|
Z důvodu rekonstrukce stránek jsou některé přímé "prokliky" už nefunkčí.
30.12.2014
Děkujeme za Vánoční přání. Zato Mi ostudy vám ani nepopřáli! Ba ani nepoděkovali. Až teď :-) Nějak to zkrátka zavonělo a prolétlo kolem, nějak jsme si to jen užívali, radovali se a dívali... a najednou... malý Ježíšek vyrostl a za dveřmi opět stojí ten chlap - dospělejší než my všichni dohromady a známý všem dětem Božím - Spasitel. A s Ním i nějaký neznámý... další Nový rok.
Jéje, vždyť mi ani plánovaný dárek pro vás, návštěvníky zdejšího věčně zeleného arboreta, ještě nezabalili do viditelného svátečního obalu. A o ten slyšitelný... jen slyšitelný, ale ne viditelný... kdo by ještě dneska stál, že? :-)
Nu, v rámci dodržení Vánočního protokolu zbývá snad jediné legální řešení: Budeme se tvářit dostatečně "pravoslavně" (a po pravdě - slavně, to se učíme tvářit pořád a pravo... právo je nám všem přece bližší než levo...ta) a tím pádem oslavíme narození Páně ještě jednou - v lednu! Do té doby to snad zvládneme zabalit. Tedy dá-li nebeský Tatínek a zase budeme normálně koukat, dýchat (a nekýchat)... a fungovat.
Zatím, pro ty z vás, kdo se nebojíte klást si "zbytečné", "nepraktické" a nepopulární otázky, či uvažovat nad Písmem s radikálním biblistou Pavlem Steigerem - v rubrice naTWRdo je nášup jeho přednášky o evoluci. Nebo spíš proti ní ;-) Mimochodem, díky Ládíku.
21.12.2014
Hezký! Pepiku! Teda Ládíku! Krásně jsi to napsal... nervy drásající zarputilec žonglující s čísly ohledně stáří Země, jedovatá babička všeználková... ha ha! Jak asi potají nazýváš nás, co? Ale ne... vidíme, že jsi Advent opravdu uchopil z té správné stránky a jsi plný očekávání ;-) Pokusíme se tě adrenalinově nezklamat, jak jen to ideologicky dokážeme! Odpusť krátký oddechový čas, víš, uprosit zarputilého pána, aby ještě trochu vyvařil tvé (a případně Ukuleleho nervy), to není jen tak. I když... vlastně už je. Už je to tu:
Kreace vs. Evoluce! Víra vs. věda?
Proč jdeme cestou největšího odporu a zároveň se pouštíme na tenký led? Proč se vůbec motáme do něčeho čemu... nemáme co rozumět?
Ne Mi, to citujeme udivenou otázku astrofyzika, pana Jiřího Grygara, CSc, kterou nad náMi a námi podobnými pronesl. A touhle otázkou v podstatě také začíná své uvažování pan Pavel Steiger, někdejší geologický inženýr, později misionář, dnes kazatel, překladatel... spisovatel... a náš společný oblíbenec. Sestříhali jsme do zvukové podoby jeden starší videozáznam jeho přednášky na téma: Znamená evoluce konec biblického křesťanství?
A odpovídá překvapivě suše: Ano.
A co takhle otázka: Je Bůh zodpovědný za utrpení nevinných lidí?
Pakliže je evoluční teorie fakt (a to i ta umírněná, tzv. "křesťanská", ta co předpokládá, že Stvořitel to celé jen nastartoval a potom už vše frčelo podle Darwina), pak je Bůh přímo odpovědný za smrt i za utrpení! Tak odpovídá pan Steiger. A dodává: Podle Bible!
Milý Ládíku... i vy všichni, co se vám chce ještě nad Písmem popřemýšlet, případně se třeba i jen nechat trochu uvést do "předvánočního" varu ;-) - vítejte u nás v rubrice naTWRdo.
14.12.2014
S třetí adventní nedělí se očekávání stupňuje, napětí stoupá.. už ani Ládík to nevydržel a volá: „Kde jste kdo?“ Neboj, Ládíku, Mi jsme pořád tady a už připravujeme pěknou porci sváteční večeře :-) Ale je-li někomu libo malého předkrmu, klidně nakoukněte do naší špajzky s básničkami.. zrovna jsme tam ke všem těm sušeným a zavařeným přidali jednu docela čerstvou.. takovou o návratu.. Domů ;-)
7.12.2014
Je druhá adventní neděle a Mi tu necháváme rozhořet další malou básničku o tom, že ještě pořád je na co se těšit – JEŠTĚ :-)
1.12.2014
ADVENT - Příchod. Někdy by člověk tak chtěl alespoň umět očekávat, když už nedokáže přímo přijímat. Ale i očekávat je těžké... zvlášť když čekáte někoho, o kom ani vlastně pořádně nevíte, jak vypadá, navíc přichází po špičkách a kdykoli, kdekoli... a pak se nespokojí s komunikací mezi dveřmi! :-)
Očekávat Vánoce, jako je očekávají děti, to je pro nás - sužované dospělostí :-) těžké. A protože neumíme očekávat, neumíme ani stárnout. Proto tolik mužů časem nemoudří, ale cyničtí a tolik žen neněžní, ale generálovatí. Míjíme. Míjíme Ho, míjíme se s Ním. Kolikrát právě i v těch dveřích. On jde dovnitř a my ven. A když se vracíme unavení, nemáme už náladu se nechat někam pozvat.
Advent je takový výjimečný čas. "Ve vzduchu" totiž jakoby toho pozvání bylo nějak víc. Za zadýchanými okenními skly... mezi plamínky svíček... možná je to jen brzkým stmíváním, ale třeba ne - třeba ještě trochu slyšíme. Všichni. Slyšíme to Jeho tiché: Víš co?... dneska tu budeme jenom tak, spolu, jo? A... budeme si povídat!
Kdybyste na to neměli doma klid, klidně využijte naši malou komůrku s nápisem "naTWRdo". Navzdory tomu, co hlásá, vůbec se nemusíte stydět být v ní chvíli... naměkko :-)
30.11.2014
A máme tu první adventní neděli, to to uteklo... ;-) Obvykle se v tento čas zapaluje první svíčka na adventním věnci, ten tu ale Mi nemáme. Zato tu máme malou přihrádku s básničkami, kam dnes přibyla jedna zcela nová – napůl zimní, napůl letní – Já vím kde ty kytky jsou. Snad vás také zahřeje, jako ten malý plamínek svíčky.. nebo jako jiskřičky na řasách :-) Přejeme radostné očekávání ;-)
24.11.2014
Minule jsme v rubrice "naTWRdo" končili výkladem Evangelia podle Lukáše v bodě zlomu: Kdyby byl Bůh spravedlivý, musel by přece alespoň moji snahu ocenit!
Jenže... pak jakoby shůry zaznělo: A co když nemusel? Co když pochvaly se rozdávají až za to, co je navíc? Máme my vůbec splněno to základní, to první, co je naším úkolem tady? Tedy dodržovat zákon? Víc! - dodržovat Boží zákon!
Toho nikdo z lidí přece není schopen! Samo Písmo to dosvědčuje. Ani praotcové, ani proroci, ani soudci a králové, ani apoštolové a světci - malá lidská světýlka.
Co nám tedy ještě zbývá? Bod zlomu! A tím je?
Poprosit o milost!
A pak ji ovšem také přijmout!
Zdánlivě banalita, že? Jenže upřímně... člověk je schopen se třeba i k smrti udřít... pro druhého. Člověk je schopen i bezostyšně krást sám pro sebe... ale žebrat o milost? To je opravdu dno.
A to je právě ten "bod zlomu"!
(pokračování dnešního úvodníku je v rubrice Rozmluvy)
17.11.2014
Fazy, tvá definice dospěláka nás vážně pobavila!
(... sou příliš vážný ve věcech, který dou brát s humorem a berou na lehkou váhu věci, na kterejch záleží...)
Děkujeme. To je milé, když ty úvodníky vezme taky jednou někdo za nás :-)
Mimochodem... víte, co jako "věřící" asi nejvíc zaměňujeme? Dobrou zprávu za dobrou radu! :-))
Ehm... proto... jestli můžeme radit... poslechněte si raději... další díl výkladu... Dobré zprávy! ;-)
V rubrice naTWRdo.
(Bude to o penězích, o rozvodu, o smrti... a nakonec to skončí tajnou výčitkou nás všech: Kdyby byl Bůh spravedlivý, tak přece musí aspoň mou snahu ocenit!)
Ňamka.
10.11.2014
Ve výkladu Evangelia se tenhle týden dostáváme k jednomu z nejznámějších Ježíšových vyprávění. Vlastně víc než vyprávění - ke svědectví! O ztracené blízkosti. A protože On, jak známo, nikdy nevypráví nikomu cizí příběh, jen ten jeho vlastní, musíme se smířit s tím, že i teď to bude o nás :-) O každém z nás...
Asi vám zavrtá hlavou: Ale jak? Jak může vyprávět příběh každého jednotlivě a zároveň přitom všech naráz? Vždyť přece každý je už od kolébky jiný, jeho reálie jsou jiné, a tak i celý životní příběh musí být nezaměnitelný, originální.
Jednoduše: Hraje se bez kulis! A nebo tedy s kulisami tak univerzálními, že už při špetce fantazie, či dobré vůle, se dají proměnit právě v ty naše.
Opravdu? Opravdu stačí špetka fantazie či dobré vůle? Hmmm...
Nedávno vysílalo české celodenní internetové a satelitní rádio 7 (alias naše už dobře známé TWR), přednášku o tom, že jedním z "hmatatelných" důkazů Boží trojice je i fakt, jak je Bible o ničem, jak jsou to jen takové vyprávěnky, legendy a zápisky z církevních matrik... když nám Duch sám neotevře oči! Nebo snad uši, srdce, rozum...? Ježíš to v Evangeliu (podle Jana) definoval jako znovuzrození, nebo narození "shora", autor téhle přednášky, pan kazatel Charles Stanley, dovysvětlil, že je to každopádně něco, co ze sebe nikdo z nás nemůže vydolovat, a proto také žádný člověk, bez Kristova Ducha nemůže do Biblických příběhů vstoupit!!! Myšleno vstoupit tak, jako Bastien skrze knihu do "Nekonečného příběhu", nebo jako děcka Pevensovi... skříní do Narnie. Tedy skutečně, ne teoreticky.
