Jméno: 
E-mail: 
Vzkaz: 
Opište  
prosím: 
    


od: Caine-Mi () vloženo:14.12.2017 12:14:17
Odpuštění je jedna z nejdůležitějších věcí pro život. (Krom splachovacího záchodu, mobilu, plné ledničky, piva a tak :-D) Už tady na zemi. Ale pro život "potom", Tam, Dál... po "druhém porodu" úplně nejdůležitější! Aspoň tak nějak s touhle převratnou myšlenkou přišel kdysi dávno jeden Jan od řeky, co mu přezdívali potápěč... nebo taky křtitel. A pak samozřejmě to říkal a říká Tvůrce všech světů a vesmírů sám, ale Toho zase nebere nikdo tak vážně :-)
S vinou a odpuštěním jako kdyby se člověk nějak vždycky znovu a znovu ocital na křižovatce. A nebo rovnou na kříži? Už se zkrátka nedá jít dál stejně či přinejmenším ne stejně "slepě" jako před ní(m). A nebo naopak, člověk se potom musí o to víc vědomě snažit své oči a uši zavřít... a "němou oslici" poblíž umlčet.
Po každé křižovatce, po každém kříži... po každé krizi... jako kdyby se k dosavadní černé a bílé přidávaly... další odstíny? Nebo dokonce barvy? A nebo mizely.
Máme tedy schválně činit zlo, aby se díky milosti rozhojnilo dobro? - ptá se rovnou k věci apoštol Pavel a raději pro všechny "teroristické buňky" v nás hned odpovídá: Naprosto ne! Ale je to jako v onom známém Ježíšově podobenství, kdy jistý zastupitel rozkradl ze státního rozpočtu pár miliard a ono to nakonec prasklo. Dostal doživotí a když mu soud vypočítal všechny ty exekuce, ukázalo se, že ani kdyby si celá jeho rodina včetně širšího příbuzenstva vzala doživotní půjčku, tak velký dluh se jim nikdy splatit nepodaří. Takže mu prezident udělil milost. Co taky s ním? Takhle byla aspoň naděje, že... buď pro hryzající svědomí nebo z vděčnosti... amnestovaný propříště svůj "kombinační um" napře ve prospěch všech. Naivní prezident, že? :-D
Ano. Ten osvobozený sotva vyšel z vazby (zřejmě musel jít kousek pěšky, protože auto, resp. osla mu už předtím nějaký aktivní úředník exekučně zabavil) a na jedné křižovatce potkal svého bývalého podřízeného, co si od něj před časem půjčil pár desítek tisíc a pak se s nimi zdejchnul. Hned zatepla ho tedy chytil pod krkem a řval na celou veřejnost: Koukej mi vrátit moje prachy, rozumíš! Pořád mám ještě dost známostí na to, aby ses zítra... i s celou rodinou... stal obětí nějaké nešťastné náhody! Jenže ten chlapík pochopitelně půjčené peníze už dávno rozfofroval a neměl ani na výpalné... takže jednoho krásného dne prostě... Nešťastná náhoda, psali v novinách. I s celou rodinou. Ale jakýsi šťoura tu hádku zřejmě vyfotil nebo se dostal k A/V záznamu z průmyslové kamery... a nebo z příbuzenstva někdo moc žvanil, prostě se na to zase přišlo. Aspoň tak to vypráví Ježíš ve své pohádce a ptá se: Jak myslíte, že to s tím omilostněným politikem nakonec dopadlo? Ano, děti, hodně blbě. Všechno se dalo okecat, ale to, že když se mu dostalo až tak veliké a nezasloužené amnestie, měl i on jít a jednat podobně milosrdně, to už ne.
My jsme dneska o pár tisíc let dál a dobře víme - je to přece vědecky, statisticky, ekonomicky prokázáno - že svět podle Ježíše je utopie. Pan Marx-Engels-bítls dokonce říká opium lidstva!... takže proč se tím tady vlastně zabývat?
Protože kdo jednou zažil na vlastní kůži skutečnou amnestii... nebo neskutečné odpuštění - ne pro nedostatek důkazů! - spíš právě když o důkazech nebylo pochyb!... kdo se někdy odsoudil uvnitř sám už dávno předtím, než "se na to přišlo"... kdo kdy nad sebou dokonce zlomil hůl ještě dřív, než ho oficiálně oddělili od bezpečí stáda a z dosahu ostatních zatím slušných... ten nikdy nezapomene na jediný a třeba i nepatrný soucitný pohled namísto zaslouženého plivnutí... na jediné vlídné otevření dveří namísto vykopnutí, na jediné trapné umytí nohou... namísto hlavy... Takový člověk ví své. A musí s tím žít. Anebo to něčím přehlušit.
Ne každý má kliku, že k němu skutečně promluví "Němý Osel", jako se to stalo biblickému Bileámovi... a našemu Víťovi ;-) Žel Bileám si nakonec nechal zacpat uši i oči vidinou velkých peněz (popularity... kariéry...) Ale i on svou Křižovatkou prošel. A za ní už to nikdy nebylo takové, jako před Ní(m).

