2017
Z důvodu rekonstrukce stránek jsou některé přímé "prokliky" už nefunkčí.

24.12.2017
Při té bílé všude vůkol... na vánočních obrázcích,
při těch třeskutých mrazech... na digitálních meteostanicích, koketně dosud mrkajících z předvánočních letáků,
při všem tom kokosem přesněženém cukroví a při všech těch sladkých úsměvech... svátečních přátel,
při všem tom klidu a pohodě, která se rozhostí... vždy na Štědrý den... když už je po všem...
prostě při tom všem nostalgickém... se stejně občas člověk neubrání dojetí, a tu a tam i troše nadčasové nostalgie. Takovému vykolejení z doby. Znáte to? Najednou se rozpomenete na voňavé léto, cvrlikání v trávě... a ti odvážnější možná i na barevný... vlahý... sychravý podzim, všechny ty popsané listy javorů... příběhy, jaké by si člověk snad ani nevymyslel :-) Přesně na takový krásně smutný podzim jako v básni Francise Cabrela, francouzského písničkáře, který je nám svou poetikou hodně blízký. Snad se neurazíte, když teď netradičně vánočně do vašeho bramborového salátu vmísíme tedy i kousek šustivé... žlutočervené. (Namísto celoroční šťavnaté zeleně :-) )
Caine-Mi - Podzim
(velmi volné rozbásnění písně Octobre, mistra Francise Cabrela.
V našem... "existencionálně adventním" pojetí :-) )

8.12.2017
To je síla! "Mi" tu často "kážeme" o tom, jak s každým z nás chce Bůh osobně mluvit, jak se nám snaží sdělovat do života to či ono... ale představte si, stejně vždycky, když se to pak stane a On opravdu promluví... nepřeslechnutelně... třeba ne přímo trychtýřem do hlavy nebo srdce, ale ústy Svého posla, nějakého Jeho člověka, (anděla s malým "a")... to je pak vážně síla! Když se tohle stane, většinou nás to úplně zastaví! Ať už děláme cokoli nebo jdeme kamkoli, najednou se poplašeně rozhlížíme kolem sebe, najednou se skoro až stydíme za všechna svá dosavadní plamenná kázání, najednou jako by se nám chtělo zmlknout a zároveň vyhrknout: Tý jo! Slyšel jsi to? Hele... von fakt asi je! :-D
Dneska při poslechu Rádia 7... ne z hlubokého archivu, ale z toho aktuálního, se nám to stalo zase. Člověk má plnou hlavu bonmotů... třeba co přihodit k lepšímu do zdejších přednášek o metalu, jak zavtipkovat na téma dosud nevyhaslé polemiky mezi Fazym2 a Pvv a přitom ani jednoho nezranit, jak povzbudit Víťu při organizování zimního "fauvéčka" (Winter-Vechter ;-) ) a tak... až najednou bác ho! Jako placka na čelo, kýbl na sněhuláka, zadek na prkýnko... no prostě jako předtím ten pořad o Jobovi... bylo to tu!
Nějaký pan... tentokrát ne Josef nebo Karel :-D ale "obyčejný" :-) David Novák, promluvil ve svém zamyšlení o všem tomhle naráz! O zvláštní svobodě, která plyne ze zřeknutí se "honoráře" i o jiné, která zas vyvěrá z nedlužení. Mluví tam nepřímo i o tom, jak za obrovskou silou třeba... (domyšleno) metalové hudby můžou být stovky a stovky hodin neúnavné každodenní dřiny! A naopak (domyšleno ;-) ) za jeho kolikrát "legračností", může být podceňování a zanedbávání studia pravé hloubky duchovního světa a nadhodnocování pouhého image...
Ale víte co? Poslechněte si to raději sami a možná tam zaslechnete ještě víc. A zaslechnete-li... víc, než jen obecná moudra, ale i něco ryze osobního právě do vašeho příběhu, pak se, prosíme, chvilku zastavte a... opatrně rozhlídněte. Kdo to tu mluví? ;-)
David Novák - Dvě dimenze svobody v rubrice naTWRdo