A víte co? Nač dlouhé řeči. Raději si to vyzkoušejte sami. Jestli to pro vás bude jen příběh - a nebo váš osobní příběh. A jestli osobní... tak v které části vyprávění se právě nacházíte?
O ztracené blízkosti v rubrice naTWRdo.
7.11.2014
Máte někdo možnost poslouchat (třeba v zaměstnání) internetové rádio? Nebo jinak: Je někdo z vás donucen poslouchat (třeba v zaměstnání) nějaké "pohodové" rádio? Sasanka prý umí "vypínat" akustický vstup ve své hlavě, ale já tedy rozhodně ne, takže poslouchat cokoli, co mi, byť nenápadně, vymývá mozek, je pro mě opravdu mučením. Ale potom zase naopak - když objevím k poslechu něco krásného, cítím takový zážitek, že to až lechtá v břiše
Proč to tu říkám: Asi před půl rokem jsem náhodou našel internetové rádio, které mi připadá... nejen že hlavu nevymývá (ať už tlakovým, či jen saponátovým čištěním... že z vás zkrátka nedělá pitomce ani okázalým humpoláckým projevem a do zblbnutí opakovaným sloganem, ani nenápadným zahlcováním), ale rádio, které dokonce nemluví vůbec! Tedy myšleno slovy. Mluví jen... písněmi! Jmenuje se Folk radio UK a zaměřuje se na současnou alternativní akustickou hudbu. V dobrém smyslu alternativní! Hraje totiž písničkáře a kapely z celého světa, i takové, co mají na YouTube třeba jen do tisíce shlédnutí.
Vy, co si to tu čtete asi víte, že už jsem v životě zažil několikrát hodně silně, tak silně, až mě to zarazilo, jak Pán Bůh pořád ještě... jedná! Jak hloubí studny tam, kde už se to vůbec nenosí, kde v pragmaticky a obchodně přimhouřených očích je už jen vyprahlá poušť. Kde už si snílek připadá tak nějak sám a opuštěný.
Ale... "Chromí vidí, chudí chodí, slepí slyší a mrtví nemaj' mindráky - i to jsou přece zázraky!"
Děkujeme, nebeský Tatínku!
http://folkradiouk.playtheradio.com/
(A tohle je adresa přímo na síťový proud, který můžete zadat do svého wi-fi přehrávače - nebo v počítači třeba do VLC playeru):
http://listen.radionomy.com/folkradiouk
3.11.2014
Zvláštní. Kdysi... a vlastně možná ještě ne tak dávno, člověk viděl v lidském neštěstí až příliš jednoduchý Boží mechanismus: Neštěstí = trest Boží.
Spravedlivé... to ano, jenže kruté a odlidštěné. S takovým Stvořitelem se těžko kamarádit.
Dnes, kdy média informují o neštěstích kdykoli kdekoli až z mikroskopické blízkosti, člověk je zas v pokušení říkat: Kdyby byl Bůh spravedlivý, jistě by nebyl takhle nespravedlivý, krutý odlidštěný! S takovým Stvořitelem těžko se kamarádit!
Tatáž věc, možná i tatáž přírodní katastrofa, jen lidské uvažování se už překlopilo z jednoho extrému do druhého. Ovšem, jak vidno, s podobným výsledkem :-)
Ježíš to nejspíš věděl dopředu, a proto když se ve svých promluvách k učedníkům dotýká otázky po "nezaviněném" lidském neštěstí a přírodních katastrofách, nemluví vůbec o tom, co bychom tak rádi slyšeli: Nevysvětluje kauzálně proč, nepátrá (alespoň zatím ne) po přímé vině, nepojmenovává skutečné zodpovědné vedoucí, a už vůbec... nepronáší jakousi Boží obhajobu daného zavedeného systému. Jen varuje:
Bacha! To co se stalo jim, může se stát kdykoli i vám! Nejste zásadně horší, ani lepší. Přijde chvíle, kdy i vy (takhle) zahynete!
Jakoby říkal... přijde chvíle, kdy i vy zůstanete ve světě... se "svým" neštěstím, se "svou" smrtí... sami. Ale nebojte se! Já jsem přemohl svět, neštěstí i smrt! Nehledejte viníky, hledejte záchranu!
To byla silná slova od slabého člověka, který zdánlivě nakonec všechno prohrál a nikoho nepřemohl, tak akorát sám sebe. A přece... kdo jste to někdy zažili, ten "dotek" nebo tu nevysvětlitelnou "blízkost"... to "přemožení radostí" - jak o tom píše klasik C.S.Lewis, kdo se jen trochu podíval do historie a životopisů všech velkých... a teď nemyslíme loutek, ale všech obecně velkých a ušlechtilých lidí - a zdaleka ne jen těch známých jmen... musí být přece sám přemožen!
Kde je ta síla?!! - zpíval před třiceti lety Jára Ježek se svou kapelou Čp.8 a Mi to po něm zpíváme dodnes. Ale to, co je v té písničce tak silné, to není ani Járova melodie, ani text a už vůbec ne naše interpretace. Je to ten nepřeslechnutelný odkaz na "někoho", kdo tu sílu skutečně měl. A má. A bude ji mít ;-) Těch svědectví o "přemožení" už bylo příliš na to, aby bylo rozumné nebrat je vážně.
Děti se usmívaj', děti se usmívaj'... tak tahle písnička (a možná nejen písnička) končí. Děkujeme Ládíkovi, že nám ji tu znovu připomněl, a když už jsme u děkování, musíme i za zbylá milá, nečekaná a povzbudivá slova.
Jo a přikládáme odkaz na pramen, kam se té "síly" momentálně chodíme napít Mi :-)
P.S: Stačí proklikat: rubrika naTWRdo -> Evangelium podle Lukáše -> 13. kapitola -> Ježíš Kristus... (hmm, pravda, úplně až k osobnímu setkání se člověk neprokliká, ale rozcestníky fungují! :-)
27.10.2014
Možná fakt vlastně o nic nejde, ale obecně se má za to, že Kristova oběť stačí na všechny naše zakletí, vyznaná provinění i "hříchy"... neboli minutí se. Ať už se Stvořitelem nebo mezi sebou navzájem. Na všechna lidská oddělení, rozbití a polámání. Na všechna člověčí zabejčená ne, kde má být ano, a na všechna zbabělá ano, tam, kde má být ne.
A přece v dnešní dvanácté kapitole výkladu Evangelia podle Lukáše sám Ježíš říká dost drsnou větu, totiž že je něco, na co ani Jeho Boží amnestie nestačí. Víte co to je?
Dotýká se "toho" zvláštní paradox: Ten, kdo se přitom lekne, se vlastně bát nemusí.
A naopak.
No nic. Jak by dodal Ládík... trocha černýho kafe. V rubrice naTWRdo.
20.10.2014
Na půli cesty mezi Martou a Marií
bál jsem se, že mě snad chytí a zabíjí
do Emaus daleko a stejně bych zabloudil
ať žil bych tu sebedýl
do pouště vždy je to, jen co by ze zloby
kamenem dohodil
Tady tě nevítá, kněz ani Levita
jen zbitý Samařan, ten cos ho před chvílí
jestli se nemýlím
u cesty obešel sám
A tak se ptám: Kdo tedy půjde?
...co když Ho nepoznám?!
Tuhle písničku jsme si tu nedávno pouštěli. Při představování onoho mladého, nadějného... a neklidného multiinstrumentalisty, s nímž nás budete moci nejspíš zaslechnout... tu a tam na koncertech ;-)
Ale dneska ji tu citujeme hlavně proto, že je dobrou parafrází na právě probíraný oddíl z "Lukášova" Evangelia v rubrice naTWRdo. Zajímá-li vás tedy, o čem že ten jinotajný text vlastně (mj.) je, pak si udělejte 20 minutek čas.
A nebo aspoň proto, že je to Ládíkova oblíbená! (Apropó... Ládíku... neuložil ses k zimnímu spánku? To je ti takový divný pocit, když tu na věčně zelené zahrádce už v ničem nerýpeš :-)
13.10.2014
Co nového dnes v rubrice naTWRdo? Boží Syn už je na poslední cestě zemí a míří do Jeruzaléma, kde ho čeká potupení a krutá likvidace. Ví to. Čas se krátí. Ostatně... všímáte si, jak i nám se čas všemi těmi narůstajícími možnostmi krátí?
"Námořník" Ježíš a jeho posádka mají teď na přímé trase jisté nejmenované civilizované místo. Jenže tamtudy Mu zatrhnou projít! Proč? Nelíbí se jim! Dívá se totiž... jinam! Tak je to v Bibli napsáno: Ale On měl tvář obrácenou... jiným směrem. Nejspíš tedy i na jiné věci, jiné hodnoty. Díval se... jinak.
Představme si, že třeba jde po ulici a hoooodně zaklání hlavu, aby se tak vyhnul všudypřítomným billboardům. Ostatně... když už jsme u toho... všímáte si, jak se to reklamním agenturám zatím moc nedaří zmocnit se nebe? Copak technika, ta by na to určitě byla, ale... asi je statisticky prokázáno, že lidé koukají mnohem méně, kde co lítá, než kde se co plazí :-)
A nebo si stačí představit, že Pán Ježíš si někde ve vybrané společnosti "provokativně" zacpal uši. Třeba jen aby odfiltroval všudypřítomný šum slov, který tak snadno strhne pozornost od skutečných otázek k těm... neskutečným. A možná ne, možná se naopak sám "hloupě" zeptal... po smyslu čehosi... a tak mu přibouchli dveře před nosem.
Čteme v Bibli, že minimálně dva z jeho přátel byli hotovi řešit to radikálně! A jiní dva zase vůbec ne. Ti by to odložili až... až na nějakou příhodnější dobu.
Zvláštní. Ježíš Kristus nejde ani hlava nehlava kupředu (ač na to schopnosti jistě měl - jen vzpomeňme, jak sám vypráskal celé chrámové nádvoří s vládními překupníky), ale zároveň ani nečeká, až lidé někdy dostanou rozum. Jde prostě dál oklikou, se slovy: Tatínku, Pane nebe i země, Tobě se zalíbilo skrýt věci podstatné před moudrými a študovanými a zjevit je... maličkým.
Nu, kdo teď máte chuť, můžete se k nám přidat a projít s Ježíšem zase kousek cesty, v dalším díle výkladu Evangelia podle Lukáše v rubrice naTWRdo.
