|
Z důvodu rekonstrukce stránek jsou některé přímé "prokliky" už nefunkčí.
31.12.2018
Bylo by to všechno krásné, kdyby šlo učit se jen od vlků, šamanů, filosofů či... vesmírného povědomí. Jenže když je nám zle, voláme stejně nakonec všichni k Bohu. Kdesi uvnitř to ví každý a silácké žvásty, jakkoli se tváří alternativně, nepomohou!
Když se z hlavního hrdiny a posla světla v nás stává jen jazykově šikovný komentátor doby, žádná módní modla, mantra, zaklínadlo ani jiná náhražka Víry tady nic nezmůže. Jen Jediný dokázal prolomit bariéru oddělující svět mýtů a svět lidí. A dělá to dosud! Ať už se to komu líbí nebo ne, ať už to chytře shazuje a nebo jen hloupě ignoruje, jakoby se skutečně vyvinul z opice... tohle žádný -ista nezmění!
I kdyby pominulo všechno, na čem si tak stavíme... společenské jistoty, přátelská úcta, láska nejbližších... ba i kdyby každý sám sebe tak hluboce zklamal, že už by nebylo ani jediného vděčného pohledu směrem vzhůru (výš, než jen tam odkud padají ona pomyslná lejna)... i kdyby nebylo už v žádném dospělákovi kouska dítěte... jedna jistota, úcta i láska zůstává napříč věky (i žánry):
Ten Jediný, který u všeho s každým z nás osobně byl od počátku a má tak všechny informace z první ruky! A tak rozumí důvodům, a tak ho neošálí výmluvy... a přece to ustojí a má rád! "Tebe i mě".
Navzdory všem žvástům, jen ten Jediný může vstoupit i do našeho nejzazšího nitra a tam způsobit zázrak vzkříšení... do květů nebo dokonce do plodů, navzdory zákonu přirozeného... ne výběru, ale stárnutí!
Jak to víme?
Tohle nám Ježíš Kristus, Boží syn, přece slíbil! Všem! A dokonce každého vyzval, aby se o tom sám přesvědčil! Aby to s Ním zkusil! Aby nikdo už nemusel svůj strach skrývat za okázalé siláctví a nebo ještě častěji - za jiné okázalé siláky a momentální buřiče.
Můžeme chodit ke "kováříčkům" a svěřovat jim k okování svoje životy sebevíc - aby při chození tolik nebolely. A někdy až k úplnému okování, kdy jsme ve svých "vírách v cokoli" už fakt kovaní! A přece to poslední živé, co z nás někde hluboko v srdci ještě zbývá, zůstává vzkříšením nedotčeno. To je tak smutné...
Kéž by jsme tedy do nového roku mohli jít za ruku s Ním - dospělák nedospělák - a nechat svou zimní temnotu pod Jeho nohama tát ve vlahou letní noc.
A tu zas pak... v horký letniční den ;-)
Caine-Mi a J.A.Vyšata - Letní noc - letniční den
Živě 23.6.2018 - Vechtr festival "na mýtince"
11.12.2018
Čas Adventu je takový čas "očistný". Takové připravení se na očekávanou, předem domluvenou návštěvu, na kterou se kupodivu fakt těšíme! Něco jako kdybychom uspořádali domácí koncert.
Třeba PVVéčko vždycky, než u něj vypukne náš společný písničkářský miniVechtrfestiválek, nejprve poseká trávník, připraví ohniště, dokutálí špalky a pařezy k sezení, opraví lesní kadibudku, vysbírá v okolí jedovaté houby, domluví ptákům, aby na nás z výšky nekáleli, usmlouvá počasí... a tak ;-)
Něco podobného je to tedy i teď s námi, s každým, kdo se před Vánocemi těší, že právě u něj osobně začne svoje turné jeden velmi známý a mnohými zbožňovaný ;-) (a mnohými zase dost podceňovaný) umělec, až z dalekého... vesmírného zahraničí!
Kdo jste Ho ještě neslyšeli, věřte, že ve své třídě je fakt špička!
Otázkou ale zůstává, jak Ho správně přivítat? Jak se na Jeho vystoupení připravit? Necháme v rámci upřímnosti a pravdivosti svůj bordel na místě a budeme doufat, že se jako taktní návštěva případným střepům, smradlavým ponožkám či hromádkám pod kobercem velkoryse vyhne?
Nebo raději narychlo upečeme a slepíme nějaký ten "Potěmkinův betlém"? :-D
Jasně, v nejhorším se dá ještě všechno okecat... Hej, Kámo, jak se máš? Cesta byla dobrá? Jo a tady se prosimtě vyhni... nějak nebyl čas, víš.
No, kdyby šlo o rande s někým do koho jsme zabouchlí a kdo je třeba i nepoměrněkrát méně "hudebně" nadán, ale zase o to více "hmatatelný"... asi bychom si aspoň na uvítanou připravili nějaký dárek. A nejspíš bychom taky trochu vyvětrali :-) Minimálně ložnici. V případě Ježíše Krista ale spíš... třináctou komnatu!
Proč právě třináctou? Proslýchá se, že právě tam prý... na Jeho osobní žádost!... obvykle k setkáním s Ním dochází!
Nu, snad si tam bude mít alespoň kam zapojit kytaru a snad si na Něj o vánočních prázdninách každý "žáček" v nás udělá čas ;-)
Něco málo nám už teď poradí "zvukař"... specialista na třinácté komnaty a také vedoucí sborové úklidové stěhovací čety, pan Jakub Limr z Hradce Králové.