A to je náš "oslí" můstek k povídání, které vám... a hlavně vám, co máte rádi indiány!... chceme doporučit jako další světýlko do Adventu ;-)
Dnes ne z rubriky naTWRdo, ale odkazem přímo na dočasný archiv Rádia 7 na jejich stránkách. Tak to nepropásněte! ;-) )
Saša Štěpánovský: Po stopách největšího indiánského bílého muže - Davida Zeisbergera
http://www.twr.cz/index.php/audioarchiv/nedavno-odvysilane?jedenporad=REKA_2017_12_04_19_00

od: Víťa L. () vloženo:10.12.2017 09:57:13
Přeji Fazzymu a PVV hodně síly. Doufám, že se záležitost smírně vyřeší, ať nemusíme rušit předprodej na Winter Vechtr, neboť na Facebooku potvrdil svou účast již celý jeden účastník a to Pavel. Ten nepřijede sám, ale obtěžkán batohy svých kamer, diktafónů, štěnic a dalších zařízení, takže vše bude opět pečlivě zdokumentováno a zarchivováno pro spuštění prodeje DVD Vechtr 2018, na které lze objednávky přijímat již nyní. Kamarádi, abych odlehčil zdejší místy napjatou atmosféru, rád bych se s Vámi podělil o příběh, zkrátka takovou bajku, jíž účastníkem jsem byl toto páteční odpoledne já sám. Mohla by se nazvat "O líném oslu". Možná někdo mylně tušíte, že alkohol a já jsme nějací blízcí přátelé, ale není tomu tak. Od letního Vechtru jsem vypil cca deset piv, z toho dva plechovkové Zubry s Pavlem ve vlaku při cestě z Vechtru. Tvrdý alkohol piji velice zřídka, víno tak dvě deci ročně. I konopí, které jsem dostal darem letošního února mám stále netknuto a nasušeno v sklenici od okurek. A tak se mi vskutku dařilo až do onoho pátku. Již kolem druhé hodiny odpolední zasedl jsem s kamarády k dubovému stolu a nechal si poručiti jednu dvanáctku. Při té osmé a několikátém rumu mi bylo jasné, že tohle nebude po dlouhé době jen tak. Mohu zde vzpomenout onu příhodu z loňského letního večera, kdy jsme hráli společně s AC/DC revivalem a já se oddal pepermintovému likéru natolik, že jsem si večer zaskákal s jakýmisi cizími dětmi na trampolíně a údajně jsem sjel dvakrát i nafukovací hrad. Mých sto kilo se drápe nahoru, nohy kloužou, ta dětská holota mně předbíhá, směje se mi, místo aby pomohli nebohému starci překonat zbytek svých sil a docílit vrcholu té nafukovací atrapy. Inu, když jsem v onen páteční den vyšel v deset večer před hospodu, zřejmě to asi ještě něco chtělo. Ocitl jsem se zkrátka na náměstí v sedě na dřevěném oslu pod vánočním stromem a volal nadšením, že takhle v zimě u nás kolotoče ještě nebyly. "Hyjé, žebroto líná, je čas, princezna čekat dlouho nebude!", volal jsem do noci a zprvu jen jemně drbal to zvíře za uchem. Poté ho pokoušel i