A nebo... nedaří-li se vám utrhnout z místa, a připadáte-li si proto už notně bezmocní a maličcí... můžete Ho rovnou nechat projít přes vaše výsostná území! ;-)
6.10.2014
Další krátká úvaha (ovšem ne tak krátká, aby se vešla sem nebo na vzkazník :-) a zároveň úvodníček k výkladu Lukášova evangelia v rubrice naTWRdo je k přečtení v Rozmluvách
29.9.2014
Dnes v rubrice naTWRdo, v dalším pokračování výkladu Evangelia podle Lukáše, bude spousta otázek. Takových těch, co asi napadnou každého, kdo otevře Bibli a začte se do příběhů kolem Ježíše Krista: Proč už se vlastně dneska nedějí taková zázračná uzdravení, jako tehdy? A když Ježíš sytil ty tisícihlavé zástupy... proč to asi nedělal přímo? Jen prostřednictvím svých učedníků... a je tomu tak dodneška? A když učedníky posílal kázat a nařídil jim, že nemají vlastnit v podstatě vůbec nic, to také platí dodneška? A proč se pořád modlil, On byl přece Bůh, takvnemusel, ne? A proč o samotě? A proč... a proč... a proč...
Takhle se ptají děti. Možná je to trochu otravné, ale důležité! Pro pochopení fungování světa. Když se člověk málo ptá jako dítě, musí se pak o to víc ptát jako dospělák. Jenomže od dospěláka (zvlášť v uniformě, nebo v nějakém postavení :-), je to nějak otravnější, než od dětí, a tak se mnozí raději ptát přestali. Ale my (i Mi) se prosím nebojme zeptat. Jsme přece... Boží děti! :-)
22.9.2014
Dnes to bude jako Hollywoodský film! Nenechte si to ujít :-) Napřed dobrodružství a marný boj proti nezkrotitelnému živlu, pak horror s legiemi démonů a dvěma tisíci mrtvolami a nakonec dvojnásobný happyend. Nová žena a znovuzrozené dítě!
Ano, takhle to zní hrozně... ale když si to v Bibli čtete... je to... nějak jinak. V Ježíšově blízkosti všechny ty filmové reálie nějak ne a ne být kýčem! (Tedy pokud si to vůbec čtete a pokud to s vámi vůbec něco dělá. Pokud to pro vás není jen... film v původním znění... bez titulků.)
Nejvyšším cílem nebo posláním umění je... měla by být... katarze. Takový přerod toho, kdo vnímá, do nové skutečnosti. Nového prozření a nového vnímání. Takové... ano, "nové narození"! ;-)
Kýč může být libý až krásný... ale tohle s člověkem prostě neudělá. Tohle... to, co Ježíšův život dělal. Vždyť podle Biblických záznamů všude kam přišel, se to dělo. Stávalo se to ne anonymním masám, ale vždy jednotlivým konkrétním lidem, kteří byli ochotni Mu naslouchat, přiblížit se, dotknout...
Asi jako dvě hlavní postavy v dnešním dílu seriálu Evangelium podle Lukáše, které si tu už nějaký pátek (vlastně pondělí) otvíráme v rubrice naTWRdo. Původně jsme ho zamýšleli jen jako seriál "prázdninový", jenže čím déle ho sami posloucháme, tím se nám zdá příběh napínavější a nechce se nám ho utnout.
Ha, ha, není tohle náhodou klasický syndrom seriálu? - poznamená teď možná lakonicky Ládík. Možná.
A možná ne. V tom je právě to napínavé.
I když třeba i víte, jak to v tom "filmovém" seriálu nakonec dopadne, v tom "vašem" životním seriálu se to rozhoduje... právě teď! "Filmové" katarze mají jen napomoci k té skutečné ;-)
Příjemný, ale třeba i nepříjemný poslech.
Hlavně opravdický.
15.9.2014
Podobenství o dvou dlužnících je možná jedno z těch méně známých Ježíšových přirovnání. Ale i ono je palčivě o nás. Ježíš ho vyprávěl, protože tehdejší "spořádanou společnost“ zase něčím nas...š... no prostě pobouřil. Pohoršil. Tentokrát tím, že dovolil, aby se k němu - byť s pláčem - ale přece jen veřejně tiskla jistá žena lehčích mravů. Kdyby to vážně byl svatý muž a prorok, myslel si (ne)jeden přítomný důstojný pán, neměl by zapotřebí špinit se s takovouhle?...
A pak Ježíš začal vyprávět o dvou dlužnících. O jednom, co zbankrotoval málo a o druhém, co v životě pokazil úplně všechno a žil už teď vlastně jenom na dluh... Nu, to si už ale jistě doposlechnete sami v dalším pokračování výkladu Evangelia podle Lukáše, v rubrice naTWRdo.
Mi k tomu dodáme snad jen, že v té souvislosti se nám vybavila pasáž celkem obecně známé modlitby - tzv. Otčenáše, kde prosíme: ... a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům...
Ale ono to není, myslíme si, pro dnešek dost výstižně přeložené... lepší by asi bylo říkat: ...a odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům...
. To už je něco, čemu rozumíme spíš, ne?.
8.9.2014
Dnešní úvodník k dalšímu dílu výkladu Lukášova Evangelia je poněkud delší, než je na úvodník slušné ;-) Je to vlastně spíš taková menší úvaha, co nám přišla na srdce a tím i na jazyk při poslechu následujících veršů sedmé kapitoly. Dnešní úvodní povídání tedy najdete v rubrice Rozmluvy pod názvem I to jsou přece zázraky ;-) Ale pak se zase honem vraťte do rubriky naTWRdo, ať nemáte ve vzdělání mezery :-D
1.9.2014
Minule jsme vás ani nelákali na další díl výkladu Evangelia podle Lukáše. Všimli jste si? :-)
To proto, že on tady - na stále zelené zahrádce - vyrostl poněkud opožděně. Ehm... no a nám pak přišlo taktnější... dělat jakože nic. Mi nic, Mi muzikanti ;-)
Zato dneska už můžeme vesele a hrdě uvádět. Co třeba takhle:
O Ježíši Kristu se celkem ví, že se narodil ve chlévě a ve třiceti třech letech byl ukřižován. Ale proč? Co tak hrozného vykládal, že svým spoluobčanům a jejich "statutárním" zástupcům lezl na nervy tolik, že nakonec volali všichni svorně... (kromě onoho tradičního: Chléb a hry!) i: Ukřižovat, ukřižovat!
V dnešním pořadu si poslechneme "Ježíšův volební program" a dozvíme se, proč Ho měli mnozí právně a teologicky protřelí "kolegové" za blázna. A mají možná dodneška. Ostatně... nic si nenamlouvejme. Kdyby nedělal dosud tolik prokazatelných zázraků, ba i (vnitřních) uzdravení... a kdyby neměl s mnohými z nás takovou svatou trpělivost... nevím nevím, za jak normálního či nenormálního bychom ho brali my. Zvláštní, že pisatel právě tohoto evangelia nebyl ani právník ani teolog, dokonce ani ne ekonom, či nějak dálkově vystudovaný politik. Byl to lékař - tedy odborník - a Pána Ježíše za chorého neměl!
Na shledanou v čekárně rubriky naTWRdo ;-)
25.8.2014
Pak vyšel a spatřil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou.“ Levi nechal všeho, vstal a šel za ním... A co my? Taky dnes půjdeme? ;-) V rubrice naTWRdo
18.8.2014
Naplnění rybářských sítí, dotknutí se malomocného, odpuštění hříchů ochrnutému... Ježíš svůj čas tady na zemi rozhodně uměl naplno využít. To my jsme na tom často mnohem hůř. Buď nevíme, kam dřív skočit, nebo se naopak nemůžeme hnout z místa. Najít si ale čas na tiché spočinutí ve Slově bychom měli. A nemusí to být nutně na pustém místě, kam se chodíval modlit Ježíš... může to být klidně i na malé zelené zahrádce, která ještě stále není tak úplně pustá a opuštěná ;-)
Pokračování výkladu Lukášova Evangelia v rubrice naTWRdo
11.8.2014
Určitě už všichni (tedy myšleno oba dva :-) čekáte na pokračování výkladu Lukášova Evangelia. Tak vás už nebudeme napínat a pustíme se společně na další dobrodužnou cestu, která nás tentokráte zavede do Nazareta a Kafarnaum... V rubrice naTWRdo
4.8.2014
Dnešní pořad naTWRdo je o pokoušení Božího Syna na poušti, ale vlastně i pokoušení všech lidí na všech možných pouštích světa.
Dnes nemáme dlouhý úvodník, ale abyste neřekli, že jste přišli zkrátka, můžete si přečíst ještě delší úvahu v rubrice Rozmluvy. Je o knize Job, která je pro nás vlastně takovou předehrou k Evangeliu... tak proč by nemohla být i úvodníkem k dnešnímu výkladu, že :-)
28.7.2014
Ládíku... víš že ono mrazí už jenom z těch tvých náznaků? Možná... až tam budeme u vás hrát, že bys měl spíš mluvit ty. Měl bys vyprávět a Mi bychom vždycky jenom tak odlehčili nějakou naší "relativně veselou". V porovnání s tvým... repertoárem :-)
Ale to probereme jindy. Teď už je nejvyšší čas uvést další díl výkladu Lukášova evangelia. Je ponejvíce o Janu Křtiteli. Jaký asi kluk byl tenhle Jan? Byl taky nepředstavitelně hodný a veselý, jako tvůj Libor Ligač? Neví se. Ale aspoň se ví, že měl pro strach uděláno a že byl férový padni komu padni. A podle toho, jak přitahoval hledající, byl to asi člověk hluboký...
Jenže co to vlastně je hluboký? Co nebo kdo činí v člověku právě tenhle rozměr? Výšku, šířku... formu, to bychom snad ještě věděli, ale hloubku?
Jan Křtitel měl být po tátovi knězem. Tehdy se řemeslo prostě dědilo z otce na syna :-) Ale nebyl. Odešel do pouště a tam žil sám, dokud mu Bůh neřekl dost a on se vrátil... postava jako ze středověku. Kdyby se třeba v Litoměřicích, u splavu na Labi objevil znenadání týpek alá Mistr Jan Hus a spustil řeč, asi by byl jen pro smích. A přece - Janu Křtiteli se nikdy nikdo nesmál. I ti, proti kterým mluvil, z něj měli vítr. Proč?
Později se na to samé ptá davu dokonce sám Pán Ježíš: Proč jste za ním chodili? Čím vás tak fascinoval? Viděli jste v něm snad celebritu? Ne! To určitě ne! Celebrity si libují v teplých přísálích paláců, na okázalých místech, ne v chudobě a samotě pouště! Hledali jste proroka? Ano! A ne ledajakého! Jan byl Boží posel vám všem ještě hledajícím.