P.S:
Vstupné je dobrovolné, ovšem aby mohla být přednáška pro každého skutečně užitečná, je potřeba hned u vchodu do 13. komnaty vyplnit "citelně" své osobní jméno;-)
Jakub Limr - 13. komnata v rubrice naTWRdo
4.12.2018
Kdesi mezi hlavou v oblacích (resp. srdcem ve větru) a nohama pevně na zemi je napjaté lano. Balancování a zápas o rovnováhu na něm je takovým "Star Trekem" každého z nás. Jeho "novou generací", nebo levelem, jak komu libo, jehož jsme právě každý sám za sebe hlavním hrdinou.
A kupodivu tady neplatí, že čím víc člověk "na hvězdné lodi nalítá", tím chtě nechtě pak lépe balancuje mezi konečnem a nekonečnem. Mezi touhou po dálce a křečovitým sevřením napjatého lana.
To, co nás činí odvážnějšími a roztouženějšími, není jenom chemie "první signální" našeho těla. Je to hlavně vztah s "Kapitánem" celé lodi.
Ale o tom už takové "vánoční" předvyprávění v rubrice SaMimluvy...
28.11.2018
V jednom dílu STAR TREKU bylo, jak se setkají pan Spock a pan Data. Jeden - humanoid, který se celý život snaží zbavit "přítěže" svých pocitů, narušujících jeho jinak pečlivě vycvičené logické uvažování, a druhý android, co sice přemýšlí brilantně logicky, ale klidně by obětoval leccos ze svých obvodů, jen aby mohl poznat pocity a stát se tak člověkem. Prožít smích i pláč, slast, žal, chuť i pachuť, vůni, smrad, přitažlivost, odpor...
A jak to setkání dopadlo? Spřátelili se? Nebo sebou ve vší počestné logice pohrdli? ;-)
Pokud si dobře vzpomínáme, tak v knížce Všechno, co opravdu potřebuji znát pro život jsem se naučil ze Star Treku, je podobných paradoxů běžného všedního života - ovšem vyhrocených do extrémů - spousta. No, skoro jako v Bibli :-D
Ale o tom už zase víc psychofilosof a terapeut... (či obráceně?) pan Marek Macák v dalším společném povídání s Lue Endlicherovou, tentokrát na téma: EMOCE - malé peklo, malé nebe
10.11.2018
Promiňte, že tu rušíme vaše bludné kruhy, hudební mlhoviny a zalomené osy... ale když už nemáme nic k tématu, zkusíme z něj aspoň na okamžik... a třeba aspoň pro někoho... zase trochu odbočit ;-)
Pan Marek Macák je křesťanský psycholog, ale dalo by se klidně říci i filosof a cestovatel! Ve smyslu poznávání nejen krajin světa, ale hlavně lidí a jejich duší. Možná poetičtěji řečeno je takovým pouličním malířem - portrétistou nitra!
V rozhovoru s Lue Endlicherovou mluví o tom, jestli je cesta člověka po téhle zemi spíš chozením v kruhu a nebo ve spirále.
Nebo má dokonce nějakou zřetelnou osu směřování?
Vy, kdo si tu pročítáte i náš vzkazník, či dokonce do něj sami přispíváte, schválně... jestli v náčrtcích pana "malíře" taky rozeznáte skici jednotlivých jeho aktérů?
Ano, možná i bludné kruhy, spirály či osy směřování... každého z nás ;-)
Marek Macák - Kruh-spirála-osa
18.10.2018
Máte rádi koláže? "Mi" moc ne. Teda neměli jsme. Vždycky nás uráželo, že nějaký "umělec" používá k sebevyjádření cizí... obrazy... nasamplovanou hudbu... nebo i doslova citovaná slova! Místo aby tvořil z "vlastních originálů", že jo!
Jednoho takového výtvarníka-kolážistu dokonce známe osobně a už od dob jeho začátků pochopitelně nemohla nepadnout otázka, proč raději nemaluje sám, když to přece umí!! Zprvu vysvětloval, leč marně. Jeho odpovědi nás nepřesvědčily. O.N. (to jsou iniciály jeho úředního jména ;-) ) se ovšem odradit nenechal a s kolážemi nepřestal. Dneska vystavuje po celé republice a "Mi" jen zíráme. Ne proto, že dosáhl veřejného uznání, vždyť všechna sláva polní tráva, ale proto, že dosáhl našeho uznání!!! Sami ho teď v daném ranku považujeme za... když ne na celém světě, tak aspoň tady u nás nejlepšího!
(Asi víte o kom je řeč, ostatně znáte ho všichni z jedné... nijak zvlášť bohaté, spíš Znuzné kapely :-D)
Ta následující kratičká (zato hodně alegorická) "slovní koláž" tří "minutových" zamyšlení (co k nám přilétla opravdu hned po sobě), je totiž k Tématu! Jak to jen On (to je iniciála titulu Otec nebeský ;-) ) člověku naservírovat umí!
A kdo ví, třeba se už, coby sám Výtvarník, nemohl dívat na to, že dosud mlčíme k jednomu z nejpodceňovanějších umění... myslet a myšlenky - své i "cizí" - kombinovat?
Lue Endlicherová, Lída Hojková, Petr Plaňanský - O nenatrénovatelných překážkách, věčných "krtcích" a pramínku přívalu - v rubrice naTWRdo
11.10.2018
Bylo to právě před týdnem, minulý čtvrtek, kdy se Cimbura, dlouholetý to organizátor NOTOVÁNÍ (celorepublikové písničkové soutěže pro kapely i jednotlivce) zřejmě začal obávat, aby jeho přehlídka nesklouzla příliš do folku, tak si jako hosta základního kola pozval hned dva punkové bubeníky s doprovodným... sotva folkovým zpěvem. Ano nás, Caine-Mi.