29.11.2017
Minule nám tady pan Húšť z Rádia 7 alias TWR-cz dobře radil, abychom si tenhle týden určitě neopomněli přečíst "Ježíšova blahoslavenství" z páté kapitoly Evangelia podle Matouše. Vzpomínáte? A představte si, co se nestalo... ehm... tedy vlastně stalo... málem: "Mi" opomněli! :-)
Naštěstí, na veliké štěstí, nás v tom nebeský Tatínek (opět) nenechal, a jako rodiče svolávali kdysi děti domů na večeři - v dobách, kdy ještě neexistovaly tablety (v obou významech toho slova :-D ), tak i nás si nebeský Tatínek zavolal odkudsi "zvenku" domů k nášupu poslouchání. Sice úplně jiného pořadu, z úplně jiné doby... možná o dobrých tisíc, dva tisíce let dříve, než poprvé zazněla "bláznivá" blahoslavenství z přelomu letopočtu, ale evidentně musel být Pán Bůh s panem redaktorem domluvený, protože... jak by se jinak mohla ve výkladu tak starobylé, starozákonní knihy s názvem Job, právě Ježíšova slova tak zničehonic objevit, že?! ;-)
Biblická báseň Job je vůbec zvláštní, je určitě jednou z nejzvláštnějších z celé "básnické sbírky" a nám připadá, že napříč lidskými dějinami musí být i pořád stejně aktuální a srozumitelná. Zabývá se totiž věčnou otázkou člověka: Utrpením. A taky nepochopením člověka člověkem v jeho bolesti... a skrze ni pak paradoxně bližší pochopení Boha, což vede obratem zase zpátky k lepšímu pochopení a sblížení se s člověkem.
Osamění uprostřed nejbližších přátel, osobní bezmoc v přehršli moudrosti (snad celého dosavadního filosofického poznání) tu svádí nerovný boj se zachováním vlastního postoje, identity a spravedlnosti. Před Bohem i lidmi. Kniha Job je stejně tak plná uhlazené pompézní poezie starověku, jako neomaleného pokřikování dnešní instantní doby. Informace a formální dokonalost se tu brodí v močálovitosti slov, které se míjejí pevného dna i cíle.
"Mi" vám samozřejmě z výkladu pustíme jen kousek... resp. dva. Jeden zkraje knihy, kdy se do svého prvního monologu s Jobem pouští jeden z nejvýznačnějších myslitelů své doby - Elífaz T. Přes Jobův pád až na dno zoufalství (jednak ze své bezvýchodné situace a druhak i z těch planých řečí, co s ním vedou ti, které považoval za přátele)... přes Jobovy záda přehopsneme... až do závěrečných kapitol knihy, kde se už neudrží mladíček jménem Elíhů, a tak trochu všechny utne! (Čímž konečně připraví půdu pro příchod Toho, na Koho všichni celou dobu - společně s hlavní postavou příběhu - čekáme!)
Tady autor výkladu... Duch svatý ;-) vloží vykladači výkladu do úst i ona výše zmíněná a do každé doby bláznivá Ježíšova blahoslavenství. A tady jsme k nim taky (jako slepí k... bubnům) při pravidelném poslechu pořadů Světem Bible přišli tento týden i "Mi".
Pointu a jak hrdinové příběhu nakonec dopadli, pochopitelně neprozradíme. To si můžete ještě pár týdnů doposlechnout sami - přímo na stránkách zvukového archivu Rádia 7.
Kdybyste měl někdo chuť. Při šálku teplého mléka :-D
John Vernon McGee - Světem Bible - Job (jen část) v rubrice naTWRdo

23.11.2017
Tak máme zase po čase novou písničku!
Normálně bychom se samozřejmě se žhavou novinkou (resp. jejím textem - nahrávka zatím nehrozí), tady tak ukvapeně nechlubili, jelikož kdo ví, kolikrát dojde ještě na "upgrade" :-) Ale jako úvodník k povídání Petra Húště v rubrice naTWRdo, to snad zas takové chlubení nebude. Nebo ne větší než obvykle :-D

JONÁŠ… (i váš?)