Je i tady snad ještě někdo takový? Jestli ano, pak si vás tímto dovolujeme pozvat dál. Projdete úzkou brankou rubriky naTWRdo a tam už ho uvidíte... vlastně uslyšíte...
21.7.2014
Dnes jsme trochu znejistěli... Baví to vůbec někoho, poslouchat tu o prázdninách starý známý vánoční příběh? A baví vůbec ještě dneska někoho poslouchat o prázdninách nějaký příběh? Myšleno takový, který nezvedá adrenalin? A nebo žluč?
Pravda, i o krvi tu v dnešním pokračování výkladu Lukášova evangelia padne pár slov, ale bude to "jen taková ta holčičí", schovaná za bílou zástěnou porodní místnosti. Krev, kterou sice všechny pozdější "střílečky a řezby" začínají, ale která se ve filmech zdá zanedbatelná, oproti té, co proudí z každého akčního hrdiny, ba i z pasívní oběti... z každého vojáka, každého civilisty... Zkrátka... z každé budoucí mrtvoly.
Ne, vůbec tu nechceme začít konkurovat Ládíkovi ve vyprávění drsných historek :-) Na to bychom neměli ani v přesilovce, ale chceme tu uvést narození Boha v lidském těle sem na zem... v trochu jiném světle, než jak se o něm mluvívá o Vánocích, kdy se vypráví, coby třpytivá, cinkavá pohádka.
Cože? Chceme ho uvádět ve zdejším pomyslném kině teď o prázdninách? A co to má jako za smysl? Vždyť teď v létě to bude... úplně bez poezie!
Ano, a právě takhle úplně bez "vánoční poezie" to má smysl jen jediný - ten původní. Totiž, že konec světa, stejně jako konec prázdnin, se týká úplně každého! Ne, Ukulele, neboj se, nezačneme ti tu hned vypočítávat přesné datum. Vždyť Ježíš sám říká, že to nemá smysl, že to ví jen Jeho Otec v nebi. Jisté je ale, že se ho dožije úplně každý! Ovšem v tom nejideálnějším případě až v den své vlastní smrti.
Mi jsme - alespoň v rubrice naTWRdo - zatím u narození. Ale také u událostí třicátého třetího dne poté.
Zvláštní tohle číslo. Všimli jste si ho někdy? Pojem "Kristovy léta", rok Ježíšovy smrti, je docela známý, ale o tom, že první dva proroci, kteří se nad Stvořitelem vesmíru přišlém v lidském těle na Zem skláněli, tak činili ve třicátý třetí den po Jeho narození, o tom se tolik nemluví :-)
Nu, to Mi jenom tak pro zpestření... aby řeč nestála (Banjo nás případně opraví ;-), a aby vám ten známý vánoční příběh o prázdninách nepřipadal až zas moc jako stará obnošená vesta, co se k vodě vůbec nehodí!
A Mi už mlčíme. (A vy, jak tak na to tady zpětně koukáme... také :-)
14.7.2014
Co všechno se asi holkám honí v hlavě? Ano, až tak nebezpečnou a neřešitelnou otázkou začíná další díl výkladu Lukášova evangelia v rubrice naTWRdo. Ale nebojte... pantáto Ládíku, dál už to bude seriózní povídání :-)
7.7.2014
V rubrice naTWRdo pokračujeme ve výkladu Lukášova evangelia. Děj se nám začíná pěkně pozvolna zamotávat... ;-)
1.7.2014
Hurá prázdniny!
Omlouváme se netrpělivým Ládíkům, ale museli jsme s novým pořadem do rubriky naTWRdo trochu počkat. Na dnešek, tedy na oficiální začátek prázdnin. Máme totiž připraveno něco speciálně prázdninového!
Vzpomínáte, jak nám tu loni různí herci předčítali pod režijním vedením "punkerky" Marky Míkové z Evangelia podle Lukáše? Tak letos... to bude bomba (Ládíku!). Letos se k němu na celé dva měsíce vrátíme znovu! Ovšem... tentokrát i s výkladem! Ne neboj, celou sérii odvysílalo i Rádio Proglas, takže to máš schválený :-)
A Mi máme dokonce za to, že právě tyhle výklady, které původně napsal americký "twrďák" Vernon McGee" (ale buďtež ubezpečeni, že zdaleka ne všude za ně sklízel uznání a vděk), že jsou jakousi vlajkovou lodí celého vysílání rádia TWR. Byly přeloženy a zpracovány už v mnoha jazycích a jdou do hloubky, pod povrch běžného Ty ty ty! a nebo Jesus loves you. Kdo máte zájem porozumět Bibli, resp. Evangeliu alespoň o trochu víc než dosud, nenechte si tyhle výklady ujít.
A nebo třeba nechte... nějakou dobu se to tu na zahrádce bude ještě dát poslechnout zpětně - kliknutím dole pod aktuálním pořadem na nápis: Archiv pořadů naTWRdo
Jo a když už jsme tu letmo opět zmínili zpěvačku, skladatelku a klávesistku z Dybbuku (Zubů Nehtů) Marku... ví tady vůbec někdo, že právě vydala i sólovou desku? Jako "osamělá" písničkářka! Cédéčko se jmenuje: Od země do Země a natočila si ho doma v obýváku svého paneláku... ehm... v paneláku, doma ve svém obýváku. Je-li libo malá ukázečka? (ale jen z živého vystoupení loni na festivalu osamělých písničkářů)... než si uděláte pohodlí a pustíme se do toho seriózního biblického výkladu ;-)
22.6.2014
Ha ha! To je legrační... ale přesně tak to asi funguje! O dámách, které za to stojí... ani slovo, ale diskuse se vede o těch které za to nestojí. A tak je to zřejmě i s politikou i s muzikou a třeba i v obyčejném nezávazném povídání o počasí. Tedy tady samozřejmě ne, tady je - troufáme si tvrdit - vybraná společnost :-)
Známý písničkář Jirka Smrž, držitel dvou prestižních cen Anděl, jednou vyprávěl, jak pracoval (krátkou chvíli, než ho vyhodili), coby hudební dramaturg v soukromém, tzv. "nezávislém" rádiu. Vyprávěl, že manipulace s posluchačem či divákem (potažnmo voličem a pod. - doplňte si každý sám) je velký "šoukšeft" (díky za to krásné české výstižné slovo, Banjo!) a že jsou na to přesné, velice propracované psychologické postupy, příručky a tabulky. To vůbec nevadí, že nějaké věci, reklamy, nějací moderátoři, poslanci, zpěváci... jsou prostě trapní, až se jeden nebo dva (na jiných fórech možná i více) lidi diví! Hlavní je totiž, že se "o tom", případně o nich mluví!!!
Jak vidíte, funguje to! Člověk se nemusí přece zviditelňovat jen v dobrém, krásném, moudrém, laskavém, hodném úcty... (jak nás s tím pořád "otravuje" Biblický apoštol Pavel)... stačí když to bude dost zlé, hnusné, blbé, jízlivé (či cynické) a opovrženíhodné... na to, aby se to mezi lidmi začalo propírat a "náš" posluchač si mohl připadat, že je vlastně sám lepší, než takový hnus a póvl. A tím se i sám pak už postará o šíření... oněch keců, či o propagaci jistých hlupců, které přinejmenším morálně převyšuje!
Psycholog, spisovatel, režisér... Ivan Vyskočil kdysi napsal hru o tom, jak se setkají po letech dva bývalí spolužáci. Jeden je teď velký zvíře, ředitel firmy, a tak se tomu druhému notně chvástá. Až poté, co se konečně vychvástá, snaží se vydolovat taky ze svého spolužáka, kam že to dotáhl on. Ten mu to zprvu nechce říct, ale nakonec nad ránem povolí a prozradí mu, že dělá blba! Ha ha, to děláme všichni, dí ten první, ale co jako děláš doopravdy? Já doopravdy dělám blba! Víš, každý člověk potřebuje, k tomu, aby si připadal dobrý, někoho špatného. Každý hloupý k tomu, aby si připadal moudrý, někoho hloupějšího, než je on sám! A tak dělám blba! Pravda, ne každý si to může dovolit platit, ale ve velkém podniku, nebo ve velkém úředním aparátě se jich uživí dost! Budeš se divit, je to docela výnosné a nepředřeš se. Představ si, já dneska kupříkladu vyhrál konkurs na blba v jedný fakt velký firmě, kde je podle propozic ředitelem jakýsi namyšlený hňup... Počkej, tady mám někde napsáno jeho jméno... ještě jsem se ani sám pořádně nepodíval... A tu náhle dotyčný zbledl, omluvil se a rychle opustil restauraci.
To jméno se pochopitelně pan ředitel... nikdy nedozvěděl ;)
Tolik bystrý pozorovatel či dokonce vizionář?... pan Ivan Vyskočil.
P.S. Zato Mi dnes uvádíme v rubrice naTWRdo jen takový obyčejný druhý díl povídání dvou ničím nešokujících, neurážejících, netrapných, nepřihlouplých, necynických, zcela nefeministických dam... Vlastně to ani nestojí za řeč. Jejich jména klidně zapomeňte :-)
16.6.2014
Naše oblíbená redaktorka - Lue Endlicherová, si před časem pozvala do studia živého vysílání rádia TWR (alias rádia7) oblíbenou spisovatelku Hanu Pinknerovou, aby společně pohovořily nad jedním technicky náročným tématem, v theologických pojednáních poněkud opomíjeným, a to:
Neutrál ve stroji času. S přihlédnutím k ostatním rychlostem a také zpátečce.
Opravdu nelehké téma, ale obě dámy se ho zhostily s takovou grácií, že to snad ani Ládíka moc nenaštve. A snad ani Zumku při žehlení plínek ;-) (Sasanka napovídá, že ty papírové, se prý, Zumko, žehlit nemusí :-)
Výchozí technickou dokumentací k poněkud abstraktnímu pojmu "stroj času" byla zvolena Bible. A to i přesto, že primárně není technickou učebnicí. Ovšem pokud už se v ní technické záležitosti řeší, pak se můžeme spolehnout, že bez chyb, odvislých od dobového lidského poznání či chápání. Jak jsme si tu ostatně nedávno vysvětlili v příspěvcích na téma Kreace vs. Evoluce. A jak to mnozí... doufáme, už snad i pochopili! :-)
Výchozím bodem ke startu stroje času pak byla zvolena "bílá sobota", tedy jakýsi stav nula pro člověka, jenž Ježíši Kristu uvěřil. A také stav nula světa, který se momentálně nachází v tzv. "době milosti". Ale to už bychom svými laickými komentáři předbíhali samotný odborný výklad. Mi tedy jen pro přehlednost dodáme, že celý pořad byl technicky natolik náročný a plný myšlenek, že jsme ho raději rozdělili na dvě poloviny, aby nedošlo k autonehodě, kdyby třeba nedopatřením poslouchal nějaký řidič autobusu :-)
(A ještě jedna malá poznámka na okraj: I na známého badatele a polárníka Járu Cimrmana v rozhovoru dojde! Dnes nebo příště.)