Kdo jste tam raději nebyli, tady pokládáme symbolickou vzpomínkovou kytičku na piedestal tohoto milého i po šestnácti ročnících stále živého setkání! Hlavně coby hold úžasným nadšencům - pořadatelům, kteří jakoby se tu zjevili z jiného, ještě laskavého trampského světa.
Škoda, že se to celé neodehrálo na jaře, to by se naše váza s kočičkami... no dobrá, tak s jednou Kočičkou... hodila úplně nejvíc :-)
29.8.2018
Tak máme první písničku na oficiálním nosiči!
U příležitosti undergroundového festivalu MEZIPROSTOR, který se konal 19.-22.7.2018, vyšlo stejnojmenné kompilační CD s nahrávkami většiny účinkujících. Tedy i s náMi ;-)
23.8.2018
V téhle části nejbohatšího světa máme spoustu výsad, o jakých se většině lidí jinde na zeměkouli ani nesní. Nebo jen sní. Žel i tady skutečnou hodnotu věcí často dokážeme docenit, až když je po všem, až když je ztratíme. A nebo, v šťastnějším případě, když vystrčíme nos právě tam, kde se o nich jen sní a při tom kroucení hlavy nám to "nějak" docvakne.
Tak třeba chození do školy. Pokud je škola skutečně školou a ne jen čekárnou, nezáleží ani tolik na kvantitě, někdy dokonce ani ne tak na kvalitě, jako spíš na tom, jestli v nás probouzí touhu sami poznávat krásu i křehkost života... v jeho souvislosti i "nesamozřejmosti". A tím zákonitě i touhu poznat se s Dárcem vší té "nesamozřejmosti". Ostatně právě takhle to myslel pan Komenský, zvaný "učitel národů", ačkoli se paradoxně zrovínka o tomhle ve školách moc nemluví. Proč asi?
I dnešní "vyučovací hodina", kterou jsme vybrali z archivu Radia7 pro ty, co se ještě chtějí učit (i když třeba shodou okolností sedí v poslední lavici :-))... je o takovém... chození do Školy. Ne z povinnosti, ne zabít čas, ne kvůli budoucí kvalifikaci... ale kvůli fascinující osobě Učitele!
(A zároveň, jak už se stalo na zdejším vzkazníku zvykem, je opět i soukromou odpovědí. Podle hesla: Čím srdce přetéká, tím ústa... a odkazy mluví ;-))
Dan Drápal - A poznali je, protože s Ním chodili... - v rubrice naTWRdo
4.8.2018
Připadá vám někomu, že Ježíš byl buřič? Revolucionář? Rebel? Nám totiž ne! Nám se spíš zdá, že Ho jako buřiče brali hlavně ti, kdo Mu ne(u)věřili! A nebo pak naopak Jidáš, který na Jeho "boží moc" spojenou s buřičstvím vsadil všechno a chtěl Ho stůj co stůj (a nebo padni komu padni?) vyprovokovat ke kýžené "revoluci"!
Jenže Ježíš si nedělal iluze o naší nezávislosti! Věděl, že jsme ovce, hlína... prach... a přece i tak do toho šel! A taky (to) pro nás dokonal! Dal... a dává dosud... možnost nového začátku... "života, co se už tady a teď začíná ale své naplnění má mnohem dál a výš"...
Pokusíme se opět to, co tu říkáme, dokreslit vyprávěním, které se hodí k tématu buřičství... nebo obecněji... k lidskému siláctví. Prostě k tomu, po čem ve skrytu duše všichni tak toužíme. Alespoň to spatřit u svých "hrdinů", vzorů... kamarádů...
Jiří Hurta - Petrovo "hrdinství - v rubrice naTWRdo
P.S. Věřte nevěřte, všechny ty "cizí" úvahy a pořady, co tu na stránkách zveřejňujeme (po vážně pečlivém výběru a diskusi)... opravdu JSOU i našimi názory a postoji! Nedělíme to, co tu pouštíme (převážně z archivu Rádia7 alias TWR-cz), případně citujeme, píšeme... na své osobní příběhy a jakousi nutnou "křesťanskou" úlitbu! Fakt ne! Fyzicky osobní "Příběh se svetrem" je pro nás stejně skutečný a smutný, jako třeba příběh Petrova zapření. A odmítá-li kdo takovou úvahu, či vysvětlení z úst jiného, zde náMi "vysazeného" vypravěče, jako cizí názor, pak se mílí! Odmítá totiž spíš "nepohodlnou" část nás samých.
Samozřejmě co se pak odehrává na zdejším Vzkazníku je věc jiná! Tam je to tržiště, kde si každý prodává, čím jeho úroda, jeho zahrádka, jeho srdce přetéká!
18.7.2018
"Diskuze se šílencem pro vás skončí s vysokou pravděpodobností neúspěšně; v mnoha ohledech je jeho mysl totiž mnohem rychlejší, protože se nenechá zdržovat rozvahou a podobnými věcmi... Šílenec není člověk, který ztratil rozum. Šílenec je člověk, který ztratil vše kromě rozumu.
(http://azcitaty.cz/citaty/gilbert-keith-chesterton/)
Tak máme zase ve vládě komunisty... Ani sebedelší diskuse nic nezměnila. Jenže... ruku na srdce, neměli bychom se nakonec spíš bát těch "komunistů" ukrytých tady "dole" - v každém z nás?