roztlačit. Nejel. Vše pečlivě zdokumentováno kamarády, však víte, ony ty iPhony jsou "zlatá věc". Že prý jsem byl v Betlémě, jsem se dozvěděl až druhý den a tak nějak přemýšlím, kdo z nás dvou je větší osel, jestli já nebo ten dřevěný. Bylo ale štěstí, že se nejednalo o Betlém živý, to bych možná na oslu skutečně odjel a zmatené zvířectvo naháněl po náměstí ještě dnes. Ale ani tady není mému příběhu konec. Nápad, že půjdu s ostatníma po dvaceti letech na diskotéku byl k nezaplacení. Již při vstupu do podzemí jsem u vchodu pod schody zahlédl coby ochranku čtyři obří skinheady. "Buďte pozdraveni, bratři kališníci!" volal jsem už zdáli, ale odpovědi mi byly pouze nevraživé pohledy. To mě udivilo. "Já se s náckama bavit nebudu, jdu domů", obrátil jsem se na patě, ale byl jsem kamarády otočen zpět a to už jsem měl papírový pásek na ruce a sunul se k baru. Jeví-li se někomu metal jako lomoz, měl by si poslechnout, co že za rachot se linul z beden tam. "Dej tam okamžitě něco normálního, třeba Judas Priest!", pohrozil jsem dýdžejovi a když jsem s tou samou prosbou přišel během půlhodiny už po sedmé, sedl jsem si před něj s pivem a čekal. Bylo mi vysvětleno, že žádný Judas Priest nebude. Poslechl jsem si teda produkci jakésiho techna a když se po jedné hodině ranní rozezněl éterem Michal David a jeho letitý hit "Nonstop", nelenil jsem a slušivě to na parketu s přitomnými děvčaty, já, v adventní košili Kreator a kalhotech značky Pentagon z army shopu rozjel. Zbytek si nepamatuji. Ráno jsem se probudil na gauči v košili Kreator a kalhotech Pentagon doma. Naštěstí. Když jsem pak po rozednění omotán kol záchodové mísy hovořil s Tatínkem o tom, co jsem to zas provedl, vím, že ke mně povídal: "Mě není smutno z toho, že jsi se pokoušel na náměstí rozhýbat dřevěného osla. Ani mi není smutno, že jsi kdysi rád bušil do popelnic, to bylo to Tvé sólo. Že jsi po cestě z tanečních zábav vytrhával ze země patníky a házel je do zahrad, to není zdaleka to nejhorší. Ale že jsi nepřišel, když jsi míjel ten opravdový Betlém, když jsi byl tak blízko, tehdy jsem Tě čekal a bylo mi taky smutno". A já se zastyděl. Moc. Poděkoval jsem a sehnul se nad mísou. Co z toho tedy plyne? Že alkohol je zhouba lidstva a dlouhou dobu chci mít od něj zase klid. Že vy dnešní adolescenti, až budete rvát ze země svou první dopravní značku, tomu se budete stydět jednou jen vy sami. Ale až budete "blízko Betléma", stavte se na kus řeči. Teď si jdu lehnout a pak nakoupím trocha zeleniny jako omluvu pro mého dřevěného osla, než mi z toho náměstí zase zmizí.