9.6.2014
Pantátovi Ládíkovi jsme nedávno gratulovali k dcerce...
a někdejší zdejší... glosátorce Zumce
právě tak. Ale jasnější nad slunce
že než takhle podat ruce
neodborně... prudce
je lepší vylít srdce
do naTWRdlé lekce
a vysít na zahrádce
- lehce!
stačí pár slov... o dětech a takových těch věcech
všedních a nevšedních přece...
(Stop. Stop! Když všedních, tak už dost té vaší nevšední poezie! Tohle má být seriozní úvodník!)
Ano... tedy prozaicky. Krátce!
(Ne krátce! To se taky rýmuje! Krátce to... nechce! Radši dlouze, ale hlavně ať už jsme u těch... ehm...
děcek!)
Úvodník:
Vy, kdo jste už sami rodiče asi znáte ten trapný pocit, jak si člověk sám pořád připadá jako pako... a přitom už má vychovávat. Stojíte před malým človíčkem a on se dívá... minimálně jaký zaujmete (bojový) postoj.
Když se na to zeptáte rodičů či prarodičů, pokud ještě žijí a pokud budou upřímní, nejspíš vám potvrdí: ...a takhle už to bude pořád! Celý život si budete připadat jako kluci a holky... a vůči svým dětem spíš jako starší brášové či ségrovčičky :-)
Jenže... z Božího pohledu to přece právě takhle je, ne? A jediní opravdoví a k výchově zralí rodiče jsou: Náš Otec v nebesích! (V Bibli se "o nich" totiž mluví obvykle jen v jednotném čísle :-)
Původně jsme chtěli, aby tu Pan Radek Kálenský, sám pětinásobný táta a letitý profesní pracovník s mládeží, promluvil hlavně k průměrnému posluchači a čerstvému pantátovi Ládíkovi, a také čerstvé panímámě, dříve průměrné posluchačce...
Zumce...
jako ke špičce...
zdejšího návštěvnického ledovce...
na téma komunikace...
mezi generace... mi
(poslyšte vy dva Mi, vy jste neslyšeli, že byl konec poezie?!)
Ehm, pardon...
A protože to už jsme si vysvětlili, že před nebeským Tatínkem jsme všichni vlastně malí a vychovávaní...
bude i tohle kázání
dnešní...
bez ustání...
o dorozumívání...
a vzájemném chápání... (ty rýmy... budou asi senné)
mezi námi staršími a mladšími sourozenci.
Moudrý člověk, ten pán. A na konci říká ještě jednu takovou zajímavou myšlenku, kterou při výchově dětí odpozoroval: Totiž, že modla dnešního světa je svoboda! Ale svoboda do chaosu vede de facto po spirále smrti.
2.6.2014
Farizeové z doby, kdy tu Ježíš po zemi ještě chodil v lidském těle, byli vlastně ti nejlepší, nejpříkladnější, nejzbožnější, či jinak řečeno - nejnáboženštější lidé. A přece nám tu dnes další hlasatel z rubriky naTWRdo troufale tvrdí, že jejich snaha o nápravu světa striktním dodržováním zákona, byla pro Pána Boha "naprosto nepřijatelná"!
Proč?!!
Protože On jediný, tedy myšleno Pán Bůh, ne ten pan kazatel :-) zná naše srdce. Ví, a věděl už tehdy za celosvětové potopy dobře, že ani totální vyhlazení lidstva a nový začátek jen s hrstkou nejlepších a nejspravedlivějších... nepomůže.
Ano, genetický kód se tím narušil dost na to, aby člověk ztratil dlouhověkost, ony řádově stovek let - a nemohl tedy v konání zla a zvrhlostech dojít až takové vytříbenosti, jako před potopou. Zvláštní... Někteří autoři sci-fi románů si tu otázku pokládají, takže zpeněžitelné to je :-) ale zdalipak se nad tím taky někdy zamýšlíme, jako čtenáři? Totiž nad tím, jak by to asi vypadalo, kdyby se "slavní" světoví imperátoři skutečně dožívali - i se svými říšemi - těch vysněných tisíce let života. To by určitě nevykompenzovala ani sem tam nějaká ta tisíciletá matka Tereza.
Co všechno by asi mohl objevit Einstein, kdyby stárnutí, smrt a chemický rozklad předčasně neukončily elektronické mikroimpulsy jeho geniálního mozku? A co vynálezů zkázy by se z toho potom dalo nasekat... za tisíc let!
Evoluční "spravedlnosti" by jistě bylo šumafuk a štědře by dala prvnímu, kdo by zaplatil větší silou, ne ušlechtilostí.
Naštěstí Bohu to šumafuk není. Náš krátký věk na to sice nestačí, abychom Mu alespoň za mák porozuměli, ale On tyhle "prkotiny" pořád ještě s každým z nás řeší. Nebo viděno z dějinného pohledu - řešil. A vyřešil.
Co když má ten dnešní pan "twrďák" se svým odvážným tvrzením pravdu: Ne mojí nebo tvojí mocí a silou, ne naším příkladným životem, ale Ježíšovým absurdním a nepochopitelným dílem: Vtělením nehmotného... smrtí nesmrtelného... a vzkříšením mrtvého! Tím dává mému a tvému životu novou sílu i smysl. Tím proměňuje náš rádoby příkladný život na... trochu méně nepříkladný :-)
Sorry. To vážně měla být dobrá zpráva... i když nám tam třeba každému chybí nějaké to malé plus...
Otakar Vožeh - Evangelium plus
26.5.2014
Tento týden se v rubrice naTWRdo společně vydáme na další část cesty s Paulem Freedem, zakladatelem rádia TWR
19.5.2014
Možná to někomu z vás přišlo od začátku trochu na hlavu, že tady na stránkách jednoho (a to ještě dvojmo viděného ;-) písničkáře, jde řeč víc o jakémsi rádiu a pořadech v něm, než o zdvojeném hudebním úsilí, písničkách, projektech, deskách... klipech... případně recenzích...
Asi je to tím, že pro někoho může být mluvení o druhých (nebo alespoň prostřednictvím druhých) lehčí, než mluvení o sobě samém. A to dokonce i v dobrém :-)
Ale také je to asi i tím, že rádio má v sobě zvláštní kouzlo. Je v něm totiž očividná a přitom očima neviditelná dálka. A fantazie. Připomíná nám, že ani Pána Boha není dost dobře možné vidět očima.
Tak máte-li aspoň trochu srdce pohádkového prince, zkuste si někdy někde půjčit staré, nejlépe lampové rádio. Takové to se zeleným okem, co se na vás dívá upřeně tím víc, čím je stanice silnější. Lampy jemně svítí, hřejou a voní... a uvnitř jsou schovány celé dlouhé, střední... i smotanec krátkých vln. Nu, v nejhorším vám na tuhle výpravu postačí i nějaké současné šumítko s AM rozsahem, ale není to ono. Neužijete si to tolik. I když i tak, chudě, se dá vyrazit za dobrodružstvím, nebojte. Hlavně to musí být večer nebo v noci. Musíte zhasnout všechna světla a pak se potichu a nejlépe o samotě, vypravit. Kam? Přece zachránit ze zakletí. Koho? Rádio samo! Jeho duši. Ze zakletí pouhé kulisy. Pomalu otáčejte ladícím kolečkem, malá ručička začne hladit ta prťavá číslíčka s názvy měst. A jakoby to byla čísla a jména na dveřích hotelových pokojů, ony se najednou s vrzáním, pískáním a skřípáním otevírají... Náhle s ohromením zjišťujete, co se za nimi skrývá živých hlasů, čerstvých i zakonzervovaných, teď nebo kdysi vybrnknutých tónů. Co neviditelného tajemství a dálky...
Mi samozřejmě víme, že v dnešním instantním světě není čas hrát si moc na objevitele. Člověk se vydává co nejpřímější cestou, přes google ke svému, už někým jiným objevenému cíli. Nesmíme přece ztratit ani minutu z toho... co stejně nemáme.
Jenže naštěstí, na počátku všech velkých věcí jsou pořád ještě... právě ti malí rytíři, malí princové, malé ručičky a prťavá číslíčka... kterým kdosi dodal křídla. A Mi věříme, že Kdosi!
Pojďte se teď s náMi tedy vypravit po stopách jednoho z malých rytířů, po špendlíčkách zaťatých do map touhy sledovat pouť jednoho rádiového dobrodruha. A třeba pro někoho až blázna. A možná vám pak zdejší rubrika naTWRdo už nepřijde tak... na hlavu ;-)
12.5.2014
Mi víme, že v lese se nemá křičet, ale stejně to byl najednou takový nezvyk. Takové zvláštní ticho tady... když nám tu téměř utichli (až na jedno malé drnknutí :-) všechny akustické nástroje (to měkké i je tam správně!)... a náš jediný průměrný pantáta rázem nemá komu tleskat (nebo koho pleskat? ;-) A víte co? Tak i Mi to tu necháme ještě chvíli doznívat - nebo alespoň v rubrice naTWRdo necháme doznít ještě Velikonoce. Ale teď, když už se o nich nemluví a nejspíš celý rok ani nebude, to jistě nebudete brát jako vypočítavost, či komerčáctví, že jo :-) Zvlášť když hlavní mluvčí, pan Vojtěch Soudský, mimochodem dominikánský mnich, Ládíku!, se v rozhovoru s Petrem Vaďurou doprodeji malovaných vajíček i čokoládových králíčků za výhodné ceny rázně vyhýbá... snad jenom toho beránka že zmíní, ale jinak spíš mluví o neprodejných kusech a o skladových ležácích, zkrátka o tom, co se na pozadí Velikonoc děje s námi. Není to čtvrthodinka školního opakování dějepisu pro věřící! :-)
5.5.2014
Dnešní pořad v rubrice naTWRdo asi nikoho moc zajímat nebude, ale občas je dobré ujasnit si trochu pojmy a otestovat základy, na kterých stojí naše víra - s přídomkem křesťanská. A do jaké míry jsou ty základy skutečně biblické. Ostatně tohle byl od nepaměti bolestný proces, kterým mnozí lidé očišťovali, tužili a napravovali časem všelijak umatlané, zlenivělé a zmalomocněné tělo církve. A tím vlastně i šedou hmotu (nebo zónu, jak se dneska říká) celého světa. A nemuseli to být vždycky jen teologové či myslitelé, ale třeba i "prosťáčci Boží", co ze Slova, jež se stalo tělem, opravdu žili. A čerpali sílu. A lepší zrak a cit k chození s neviditelným a nenahmatatelným Bohem.