Jasně, na těch "nahoře" je to vždycky všechno líp vidět. I to, co se úplně stejně odehrává za mnohem nenápadnějšími dveřmi nás samých. Zvlášť když jsme ještě nedostali tu správnou "vládní" příležitost... byť třeba jen na naší regionální, rodinné nebo kolegiální úrovni. Když ještě možná ani netušíme, natož aby jsme se zhrozili, čeho všeho jsme vlastně schopni. Že třeba i toho "kupředu levá", hlava nehlava, jako už mnozí jiní frajeři a rebelové před námi.
"Ještě ne chytit a rváti si z cizího, a už přece!" - napsal básník Josef Kainar, který sice tušil... ale nakonec ho to stejně semlelo.
Nejmoudřejší člověk, co kdy žil na téhle planetě, prý nějaký pan Šalamoun... král, by mu možná se švejkovským klídkem odvětil: Hele Pepku neblbni... "nic nového pod sluncem, všechno, co už tu bylo, bude zas! A to pachtění za lepším je stejně jen marnost a honba za větrem".
Jak bláznivá se v téhle (naší) souvislosti, plné špatných zkušeností musí jevit moudrost jiného "židovského krále", jehož volání tu visí dodnes ve vzduchu:
"Já jsem ta křižovatka na vaší cestě... ztrácející se zvolna ve tmě, pravda, kterou můžete buď jen přijmout nebo odmítnout, život, kterým to všechno začíná... anebo končí. Věřte mi, že nedojdete domů jinak, nežli skrze mne... ať už máte namířeno pouští, pralesem... nebo třeba ledem." (Jan 14,6, překl.10pé)
"Hledejte nejprve Boží království a jeho "bláznivou" spravedlnost, založenou na milosrdenství, a všechny ty "nezbytné starosti" vám budou přidány... nebojte" ;-) (Mt.6,33, překl.10pé)
Na začátku už citovaný klasik anglické literatury Gilbert Keith Chesterton (1874 – 1936) k těm Ježíšovým výrokům možná ještě dodává:
"Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli!"
Z toho až mrazí, že jo? Asi by si to zasloužilo ještě větší pauzu k přemýšlení, než jen takhle na jednu jedinou řádku, ale ať to tu moc nezdržujeme - do třetice citát pana Chestertona:
"Křesťanství nebylo vyzkoušeno a shledáno nedostatečným! Křesťanství bylo shledáno těžkým a tak ponecháno nevyzkoušeným."
Tolik dnes z našeho komentátorského stanoviště... (nejen) k politické situaci :-D Klidně to můžete brát i jako úvodníček k dalšímu krátkému poslechovému pořadu v rubrice naTWRdo, vylovenému hluboko z archivu radia7 (alias TWR-cz). Před dávnými léty byl sice odvysílán z ciziny, ale jeho autor (i se svým nezaměnitelným hlasem) žil dál tady. "Ano" - za vlády tehdy ještě oficiálně jediné komunistické strany.
Jiří Hurta - Ježíš u výslechu
2.7.2018
Děkujeme všem za moudrá slova na našem vzkazníku... Jednomu, vlastně dvěma v jednom, je někdy až stydno... ale krásně stydno ;-) jak to dokážete říct přesně a trefně... a přitom laskavě. Tak za sebe přidáme k lepšímu už zas jen slova někoho jiného, ovšem co jsme sami poctivě vyšťourali a sestříhali z archivu TWR do kratičké hudebně naučné desetiminutovky. Když už jsme měli na Vechtru toho akademického skladatele "vážné" hudby, že? :-D
Vernon McGee - Lidský orchestr (Žalm 150 - Všechno, co dostalo život darem, ať chválí Dárce) - v rubrice naTWRdo.
18.6.2018
Ať už jde o zboží a nebo o věci přímo z Boží ruky, jakoby se teď všechno nějak poměřovalo čísly. Nepřipadá vám?
Když se třeba zeptáte:
Jaké to bylo? - dejme tomu nějaký koncert nebo festival... dostane se vám výmluvné odpovědi v podobě počtu platících.
Jaké to je? - dejme tomu ten nový film nebo klip? Jo, hustý, mrkni na sledovanost YT.
Jakou jsi měl dovolenou? Ukaž počet špendlíků na mapě a objem fotografických dat v projektoru.
A jak se vůbec máš? Pochlubíš se... kolik aut, žen, dětí...
Žijeme... nazvali jsme to: "v dynamické statistické době. Jako normu dívání se na svět kolem sebe jsme přijali ekonomickou krátkozrakost, kompenzovanou hmatatelností".
Kdo jen hmatá do prázdna a nedrží v ruce nic vyčíslitelného, pomalu ale jistě začíná věřit svým očím: Vždyť já nemám nic!
Už i ten chybějící čas se pokoušíme vyčíslit.
Dnešní zamyšlení z archivu Radia7 jsme záměrně pro kontrast vybrali z pod hodně velkého nánosu prachu. A také pro jistou souvislost (v závěru) s naším festiválkem tzv. "na mýtince". Autorem pořadu je už dávno zesnulý pan Jiří Hurta, který před více než půl stoletím pracoval v Českém Rozhlase. Byl ale zřejmě příliš osobitou osobností, takže ho po osmašedesátém vyhodili.
Jednou večer se vracel domů a přepadl ho slejvák. Ukryl se v nejbližším otevřeném kostele. A tam nechtěně zhlédl prý "otřesně" amatérské divadelní zpracování velikonočních Pašijí. Jako profesionála ho až uráželo, jak špatně to všechno bylo! Hlavní postava prý dokonce šišlala!