Zdoláš jednu výšku a už víš, toužíš ještě blíž
zdoláš jednu hloubku a už víš, toužíš po takové, pro níž...
opustíš - odpustíš - pustíš se a uslyšíš
co už možná dávno někdo řek'
po čem možná dávno pes jen štěk'
a nebo v čem všem zakopaný chcíp'
ale po svém - po sté - znovu a kdo ví
třeba ještě jednou... ale líp

Nemáš tolik síly a tudíž i tu tíž vyhodíš
titíž lidé, ale jedněm blíž a druhým na obtíž
poslední - pohled k ní - pustíš se a uvěříš
slovům, co už dávno někdo řek'
za Slovem, které přečká každý věk
a možná i tvůj promlčený slib
ale po svém - po sté - znovu a kdo ví
třeba už jen jednou... ale líp

Voláš k nebi i když vidíš prázdný... bílý kříž
Jonáš jiný však zatím spíš míří na Taršíš
opustíš - odpustíš - pustíš se a vyslovíš
co mu možná dávno někdo řek'
na pódiu světa pouhý štěk
a pro něj právě teď nejlepší vtip
co po svém - po sté - znovu a kdo ví
prožije až zítra... ale líp

Zdoláš další výšku a už víš, toužíš ještě blíž
zdoláš další hloubku a už víš, toužíš po takové, pro níž
opustíš - odpustíš - pustíš se a... zakotvíš

Petr Húšť - Jonášovo znamení (každé) doby 


10.10.2017
Pravidelný trampík po zdejším zeleném lesoparku ví (jsa náležitě poučen z  přírody, Ježíšových podobenství... i místních "naTWRdlých" výkladů), že  na  virtuální stránky se nejlépe zasévají... písmenka! A teď si představte takového klasického rozsévače jako ze starých dob, co musí nejprve sáhnout hluboko do zástěry a pak hodit. A hází... cik cak! Takhle nějak totiž sázíme ty naše básničky! Žádné uhlazené prozaické políčko, řádka jako řádka a v ní tečka jako čárka... morseovka slov :-) Básnička, to je i tajemství nevysloveného... nevysvětleného... a třeba jenom tak rozmáchlého a letícího vzduchem... padni komu padni. U básničky nejde jenom o uskladnitelnou úrodu. Stejně důležitá je i prchavá chvilka květů, vůně, barev... hebkosti či pichlavosti. To abychom se trochu naučili nerozvalovat se všude :-D
Pořád se to učíme.
PODOBENSTVÍ O ROZSÉVAČI... SLOVA

1.8.2017
Těžká životní období bývají většinou ta, kdy člověk dělá... a nebo rovnou celé lidstvo dělá, jako že nic. Jakože je všechno... "jak má být". Ve vztahu... ve vztazích... mezi sebou... a nebo rovnou s Bohem.
Chceme si tu teď do třetice pořadů o "zamilovaném Duchu" (neboť slovo svatý se dá dobře parafrázovat právě jako zamilovaný... Boží) - společně připomenout jeden rozhovor Petra a Pavla, z archivu Rádia 7 alias TWR-cz. (Petra Vaďury s Pavlem Hoškem ;-) ). A i když tahle malá "biblická (půl)hodina" začíná poměrně "bouřlivým" citátem z dávného apoštolského dopisu, uvažování nad ním se pak už nese v aktuálním, leč mírném, smířlivém duchu. Jako letní vánek jemně čechrající křídla a ne nervy... a zvolna, tiše a skoro nepozorovaně se mění na... letniční vítr. Hybnou sílu, co i hory těžkopádných těl a vztahů přenáší.
doc. Pavel Hošek - Zamilovaný Duch a Jeho "nedogmatické" dary v rubrice naTWRdo.

21.7.2017
A pro velký úspěch přinášíme hned druhý díl našeho domácího vyučování :-)
Charles Stanley - Domácí profesor II. v rubrice naTWRdo.