2.5.2014
Tak jsme opět přidali pár snímků do rubriky Fotky, aneb Caine-Mi 100x stejně :-)
28.4.2014
No ne! Člověk... tedy myšleno jeden písničkář a nesmělý evangelista ve dvou tělech, vytáhne na chvíli paty... a ono to tu žije dál! No bezva! Mi děkujeme! Děkujeme za výsadbu na zelené louce (zdejšího vzkazníku) a ať už jde o obilí, či o plevy :-) - to se ostatně pozná až časem, jak upozorňuje Pán Ježíš ve svých podobenstvích - nebojte se, i Mi přispějeme! Máme přichystáno k vysázení jednak nové naTWRdlé semínko, tentokrát o modlitbě a jednak panu Ládíkovi (vážně to zní moc pěkně takhle s tím titulem! :-) do mlýnice názorů malou převyprávěnou úvahu z časopisu Anténa (což je půlroční zpravodaj právě rádia TWR, z něhož pravidelně každý týden vybíráme po jednom pořadu).
"...Já nejsem evangelista, já se snažím žít křesťanským životem a když se někdo zeptá, proč jsem takový, tak mu řeknu, že věřím v Boha...“
Ano, dnešní církev má takových evangelistů hodně, ne-li většinu. Jak to funguje? A je to účinná metoda - žít křesťanským životem mezi nevěřícími? Bez komentáře ponechám pravdivost tohoto tvrzení, neboť se obávám, že by leckterý „pohan“ leckterému křesťanu mohl být příkladem...
A teď si představme, jak by asi vypadalo Evangelium, kdyby Pán Ježíš tady na zemi konal svými činy všechno to prokazatelně největší dobro, ale přitom mlčel! Ve svých 33 letech by byl popraven a nějaký prorok by pak zapsal ono zásadní prohlášení "Nového Zákona", jak ho známe z Jan 3,16:
"Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život...".
A nic víc. Rozuměli bychom Evangeliu? Té radostné zprávě o smíření Boha s člověkem prostřednictvím oběti Jeho Syna? Rozuměli bychom dnes? Rozuměli by alespoň tehdy?
Vůbec ne!
Teprve až když Ježíš ve svých třiceti letech otevřel ústa a začal mluvit, učit a kázat - až ukázal na Boha, až ukázal na hřích, až ukázal na věčnost v pekle anebo v Boží přítomnosti, teprve pak onen citovaný biblický výrok začíná být srozumitelný. Třicetiletý dokonalý a naprosto bezchybný a příkladný život nestačil ani tehdejším zástupcům věřících a znalcům Písem, praktikům náboženských věcí a studentům proroctví, kteří si mohli všimnout jako první! Natož ostatním lidem.
Evangelium nějakým příkladným životem, bez slovního vyznání, totiž není Evangeliem. Je možná dobrou zprávou, ale ne tou nejlepší! Tvrzení „Já nejsem evangelista, já o Bohu svědčím jen svými činy“, těžko obstojí pod světlem Písma jako dostačující a je spíše projevem lenosti a neposlušnosti Pána Boha...
Tolik převyprávěná úvaha ředitele rádia TWR (Rádia 7), pana Aleše Bartoška.
Možná ještě malé slovo do té pranice tady, jestli jsou "svatá Písma", neboli souhrnně Bible, "Božím slovem" anebo "lidským slovem o Bohu".
Jak se bere Bible sama?
2. Timoteovi 3,15-17: „Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost k věčné záchraně, a to vírou v Ježíše Krista. VEŠKERÉ PÍSMO POCHÁZÍ Z BOŽÍHO DUCHA a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“
:-) A koho by to snad zajímalo víc: http://www.gotquestions.org/Cesky/Bible-Bozi-Slovo.html
21.4.2014
Osazenstvo zdejšího zeleného létacího koberce děkuje za všechna přání krásných WWVelikonoc! A aby to tu nebylo jen pro mimozemšťany (only for green :-), nebo jenom pro věřící ("Tomáše" a Ládíky :-), přikládáme malý, takřka nezaujatý dárek. Je čas Velikonoční a Mi v něm zpíváme o Adventu, což jasně ukazuje, že v prvním plánu nejde o Adventní čas ve smyslu rozdělení církevního roku, ale o Advent - prostě ve smyslu přicházení. Takového, které vlastně trvá celý rok. Možná celý život vezdejší tu přicházíme tou krajinou... Přicházíme a odcházíme.
První videoklip Caine-Mi naleznete v rubrice Klipy ;-)
17.4.2014
Dnes máme Zelený čtvrtek... ke čtvrtkům sice žádný zvláštní vztah nemáme, ale zelenou máme rádi :-) Taky to ale znamená, že jsou před námi Velikonoční svátky. A protože Mi je strávíme na cestách, chtěli jsme Vám tu zatím nechat malý dáreček, abyste se tu nenudili a mohli dál rozvíjet naše načaté úvahy :-) Máte-li tedy chuť, v Rozmluvách je takové jakoby Velikonoční kázání nazvané Zabitý vztah.
Přejeme vám, aby se nejen ten nejdůležitější vztah, ale i ty naše malé lidské zabité vztahy dočkaly vzkříšení :-) Požehnané Velikonoce!
14.4.2014
Básníku Ládíku! Je to fakt dobrodružství, rýpat se tvých jinotajích ;-) Zdejší zahrádku to oživilo jako nikdy. Jistě sis všiml.
To že jinak mlčenlivý "Dazy" (David Fazy ;-) promluvil, je tvé bezvýznamné a přece zásadní plus :-) Ovšem kdyby jenom to! Dokonce jsi i našeho takřka už domácího lékaře a vtipného glosátöra Banja vyvedl z míry natolik, že po létech nastavil i svou druhou - vážnou tvář! Tomu tedy říkáme facka :-)
Ale nesmíš hned usnout na vavřínech, je ti to jasné, viď? (I když teď s Ládíkem juniorem toho patrně moc nenaspíš, takže spíš si to budeš... nej..spíš chtít vynahrazovat tady).
Vsadili bychom nejeden svůj (n)evergreen na to, že zdejší zelené stránky sleduje povícero takových dosud jen mlčenlivých či jen lehce vtipných... "hochů a děvčat" (slovy našeho milého věčného kluka Foglara). A ti všichni čekají na tvůj další proměňující... no zatím ještě ne dotek, ale řekněme bonmot... a možná i na následné popíchnutí do živého potom od nás :-)
Ten audio pořad z minula měl ještě dohru, protože panu Moldánovi se dostalo stejného potěšení jako nám - totiž na druhém konci živého vysílání radia TWR na něj taky čekalo pár "jeho Ládíků, Banjů i nenápadného Dejzyho". Volali a psali mu a rýpali. A Mi něco z toho sestřihli do dnešního pokračování rubriky naTWRdo.
Tak ničím nerušený přísun ropy a dobrý poslech palubního přehrávače zpříjemňujícího otáčení ve slepé uličce, přejeme ;-)
7.4.2014
K čemu vlastně toho Boha člověk potřebuje? To je otázka, která se nám tu vine jako pomyslná červená nit zelení vzkazníku. A nebo jako krtince zeminou jarní zahrádky? :-) Jenže ona je to vlastně v přežrané společnosti horních čtyř procent lidstva - jakými podle statistik bezesporu jsme - otázka zásadní! A zvláštní, jak se nám obloukem, jakoby náhodou :-) znovu vrátila k tomu původnímu tématu, který zdejší třeskutou diskusi vlastně "odjistil" - zpátky na začátek Bible - ke Stvoření.
Ale jo, máte pravdu, odpovídal v minulém naTWRdo jedné posluchačce pan kazatel - opravdu jako křesťané nejsme schopni udělat bez Krista ani krok!... A natož skok padákem :-) (Tím se vysvětluje, proč bychom se správně měli nazývat Kristovci, jak je tomu v jiných jazycích, a ne křesťané. Čeština totiž v tomto ohledu trochu pábí a přiklání se zvukomalbou spíše ke slovu křest, než k titulu Kristus - Mesiáš - zaslíbený Zachránce lidstva).
Dobrá, Ježíš nebyl normální, to už jste mi tu vysvětlili :-) - řekne si teď normální člověk, ale já normální jsem a nevidím žádný praktický důvod, k čemu by mi ten váš Bůh teda jako měl být! Pochopitelně pominu-li ty věčné spekulace o nějakém "nebi" nebo "pekle" jednou...
Milý normální posluchači, aby sis to od nás nebral osobně... (či dvojnásob osobně, když jsme tu takhle jeden ve dvou :-) - v dnešním naTWRdo ti na tvojí otázku odpoví pan Martin Moldán. A zvláštní je, že jakoby mimoděk, protože celý rozhovor se jinak týká spíše nejrozšířenějšího náboženství, na němž se shodnou v podstatě všichni "normální lidi" světa. Ovšem to už si jistě z vlastní zvědavosti poslechneš sám, a tak Mi se tu zatím rozloučíme alespoň symbolickým zapíchnutím pomyslné jehly s červenou nití naší diskuse... do živého! Neboli... Mi ti tu odpověď teď ocitujeme, abys ji pak třeba v záplavě jiných nabídnutých otázek, nepřeslechl: Citujeme:
"Člověk je Božím stvořením a Pán Bůh je naplnitelem jeho potřeb"! Tečka. Pardon, vykřičník!
Dalo by se to ovšem říci i takto, méně kulantně: Je-li člověk Božím stvořením, pak Pána Boha nutně potřebuje, protože On je jediným skutečným naplnitelem jeho potřeb! A co teprve, když se na to podíváme úplně obráceně, očima nepřítele Božího... nebo alespoň domněle nezávislého "normálního" člověka: Aha... takže vy říkáte... že to v podstatě znamená, že vymaní-li se člověk ze zakletí, z dogmatu... z "klece" Stvoření, pak se vymaní i ze závislosti na Bohu, že?! Výborně! Hlasuji pro evoluci!!!