A přece se právě zde setkal osobně s Kristem.
Traduje se, že pak nespal několik dní, dokud na jeden zátah nepřečetl celou Bibli! Nakonec začal psát a tajně natáčet krátké úvahy, jež byly pašovány do Monte Carla, odkud je vysílala česká redakce rádia TWR.
Možná bude dneska zase naopak někomu z vás připadat "otřesná" ta formální dokonalost projevu jak ze "staré školy". Ale přitom, všimněte si, na obsahu těch myšlenek si čas - i téměř po půl století - vylámal zuby!
Co asi jednou za kaši zbude z našeho (třeba jen hudebního) projevu? :-D Co si zachová tvar (nebo dokonce tvář)? A co ze současných myšlenek asi přežije momentální (ne)úspěšnost?
Jiří Hurta - Přijali a poznali, ne poznali a přijali! - v rubrice naTWRdo.
15.6.2018
Obecně se to možná ví, ale "Mi" si zřejmě potřebujeme, čas od času připomínat, že lidé, a "umělci" zvlášť, jsou trochu jako barvy. Že při každém... byť třeba i nechtěném setkání se prolínají a rozpíjejí. (V původním významu slova - jako barvy, do sebe :-)). Takové mísení pak přináší nové palety... i odstíny. Nové hloubky i mělčiny, obzory i úskalí... útesy, řekl by možná námořník umělec ;-)
Člověka prostě chtě nechtě proměňuje s kým se stýká a tráví čas!
Představte si letní noční oblohu, při níž se palety všednodenních ateliérů světa už uklidní, a na tmavém promítacím plátně se začíná rýsovat ohňostroj všelijakých "světlic" nebo... zůstaneme-li při zemi... aspoň světlušek. Takových začínajících hvězdiček, co rádi něco tvoří i z ničeho (jako Bůh)... jen ze slov... tónů... vizí, kroků, gest... Možná je jich dokonce víc, než těch, které to potom, za rozbřesku ještě opravdu zajímá :-D
Shodou Božích náhod (kulantně řečeno, to abychom nikoho neurazili a přitom se zavděčili všem :-D)... shodou Božích náhod se někdy stává, že i v ryze lyrických makovičkách se tu a tam vysemení nějaká ta epická myšlenka. Prozaicky řečeno: Akce!
Od východu, západu, severu i jihu celé země... (malé "z" - jakože z naší, malé zemičky) byli povoláni mudrci... no, spíš mudrlanti... tedy písničkáři, aby se vzájemně prolnuli. (Bez rozpíjení v přeneseném slova smyslu ;-)) Do té doby byli úplně neznámí, takoví, jací jen velmi zřídkakdy vstupují na prkna, znamenající sklep (kůlnu nebo klub), a mající tak z publika víc strach, než jen pouhý respekt... ale potom... potom... se vzájemně mezi sebou poznají! A možná i trochu ovlivní.
Tak je to tu zas. Opět díky doširoka otevřené náruči zdejšího poustevníka Petra von vechtra, díky Banjově skromné přepravní "PPL", díky vám všem, co jste se uvolili podělit o své rozjitřené (hudební) nitro bez nároku na honorář. Díky Pánu Bohu za svět, kde je tohle všechno ještě možné... (vždyť hrát a zpívat v lese je v mnoha okolních zemích, ale třeba i v USA a Kanadě zakázáno!)
VECHTR 2018. Jediná místní dominanta! Drážní domeček vprostřed lesa, odříznutý od elektřiny a nebýt kolejí vůkol (od nedohledna k nedohlednu), tak i od civilizace. Nejbližší vesnice je odtud (po polní příjezdové cestě pro houbaře-lufťáky) cca hodina chůze, takže zbývá už jen dodat... po vzoru největšího (vymyšleného?) Čecha upřesňující dovětek: "na mýtince". Ovšem ne hospoda, nýbrž Festiválek "na mýtince". Pro ty, co rádi tvoří, ale publika se raději straní :-)
Ne, neúčinkující veřejnosti není vstup striktně zapovězen, nýbrž spíš okolnosti i výběr "umělců" potencionální diváctvo v podstatě... eliminuje :-D
Letos třetí ročník!
Pro ty, kdo si náhodou ještě neklikli, či pro ty, kdo nemají matky moudrosti nikdy dost... je tu stále nastevřené okénko "průmyslové kamery" (s trochou "uměleckého" střihu) z loňska:
Sestřih z Vechtr festivalu 2017
Nevybírá se žádné vstupné, tudíž není z čeho platit cesťáky, natož... jo ho hó!... honoráře! A přece se tu za vstup do "objektu" platí! V jedlých naturáliích :-D Aby měl místní pořádající poustevník pak co nabídnout chudým pocestným... krom duchovní útěchy :-)
Kdybys měl i ty, dosud neznámý, či (věčně) začínající umělče ....... (zde prosím každý doplň čitelně své umělecké jméno) přesto všechno, co zde bylo dosud řečeno, ještě zájem se letos aktivně zúčastnit, máme žel další odrazující trumf v rukávu:
Přidělený čas produkce je pro každého omezen pouze na půl hodiny!
"Taký blázon, ktorý dojde z Blavy... (alebo z Frýdku-Místku ;-)) tuná na dálný západ... neureko kilometrov, trmáca sa vlakmi sedem hodín tam, sedem späť, to musí byť ozajstný... pesničkár!
Alebo k... (cenzůrováno) :-D
(ze zaznamenaných ohlasů)"
Tak co? Ještě někoho zlákáme?