od: Caine-Mi () vloženo:08.12.2017 11:50:38
To je síla! "Mi" tu často "kážeme" o tom, jak s každým z nás chce Bůh osobně mluvit, jak se nám snaží sdělovat do života to či ono... ale představte si, stejně vždycky, když se to pak stane a On opravdu promluví... nepřeslechnutelně... třeba ne přímo trychtýřem do hlavy nebo srdce, ale ústy Svého posla, nějakého Jeho člověka, (anděla s malým "a")... to je pak vážně síla! Když se tohle stane, většinou nás to úplně zastaví! Ať už děláme cokoli nebo jdeme kamkoli, najednou se poplašeně rozhlížíme kolem sebe, najednou se skoro až stydíme za všechna svá dosavadní plamenná kázání, najednou jako by se nám chtělo zmlknout a zároveň vyhrknout: Tý jo! Slyšel jsi to? Hele... von fakt asi je! :-D
Dneska při poslechu Rádia 7... ne z hlubokého archivu, ale z toho aktuálního, se nám to stalo zase. Člověk má plnou hlavu bonmotů... třeba co přihodit k lepšímu do zdejších přednášek o metalu, jak zavtipkovat na téma dosud nevyhaslé polemiky mezi Fazym2 a Pvv a přitom ani jednoho nezranit, jak povzbudit Víťu při organizování zimního "fauvéčka" (Winter-Vechter ;-) ) a tak... až najednou bác ho! Jako placka na čelo, kýbl na sněhuláka, zadek na prkýnko... no prostě jako předtím ten pořad o Jobovi... bylo to tu!
Nějaký pan... tentokrát ne Josef nebo Karel :-D ale "obyčejný" :-) David Novák, promluvil ve svém zamyšlení o všem tomhle naráz! O zvláštní svobodě, která plyne ze zřeknutí se "honoráře" i o jiné, která zas vyvěrá z nedlužení. Mluví tam nepřímo i o tom, jak za obrovskou silou třeba... (domyšleno) metalové hudby můžou být stovky a stovky hodin neúnavné každodenní dřiny! A naopak (domyšleno ;-) ) za jeho kolikrát "legračností", může být podceňování a zanedbávání studia pravé hloubky duchovního světa a nadhodnocování pouhého image...
Ale víte co? Poslechněte si to raději sami a možná tam zaslechnete ještě víc. A zaslechnete-li... víc, než jen obecná moudra, ale i něco ryze osobního právě do vašeho příběhu, pak se, prosíme, chvilku zastavte a... opatrně rozhlídněte. Kdo to tu mluví? ;-)
David Novák - Dvě dimenze svobody v rubrice naTWRdo

od: David Fazy2  () vloženo:06.12.2017 18:47:24
Tak vám kamarádi ani nevíme, jestli se nám chce hrát v tý Praze. V létě mi to přišlo všechno takový přátelský a příjemný, že se mi chtělo zahrát si a zas a překecat do toho i Paní. Jenže teď mě nijak neláká vyhlídka na to, že se tam sejdem a budem na sebe s Petrem dělat divný pohledy. Když právě Petr je ten, díky kterýmu se mi to v létě tak líbilo, dyť je to Vechtr festival, tak jako mam vás rád všechny a hlavně sem teda rád poznal Víťu a chci ho zas vidět, ale prostě bez Petra jako kamaráda to není Vechtr a mně by i blbě hrálo, když bysme spolu nemluvili. Napsal sem mu ultraironickýho maila, sem sem taky něco psal... Eště sem mu teda nevolal, ale doufal sem, že třeba něco odepíše no. Asi si každej představujeme přátelství trochu jinak, stejně jako sme každej viděli jinak tu mojí návštěvu. Já to halt teda respektuju, ale zároveň teda mě to odrazuje od účasti na jakejchkoliv Vechtr Festech, když mam vlastně na Vechtr vstup zakázanej, že jo. Tak prostě Petře, jestli sem ještě chodíš, tak mi prosimtě napiš, jestli na tom všem trváš, já Ti zaplatim a halt teda nebudeme kamarádi, nebo jestli sis to třeba rozmyslel a chceš bejt kamarád. Napsal sem Ti do maila takovou kravinu, abys viděl, jak hloupá mi celá ta situace příde, tak snad by se to nechalo nějak uzavřít, je mi jedno jak.

od: David Fazy2 () vloženo:04.12.2017 21:33:49
Tak já neznam celej příběh a abych řek pravdu, sem teď línej to zkoumat, protože abych si na to udělal nějakej názor, za kterym bych si stál, musel bych to probrat fakt hodně do hloubky. Zatim to vidim tak, že když kámoš Víťa věří, že je to tak, tak to asi tak bude. V nejhorším případě by to mohlo bejt tak, že mu ty metastáze vlastně špatně vyhodnotili a bylo to něco jinýho. Prostě že meducína eště neni tak přesná, že by nemohla zaměnit rakovinu s něčim jinym, co se projevuje stejně, ale pak zmizí a stalo se to jenom Lucovi.


>>  Celkem 2892 vzkazů