Hmmm... tak vida!... možná v tom nejsou žádné hluboké vědecké důvody, proč se tolik "normálních" lidí brání víře v Krista a ve Stvoření, tak jak je popsáno v úvodu Bible, a raději se upíná ke konstrukčně náročnější víře v evoluci, resp. v to, že zasadím-li bláto hodně bohaté na minerály, vzniknou z něj za hodně dlouhou dobu... třeba Mi. Ano, je to nechutné... souhlasíme, Ládíku :-) promiň, zase poťouchlý úsměv... jenže on maskuje bolest, víš. Asi to sám znáš, ne?
31.3.2014
Moderátorka a skorošéfová v rádiu TWR si před časem povídala s Petrem Húštěm na velice nudné téma: Naše předsevzetí... náš duchovní výcvik... naše prohry a selhání... naše špatné svědomí... a tak.
Zkrátka nic, co by mohlo muže cvičeného v sebekázni naštvat či vyprovokovat k neřízené reakci... alespoň ne na zdejším vzkazníku :-) Žel, takovým mužem cvičeným v (sebe)kázni je i náš průměrný posluchač a věrný glosátor Ládík, takže jsme se začali právem obávat, že rubrika naTWRdo bude teď zase na nějaký čásek bez odezvy. A přece... zvítězila odvaha a ono zdravé - Ládíku, Mi to risknem! Vždyť ten pán umí i velmi prozaické téma uchopit s poezií. A jak známo, pro trochu poezie Mi bychom šli světa kraj.
Nebojte se předsevzetí! - říká se v pořadu - jsou to vlastně sny, které našemu životu dodávají čerstvost a chuť. Nebojte se selhání a smutku z nich! Jsou to ideální místa pro dostaveníčka s Pánem Bohem!...
A hádejte schválně, co potom odpověděl pan Húšť na otázku jedné posluchačky, která do tehdy živě vysílaného pořadu napsala: Takže křesťani nejsou schopni řešit ani běžné životní situace bez Boha?
Co odpověděl? Ha ha, neprozradíme! Poslechněte si to pěkně sami. Je to až na konci ;-)
25.3.2014
Odpovědi na některé vzkazy se nám na vzkazník prostě nevejdou... a nebo nám přijdou natolik důležité, že je škoda je nevysadit na trochu trvalejším záhonku :-) Jedna taková odpověď dala vzniknout úvaze s názvem Ano, upřímně držené palce jsou víc než poťouchlý úsměv, kterou najdete v Rozmluvách ;-)
17.3.2014
Dnes tu otevřeme třináctou zahradnickou komnatu! Téma: Evoluce versus Stvoření. To je na jaro jako dělané, ne?
Napadá vás taky někdy neodbytně, proč se vlastně až tolik vehementně popírá možnost, že jsme byli stvořeni? Od mateřské školky až po nejvyšší vědecké instituty se vymýšlí všelijaké krkolomné teorie maskující... prázdné ruce. Proč?
Patříte také k těm, co rovnou vystřelí od boku: Protože je to blbost!
Hmmm, Mi už ne! Mi už právě tyhle "zahradnicko-chovatelské" otázky považujeme za docela stěžejní a dobré jako pole neorané k obdělávání vírou. Někdy totiž i "věřící" věří... jenom natolik a tomu, čemu ti kolem. Ale Pán Ježíš říká: Víte, že i démoni věří, že je Stvořitel? Ale děsí se toho!
Není to škoda, když je víra v Boha Stvořitele jen intelektuálním (sebevražedným:-) přitakáním "tak holt jo, když jinak nedáte"? Víra přece mnohem víc roste, kvete i chutná, když je v ní ještě ono - slovy pana profesora Halíka: "chci, abys byl"!
Proč vlastně - vzato všeobecně - tak moc nechceme, aby Bůh byl? A už vůbec ne, aby byl Stvořitelem, Vynálezcem a Dárcem života! Proč nám připadá snadnější věřit, že kdyby jsme nakydali co největší eintopf minerálů na jedno místo vesmírného žlabu a pak hóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóó... omlouváme se, to je jen pro ilustraci, takže strašně zkrácené! ...óóóóóóóóóóóóóóóóóóódně dlouho čekali, vznikne nakonec nějaké to ho..mo?
Pan Kábrt, přední český popularizátor jiné víry - víry v život stvořený nestvořeným Bohem, má k tématu porci zajímavých postřehů. A Mi ho žerem! Dáte si taky? Pavel Kábrt v rubrice naTWRdo.
10.3.2014
Ano, správně náčelníku! Děkujeme, že jsi se nás zastal! Proto jsme ostatně tyto stránky založili, aby bylo jasné, kdo tady má tu správnou pravdu :-)
I tobě Fazy2 moc děkujeme, že to tu bereš tak trochu za Ládíka, kterého jsme možná už Mi - jak jsme se do něj neustále trefovali - nakonec zasáhli, takže teď dělá raději mrtvého brouka. Ale Ládíku, to nedělej! To vždycky hrozně svádí různé sběratele-botaniky, co pro špendlík nejdou daleko! :-)
Nu, Mi tedy spíš věříme ve variantu brod, tedy v to, že - opět slovy klasika: Ládík není potrefený, jen z povzdálí všechno pěkně sleduje a v pravou chvíli zasáhne! On nás :-)
Pro jistotu tedy dnes něco relativně bezpečného:
Čas. To je takové téma... no, skoro jako poČASí. O tom se tu ostatně už TWRdě přednášelo. A jak by taky ne, když jeden z Mi, abychom si stále jen alibisticky neMikali a byli statečně osobní :-) ...má zkrátka s časem jisté problémy. Hlavně s jeho zpotvořenou mutací: S dočasností :-)
Ládíku... dnes můžeš být v klidu. Ty přece jezdíš podle jízdního řádu, né?
"Karel Řežábek - Napadlo vás někdy, proč máme vlastně pořád problémy s časem?" - v rubrice naTWRdo
3.3.2014
Pavel Steiger má ve svých jinak velmi teologicky hustých výkladech (na které třeba taky jednou dojde, nebojte :-) množství všelijakých střípečků a perliček, co při svém vandrování po Bibli nasbíral.
Například si všiml, že Adam byl u toho a mlčel, když ďábel sváděl Evu k ochutnání... jablka? Ne! Zla! Jablko se totiž prý dostalo do běžného povědomí až přesmyčkou z latinského malus na malum.
Nebo třeba: Už vám někdo ve škole omlátil o hlavu, že ta zpátečnická Bible vydává Zemi za placku? Opak je pravdou!
Ale pšt! Panu Steigerovi by se asi nelíbilo, kdybychom mu všechny perličky naráz vylovili a vystavili si je tu coby sbírku kuriozit a zajímavostí. Na místo výstavy toho v Bibli podstatného.
Tak dnes opravdu jenom tak... pro odlehčení - v rubrice naTWRdo ;-)
24.2.2014
Tak jak to tu vypadá? Zklamali jsme vůbec někoho, že posledně... před týdnem... jsme tady na zahrádce víc básnili, než kázali? :-) Mlčení je souhlas... žel, nevíme s čím :-) Proto to dnes vyřešíme ještě kulantněji: Nebudeme ani básnit, ani kázat, necháme za sebe poeticky promluvit... do duše... pana Pavla Steigera. Ano, dalšího našeho - ovšem tentokrát i Ládíkova - oblíbence! A takhle skloubit si to můžeme dovolit proto, že totiž společným základem básniček i kázání jsou... slova. Slovíčka, chcete-li. A právě o nich bude dnes řeč.
Pořad jsme vybrali z širšího cyklu pana Steigera o Bibli, takže kdyby se někomu z vás zdál třeba neukončený, tak... tak příště ještě pár slovíček naTWRdo přidáme :-)
18.2.2014
Rubrika naTWRdo nám tento týden opět spí twrdým zimním spánkem... Asi si ještě nevšimla, že už je vlastně skoro jaro ;-) Zato básničky nám rostou jako sněženky po oblevě. A víte vy vůbec, jaký třeba dnes v noci bude měsíc? Ha ha, jasně, pořád únor, i když to na něj moc nevypadá... Ale ne, Mi myslíme Měsíc... ten na obloze. Zkrátka hezky básnicky řečeno - Luna. Nebo ještě poetičtěji - L'UNA
11.2.2014
Jaká je nejtypičtější česká vlastnost? Co myslíte? Neúcta k autoritám? K těm úcty nehodným, to je pochopitelné, ale myslíme teď k těm úcty hodným. Hmmm... to zní nějak moc komplikovaně. Tak něco jiného:
Závist!
Ano, závist, na tom se asi shodneme bez komplikací všichni. Typická "česká závist" se už i vžilo jako sousloví. Jenže problém: Závist přece není vlastnost. Závist je hřích! Ba dokonce prý jeden ze sedmi kapitálních... nebo jak se někdy absurdně říká - smrtelných hříchů. Absurdně proto, že každý hřích je přece ve svém konečném důsledku smrtelný! A těchhle sedm kapitálních hříchů, neboli minutí se, to jsou... prý... hříchy jaksi základní... původní... obecné, z nichž pak ty jednotlivé konkrétní teprve vycházejí. Tak nás právě poučili - a zanedlouho doufáme i vás poučí - v dalším pořadu rubriky naTWRdo pan Petr Vaďura a docent Tomáš Novotný... mimochodem bývalý muzikant :-)
Jasně, závist není moc hezké téma na únor, kdy už i takhle zalézá pod nehty a teplá místečka za kamny bývají ještě do března, leckdy i do dubna... a leckdy i do dalšího volebního období... obsazena - řekne si teď nejeden věrný, průměrný posluchač (nebudeme jmenovat). A možná i fluktuující návštěvník naší zelené zahrádky pozvedne po Spockovsku jedno obočí: Závist? Proč nám jí sem cpou? dodá pak nejeden holobrádek pod vousy... To na jiných stránkách, panečku, tam mají... :-)
10.2.2014
Ano, Mi víme, že všichni zdejší Ládíci již netrpělivě očekávají další pořad v rubrice naTWRdo... jestli třeba nebude Lukáš Targosz, nebo Marie Frydrychová... ale co třeba teď místo ironie trocha chvály. A nejlépe a nejpoetičtěji, jak víme, se chválí...? Víme?... No ano! Přece ženy! Takže Chvála znamenité ženy v rubrice Básničky :-)
3.2.2014
Tento týden si v rubrice naTWRdo doposloucháme vyprávění pana profesora Hellera o podstatě Božího jména...