Předběžný seznam letošních účinkujících (abecedně):
Banjo, Caine-Mi, Fazy2, Iggy Gott, PVV, J.A.V. akademický skladatel (ještě nepotvrzeno), a headliner Víťa Liboška :-D
(hitmaker Karel Krátký se tentokrát omlouvá - má státnice)
Tradičně začínáme "Mi", pak už je pořadí jen na momentální odvaze a domluvě.
Termín: sobota 23.6.2018. Plánovaný začátek 15:00, plánovaný konec 20:30, pak volné pokračování u ohně. Možnost přespání... pod širákem ;-)
Nazvučení... ehm, jak výše uvedeno, na místě není elektřina, hraje se tedy akusticky, pouze na jeden malý baterkový (tří wattový) aparátek pro zpěv a kytaru.
Pokud se kdo cítí aspoň trochu písničkovým námořníkem... ať se práší za korábem!
Zdař Bůh!
P.S: Na tom video sestřihu samozřejmě mnozí zásadní umělci, které bychom rádi uvítali... a nebo kteří se už v minulosti nechali zlákat... chybí. Třeba kapelník jednočlenné akustické punkové kapely Vrámci možností Radek A.Dvořák z Tábora, nebo klasický staromilý písničkář ve stylu Karla Diepolda - Rosťa Čurda od Litoměřic.
Taky Ondr.A Pellar z Rokycan... Stephen Osciatka z Kroměříže... Kris H. (and his one man band) z Českých Budějovic... LuckAs SeBestA ze Šumavy... Iggy Gott duchem z Litvínova :-) ...
Všichni tihle posledně jmenovaní ovšem přece jen občas před nějakým publikem hrají a nebo se už nahráli dost, takže je to "vo hviezdach" (v obou významech toho slova ;-) )
10.6.2018
"Blahoslavení... šťastní chudí, neboť jim patří celé nebeské království", říká Ježíš jako své první předvolební prohlášení na začátku veřejné činnosti, tady na Zemi. V Matoušově verzi Evangelia je dokonce: "Blahoslavení chudí duchem... tedy chudí i uvnitř."
Nám to zní opravdu hoooodně "mimozemšťansky", výhledově a odtržitě od všední reality, že? Skoro by člověk po takovém výroku i chápal, proč Marx-Engls a dokonce i Beatles učili... že náboženství je opium lidstva. Ale je tohle Ježíšovo prohlášení ještě vůbec náboženství?
Nám se líbí parafrázovaný překlad Nového Zákona (Nového Božího Závazku) "10pé", který tutéž Ježíšovu větu překládá:
"Šťastni ti, co před Bohem nemají lautr nic! Kteří nemají ani čím se chlubit, natož vykoupit. Dokonce ani po splátkách ne. A tak jim před Bohem... ve výhledu na Něj... nic nebrání. Žádná objemná věc, či nehmotný čin, myšlenka, ideál, pocit... Takoví totiž můžou vejít do nebe přímo a jaksi bez proclení."
Ve zbytku Evangelia nás pak trpělivě a stále dokola uklidňuje, ať se nebojíme, že nic není ještě ztraceno. Že pro ty "zbylé" :-) je tu právě On, jako... "milosrdný celník" :-)
My si často připadáme bědní po té hmotné stránce, protože automaticky vždy pošilháváme po sousedovi (i virtuálním), co má víc... nebo dokonce mnohem víc než my. Ale svoji ubohost před Bohem v intelektuální oblasti nebo obecněji v celé krajině vnímání a chápání, si už tak často nepřiznáváme. Proto tam Matouš dodává to "chudí duchem... chudí i uvnitř"! Aby nedošlo k nějaké alibistické mýlce :-)
"Však běda vám, vy před Bohem bohatí" (i pomyslnou chytrostí), volá jinde Ježíš, "neboť snadněji projde provaz uchem jehly, než pašerák vlastního objemu do nebeského království!"
Přemýšleli jste někdy nad tím, o co těžší... (ustát to tady a projít :-) ), to mají třeba takoví vědci a vzdělanci vůbec? Minimálně jeden z nich by mohl vyprávět! A jeden taky vypráví ;-) V dnešním pořadu (převzatém z internetového archivu radia7), kterému jsme dali pracovní název:
"Pomáhám myslitelům věřit... a věřícím myslet!"
P.S. Blíží se Vechtr 2018. Zveme každého... ať už účinkujícího navenek... nebo jen uvnitř. Snad nám tam všem zase Banjo zazpívá:
"...jááá chci v Čecháááách, kráááálovstvíííí!" (Boží ;-) )
Pomáhám myslitelům věřit... a věřícím myslet! - v rubrice naTWRdo.
22.5.2018
Právě jsme na naší zahrádce vysadili pár nových fotografií, které mají "fakt ftipné" popisky. A některé se i trochu hýbají :-) Prohlédnout si je můžete v rubrice Fotky.
2.5.2018
Zvláštní, tenhle chlapík žil před... no, je to už "pár" tisíc let, nebo skoro :-) ale přitom nám připadá, že minimálně tím svým příběhem... (a možná i celou tou dobovou atmosférou)... jakoby žil teď. Teď tu byl, pane Cimrman, teď tu byl... nějaký sv. Augustin. Znáte?
Je to sice na poněkud delší povídání, ale zase věci "z pravěku" asi nikoho nepohorší ;-)
Historik Robert Hart - O sv. Augustinovi v rubrice naTWRdo.
16.4.2018
Ano, ticho... ale co teprv takové jmelí! Všimli jste si, co se letos urodilo "jmelí"?