16.7.2017
Není pro děti snad nic smutnějšího, než... prázdniny!
Ano, tedy samozřejmě rozumějme prázdniny od slova prázdno, a pro děti Boží! :-)
Ty děti šťastné z každé hodiny Božího jazyka, nebepisu i výkladů Stvořitelovy (meta)fyziky, zvláštní Ježíšovy matematiky... a lačné každé nové barvy a tónu pro vykreslení duhy :-D
Když náš nejbližší domácí... profesor, rodič, přítel, utěšitel... to je jedno... odjede kamsi daleko, když se v duchovní učebně najednou rozhostí prázdniny, má to vždycky blíž spíš k vyprázdněnosti, než dovolené. Začneme se poflakovat po ulicích... obchoďácích, nosíme svá břemena z jednoho sběrného dvora do druhého a v době večeře narychlo zaháníme hlad místo tělem Kristovým jen smaženými brambůrky. A pak to zapíjíme nějakou tou sladkou hořkou břečkou, která... i když se za sklem díky spoustě bublin(ek) tváří, že je tou nejlehčí věcí na světě - v žaludku nám nakonec těžkne.
Kam se vrtnout? Abychom zase něco nezvrtali...
Víte co? Pojďme! Utečeme zpátky do školy!
Dnes tam přednáší někdo přespolní, kdo sem asi přijel na dovolenou:
Charles Stanley - Domácí profesor I. v rubrice naTWRdo.
P.S: A malí básníci si zatím můžou nalistovat, co nám vzkazuje Slovo, které se stalo tělem:
(Jan, šestá kapitola)
55 "Za pokrm vám bude mé lidské tělo a má krev k pití...
obojí tak nezbytné vám pro přežití.
56 Kdo mě totiž jí a kdo mě pije
podivuhodně se mnou spojený je
57 jako já a můj Otec - živý jednající Bůh
poslal mě tu jednat a žít... v těle! Abych pro vás nebyl duch
ale vy skrze mé tělo podivuhodně
mohli jednat a žít... duchovně"

15.6.2017
Muzikanti jsou zvláštní odrůda... Jsou to ještě vůbec řemeslníci?
Teď myslíme samozřejmě hlavně na ty, co mají, obrazně řečeno, blíž k "básníkům, než k zedníkům" - a své "modýlky světa" si staví z velmi nesourodého materiálu. Z takového, jaký není běžně ke slyšení, natož k vidění! A ještě ke všemu na úplně vratkých základech, na tekutých píscích ze zrníček nálad, pocitů, harmonií... (ano Banjo - i disharmonií :-D). A to ať už se honí za přeludy zvuků nadzvukovou nebo třeba úplně šnečí rychlostí. Ať už do sítí notových osnov či tabulatur loví neunesitelnou lehkost bytí... zahalenou v těžké podprahové dunění nebo v divoký chropot hrdelních tónů protestních nót... nebo do klasiky léty prověřených střihů a kultivovaně symfonických kulis.
Jisté je, že hudba, ta srdeční, tvořivá, je vždycky víc než jen alchymistické dobrodružství.
"Mi" tady ve výběru slovesných pořadů spřízněného Rádia 7, v rubrice naTWRdo nezveřejňujeme často takzvaná osobní svědectví. Vyprávění lidí, kteří se někde na cestě potkali s Kristem, a zaujal je natolik, že své kroky nakonec obrátili k Němu, třeba i o 180° a pokračovali dál spolu. Dnes uděláme výjimku. Možná právě proto, že jde o životní výpověď muzikanta! A navíc člověka, který se nakazil šoubyznysem, a přitom tvrdí, že skutečná hudba v sobě vždycky musí nést příběh. Náš i ten Boží. A pokud ne, je jen kulisou, co ještě nenašla svou... divadelní hru :-)
Libor Orel - Příběh o životě s muzikou a o muzice s "Příběhem" 

