Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 
    


od: Banjo () vloženo:28.01.2019 06:48:13
Pvv: OK, takže odjezd cca v 10:15 hodin z Chodského náměstí, respektive ze Soukenické ulice (to je ta mezi kostelem a školou, tam zpravidla parkuju). Vyhovuje tak?

od: Pvv () vloženo:26.01.2019 12:41:43
Doprčic. Jak se mi do slova víte dostalo tvrdý y? Nevíte? No nic, já jen aby si někdo nemyslel............:-)))))PVV

od: Pvv () vloženo:26.01.2019 12:26:14
Ahoj. Tak se tady po delší době zjevuji. Úha. To je slov. Nevím jestli je stihnu všechny přelouskat. Protože jsem teď dočasně bez kompa, tak se dost těžko dostávám k nějaké komunikaci. Na druhou stranu je to i fajn. Člověk může být jen sám se sebou. Ale z téhož důvodu nemůžu nějak splynout s místní komunikací, protože to asi fakt všechno nepřečtu, co se tu probíralo od mého posledního vstupu. Tak to nechám být. Podle rychločtení nějaké retro, staré dobré časy. Věřím, že jste prožili fajn svátky a Nový rok a že se máte tak, jak se chcete mít. Já svátky promarodil, tak jsem si zase trochu probral život no a tak. Pak mi spadla na prst kláda, takže jsem nemohl ani hrát, což jsem dost postrádal. Jinak novinky od Caine-mi asi víte i datumy. Já samo sebou beru. Na letní vechtr se těšim, a upřímně- jsem rád že nebyl ten zimní. A to proto, že jsem měl čas, když jsem přestál ten prst, najít nějaký jiný, mě bližší výraz pro moje hraní. Takže i když zatím nemám nic nového, ale k mé radosti se rýsuje, tak si myslim, že všechno co jste odemě dosud slyšeli, bude dost jiný. Tak tolik za mě co se muziky týče. Jinak rád vyzžiju Banjova místa v autě 5.5.. No a Caine-mi. Výte že květen je " můj" MĚSÍC? V něm jsem totiž před nějakým časem poprvé spatřil svět. Tak jo. Tak to máme docela nabytej rok 2019 co? Tak zatím. Moje situace s kompem se brzo zase zlepší, a budu tu častějc. Ať chcete nebo ne :-))))))) PVV

od: Banjo () vloženo:08.01.2019 07:51:03
Uhelné prázdniny jsem zažil jednou - na začátku roku 1979. Díky nim jsem nejel se základkou na lyže (to jsem byl v 7. třídě).
Co se onoho dotazníku týká, to už bylo na VŠ a spolužáci tam většinou nebyli úplní blbouni, takže úplné ptákoviny nepožadovali. A hlavně ten dotazník byl dost sešněrovaný - to nebylo, že bychom se ptali, jestli máme hrát metal, folk nebo disco. To byly konkrétní dotazy na skladby na základě toho, že ti kluci znali naše písničky už proto, že jsme si je u nich na koleji cvičili. Nás ostatně nikdy neposlouchaly velké davy a kdo přišel, většinou tušil, co po nás chtít může a co ne. Čili komerční neúspěšnost kapely přináší i jistá pozitiva :-)
Marek Brodský je ve trochu jiné situaci. Ten tak málo známý být nemůže. On má muziku jako koníček navíc. Umí ji jistě udělat dobře a i jako osobní výpověď, což je paráda. Ale když mu to přestane poskytovat relaxaci, třeba si maluje obrazy a kapelu rozpustí. Tohle třeba zase nemůžu já - to bychom si asi v kapele museli přestat rozumět. Jistě, dělám muziku i jinak, ale ten bigbít s kapelou by mi prostě chyběl.
Na změně poetiky ZNC v období s Romanou se asi shodneme - snad akorát ta "zleva doprava" tam myslím má trochu jinou hlavní myšlenku, která by celkem seděla i k jiným jejich obdobím. K vlkům jsem choval jistou náklonnost už v dětství. Mně se líbili vizuálně a štvalo mě, že jsou v pohádkách líčeni jako ti největší lumpové. Komerční "vytěžení" je zase druhý extrém proti démonizaci, a nejspíš je ještě horší. . Vlk už není pro obchodníka s city "ten démon, který sežral Karkulku". Vlk je posunut do pozice "nezkrotného zvířete, které si zamilujete tak, že ho budete nadšeně jezdit komerčně prudit a šmírovat..."
Mimochodem mi ten posun ve vnímání vlků dost připomíná přístup šíbrů k vánočním svátkům (náboženství s Ježíšem - za komárů "opium lidstva", nyní opět upozaděno přesunem pozornosti ke komerci - už od září nakupujte, u nás "zařídíte kompletní vánoce" nákupem drahých spotřebičů/léků/čehokoliv). Důstojnost nebo spiritualita se prostě nehodí a když už to tam tedy musí tak trochu být, je třeba toho komerčně využít.

