Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 
    


od: Víťa L. () vloženo:17.02.2018 16:04:17
Toulal jsem se tento týden s potomstvem pár dní krajem Libereckým a jsou tam vpravdě hezká místa. Zvláštní špičatou restauraci na Ještědu s gulášem za dvě stě korun a pivem za padesát jsem neminul. Cestou ve vlaku z dalekého ocelového srdce jsem přemýšlel o dálnici a přečetl knihu "Pavel komediant" (s Pavlem naším nemaje nic společného), kterou jsem našel zadarmo vyřazenou v knihovně a opět se přesvědčil, že tyhle vyřazené knihy jsou mnohdy lepší než desetidílné ságy o dračích očích a upířích láskách ve výkladních skříních Neoluxoru. Moc krásný příběh o lásce a loutce kašpárka, který skončil.. v hrobě. V knihkupectví jsem pak zatím alespoň prolistoval onen titul "Bůh na lavici obžalovaných", který jsem zde již dříve slíbil si pořídit a přečíst. Ve frontě mám toho ještě dosti. Dočítám druhý díl "Chobotnice", těším se na Halíkovu knihu "Dotkni se ran", dvojku metalové "Knihy kovu", čeká mě Hiraxovo dílo "Vždy připraven" a hodně času mi zabere detailnější studium knihy "Hon na čarodějnice" z antikvariátu za 25 kaček. K tématu jsem připravil také jednu z mých nových písní pro letošní Vechtr pojmenovanou "Kladivo". Zatím čekám, zda si "sedne" nebo ji zahodím. Možná ji také přejmenuji na "Kladívko". Na zimním Vechtru jsem prezentoval co by píseň šílenost vztahující se k dávné zfilmované romanci "Studna", kterou jsme alespoň my dříve narození zhlédli v televizi a mluvili o té hrůze půlku svého života. Dnes se v televizi patláme při večeřích ve full HD rozlišení v mrtvolách, města boří Godzily, ale žádná hrůza z toho nejde. "Studna" je nasáklá jakýmsi chorobným strachem, který tam prostě je. Podobně to mám i s nahrávkama. Dnešní kdejaké black metalové trio zaleze do studia, natočí do počítače kytarový vichr prohnaný "krabičkami" doplněný nejlépe automatickým bubeníkem, zvuk schválně "zesychraví", ať je to co nejvíce old scholl, ve Photoshopu upraví obal (nejlépe nějaké zasněžené, lesní krajiny) a nahrávka je na světě. Deset takových skupin denně po celém světě vzniká a deset zaniká. Ale ta atmosféra starých časů, ať už ve filmech nebo v muzice je dávno pryč, tu už tam nikdo nedá. Dalším takovým snímkem je starý český film "Kladivo na čarodějnice" z prostředí, které jsme tady již na vzkazníku probírali. Jsou věci, které nejdou upálit, zašlapat, udusit ani zahrabat. Tak si vybírám takováto těžká témata, pak se do toho zamotám jak ježek do ruličky a večer se kymácím jako starý Brůna podél zdi. Velkou radost jsem měl taktéž, že jsem alespoň těch pár dní chytl v těchto končinách televizi Noe, kterou doma nenaladím. Shlédl jsem tak mimo jiné reprízu pořadu "Cvrlikání" s Jiřím Smržem. Sejdou-li se vedle sebe dvě takové myslitelské ikony jako je pan Smrž a Jiří "Moravský" Brabec, to je tak silný proud myšlenek, že jsem se raději zahrabal o něco víc do peřin. Hezký byl i rozhovor Jiřího Pavlici s Martou Kubišovou. O zapomenutém Cainovi na chodníku nic neříkali. Ale je to taktéž výborné téma k písní. Tak dlouho si myslíme, že tam vzadu někdo je, někdo, kdo přece jezdí pořád s náma, má tam své místo, až se pak jednou otočíme a to sedadlo je prázdné. "Jak se to jen mohlo stát?".. Tady to dopadlo ještě dobře, jako v pohádce, ale muže to dopadnout i jinak. Asi dvacet let se chystám napsat píseň o kolotoči, kterak jsem posadil své děti do autíčka na něm a to autíčko se vrátilo prázdné. A pak, že všechno, co posadíš na kolotoč Ti přijede zpátky. Píseň jsem nedopsal, děti se už netočí, ale já na té pouti zůstal. Čekám, přijedou.. Z dálnic mám nejraději benzinky. Auta mě moc nezajímají, mám raději vlaky. Tam se lidi potkávají, moc rád mám koleje a nádraží. Čekárny a bufety. Do Las Vegas nepotřebuji. Automaty jsem hrával po revoluci u nás v podchodu a co jsem vyhrál, to jsem tam brzy naházel zpět. Jdu rozmlouvat, číst, psát, přemýšlet. Nádherný čas. Mrknu taky na ten archiv Radia 7, to bude zajímavé.