Celou svou historií, jakoby se lidstvo pokoušelo nějak umlčet výčitky svědomí. Nejlépe uzákonit, že to, čeho se dopouštíme, je vlastně normální a nebo alespoň přiměřené (společenské) situaci. Ale vždycky, když se nám pak někde v nitru ozve Boží hlas a prolomí to už krásně zahlušené ticho... a nebo i zvenčí, když se vzduch rozechvěje Jeho blízkostí, to jakoby neviditelný meč naráz rozťal i ten nejbližší svět. Když promluví On, hned se ukazuje, která pouta jsou pevná, křehká, ohebná a nebo dokonce lepkavě kašovitá. Když On promluví, ve švech praskají i církve, natož přátelství či pouhá spojenectví. Jako staré (kožené) měchy plněné novým vínem... jak to syrově vysvětlil Ježíš tehdejším vinařům.
A tak před Božím hlasem znovu utíkáme, znovu děláme, že neexistuje. Schováváme před Ním i před sebou navzájem kým ve skutečnosti jsme. Za různé listy... "knížek" nebo tu více, tu méně "tanečních" křoví. Znovu jako Adam s Evou na počátku, první rozdělení spojenci. Ale rozdělil je opravdu Bůh tím, že k nim promluvil? Vždyť před tím "jabkem" k nim mluvil kolikrát a nic!
Ne, Boží hlas nerozděluje, rozděluje nás naše vina. A vina není jenom to, co jsme udělali špatně, ale i to, co jsme mohli udělat dobře, ale neudělali. Vina... dluh... byť 100x pohřbené a zakopané hluboko pod nános nových jistějších vztahů, hustších zážitků, barevnějších futrálů na věci... stejně kdykoli Bůh znovu promluví, všechno se to drobí a řítí k zemi. Jako mocné brány Jericha.
A tohle nakonec vede lidstvo buď k postupné ignoraci, až zapřísáhlé nenávisti vůči Bohu, který do toho (moc) mluví, a nebo k bezvýhradné kapitulaci před Ním: Zase jsem prohrál... se svým vztekem či zbabělostí, chtíčem nebo nechutí, záští anebo závislostí... Kriste, jestli opravdu jsi, jestli jsi opravdu přišel pro to, abys z nás sňal to neunesitelné břímě, jak říkají naivní, pošetilí "křesťánci"... pak Ti chci svůj malomocný život dát už ne jenom do další opravy, ale ke znovuzrození! Já chci poznat Boha, který mluví-li, je to lepší, než když mlčí! Prosím nemlč! Mluv!
(K zamyšlení nás inspirovala minutová úvaha Petra Stoye - Je lepší, když Bůh mluví.... V rubrice naTWRdo.)
1.4.2018
Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady! On přece vstal, jak řekl!
To jsou slavné velikonoční výroky, ale dneska by jsme k nim mohli přidat ještě třeba:
To není apríl, fakt!
Ovšem nechceme tu svými bonmoty nikoho zdržovat od vajíčkových hodů hodů doprovodů, a tak jen kratičká "aktualita" k tématu z archivu rádia TWR. Ona tedy zdánlivě vůbec není k tématu... ale je! Mluví totiž na rovinu o otevření očí. Což bylo potřeba, aby víc než pět set! očitých svědků, jak píše apoštol Pavel, zmrtvýchvstalého spatřilo!...
Kateřina Hodecová - Na rovinu v rubrice naTWRdo.
27.3.2018
Jaro je tu!
Jak se to pozná? Tady, na věčně zelené zahrádce! Že by podle kalendáře? Nebo snad... začínají se lámat ledy?
Kdepak! Začínáme mít chuť na zmrzku! :-)
A vy?
Co byste řekli na takovou... "Milánskou z Mrázka"?
Znáte ji vůbec? Ještě jsme ji tu v rubrice naTWRdo neměli. A přitom je moc dobrá. Nedráždí vnitřní mikroflóru a prý uklidní i řádně rozbouřená střeva (vezdejší :-D). Samozřejmě v kombinaci s vírou, která nejenže dokáže pohnout horou, ale i... žlučí :-) Takže sladce vtipná zmrzka pak přijde dvojnásob vhod.
Dobrou jarní chuť!
Milan Mrázek - První věta Desatera v rubrice naTWRdo.
9.3.2018
To je zvláštní, zase nás ten kluk vychodňarsky... ten nejkřehčí, skoro skleněný metalista ;-) Víťa L. v Duchu inspiroval! Ale kdepak dunivými "plechovými koníky" :-) Spíš tím obdivuhodným výčtem knížek, které dokáže vstřebat, aniž by ho to zabilo! No a teď, když se do akce "Čtení pomáhá" :-) vložil ještě i Fazy, to snad ani nemůžeme nechat bez (pochvalné) odezvy! ;-)
Chlapci! Jste stateční... blaničtí rytíři nové doby! Nebo aspoň pro nás, běžné Chvojky, současné pseudoučitele... dějepisu? No, každopádně až bude nejhůř (nebo až bude líp? :-) ) třeba fakt vyjedete a "Mi" vám potom budeme obdivně nosit do šatny květiny! Sasanky a tak :-D
Zatím holt akorát obligátně strkáme do kaslíku letáky s různými stylistickými cvičeními na téma... jedno brdo :-) Aniž bychom tím chtěli jakkoli přivolávat staré nalinkované časy... s nedostatkem duchovní literatury i toaletního papíru, kdy byli větší čtenáři (a hlavně konzumenti :-) ) nuceni sáhnout i po... nu, po lecčems :-)
Po bezpečných i nebezpečných knihách - v rubrice Rozmluvy.