1.6.2017
Také už jste se někdy... podobně odvážně jako velikán Jára Cimrman... tázali "chybujícího Stvořitele", proč udělal něco tak, a ne lépe? Třeba... proč tak hýřil při rozdělování talentu bohapustým bezvěrcům, zatímco u pravověrných umělců, ohánějících se Božím jménem, jako když bičem mrská... evidentně škudlil? "Mi" ano. Často. Zvlášť během vlastních koncertů :-D
A také vám nebeský Tatínek s humorem Sobě vlastním někdy odpověděl: "Přece, aby vás to lépe... bavilo! Holoto :-)))"
A nebo vám také s vážností Sobě vlastní doporučil k nastudování dobrou (biblickou) literaturu nebo výklad z rádia TWR-cz?
Nám třeba naposledy od Charlese Stanleyho poslal pořad nazvaný: "Talent, schopnost, ob..darování".
Snad vám ho Duch svatý také vyloží jako Evangelium a ne jako... Rozsudek ;-)
V rubrice naTWRdo

16.5.2017
Hmmm... tak nic. Tak to bude chtít asi ještě jednu básničku.
Akorát že taky není moc pro pivaře... spíš pro pihaře :-D
Pipi a pipihy

12.5.2017
Že by okurková sezóna? :-) Na zelené zahrádce se sice lépe ztratí, ale stejně... co třeba takhle pro inspiraci... kolegům... malou letní básničku?

30.3.2017
Co svět světem stojí se vždy někdo (v upřímné snaze!) pokoušel "napravit svět". Marně. Dokonce i po Ježíši samotném jsme kolikrát chtěli hlavně, aby nás rozsoudil. Kdo má pravdu? Já nebo můj brácha? Domluv mu přece! Kdo je v pravdě před bližním evidentně páchajícím neprav(div)ost? Kdo je z obliga před novodobými Herody nebo Piláty? Ale Boží Syn na to říká: "Člověče, a jak jsi přišel na to, že já jsem váš soudce nebo dokonce sportovní rozhodčí?" "Hledáš pozorně pravdu, kterou bys mohl vlastnit? Spíš se měj na pozoru před každou chamtivostí! Neboť i když člověk získá patent na právo a s ním možná i kýžený nadbytek, nebude jeho skutečný život zajištěn tím, co vlastní!" (Lk.12,14-15)
K učedníkům na cestě do Emauz začal Ježíš mluvit proto, že oni mluvili o Něm! Bylo jim tak zoufale, až utíkali pryč... (do pouště, kde kdysi bývaly lesy :-D). Jenže na Ježíše nemohli zapomenout. Vůbec nedokázali na Něj nemyslet, nedokázali o Něm mlčet! A tak se nedočkali jen ticha nebo bonmotů... protože sami nic takového neříkali! Sami mezi sebou si pořád - a možná až trapně a zoufale - dokola opakovali: "Byl to přece prorok, mocný ve slovech i v činech!...(Lk.24,19)"
Utíkali, byli zklamaní a možná až na dno zhnusení těmi duchovními techno..kraty u moci i námi bezmocnými hovnivály, kterým, jak se zdá je jejich duc duc..hovno a teplíčko z něj plyn..noucí bližší, než tanec po "žhavém uhlí" živého Slova. Tak jo! Tak holt zůstali jenom dva... ale kde se dva nebo tři sejdou v Kristově jménu, tam přece...
Někdy Ježíš mlčí. Netvrdíme že ne... ale co tvrdíme je, že sem na zem nepřišel mlčet!!! Mlčel před Piláte, mlčel před Herodem... i při kafkovském procesu v kulisách náboženské velerady. Ale to jenom proto, že na střelnici frází, může i mlčení mluvit srozumitelněji. Ale jinak přece Slovo, které se stalo tělem už z principu nemůže nemluvit!
Křič Větře, duj! A slova která vyslovíš se ti vrátí... Proměněná a nebo mrtvá.
Ta úvaha v rubrice Rozmluvy, o cestě Vlakem do Emauz, chce vyprávět hlavně o zázraku "blízkosti", ke kterému, málo platné, dochází... v blízkosti. Tedy ve společenství... byť třeba i velmi virtuálním, ale hlavně opravdickém.
"Lukáš Targosz - Mlčící Bůh" v rubrice naTWRdo