od: Caine-Mi () vloženo:15.02.2018 13:33:31
Kdybyste někdo chtěl, v archivu Rádia 7 je teď hodně silné čtení na pokračování o takových "krásných" bláznech, co taky jako "náš" Pavel z Ostravy jezdili za komunistů tajně nahrávat akce. Muziku i povídání. Kdo tuhle dobu zažil uroní jistě nejednu kroupu. A kdo jí nezažil... je to rozhodně věrohodnější, než oblíbený seriál Vyprávěj :-) I když se vám to bude zdát ještě neuvěřitelnější.
Na ochutnání můžete začít třeba odtud ;-) http://www.twr.cz/index.php/audioarchiv/nedavno-odvysilane?jedenporad=CETBA_2018_01_17_12_15

od: PVV () vloženo:15.02.2018 06:30:49
Ahoj. Hezky Caine-mi hezky. Nemám moc času, tak jen posílám pozdrav a hodně Božích zázraků k vidění i prožití na cestách. Neboť ano. Je-li cesta cílem, pak není návratů a svoboda je v tom, že si můžeme v každém okamžiku stanovit cíl. Který je tak daleko, jak velká je naše víra. Je-li daleko hodně moc, pak se těšme na tu cestu. Protože třeba nikdy neskončí a my i mi můžeme putovat věčně. No není to.....................krása? Pvv

od: Caine-Mi () vloženo:14.02.2018 23:32:18
Fazy: "Jak"? Jak asi není důležité. To vyprávění o zapomenutém Cainovi je tu jen pro odlehčení ostatních smysluplnějších úvah. Pro... dalo by se říci... "Bohapusté" zasmání :-D Nic hlubšího za tím nehledej. Ovšem jestli na tom "jak" trváš, pak... věz že snadno! Že někdy ani zvenčí celá bílá raketa ještě nezajistí dostatek světla uvnitř mezi řadami sedadel. Zvlášť při troše startovní horečky na jedné a nutkavé potřeby... "vybočit" na druhé straně :-D
A ještě k té úvaze o Dálnici... Jestli to není moc "pesimistický"? Každý přece ví, že neexistuje jen černá a bílá...
No právě!!! Proto je to o silnici a ne o louce! Černá vozovka... bílá krajnice... striktně levý a pravý pruh...
Na dlouhé cesty vlakem si vozíme knížku povídek a zvláštně převyprávěných Ježíšových podobenství. Mimo jiné v ní je i příběh s názvem Kamión... o tom jak se hlavní hrdina (dále jen HH), pokouší opustit Las Vegas a dojet do... "Města trvalé radosti". Jenže ono je hrozně daleko! Spočte si, že aby tam vůbec za svůj život dorazil, musí udržet minimálně průměrnou rychlost!
Zváží všechna pro a proti a nakonec se rozhodne. Žel silnice je hrozně ucpaná neohleduplnými řidiči, kteří se všichni cpou... jako o život proti němu do Las Vegas. A nediv se, vždyť tam právě začaly "Dny štěstí zdarma".
HH už to štěstí měl, dokonce jako jeden z prvních! Taky si všechny DNY pořádně užil až... až najednou zatoužil dostat se do města trvalejší radosti. Jenom kdyby se proti němu pořád něco nevalilo!
Hotová řeka... aut! To kvůli ní musí jet nehorázně pomalu! Kdepak průměrnou rychlostí! Připadá mu, že se plazí jako šnek. A nejhorší je pak vždycky nějaký ten předjíždějící šílenec v "Kamiónu", co se proti němu znenadání vyřítí a ne a ne... a neuhne! Přitom je na jeho straně vozovky! Možná si myslí, že s takovým kolosem mu patří celý svět. Už několikrát musel HH sám nakonec strhnout volant a skončit v pangejtu.
Po čase se auto dostalo do tak nepojízdného stavu, že ho svépomocí prostě nedokázal opravit. Pokusil se stopovat. Ale koho? Až na pár výjimek všichni teď míří do Las Vegas na akci: Dny štěstí pro KAŽDÉHO! Blázen, kdo by takovou šanci nevyužil! I on si ji přece vychutnal plnými doušky!
Jenže teď... po všech havárkách a opravách... jeho zevnějšek vůbec nebudil důvěru. I kdyby jel někdo tím správným... tím jeho směrem, bude mít vůbec odvahu zastavit?
Nakonec k němu odkudsi z okolní pustiny došel podobně zarostlý chlapík a povídá:
Chceš to opravit?
Vy... byste to dokázal?
Ale jo, vyznám se v tom.
HH byl moc vděčný, když se auto rozjelo, ale maník ho překvapil další svéráznou nabídkou:
Můžu řídit, jestli chceš. A ty si odpočineš.
Copak vy... znáte cestu? Do Města trvalé radosti?
Ale jo, znám.
Poslyšte... to nezní moc uvěřitelně. Nejste na to trochu mladý? Jenom tam to prý trvá skoro celý lidský život...
Věci nejsou jen takové, jakými se zdají být NA PRVNÍ POHLED - promluvil vážně ten chlapík a upřeně se mu zadíval do očí. A pak se usmál a významně povytáhl jedno obočí: Třeba... Las Vegas!
To je fakt, zvažoval chvíli HH. Konečně... když ho nechám pár mil řídit, co může zkazit? Aspoň si zdřímnu a tím ušetřím čas...
Brzy to zalomil. Probudil ho až silný, stále dunivější rachot řvoucího motoru. Přímo proti nim, přímo na ně se řítil... další Kamión! Jejich osobní vůz se v jeho stínu zdál... nepatrný. A vlastně bezvýznamný.
Nejvyšší čas uhnout z cesty! Ale kam? Kam jinam, než do pangejtu...
Jenže ten chlápek, kterému tak neprozřetelně svěřil volant nedělal nic! Ani se nepokoušel vyhnout, dokonce ani nesnížil rychlost, která... byla nadprůměrná! HH se vrhl k řízení, ale zadržely ho pásy. Zavřel oči, připravil se na náraz...
Kamión to na poslední chvíli strhl zpátky na svou stranu vozovky.
Vy máte teda nervy, chlape!... oddychoval zpocený HH. Řidič přikývl. Pak dodal smutně: Neboj se, nejedu tudy poprvé. Chceš, abych řídil dál?
Ne! Děkuju, tohle mi myslím stačilo! Příště nemusíme mít takovou kliku!

