naruby a lidé se nespokojí jen s poroučením větru, dešti. Dříve nebo později dojde i na Stvořitele samotného.
Ne, dnes ještě ne. Dnes tu budeme dále horovat za Kreaci proti Evoluci. Dokud se to ještě smí.
A propó, Ládíku, co takhle tyhle pořady pouštět cestujícím v autobusu místo rádia. Cesta do práce by jim určitě ubíhala o dost rychleji a mnozí by se jistě i příjemně zahřáli... až dohřáli. Hmm... Jenom jestli ti tam jdou otvírat okýnka. Kvůli dusnu, víš.
No jo, a taky nevíme, jestli máš pilotní kabinku oddělenou sklem. Nejlépe neprůstřelným :-)
Tak alespoň vám ostatním - příjemný poslech!
Pavel Kábrt a svět naruby... v rubrice naTWRdo.



1.1.2015
Spolu s Jiřím Smržem, Petrem Linhartem
a dalšími Osamělými písničkáři
přejeme vám i nám, aby
VYHRÁLO DOBRO
i v roce 2015 :-)





Zpět