od: Víťa L. () vloženo:07.01.2019 08:59:27
Dobré ráno, dnes bylo venku tak krásné rozednění, koukali jste se? Teplota sice minus deset stupňů, což mi připomnělo dětství, kupy sněhu pod okny, teploty minus dvacet a hybaj do školy! A což třeba takové uhelné prázdniny! Banjo, to je zajímavá praxe s tím dotazníkem. Má zkušenost mi napovídá, že by Ti lidé do něj napsali zřejmě to, co bys už ani sám tak moc slyšet nechtěl. Je ale možné jak píšeš, že jste dotazníky rozdávali opravdu jen kamarádům a spolužákům, zde může být ovšem situace ještě horší. Nezažil jsem většího rozmaru, než když po koncertě, ať s kapelou nebo sólo, přicházeli "kamarádi" a: "Ty jo, vy jste ta nejlepší skupina na světě! Ty vole, ta píseň ta, to je Boží! To musíte dát!! A co Metallicu, umíte?" Měl jsem zdání,i když možná mylné, že nepochopili zhola nic. Co jsem nenáviděl nejvíce byl třeba můj písničkářský koncert, kde se například zjevil můj spolužák, kterého jsem patnáct let neviděl ve společnosti třech holek, ale ne proto, že přišli za mými písněmi, ale aby mohl spolužák říci: "Tohle je můj kámoš". A vyprávěj jim a zpívej cosi o kalných ránech v nonstop barech, poblitých schodech, samotě, naději a andělích za okny. To nejde. Proto ta Plzeň. Proto ten Vechtr. Tam za mnou nikdo nepoleze. Kapela i písničkáři totiž ze všeho nejvíce potřebuji taky takového Víťu, který tu muziku někde objeví, vydá se za ní, ztotožní se s ní a je mu s ní dobře. Nejde o módní záležitost stylem "jo, tak to se mi zrovna teď líbí". Jenže takových "Víťů" je málo a kapela by tedy hrála pro prázdný sál. Proto je potřeba rozdat "dotazníky": "Hej lidé, co se vám nejvíce libí, co bychom měli hrát?" Když jsem zmínil to Schodiště, Marek když poznal, že jde ohledně hraní o vyčpělou záležitost, sbalil si své bubny a šel malovat kočky a hřbitovy. A mohl by si zajistit peníze s kapelou plné vyhraných muzikantů už jen ze svého příjmení. Někdo by jiný by Ti třeba řekl: "Ále, já už chodím za ty bicí vlastně jako do práce".. Všichni tady, co se na brčálové louce scházíme a kdybychom mlčeli, bylo by nám spolu líp, jsme aspoň trochu nějací textaři, co už i něco za svůj život napsali. Za to se nestydím a nějakým svým napsaným věcem jsem věru rád a nepřestávám za ně vzhůru děkovat. Tak nějak nemůžu souhlasit s tím co píšeš, že "dobře napsaný text prověří čas". Oba snad máme ještě toliko rozumu, abychom mohli říct, že poetika Neználka nebo Odrhovaček s jakou byly tyhle záležitosti napsány a proti tomu například texty Instantního štěstí jsou dvě různé záležitosti. Nechci tady otvírat staré sváry, ale jistá zainteresovaná osoba na jeden z novějších textů Znouze kdesi vyřkla: "To je taková blbost, to by se mohlo u lidí chytnout". Ale je fakt, že kdosi pozná ZNC v jiné době než já, bude prožívat jiný příběh s jinými možnostmi