27.1.2014
Pan profesor Heller byl... a vlastně pořád je... zvláštní profesor. Učený - a přitom nemluví vůbec šroubovaně. Hluboce teologicky vzdělaný a přitom jeho víra není opatrná, alibisticky ukrytá za všemožnými uvozovkami, případně otazníky vinoucími se podél hranic smyslů zbaveného poznání. Nežongluje s nulami v letopočtech, jako bodrý cirkusák... Ne, jeho víra je živá, prošlapaná osobním chozením s Kristem tady a teď. I když on sám už tady mezi námi nechodí.
Zvláštní... všímáte si taky, jak některé věci zdánlivě "out" - mimo tenhle svět - zůstávají na zamlžených oknech pořád? A jiné... zdánlivě nadčasové a "in" mizí, jako dětský smích daleko za nimi?... - v rubrice naTWRdo
20.1.2014
Proč se vlastně říká "Abrahamovská víra"? Snad že praotec všech věřících - Abrahám byl tak trochu pradědou všech cestovatelů, mořeplavců, polárníků... objevitelů... i samotného kapitána Kirka? Ti všichni přece museli mít pořádnou víru, když se odvážně pouštěli, kam se dosud nikdo nevydal? Tomu věříme, ne? Viď, Ládíku? A to i přes propast času. Vždyť ti dotyční z učebnic se narodili už tak dávno... a nebo - v případě James T. Kirka - teprve se narodí za pár století.
Ale proč Abrahamovská víra, v případě samotného praotce Abraháma? Vždyť on se vůbec nevydával tam, kde ještě nikdo nebyl... ale jen kde on sám ještě nebyl. A nebo dokonce raději by nebyl. A proč vlastně vůbec víra je tím motorem? Vždyť už jsme přece civilizovaní. Proč je pořád pro Pána Boha tak důležitá? Copak by nestačila špetka zdravého rozumu, citu, zkušeností, dovedností, smysl pro fair play... a nebo prostě... jen dobrý tutoriál?
Mi víme... Asi nejste tak naivní, že očekáváte, že vám tady jedenáctiminutovým pořadem dáme odpověď na jednu ze zásadních otázek lidstva - tedy ještě jednou: Proč Bohu záleží právě na naší víře (či méně vznešeně - důvěře)?
Nebudeme vás ani napínat. Nedáme.
Ale... pozor!... alespoň vám napovíme, ústy pana Matulíka, proč se říká "Abrahamovská víra" - v rubrice naTWRdo.
13.1.2014
Není to tak dávno, co tu Marie Frydrychová přirovnala v rubrice naTWRdo náš život ke špionážnímu filmu. Nějací neviditelní únosci si člověka celý život přehazujou z auta do auta... ve snaze vyzískat z jeho účtu, co tam stejně nemá. Tehdy ta silná slova od slabé ženy jednoho našeho průměrného posluchače se speciálním vojenským výcvikem opravdu dojala. A vida, rok se s novým rokem sešel a Mi - rozhlídneme-li se po vzkazníku - musíme smutně konstatovat, že paní Marie měla nejspíš pravdu. Ládík zmizel! Že by ho setřásli někde na staré (internetové) adrese? Nebo ho opravdu dostali a teď ho mučí... vzpomínkami na náš poslední koncert, kterého se neprozřetelně zúčastnil, jelikož tam chtěl vylákat svou idealistickou sestru?... A nebo prostě... ale to je tak prozaické, že se téměř zdráháme to sem napsat... jen proklamativně usnul... tuhým medvědím spánkem? Kdo ví? Třeba tak učinil s velikou vírou, že tím přivolá zimu? Kdo ví. Ale chybíš nám, chlapče. Měli jsme tě rádi... tvé rýpání nám tu na zahrádce opravdu schází!
No nic... Budeme asi muset pustit Lukáše Targosze. To by tě mělo probrat :-)
Lukáš Targosz - Co je ještě těžší než mít rád? - v rubrice naTWRdo
(Víte to? Víš to ty, Ládíku? Tak tohle je speciálně pro tebe, abys nebral tak tragicky, že na tebe pořád hezky myslíme ;-)
9.1.2014
Tak a jsme tu s dalšími novinkami.. to víte, večery jsou dlouhé a hrát si teď třeba badminton, to je možné jedině tak někde na jihu :-) A tak se raději procházíme naší zelenou zahrádkou a zjišťujeme, co je kde ještě třeba okopat.
Nejprve jsme si zahráli starou hru „škatulata, hejbejte se“ a trochu jsme zpřeházeli jednotlivé rubriky. Například naTWRdo teď najdete v menu až úplně dole. Ne že by to nebyla podstatná rubrika, ale -Mi věříme, že kdo hledá, nejde ;-)
Rubriku O sobě nahradila rubrika O nás a krom informací, které jste už věděli, se v ní dozvíte i to, co jste možná ani vědět nechtěli :-)
Také došlo k menším úpravám v Ozvučení a větším úpravám ve chlívečku 5pé. Tam byl doplněn profil a změněny plakáty, které jsou ke stažení hned v několika verzích.
Průběžně také doplňujeme koncerty a rádi se s vámi na nich potkáme ;-) Tak hezkou teplou zimu!
7.1.2014
Už vám taky někdo řekl: Víš, ty nad tím moc přemýšlíš, to já bych se musel zbláznit!
Každý to nejspíš svého času slýchával, zvlášť když řešil věci, jaké řeší každý malý princ. Ty o květinách... o liškách... o smrti.
Ne, není tu řeč o posedlosti... takovém tom neustálém omílání jedné jediné neodbytné myšlenky, na kterou jsme se upnuli a teď nejde z hlavy. Znovu a znovu se vrací... sotva se dá pomyslet na něco jiného. Taková upjatá myšlenka pak člověku nedovolí ani se pořádně nadechnout... a rozhlédnout. Natož rozlétnout.
Dokonce tu ani není řeč o bádání nad smyslem chrousta... i když takovéhle věci se zprvu jen těžko rozlišují a oddělují od hloubání - jak už to slovo samo napovídá - nad hlubšími souvislostmi života, věcí a dějů.
Nejčastěji uslyšíte ono: "Poslyš, ty nad tím ale moc přemýšlíš...", právě když vyslovíte nahlas Boží výzvu. Myšlenku, kterou vám poradil, nebo prozradil, Pán Bůh sám. Boží výzvy jdou těm, kteří je sami nezaslechli, docela na nervy. Asi jako pověstný pan detektiv Colombo se svým věčným: "... a ještě mě tak napadá..." ve dveřích. A nebo "promiňte, nerad ruším, ale ještě jsem si vzpomněl..." při nečekaném návratu, kdy jakoby mimochodem vysloví nejpodstatnější.
Pán Bůh nás stvořil pro vztah s Ním. Bez toho vztahu nás je pořád někde jen půl a nechápeme proč. Žijeme přeci poctivý život... tak proč nemůžeme být prostě jen tak šťastní?!
Jenže i otázky malého prince se dají zvolna... a mnohdy nenápadně zasypávat tekutým pískem bezmyšlenek. Všedních tupých vjemů, výjevů i výlevů. Pouhým nasáváním bezmyšlenkovitosti. Chroustáním a oslintáváním drobných kamínků, které zprvu vypadají jako živá zrníčka, ale nejsou jimi. Nemají v sobě ani chuť ani jadérko vztahu. Jsou jen pískem, co na chvíli snad uleví palčivému hladu uvnitř a bolavým chodidlům venku... ale k jídlu... ani k myšlení se moc nehodí.
Když promluví Bůh, chutná to často prudce. A ne vždy tak, jak čekáme. Když Bůh vysloví výzvu, v mozku se rozbuší srdce a v srdci se valí myšlenky. Najednou cítíte, že žijete! I kdyby vám stokrát říkali: Nepřemýšlej, je to nebezpečné!
Jako zamilování. Nedá se naráz ubít k smrti. Jen zvolna zasypávat a zasypávat... a pak... už bez zrna, bez klíčků, bez myšlenek... usnout.
Děkujeme, náš nebeský Tatínku, za Tvoje výzvy.
Charles Stanley v rubrice naTWRdo.
Tento "úvodník" byl také vložen jako samostatná úvaha do rubriky Rozmluvy
6.1.2014
Zatímco Tři králové pomalu odcházejí od našich vrat s písničkou na rtech, Mi za nimi ještě voláme naši NOVOROČNÍ báseň.. A jsme z toho trochu naměkko, proto pořad do rubriky naTWRdo vyvěsíme raději až zítra :-)
1.1.2014
Předloni jsme s novým rokem měnili našim stránkám pouze kabát, alespoň tedy úvodní stránce… Letos jsme se rozhodli změnit celou garderobu a přestěhovat náš stále zelený šatník na novou adresu www.caine-mi.cz !
Do roku 2014 Vám přejeme, ať se odvážně pouštíte tam, kam jste se dosud ještě nevydali :-)
A co že se tedy krom nové adresy vlastně změnilo? Tak to vezmeme popořádku:
Ač to možná není na první pohled znát, všechny názvy rubrik a jednotlivé nadpisy stránek jsou psané naším vlastnoručním písmem! Je krásné, že? :-)
Na úvodní stránce jsme trošičku upravili obrázek.. když ho teď pošimráte myší, možná na vás i zamrká :-)
Kompletně byla změněna rubrika Caine-Mi – a i tam se pod některými obrázky či nadpisy skrývá malé překvapení ;-)
Záznamy z koncertů, které Caine odehrál s různými spoluhráči (Navzáje..Mini, Hart & Heavy, Cainehorns) byly přesunuty z rubriky Mp3 přímo do chlívečku ...a Křoví, kde se o těchto uskupeních dozvíte víc.
Bylo také přidáno několik nových fotek a jsou teď řazeny od těch nejnovějších, takže k těm, které jsou vyvěšeny už déle, je třeba se prolistovat pomocí tlačítka „předchozí fotky“ :-)
A nakonec byl také změněn kontaktní mail. Budete-li mít cokoli na srdci, můžete nám psát na mi@caine-mi.cz. Z této adresy budou také nadále odcházet všechna oznámení o koncertech a novinkách na našich stránkách. A že jich ještě pár chystáme... Inu, přesně podle našeho letošního hesla – chceme se vydávat tam, kam jsme se dosud ještě neodvážili. Máte-li chuť, můžete se přidat :-)