P.S. Však vědomi si vlastní duchovní nedovzdělanosti i silně pokulhávající životní praxe, přidáváme k zamyšlení pro jistotu i jednu... "korigující" úvahu. Od skutečného duchovního a pastýře ;-)
Karel Řežábek - Sola scriptura
23.2.2018
Tak co? Posloucháte Střežené město? Nic romantického, světáckého ani siláckého a přitom... taková síla, co? Žel, už to pomalu končí :-(
Banjo tady psal o kolegovi Víťovi Liboškovi trochu jako o "limonádovém Joe" :-D Tedy o lihuprostém, pardon, klišéprostém písničkáři, co se dokáže vyjádřit nově a neotřele i na ta nejtradičnější témata. Například jeho láska v plynových maskách nebo manželství s figurínou... :-)
A nám to teď nedalo si na Víťu znovu nevzpomenout v souvislosti s jedním takovým "klišéprostým"... profesorem teologie. To proto, že tu máme po čase opět pořad převzatý z archivu TWR-cz. Hóóóóódně netradiční biblický výklad jinak hóóóóódně tradičně vykládaného Ježíšova podobenství. Vlastně jednoho z horní desítky Ježíšových nejznámějších": "O marnotratném synu"... nebo jinak: "O ztraceném synu".
Tyhle klasické a stokrát převyprávěné příběhy mívají tu nevýhodu, že už s námi obvykle nic nedělají. Vyslechneme si je ze slušnosti, případně s cíleným záměrem někoho jimi příště lépe poučit. Ale ne tak, když se jejich výkladu chytí netradiční, "konfliktní" či dokonce "protisměrný řidič"*) biblista. To se můžeme rázem octnout uprostřed Ježíšova vyprávění i my sami - lhostejno zda tč. právě problémoví či spořádaní synové... a nebo třeba "jen" jejich rodičové. Takhle vyložené podobenství je totiž o "rozpadající se rodině" nás všech.
Jiří Beneš a Petr Vaďura - Podobenství o tom druhém ztraceném synu
----
*) viz. Úvaha o "dálnici" v rubrice Rozmluvy
12.2.2018
Já vím, tenhle zápis ze svého osobního deníku bych měl spíš šeptat do "Vrby", než tady sedmikráskám a jitrocelu do ouška, ale udělám trochu z nouze ctnost a převyprávím ho i na zelené loučce, kde moc nehrozí, že si ho někdo nepovolaný přečte ;-) ...a bude mu... slovy Písma: Kamenem úrazu. Stopař (bez průvodce) po přízemní galaxii.
3.2.2018
Bůh vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.
A někdy si zase vyvolí neřidiče, aby napsali Úvahu o "dálnici" :-)
30.1.2018
Uff! Tak konečně! Video sestřih z letního VechTru je tu! Vysazen do sluníčkem na chvíli pošimrané, zimní, a přece věčně zelené zahrádky. Všem zúčastněným i ne..trpělivě čekajícím se omlouváme, ale když ony "shůry" pořád padaly nové a nové "rozkazy", ná..pady a legrácky, kterých si třeba nakonec nikdo ani nevšimne, jenže "Mi" se u nich usmívali a bylo nám líto, nechat je jen tak odvanout s každým dalším vyprsknutím :-)
Spoustu technických věcí jsme se učili za pochodu a spoustu toho taky zkazili. Kdo má nějaké zkušenosti, ví, že stříhat video je hlavně kvůli nekonečnému "renderování" pro amatéra podstatně časově náročnější záležitost, než montáž samotného audia... i když ani tady se to neobešlo bez "drobných" zvukových úprav a odstraňování přebreptů, přehmatů, záseků... :-D Pravda, něco se zamaskovat nezdařilo, něco nám prostě uteklo a pak, když už byl obraz hotový, se nám nechtělo začínat odznovu, ale celkově snad "dobrý". Převedeno do empétrojky... pro běžný poslech ve sluchátkách, to náladu docela má a připadá nám, že ani zvuk není špatný. Na ten vítr a vzhledem k nazvučení, které vlastně celé obstarával jediný baterkový aparátek :-D
Velké díky patří Pavlovi z daleké (ostravské) dálky, který si chudák sám ani nezazpíval a přitom ochotně dodal gró zvukových i video záznamů. Z těch se pak už dalo kombinovat. Tedy až na případ Petra von vechtra, jehož hudební produkci na hlavní kameru nenatočil a "Mi" tak měli k dispozici jen asi 20 vteřin obrazu z každé písně - co zabraly telefony. To byla panečku improvizace! Ale nebeský Tvořitel, k Jehož obrazu jsme vymodelovaní koneckonců všichni, je vážně velký a rád staví naše lidské "možnosti a nemožnosti" na hlavu. Nakonec dopadl Pévévéčkův blok ze všech nejlíp ;-)
Nu, snad jsme se svým výběrem, způsobem zpracování, ani humorem nikoho (z účinkujících) nedotkli... a jestli ano, jen v dobrém :-)
Díky kluci! Jste pro nás inspirací a smekáme klobouky, jarmulky... placky... nebo máslo z čela! A co je nejvíc zajímavé... díky těm mnoha desítkám hodin strávených opětovným poslechem vašich písniček ve střižně... jste nám inspirací ještě větší!!!
12.8.2017
I v dobách "zasloužené" lásky na dobírku
přejeme hodně té "nezasloužené"
až "virtuální"? ;-)
PF 2018
Caine-Mi
P.S: Celý sestřih z Vechtru 2017 už brzy :-D