A tak nějak ta povídka pokračuje ještě asi stránku nebo dvě a vždycky v podstatě se stejnými výsledky - poškozením auta, neuvěřitelnou opravou... svěřením řízení... odebráním řízení... Až si jednou hlavní hrdina řekne: A dost!
Dost čeho? Půjčování řízení? Nebo té cesty do města, které se zdá být přespříliš daleko?
Jak to s ním dopadne? Jak to s náma dopadne? Jak s tebou?
Nechá nakonec kraksnu v pangejtu a půjde na stopa do protisměru?
Jasně, není jenom černá a bílá... i cesta přece může být cíl... dokud v té pustině touha nepojde hlady.
(Knížku napsal Morris Venden a jmenuje se: Moderní podobenství. Vydal Advent Orion)

Člověku to někdy nedá na to znovu a znovu nemyslet... Jasně že není jenom černá a bílá, světlo a tma... Nebo možná někde daleko, na extrémních krajích, tam třeba ano, ale tady ve středozemi... ve středu dění, na obydleném povrchu? Nepopletl nám taky hlavu ten "zamilovaný sluníčkář", co se kvůli svému černobílému vidění světa a tvrdohlavě protisměrné jízdě nechal nakonec i zabít? Asi všichni vědí o kom je řeč. Jeho jméno přece všichni - ať už bezděky a nebo vědomě - volají: Ježíši Kriste! Proč nás vlastně strašíš? Sami máme dost svých barevnějších a plastičtějších hororů... než tyhle tvoje staré, zaprděné, černobílé "duchovní mocnosti"! Komu vlastně slouží takové extrémistické povídačky, že extrémní kraje jsou nám extrémně blízko! Jo ták... dokonce přímo v nás? Jaké Boží království? Jaká šelma?...
A dost! Když se na to člověk podívá rozumně, "nefanaticky" lidsky - není jenom černá a bílá! Stačí se rozhlídnout kolem sebe... těch barev!!! To přece každý hned vidí... NA PRVNÍ POHLED!
:-) / :-(

od: David Fazy2 () vloženo:13.02.2018 19:12:04
Kámo, neni to s tou dálnicí trochu pesimistický? Jako jo, spousta lidí to tak má, že ani Ježíše nezná a už je jim protivnej. A kdo ho vlastně zná, aspoň trochu? Když člověk o něm většinou slyší jenom z druhý ruky a to hodně zkresleně. No ale i přesto se sem tam objeví někdo, kdo než aby jel po dálnici, pude radši pěšky, aby se nemusel vyhejbat všem těm miliónům protijedoucích polovodičů, ne?
No a ten "Stopař"... Jako jo, asi to musela bejt celkem sranda, akorát teda...Jedno slovo - JAK?


>>  Celkem 2934 vzkazů