a to, že se " točí kola zprava doleva a zleva doprava, rádio hraje a panna má panama" mu stačí. Takže nesoudím, pouze porovnávám řemeslnou stránku věci a tu myslím jsme schopni všichni, co si tu píšeme poznat. Ledabyle stavěné mosty se snadno boří. Proto si ponechám jeden svůj text za rok a natočím jednu desku za život. Někdo řekne, že je to škoda a já zase, že jinak to nejde. Caine-Mi "Vlky"jsem dočetl za tři dny, knížka nic moc, zveřejnil jsem k ní tento komentář: Knihou se mihlo pár zajímavých myšlenek a citátů, ale celé mi to v podstatě přišlo jako reklama na to, kam jet, když budu chtít sledovat vlky. V závěru knihy je také uvedeno, kam se vydat, co si sebou vzít, kde si najít ubytování. Zřejmě, ať se tam nacpe ještě více lidí. Mám rád vlky. Proto na ně nepojedu čumět a dopřeju jim klidu. "Lidé přijíždějí ze všech koutů země, dokonce i ze zahraničí, aby spatřili divokého vlka, aby ho zaslechli nebo si domů přivezli alespoň pár triček a hrnečků s vlčím motivem. Návštěvníci bydlí v penzionech se jmény "Sedm kůzlatek", objednávají si v restauracích menu "Vlčí hody" a u stánku se suvenýry si kupují pálenku "Vlčí krev". Kenny a Barbara Kennerovi nabízejí ve svém penzionu Biohotel Kenners LandLust několikrát do roka vlčí týdny pro rodiny s dětmi". Tohle je ukázka z knihy, ale takhle nemůže přemýšlet nikdo, kdo nahlíží na vlky s úctou... Ale byly v knize i věci, co mě zaujaly. Třeba příběh bývalého vojáka, který zažil ty největší hrůzy. "Už jsem nemohl žít v tom hororu, nemohl jsem se na něj dívat. Jednou večer, byla jasná noc, jsem se podíval na nebe v zoufalém výkřiku po vyšší bytosti, ať už je to Bůh, Alláh, Ráma, Buddha nebo kdokoli. Žadonil jsem o odpověď na otázky, o nichž jsem byl přesvědčen, že na ně žádná odpověď neexistuje. Později oné noci jsem uslyšel táhlé vlčí vytí. Znělo jako duše, která mě volá. Jednou jedinkrát jsem slyšel tak osamělé volání, bylo to volání mé vlastní duše. Pomyslel jsem si: "Ať jsi kdokoli, máme toho tolik, nad čím můžeme plakat"... Poté jsem přečetl legrační knihu Smetanová revoluce od Ivana Landsmanna, o hrdinech, s kterýma jsme pracoval a kterých jsem potkal za svůj život vícero. Rozumu moc nepobrali, ale byli schopni po pár pivech vybít celou hospodu. Když jsme společně přišli například do obchodního centra, drželi se mě za rukáv jako malé děti s prosbami, ať je tam nenechám nebo by se mohli ztratit. No a jen co dopíšu tento příspěvek na vzkazník valím do knihovny pro knihu Prašina (Vojtěch Matocha), což je jakási novodobá variace na Rychlé Šípy. Jsem zvědav. Čeština je krásná věc, sám v ní neustále chybuji. Tak pro Vás Caine-Mi jen toto: Jak je krásné, že se jde učit i od vlků, šamanů, filosofů či... vesmírného povědomí. A jéjé.. Kdesi v přízemí začal výt pes. Zase znamení...


<<  / >>  Celkem 3218 vzkazů