20.3.2017
Asi to cítíme všichni stejně a tak se už nikomu nechce po Banjových slovech něco dodávat. Nedivíme se, moudrost je přece jen víc než poznání nebo třeba intelektuální schopnost věci zanalyzovat a okomentovat. Díky Bohu ;-)
Tak jo, tak to tu zabijeme zase "Mi", zahradníci :-)
Zvláštní, jak moc všichni nesnášíme, když nás někdo programuje. Tedy způsobem, jaký dokážeme prokouknout! Ale ještě zvláštnější je, jak přitom "zbožňujeme", když nás někdo programuje způsobem, jaký neprokoukneme! Je to jako s tou lží, co má sice krátké nohy - a tak vítězí jen "dočasu" - ale ten "dočas", pokud správně navazuje jeden za druhým, se dá protahovat... možná až do času, kdy pro dotyčného dočasnost úplně skončí.
V dnešní úvaze v rubrice naTWRdo se kazatel Marek Šuba zdánlivě nepouští do nijak hutných teologických témat, spíš probírá jenom takové ryze technické, školácké učivo, totiž: Základy programování. Pravda, programování člověka, ale to je detail, vždyť přece v dialektickém evolučním pojetí světa je materiál jako materiál, počítač jako počítač.
Pan kazatel si ve statistikách všíml, že navzdory stále vydatnějšímu přikládání pod civilizační kotel, roste počet případů tzv. syndromu "vyhoření"... a pochopitelně ho zajímá, jak by se toho fenoménu dalo marketingově využít :-)
Jak toho asi ti šikovní inženýři lidských duší docilují? Ale to už si raději poslechněte sami.
Jen malá poznámka k použitému "žargonu": Zatímco běžné slovní obraty, kde "lež" je personifikována, aby mohla mít třeba (kratší) nohy a dala se doběhnout, už nikoho moc nepobouří, personifikování celého "zla", aby nepůsobilo tak okou..zlu..jícím dojmem, může stále ještě tu a tam někoho naštvat. Biblicky uvažující pan kazatel, nejenže zlo natvrdo personifikuje, ale také klidně satana identifikuje jako V.I.P politika lidstva, který ovšem Krista v předvolební kampani do své strany v nebeském parlamentu nezlákal, takže tím pádem zůstává i nadále pouhým leštičem klik...
Ovšem nefušujme tu do řemesla kolegovi Víťovi, ten má minimálně větší sbírku mötalových motýlů :-)
Snad jen, když už jsme to nakousli... podobné téma rozvíjí i slavný Bulgakovův román Mistr a Markétka, který tímto doporučujeme (nejen) všem zamilovaným!
My, suší inženýři, se zatím vraťme k těm našim "jedničkám a nulám" :-)

28.2.2017
Máme vodu i na splachování... no a tak s ní splachujeme. Máme možnost dívat se na bedny a bedničky a pidibedničky a přitom (ne)přemýšlet, takže pitváme každý ty své chobotnice a přežvykujeme cizí uprchlíky kolem, zvažujíc šance svého vlastního útěku. A do toho všeho na nás nějaký apoštol už 2000 let volá, že pracovat a tvořit máme hlavně proto, abychom se měli o co podělit s ostatními!
Tak možná, ještě než si obujeme kecky... nebo než se z nás stanou kecky, by neškodilo podívat se na další díl seriálu (teď už o pár set sérií dále, než byl minulý díl) a prošlápnout si kousek cesty s těmi, co našli odvahu jít do lesů před námi. S uprchlíky ani ne tak od něčeho, jako za něčím...
Mikuláš Zinzendorf - Uprchlíci Boží v rubrice naTWRdo

20.2.2017
James S. Stewart: Skeptici se rekrutují z diváků, z lidí, kteří sedí na ochozech a pozorují tragédii, nikoliv z těch, kteří jsou v aréně a osobně trpí. To je takové motto k dnešnímu pořadu v rubrice naTWRdo



Zpět